První článek, který mě vytrhl a „přinutil“ reagovat. Můj první příspěvek! Na stránky Peoplecommu chodím pro podporu, inspiraci…málokdy z pozice tady a teď. Spíše, když cítím, že tlak už je moc velký a já potřebuju odfrk. Peoplecomm znám už pár roků… poprvé jsem se s ním seznámila na VŠ, kde nejprve jedna, poté dvě slečny (v současně době již určitě paní…přeci jenom, je to let…) měly fajn prezentace.
Píši proto, že se mě dnes dotkl článek, týkající se toho, co jsem dnes zažila…dívání se na hodinky, kdy bude konec, nucení, možná až zoufalost…neschopnost se soustředit, nebýt v danou chvíli tam a pro lidi…ano pracuji s lidmi… pracuji jako lektorka…
Ale bývaloto jinak. S ohromným nadšením a snahou lidi motivovat, inspirovat, ukazovat možnosti,…nějak to vyprchalo. Mrzí mě to, ale dostala jsem se do fáze, kdy jakoby nemám z čeho dávat. Proto velice obdivuji, když někdo dokáže řadu let pracovat s lidmi; s nasazením, bez ohledu na množství času, které tím tráví; na vlně, kdy cítí, že vše se daří; že je spokojený a šťastný, že vychází s kolegy, směje se na lidi na ulici, …život i svět ho prostě baví…
Ten obdiv patří i Vám Tomáši a Všem, kteří nesou světlo a pomáhají rozsvítit ostatní…:-)
Díky.

Thero, díííky!!!

Dnes jsem se sešel s člověkem, který je z dost jiného těsta než já a tak zvláštně se mi připletl do života (a bohužel se v něm asi chvíli zdrží). Po krátkém rozhovoru…, jsem ho požádal, aby se ke mně choval slušně na čež on řekl, že ho nebudu srát, a že z něj nebudu dělat vola.

Vzpomněl jsem si na začátky peoplecommu v roce 2002, kdy jsem dělal v několika firmách, kde bylo běžné, že šéf spí s lidma ve firmě, kde se rozdávaly facky nebo kde se běžně uplácelo,… Došlo mi, že už dnes o těchhle lidech pouze čtu nebo slyším. A že je to možná právě díky tomu hnusu z roku 2002-3. A mám pocit, že ten dnešní pán mi přišel do života asi nejspíš proto, aby mi připoměl, jak dobře se mám.

Stejně tak už dnes nedělám, co mě nebaví nejspíš právě proto, že jsem „povinnostma“ strávil takový kus života. Bylo to tak odporný, že už jsem nemohl dál.

A tak si myslím, že se přes „nebaví“ můžeme nádherně dostat k „baví“. Přes „hnus“ ke „kráse“. Přes „sprostotu“ ke „slušnosti“ a „respektu“. Prostě, že to má svůj význam – zkoušel jsem to popsat tady: http://blog.peoplecomm.cz/clanek/potreba-spravneho-kontrastu

Zajímavý – a v tom mě ten váš komentář dojal, Thero – že potom co na mě ten pán houkal jsem si šel sednout právě k tomuhle blogu a četl jsem si tady ty názory. A tak si nesmírně vážím, že jste sem něco napsala. Pro mě to má obrovský význam. Nebavilo by mě šmudlat si nějaký články, který nikoho nebavěj. Asi jeden z velkých důvodů proč to dělám je pocit, že patřím do nějaký skupiny lidí, kteří koumají život a práci, skupiny, která chce rozumět tomu, jak věci fungují a žít život více podle svých představ. Skupiny, která si nepotřebuje non-stop leštit ego, nadávat, stěžovat si, atd…

Děkuju, že tu jste. Všem.

Něco málo k tomuto tématu z jiných blogů:
http://zenhabits.net/2009/11/the-short-but-powerful-guide-to-finding-your-passion/
http://zenhabits.net/2009/11/how-to-focus-on-what-truly-matters/

http://mnmlist.com/learn-to-love-less/

Snad se bude hodit a shledáte to zajímavým… :-)

Zdravím,Tomáši a díky za tenhle článek, který mě už podruhé v krátké době „donutil“ reagovat. Pracuju jako projektový manažer a za dva roky působení ve firmě jsem prošel podobným vývojem jako Thera – od prvotní zamilovanosti (kdy člověk nevidí a nechce vidět to, co mu později může zlomit vaz) až k současnému pragmatismu (sice mě to tady štve, ale konec konců všude je něco, plat dostávám a občas mě to i baví, když mě šéf zrovna „neřídí“). Takže i když si uvědomuju, patřím k postiženým.
Obsah článku je jasný a mimo veškerou diskuzi pro každého, kdo oba popsané stavy někdy zažil a ještě je dokáže vnímat a rozlišovat. Každý už to ale nedokáže a to je, myslím, problém. Ano – dva světy – černy a bílý, den a noc. Spousta lidí upadla do (domněle) vynuceného stereotypu, žije tu „noc“ a už si to ani nejsou schopni uvědomit. Stereotyp vzniká hrozně rychle a nasazuje klapky na oči stejně spolehlivě jako zamilovanost. Jeho účinky jsou plíživé, zpočátku těžko viditelné a o to nebezpečnější. Zpravidla je začneme vnímat až když už je hodně zle a dost pozdě. Krysí závody jsou v plném proudu a na závodišti nás udržuje právě stereotyp.
Mnoho lidí už si možná ani neuvědomuje (nebo ani nechce uvědomovat – museli by zase něco řešit, mohlo by to chvilku bolet, atd.), že žije tak, jak nechce. Už si nevzpomenou jak vypadá „den“, protože je to moc dávno, kdy jej naposledy zažili. Kdy prožívali ten šťastný stav, kterému se říká prostě výstižně „stav plynutí“. Flow. Kdy je člověk tak pohlcený momentální činností, že nevnímá svět kolem.
Představ si co by se stalo, kdyby nějaký podnikavec založil takovou Flow ambulanci. Pamatuješ, jak kdysi zubaři objížděli pravidelně školy s pojízdnou ordinací v autobuse ? Flow ambulance by zastavila u firmy a všichni zaměstnanci by jí prošli a na chvilku by si v ní zakusili flow stav. Hráli by si, věnovali se chviličku jakékoliv činnosti, která by je v té chvíli úžasně bavila, pohltila a poskytla obrovský kontrast vůči tomu, co ještě před okamžikem zažívali o pár metrů dál ve svém zaměstnání. To je obrazně popsáno to, co nám chybí a co nás udržuje v tom stereotypu a v krysích závodech. Šance občas vyskočit z rozjetého vlaku a zažít opak. Stačí chvilička a může mnoho změnit. Člověk si uvědomí.
S pomocí zážitku se člověk daleko rychleji rozvzpomene i na něco hodně dávno minulého. Je to jako s vůní nebo pachem, který ucítíš po dvaceti, třiceti letech a ve vteřině tě to vrátí tam, kde jsi je tehdy naposledy cítil.

Ptám se ale jak je možné, že tak inteligentní bytosti jakými jsme, tak masově a „ochotně“ upadají do tak neinteligentního stavu, jakým bezesporu je práce, která nás nebaví. Čím se tenhle gigantický stroj negativity udržuje v chodu ? Myslím, že ta pohonná hmota se jmenuje „komplikovanost“. Naše současná civilizace je podle mě tak komplikovaná, až začíná být necivilizovaná (viz například zákony a jejich dodržování). V té komplikovanosti se naprosto ztrácíme s genetickou psychologickou výbavou získanou v tisíciletích vývoje s nesrovnatelně jednoduššími a přehlednějšími podmínkami.
Ze svého dětství (nar.1961, čili nedávno !) si ještě pamatuju zimní večery, kdy se chodilo k babkám-sousedkám a kamarádkám drát peří.
Pamatuju si tu atmosféru klidu, pohody, legrace a vyprávění, kdy v té chvíli nebylo nic jiného a důležitějšího, než právě sedět a dlouhé hodiny otrhávat trpělivě jedno husí pírko za druhým. A ty hodiny vždycky utekly jako voda a všem bylo líto,že už se musí jít domů spát. A takhle to naši předkové ještě docela nedávno měli celý život. Jejich životy byly jednoduché, přehledné, pomalé a proto nesrovnatelně uvědomělejší, přítomnější a šťastnější. Dnes a denně měli to štěstí zažívat své flow – stavy plynutí. Něco tak jednoduchého a přirozeného, co dnes složitě studují týmy psychologů.
Civilizace informací a high technologií nám mnohé dává, ale vzala nám daleko víc – to nejcennější. Nový typ mobilu na světovém trhu každý třetí den jsme vyměnili za svoji přirozenost. Za přirozený stav bytí. Flow stav.To, co žijeme, to nám přirozené není a proto se v tom ztrácíme. Jsme totálně zahlušeni. Nejsme na to připraveni. Neumíme ještě ve většině vnímat nastraženou pastičku odcizené práce a ochotně do ní masově strkáme hlavu výměnou za třpytivé, ale bezcenné cetky. Média, reklama a marketingoví specialisté nám nalhali, že jsou smyslem života.
To je podle mě Tomáši to, co je za těmi více než 80% lidí vykonávajících práci, která je nebaví. Na vině není inteligence, ale možná „přebytek inteligence“. Vše je přespříliš komplikované a geny nestíhají udržovat tempo.
Závěrem s vděčností vzpomenu slova Jana Amose Komenského :
„Všeliké spěchání toliko pro hovada dobré jest“.

Teda, Láďo, znovu smekám. Ty to umíš vystihnout. Děkuju za podobné úvahy. Moc mi to dává.

Láďo, užasný komentář. :-) Při jeho čtení mi napadly dvě věci:
- zrovna dnes jsem četla o mozku a jeho fungování. Dočetla jsem se o limbickém systému, který upřednostňuje věci, které zůstávají stejné. Jeho funkcí je vytvořit silnou touhu po udržení dlouhodobých vzorců návyků. To mi vysvětluje to, proč někteří zůstávají v zaměstnání, přestože jim to nic nepřináší. Dále mě k tomu napadá pohodlnost, rezignace na lepší život (možná proto, že si ho lepší nedokážeme představit), strachy a starosti…a spoustu dalších,… nicméně vědomí toho, že to máme někde zakódované v hlavě, je pro mě fajn vědět, abych v okamžiku, kdy budu mít chuď na čokoládu si to „uvědomila“ a rozhodla se jinak. A stejně tak i se zaměstnáním… já pracuji s lidma, to že mě práce nenaplňuje a už nepřináší tolik co na začátku je dost silný zážitek, protože se to hned projevuje a má následky. Já to vnímám a skrze mě to vnímají moji účastníci. Představa člověka, který si jede své, bez ohledu na „posluchače“ je pro mě dost děsivá a nutí mě věci přehodnocovat a přemýšlet o změně, i za cenu bolesti, kterou to může přinést.
- a druhá věc, které mě k tomu napadla je odklon od přirozenosti jako odpověď na to, proč někteří setrváváme v neuspokojivém zaměstnání. Hlavně ignorace vlastních pocitů v souvislosti s činností, do které se nutím (což nedělá žádné zvíře ve volné přírodě – jak moc jsem někdy pozadu) a tím pádem potlačování a degradace sebe sama na úroveň mechanizovaného stroje, který vše zvládne, resp. MUSÍ zvládnout. :-)

Thero díky, skvěle jsi moji úvahu doplnila. Tušil jsem takovouhle zradu – že takhle nějak náš mozek při vzniku stereotypu funguje. On totiž stereotyp opravdu vzniká na jedné straně velice nenápadně, ale na druhé straně také velice rychle. Alespoň já osobně tedy mám „talent“ upadat do stereotypu přímo bleskově.
Myslím, že to není samoúčelné. Může to být i preventivní obrana právě proti přemíře okolních vzruchů a podnětů, kterou nám stvořitel naprogramoval. Upadneš si do svého stereotypu a jedeš si v něm hezky v klidu bez ohledu na to, co se na tebe valí zvenku. Smůla je, že jako všechno to má svůj rub a líc. Na jedné straně nás to chrání, na druhé udržuje v negativních situacích jako je třeba práce, která nás nebaví.

A ještě Thero k Tvé druhé poznámce – odklon od přirozenosti, ignorace vlastních pocitů, nucení se do některých činností : zase neobjevujeme nic nového, tohle všechno věděli staří mudrcové a filozové všech dob a kultur. To jen my jsme tak domýšliví, zpupní a současně hloupí, že jsme se rozhodli ignorovat nejen přírodu, ale i sebe. Hezky jsi napsala, že to nedělá žádné rozumné zvíře v přírodě.
Německý básník a filozor Friedrich Schiller (nar. 1759) je autor citátu, který bychom si měli všichni napsat na stovky malých lístečků a rozvěsit je všude kolem sebe, abychom na to nezapomínali : “ Člověk je člověkem pouze tam, kde si hraje „.

Tak možná abych vás vytrhla z euforických stavů. Pracuju už pět let v oboru, o kterém jsem na začátku nevěděla vůbec nic. Vlastně jsem do něj nastoupila jaksi omylem. Naopak jsem v té době pracovala v oboru, který mě nesmírně bavil – jenom problém byl v tom, že mě jaksi nechtěl uživit a bylo v něm tolik překážek, že i když jsem se snažila práci dělat sebelíp, vždycky byla situace taková, že proti sobě stály dvě skupiny – jedna nadšená a druhá rozzlobená z mojí práce. Na nátlak mého partnera a nekonečné únavy z tohoto stavu jsem změnila zaměstnání a začala jsem se věnovat něčemu, co pro mě byla španělská vesnice. Technická oblast, které jsem nerozuměla a jenom s obrovským úsilím jí dnes rozumím aspoň trochu. Paradoxně jí rozumím tolik, že mě pracovní okolí považuje za jednu z nejlepších a nejzkušenějších osob v oboru. Ano, vkládám velkou energii do toho, abych to, co dělám, bylo co nejlepší. Ano, mám radost, když se to povede, když dokážu přimět lidi, kteří chtěli rezignovat, aby se nevzdávali a nakonec se nám podaří práci zvládnout. Jenomže – to všechno dělám jenom pro peníze. Vůbec mě to nenaplňuje. Jenomže tohle je obor, kde vydělávám nejvíc. A to já potřebuju, protože jsem sama a potřebuju se starat nejen o sebe, ale i o děti, které jsou na mě závislé.
Je paráda dělat to, co mě baví. Jenomže někdy je třeba dělat věc, která mě nebaví, tak dobře, abych byla šťastná z toho, že se mi povedla. Tak to dělám. I když uvnitř jsem většinu času zoufale unavená a znechucená, že se motám v oboru, který je mi tak zoufale cizí. Pro peníze.

Tady je zase krásných myšlenek…!

Zkuste si mentální cvičení:

A. Ztratíte 1000 kč a zamyslete se, co to udělá s vaší náladou?

B. Získáte 1000 kč a zamyslete se, co to udělá s vaší náladou?

Pokud jste „normální“ člověk, potom při ztrátě se vaše nálada zhorší cca 2x víc než by se zvýšila, kdybyste získali. To je možná způsob, jakým se dá ukázat o co víc nesnášíme ztrátu, jak moc se bojíme rizika a proč tedy zůstáváme v práci, škole, vztahu, který nám dávno nevyhovuje.

Zblabko, díky za tvý vhledy. Mně je vždycky líto, když slyším, že člověk se neuživí tím, co ho opravdu baví. V mnoha oblastech tomu nedovoluje systém, ale mám pocit, že častěji tomu nedovolí naše hlava, kterou nenapadne, jak na vlastním koníčku, na vlastní vášni vydělat.

Přijde mi fascinující, že jsi dobrá v něčem, co tě moc nebere. Představ si dělat něco, co miluješ. To bys musela být mega-dobrá!?

Láďa přinesl do diskuze slovíčko „Flow“. Autor tohohle konceptu Csikszentmihalyi – http://en.wikipedia.org/wiki/Mihaly_Csikszentmihalyi říká, že nezáleží na tom, co děláte, ale jak to děláte. A to je myslím Myšlenka hodná prozkoumání. Moje přemýšlení ovlivnila hodně.

Mě k tomu napadá jedna věc…to je vědomí toho, že se mohu rozhodnout. Můžu se rozhodnout dělat něco co mě baví a stejně tak se mohu rozhodnout zůstat někde, kde mě to nenaplňuje. A ani jedno rozhodnutí není dobře nebo špatně. Důležité je, aby si to člověk srovnal sám se sebou a taky před sebou obhájil.

To jo.

Teď jsem našel tohle: http://www.time.com/time/magazine/article/0,9171,1818183,00.html – když už i časáky jako je třeba Time píšou o tom, že je třeba dělat, co milujeme, tak přátelé, mám pocit, že se blíží revoluce.

Tomáši, já myslím, že revoluce už začala, jenom jsme si ji špatně pojmenovali jako „krize“.

Taky si myslím. Příkladů toho, že to jde jinak je víc a víc. Bylo by prima je spolu začít shromažďovat ještě víc než jsme to doposud dělali. Tak aby i ti nejskeptičtější z nás uviděli, že to jde.

Napríklad tento frajer Gary Vaynerchuk a jeho šou o víne http://tv.winelibrary.com/ a tiež ostatné weby a prednášky čo má…

Další přiblížení „kravaťáků“ Tomášovým myšlenkám – http://www.finmag.cz/clanek/14740/manazeri-na-ro-zcesti/

Chodíte někdo na Cuketkův blog: http://www.cuketka.cz/ ??
To mi vám přijde zajímavý pán, který našel, co miluje. Z medicíny přesedlal na jídlo a dneska rozradostňuje tisíce lidí:
http://sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=500

No, pan Cuketka nemá chybu. Zajímavé je pozorovat, jak tihle lidé, co dělají něco hlavně pro radost a ze záliby, šíří po určité době tu energii dál. To původní je jakoby přeroste, začne přesahovat i je samotné, žít vlastním životem a pomáhat spoustě dalších lidí. Takové perpetum mobile pozitivních energií. Viz. http://www.bedynky.cz v případě pana Cuketky.

AHoj.. rád bych znal odpověď na toto téma v kontextu, který uvedu … představme si, že někoho bude bavit malovat obrazy, opravdu tak hodně, že obrazy budou míti své kouzlo – budou až léčivé, pokud na ně někdo bude koukat, přinesou mu krásu do duše i do mysli.. toho dotyčného malba opravdu baví a naprosto se v ní realizuje, tady i obrazy dle toho vypadají – jsou skvělé, dokonalé. A každý obraz, který namaluje zafixuje, uloží do desek a dá si na skříň. Nebaví ho totiž nic jiného a ani se o nic dalšího zajímat nemusí – vždyď dělá jen to, co ho baví a tak je to správně.

Prosím, má pak taková činnost opravdu „celistvý – smyslupný“ význam (pominu-li význam v důležité seberealizaci) a opravdu je to tak v pořádku, pokud malby neovlivní více lidí, pokud nikomu nepomůžou, protože se v podstatě pak jich nikomu nedostane ?

Ahoj Jane já si myslím že je jasné že musí urobiť dohody z predajňami, predajcami obrazov alebo to hodiť na aukčné servery ebay… a tak zarábať a zároveň pomáhať. K tomu robiť výstavy v galériách, na rušných uliciach… alebo sa dohodnúť zo skúseným agentom ktorý ho bude zastupovať a všetky tieto veci zaňho riešiť. Veď to je to isté ako keby vynálezca alebo matematik vyriešil problém urobil k tomu dokumentáciu a potom to spálil. Veď načo sa baviť z ľuďmi a dať im to riešenie. To ma už nebaví. Idem pokračovať v práci.

Problémem je, že dělat prodejce, manažera a obchodníka ho již nebaví. A pokud se v moderních duchovní literatuře člověk dočte, že člověk by měl dělat jen to co ho baví, zůstává otázkou co dál.

no tak nech maľuje a na predaj si niekoho nájde koho zasa baví predávať a tak všetci budú robiť len to čo ich baví a vzájomne sa dopĺňať :) Dá sa to vysvetliť aj takto ? Alebo nech celé dni len maľuje a nikomu o tom nehovorí a do určitej doby určite zomrie hladom a smädom.

.. kde se dá najít něco, kde lidé prezentují co je baví, co opravdu dělají s láskou, abych mohl někoho takového oslovit ? Děkuji.

Na tento článek jsem si vzpomněla, když jsem četla vaši diskusi:

http://slovacky.denik.cz/tydenik_slovacko/tydenik-tomas-randa-fotbalista-malir-20091127.html

To je hezký článek.
Problémem zůstává podstata.
Nejze jen o malování, ale o všechny činnosti.
Na jednu stranu se filozofuje a prezentuje – i zde, že človek by měl dělat co ho baví, na druhou stranu neexistuje instituce, nebo portál, kde by například každý mohl ouvést, jaké činnosti ho vnitřně baví a ostatní ho tak mohli oslovit, aby se spojovali lidé k dosažení komplexního úspěchu v tomto duchu. Pracovní úřady ani komerční portály toto nepodporují. Možná se pletu. Přeci jen, prosím o radu…

myslím, že pracovní úřady by měly pracovat i s obráceným přístupem, jako např. tento server :

http://www.sousedske-sluzby.cz/sluzby/vsechny-sluzby.html?text_search=r%C3%A1da

pokud znáte jiné řešení, případně portály, sem s nimi :-)
Dekuji za nápady.

Osobně řeším podobnou záležitost docela často. Mám nápad, produkt, ideu (obrazy netvořím), ovšem co s tím dál? Nechávám tomu čas uzrát. Leží na skříni, respektivě cestují se mnou v hlavě či zápisníku. A většinou přijde chvíle, kdy to prostě a jednoduše udělám.

Třeba zrovna v tuhle chvíli ve mě zraje myšlenka uspořádat akci, míting, setkání, prezentaci, ukázku či jakkoli to chcete nazvat právě pro takové lidi, kteří hledají sebe, příležitosti, seberealizaci… Nejen pro přátele PeopleCommu.

Čili odpověď na Janovu otázku, kde takového člověka najít (23
Jan | 9. prosince 2009 | 15:12 ) :
Zaprvé, zkuste to u sebe. Nechce se vám?
Zadruhé, co někdo ve vašem okolí? Nikdo není?

A za třetí – jan.burdik zavináč gmail.com

PS: Pokud chybí instituce či portál, co ji vytvořit?

Podobná diskuze již vznikla zde :

http://www.zeitgeistmovement.sk/forum/viewtopic.php?f=9&t=61&start=110

Problémem zůstává, že se stále jen diskutuje a vytvářejí webové portály.
Možná to chce něco víc ?

http://www.zeitgeistmovement.cz/forum/viewtopic.php?f=40&t=113&p=2332&hilit=cubespace#p2332

Ale dveře se netrhnou …

Treba si položiť otázku: čo tomu bráni aby sa dobrá myšlienka, nápad, projekt…tovar…služba…rozšírili? Môže tomu brániť kadečo, počnúc hlúposťou, nekultúrnosťou, nevedomosťou jednotlivcov…a končiac štátnou legislatívou, štátnym rozpočtom, ktorý podporuje v prvom rade bohaté korporácie alebo byrokratické formy rozhodovania o využití spoločných zdrojov…alebo súkromno-vlastníckymi „nedotknuteľnými“ právami „slobodných“ firiem.

Pod systémovým teda rozumieme PRAVIDLÁ HRY podľa ktorých hráme a podľa ZM tie sú v súčasnosti nastavené tak, že NEUMOŽŇUJÚ!!! aby sa ľudia stali sebestačnými v nejakom širšom meradle. A prečo? Uvažujme spoločne: ak by to totiž systém dovolil zlikvidoval by sám seba. A on to „inštinktívne“ veľmi dobre vie!

Takže:
- potrebujeme nové ekonomické pravidlá, ktoré podporia materiálnu sebestačnosť ľudí
- potrebujeme nové politické pravidlá, ktoré podporia politickú slobodu obyvateľov

- potrebujeme novú duchovnú kultúru, ktorá sa opiera o 3 kľúčové princípy zmeny = w-holizmus + humanizmus + vedecký prístup

- potrebujeme nové vzdelávanie…školstvo…ktoré podporia nový typ človeka, ktorý je:
a) kreatívny, flexibilný
b) nezávislý na autoritách (vie si urobiť svoj vlastný a kompetentný názor sám)
c) symbiotický (je individualitou, ktorá hľadá win-win riešenia)
d) zodpovedný, pro-aktívne preberá zodpovednosť sa svoj život do vlastných rúk
a podľa toho aj koná (a je odolný voči politickej, ekonomickej a duchovnej manipulácii)

ZM Slovensko sa teda zamýšľa nielen nad tým ako podporíme lokálne aktivity zmeny ale uvažuje aj o systémových súvislostiach týchto zmien. Naše posolstvo je jednoduché:

POTREBUJEME OBOJE, sú to dve stránky toho istého prosesu Zmen

Výtažek z fora .. myslenkove snad zapadne …

http://www.zeitgeistmovement.cz/forum/viewtopic.php?f=40&t=113&hilit=cubespace&start=50

Pěkně si to napsal, těch 13.bodů mi taky sedí. Snad se mi to povede a budu dělat co mám rád a nebudu se muset nutit do nějaké pracovní činnosti. :-)

K 25 Jan + 27 Honza Burdík + další po akci volající :
Vidím, že spousta lidí uvažuje stejným směrem a to je prima.
Poslední týdny mně běží hlavou takový nápad na projekt, který by přesně tohle mohl řešit. Příští týden na tom budeme sedět společně s Tomášem a když se zadaří a ta myšlenka padne na úrodnou půdu, mohlo by to spatřit světlo světa v rámci Peoplecommu. A samozřejmě – bude-li to reálné a realizované, každá další pomocná hlava a ruka bude určitě vítaná.

TO 32.Láďa :
zajimavé, budu moc rád, pokud mě budete informovat o tom, co připravujete, příp. co budete potřebovat, email : info.zde@email.cz

Nad úroveň těchto témat se zabýváme též :
http://www.zeitgeistmovement.sk/forum/download/file.php?id=58&mode=view

…a také letáky, např.
http://www.zeitgeistmovement.sk/forum/download/file.php?id=60
http://www.zeitgeistmovement.sk/forum/download/file.php?id=59

Hodně štěstí

K 33 Jirka :
Stopro si to nenecháme pro sebe a díky za nabídku – regáluju.

Jinak odkazy mi hází jen hlášku „Nie ste oprávnený stiahnuť túto prílohu“.

Sousedské služby, Picasso z trávníků. To mě nadchlo. Dííík.

Raduju se, že voláte po akci. Potřebujeme ji.
Nezatracujme ale tolik tu konverzaci. Naše kultura rozhodně nestaví na koncensu (jako tředa Dánsko, Holandsko,..) a tedy ani na diskuzi. Základním výchovným pokynem je u nás „Ticho!“ a tak chci říct jestli to nebude trochu důvod pro tu kritiku přílišnýho „vykecávání se“. Nevím, jak vy, já si bez diskuze neumím s druhými rozumět. Když nerozumím, jsem mimo.

Jinak jo. Potkávám mraky lidí, kteří si malují obrazy, ale neví co s tím – přesně jak říkáš, Honzo. A to doslova. Kamarád maluje krásný dílka a teď hledá zoufale jakoukoli práci neboť mu docházejí peníze. Slyšel jsem o básníkovi, který dělá na call centru t-mobilu (nebo vodafone), protože se poezií neumí uživit. Známí nádherně píšou, ale přitom píšou jenom maily.

Já jsem poslední léta makal na lepším pochopení moci, podstaty demokracie, fungování ega a dalších širších souvislostí okolo života v práci. A o tom jsme i psal tady do toho blogu. V podstatě vždycky píšu zrovna o tom, co právě zkoumám. Proto je to takový jaký to je. Řešení byla a jsou k dispozici na našich seminářích, i když to nikdy nebude čistá otázka „jak“. Vždy se snažím spíše ukázat principy a vést lidi k nalezení vlastní cesty.

K 35 Tomáš :
„Potkávám mraky lidí, kteří si malují obrazy, ale neví co s tím – přesně jak říkáš, Honzo. A to doslova. Kamarád maluje krásný dílka a teď hledá zoufale jakoukoli práci neboť mu docházejí peníze. Slyšel jsem o básníkovi, který dělá na call centru t-mobilu (nebo vodafone), protože se poezií neumí uživit. Známí nádherně píšou, ale přitom píšou jenom maily.“

Vždycky jsem měl blízko k umění a uměleckému řemeslu a dost let jsem se snažil uživit se tím jako „OSVČ“. Někdy před cca 10 roky jsme s podobně postiženou kamarádkou chtěli zakládat něco jako družstvo uměleckých a starých řemesel. Smyslem bylo právě tohle, o čem se tady píše. Pomoct lidem co něco takového umí, aby se tím mohli živit nebo třeba jenom si tím přivydělat, mít radost ze seberealizace, z toho, že se jejich práce někomu dalšímu líbí a oceňuje ji. Už jsme byli dost daleko, měli jsme i pěkné prostory za hodně zajímavých podmínek proti Národnímu divadlu na Národní třídě v Praze, kde se měly ty věci prodávat. V plánu byl i web a e-shoping. Nakonec jsme to nedali, semlely nás tehdy oba dva docela fatální existenční problémy, které byly daní za to, že jsme dělali co nás bavilo. A jak už to tak u umělecky zaměřených lidí často bývá, nevěnovali jsme až tak velkou pozornost těm „přízemním“ věcem kolem má dáti – dal. A tohle je myslím obecně jeden z hlavních důvodů, proč tento typ lidí se málokdy živí tím, co jej baví. Umělec a kreativec kombinovaný s ekonomem v jednom těle, to je myslím podobná vzácnost jako dvouhlavé tele. Ty dvě mozkové hemisféry ještě moc neumíme používat současně. Lékem na to je ale tým – parta lidí s podobnými zájmy, podobným vnímáním světa, jdoucí za společným cílem. Ten umí to a ten zas ono a všichni dohromady…

Ta naše tehdejší představa už ale stejně existuje, jen ji realizoval někdo jiný a v trochu jiné podobě. Princip je ale stejný a mám pocit, že to funguje a že to dělají moc dobře. Tipuju, že spousta účastníků těch projektů – prodejců se tím celkem úspěšně živí nebo jim to dává vedlejší příjem, díky kterému nemusí dělat v otázce svého zaměstnání tak velké kompromisy. Mimo ČR to funguje např. tady : http://www.etsy.com/ a u nás tady : http://www.fler.cz/

Jinak můj názor na citaci v úvodu mého příspěvku je asi takový : kdo v sobě má skutečnou touhu dělat něco, co ho baví a bytostně zajímá, toho nic nezastaví a nakonec dojde do cíle. Klíčem k úspěchu je podle mě nikdy to nevzdat i přes dočasné neúpěchy a problémy a být ochoten něco svému snu obětovat. Když do toho nic nedám a jen budu mluvit o tom, že něco umím a jak by to bylo kdyby…, no tak to se obávám, že to bude doživotně nesplnitelný sen. Když se té věci ale budu věnovat jakkoliv a za každou cenu, v jakékoliv formě a podobě, třeba zpočátku i zadarmo, dám do toho velkou energii, tak k sobě přitáhnu okolnosti, lidi, události s podobnými energiemi a začne to fungovat. Jenom naše malověrnost nám brání v tom dělat co nás baví. Udělej první krok, dej do toho všechno a ty další už přijdou samy. Náš vesmír je celý o energiích, nás lidi nevyjímaje. Talent je nic, pokud k němu nedodáme energii. To je moje přesvědčení.

Mám rád citáty chytrých a zkušených lidí. Tady je jich několik k danému tématu – myslím, že není co dodat. Třeba někomu pomůžou najít svoji cestu :

„Překážky jsou děsivé věci, které vidíte,
Když odvrátíte zrak od cíle.“ Hannah Moreo

„Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina lidí bojí. “ George Bernard Shaw

„Uspět můžeme pouze v případě, že si najdeme v životě, ve válce či v čemkoliv jiném jediný, prvořadý cíl a všechna ostatní rozhodnutí tomuto cíli podřídíme.“ Dwight D. Eisenhower

„Nikdy se nevzdávej, nikdy, nikdy, nikdy.“ Winston Churchill

„ . . . jestliže budeme čekat na okamžik, kdy všechno, absolutně všechno, bude ideální, pak nikdy nezačneme.“ Ivan Turgeněv

„Cokoliv, co zasadíme do svého podvědomí a zaléváme emocemi a tím, že se k tomu neustále vracíme, se jednoho dne stane skutečností.“ Earl Nightingale

„Většina lidí nikdy neběží na první dech dostatečně daleko, aby zjistili, že mají dech druhý. Udělejte pro své sny všechno, co můžete, a budete překvapeni, kolik v sobě máte energie.“ William James

„Když se rozhoříš ohněm (nadšení), svět ti bude platit, aby se mohl dívat, jak hoříš.“ John Wesley

„Umělec a kreativec kombinovaný s ekonomem v jednom těle…“ to je přesné vystižení i mého problému, na kterém jsem pohořela…

Láďo, díky moc za inspirativní komentář.

Nemůžu nepřidat tohleto: „Dělej, co děláš nejlíp. Na zbytek si najdi jiné lidi.“

Do What You Do Best, Outsource the Rest
Marcus Buckingham is 100% correct when he says great entrepreneurs are not jacks-of-all-trades and instead focus on their strengths („QuickTake,“ February/March 2007). The late Dick Benson, a top direct marketing consultant, said you should do only what you do best in-house, and outsource the rest. zdorj: http://www.businessweek.com/magazine/content/07_26/b4040406.htm

Už se těším, až uděláme nějaký to forum. Raduju se ze zájmu o tohle téma. Jen se bojím, že to tady v komentářích moc nenakoumáme. I když díky za každou myšlenku. Už mám alespoň, po letech snažení, dojem, že to lidé nepovažují za utopii – bavit se a nechat si za to platit.

To Láďa : odkazy http://www.etsy.com/ a http://www.fler.cz/ .. naprostá dokonalost, moc díky !!

Tak je to tu – PeopleComm na Facebooku!

http://www.facebook.com/group.php?gid=206318648845&ref=nf

Chvilkový nával aktivity a je to.

Ty si borec.

Je to fakt prča. Pracovali jsme s kamarádkou na stejný věci a ty jsi byl asi o 5 min rychlejší. Tyhle věci mi nejdou na rozum.
Děkuju. Vážím si toho.

Internet hadr.
Ať žije telepatie!

K 40 Jirka :
Jestli do toho půjdeš, mohl bys sem někdy napsat svoje zkušenosti z podnikání na takovém serveru. Určitě by to dost lidí zajímalo.

ok, poznatky napsat můžu, i když, všiml jsem si, že u každého profilu prodejce je uvedeno, kolik výrobků prodal a jaké ještě ne, z toho lze tak nějak zmapovat kdo je na Fleru jak úspěšný a v čem…

http://www.youtube.com/watch?v=7K05nCyn2yM

Další pěkná ukázka
http://www.southparkstudios.com/episodes/210131

Přišlo mi mailem a nevím , kam to dát. Možná tady, možná http://blog.peoplecomm.cz/clanek/cesta-nahoru-a-cesta-k-sobe-, možná i jinde.

Cituji:
Skupina bývalých studentů se sešla, aby navštívila svého starého univerzitního profesora.

Během odpoledne spolu debatili, ale zprvu veselý rozhovor se pomalu změnil ve stížnosti na zátěž v zaměstnání i v životě. Starý profesor nabídl všem kávu, odešel do kuchyně a vrátil se s velkou konvici kávy a tácem plným nejrůznějších šálků, bylo jich dokonce víc, než studentů: porcelánových, plastikových, skleněných i křišťálových. Některé vypadaly úplně obyčejně, některé dokonce velmi draze, jiné výjimečně originálně. Pan profesor své bývalé žáky vybídl, aby si nalili kávu. Když měli všichni studenti vybrané hrnky s kávou ve svých rukách, profesor jim řekl:
„Jestli jste si všimli, vybrali jste si ty nejhezčí a nejdražší hrnky, a ty obyčejnější jste nechali na tácku. I když je samozřejmě přirozené, že pro sebe chcete jen to nejlepší, je to hlavní příčina vašich problémů i vašeho stresu.Vždyť to, co jste ve skutečnosti opravdu chtěli, byla káva, ne hrníček, ale podvědomě jste sáhli po těch nejlepších a dokonce jste se i podívali, jaké hrníčky si vybrali ti ostatní.

Přemýšlejte o tom:
Život je jako káva a zaměstnání, peníze a společenské postavení jsou hrníčky. Jsou to jen nástroje, které kvalitu života nemění. Občas, když se zaměříme na hrníček, zapomínáme si vychutnat kávu, kterou v něm máme… Takže – nenechte hrníčky, aby řídily vás život, ale soustřeďte se raději hlavně na tu kávu.“

.. to je hezky clanek .. .. co kdybych namítl, že z tenkého vyšlechtěného skla si vychutnám pivo lépe, než ze silného skla .. a ze skla všeobecně lépe, než z plastového kelímku … je to chyba ? .. když mi jde vlastně pouze o to pivo ?

Není to chyba, myslím si, Jirko. Každý to má jinak. Jsme různí a tak je to správné. Pít z vyšlechtěného skla je lepší pro VÁS než z tlustého skla. To je v pořádku, to k vám patří.
Já si pochutnám na kávě z šálku jednoduchého bílého lépe, než například z „růžového porcelánu.“ Moje švagrová pije nejraději kávu ze starožitného porcelánu, nejlíp se zlatým okrajem. Já na tom nic nevidím, ale ona v tom má tu svou hodnotu, noblesu, postavení, historii, atd….Má pocit – při rituálu pití kávy z těchto hrníčků, že „ je prostě někdo.“Na mně jsou to hrníčky komplikované, ale ona má v tom tu sílu, řekla bych. Já kdybych to měla doma, tak to ani vydýchat nemůžu, není to prostě můj svět, není to můj správný šálek kávy. Ona si je vystavuje. Já bych je strčila do krabice a dala na půdu.
Nejlepší je to mít v rovnováze.

Pít z toho, z čeho mi chutná a nestylizovat se do něčeho, čím nejsem a co ke mně nepatří, jenom proto, že má někdo dojem, že tyto hrníčky se třeba teď „nosí“. Ne vždy to, co je např. drahé a určitou skupinou společnosti uznávané, je to nejlepší.
Jde o to, uvědomit si na jedné straně obsah a na druhé obal – vnitřek a vnějšek, alespoň já to tak pochopila. Nevidět jen ten povrch.

Svatko, to je výborné přirovnání, děkuji za odkaz, citaci i koment :)

Moc díky za reakci ..
hezké je toto :

- ne vždy to, co je např. drahé a určitou skupinou společnosti uznávané, je to nejlepší.

- a uvědomit si na jedné straně obsah a na druhé obal – vnitřek a vnějšek, alespoň já to tak pochopila. Nevidět jen ten povrch.

… nesouvisí to s příspěvkem, ale možná bych jen dodal, že v dnešní době opět vídávám jakousi novou polaritu a to je extrémní odvrácení se od hmotného světa (slova hmota a komerční jsou občas čím dál tím více extrémně odsuzovány) a je obrat o 180o k rádoby absolutnímu duchovnu a pohrdání jistým dnešním světem .. což jak jsem si již všiml – bohužel – u někoho vybouzí jistou nadřazenost nad ostatními, odloučení se od většiny lidí i izolaci a nepochopení druhých .. namísto toho, že dotyční by byli pro tento svět přínosnějšími, pokud by v něm byli a inspirovali, než se z něho stáhli a izolovali se a odsuzovali ho .. ale tím chci říci pouze to, že dle mě – „všeho moc škodí“ .. a taktéž, že pokud někomu hmota přináší štěstí, užitek a radost, tak to není nic špatného – ať si rádoby duchovní vzdělanci říkají že veškeré zlo přináší hmota a ego, nebo že hmota je zlo, výtvor Satana .. myslím, že tomu tak není, pokud se člověk naučí vnitřně pracovat jak s „hmotou“, tak s „duchovnem“ ..

Také to vidím – někdy přehnané upínání k duchovnu a s tím spojené nadřazování se ve stylu „my víme….“

Myslím si jednu věc, že z nějakého důvodu jsme se do tohoto materiálního světa narodili a to snad proto, abychom se v něm naučili žít a ne ho popírat a zavrhovat.
Každý extrém škodí. I velké materiálno, i velké duchovno. Všechny světy jsou důležité – duchovní, duševní, emoční i materiální.
Moje kamarádka s oblibou říká, že lidi, kteří to s duchovnem přehánějí, si mají uvědomit, že duchovno má složeninu – duch a hovno, tak ať pak člověku nezbyde jen to hovno.

Pro info: http://www.maitrea.cz/akce/konec-prace-aneb-jak-prestat-pracovat-a-zacit-si-hrat-talent-a-silne-stranky

Maitrea – jednoduše nadšená jsem z těch informací. Krásné stránky. Kdyby záleželo na mě, spoustu akci si neodpustím. V takových chvílích Vám, co se v Praze pohybujete, závidím. Moc se mi líbí Avaloka a celodenní maraton:Co my jen víme? Také na mapě jsem se dívala, kde přesně sídlíte. tak teď už jen přijet.

a propos: Když vidím, co už jste Tomáši zvládl,
mám úděsný pocit, že neumím nic.

Tady zajímavý článek na podobné téma: http://zenhabits.net/no-goal/

„In the end, I usually end up achieving more than if I had goals, because I’m always doing something I’m excited about. But whether I achieve or not isn’t the point at all: all that matters is that I’m doing what I love, always.

I end up in places that are wonderful, surprising, great. I just didn’t know I would get there when I started.“

Jejda, tak pod tohle bych se podepsal, Jirko. Taky se vždycky divím, kam mě život (relativně) „bez cíle“ jen přes dělání toho, co mě baví zanese.

dobry den,

vim, ze jdu jiz znacne s komentarem po funuse, ale tohle me proste strasne dojalo. stejne jako nektere z reakci pod tim. proste je pro nas normalni, ze delame veci, ktere nas otravuji. skoro nikdo se nezivi tim, ze by psal nebo maloval, protoze to „nejde“, „podnikani je slozite“ a „prece je krize“. pri cteni mi to prislo najednou lito. a zcela chapu komentar Martiny – clovek ma najednou pocit, ze neumi nic. je strasne jednoduche v tom stavu zustat, „zaseknout se“… protoze to proste „jinak nejde“. nevim, jak to vyjadrit, skutecne jsme zvykli spis na to „Ticho!“ nez na diskusi, prehnane filozofovani mi prijde jako snaha o unik.. asi musim teprve dorust do bodu, kdy budu schopna delat, co miluji. dekuji zatim za pohled klicovou dirkou, klic si musi kazdej najit sam.

Po funuse? Já myslím, že tohohle tématu nebude dlouho dost. Že to prostě chvíli potrvá než střednímu proudu dojde, že v našem systému je něco špatně. A že vrátit se k přirozenosti bude možná nakonec ta nejmoudřejší cesta.

Anglická verze jednoho z nejdůležitějších seznamů pro svobodný život: http://www.freedom-at-work.com/why-is-it-necessary-to-do-what-we-love/

to je rravda, musí to být v rovnováze, jinak to nefunguje tak jak má a i duchovní lidé vyznávají určitým způsobem určitou hmotnou stránku světa, i když si to bud nepřiznají, nebo pojmenují jinak.páč to by byli nazí a opuštění na nějakém mini ostrově o hladu a žízni..to je alespoň můj názor..problém této doby je, že máme víc, než potřebujeme, toť vše a někteří si ještě pořád bohužel myslí, že se tak dá žít do nekonečna, že se to zas nějak udělá, aby byly zásoby přír.bohatství zase k mání..dotyční možná zkoušeli být přínosní, ale po pár pokusech se raději stáhli.raekce některých na některé věci je docela drsná..
Ale myslím si, že každý k tomu duchovnu dojdeme, každý dojdeme poznání, dřív, nebo později.Ted, nebo v příštím životě:)

Odchádzam do práce,ktorá ma neskutočne baví a ďakujem za všetky predošlé názory.Predtým som tiež pracovala tam,kde ma to bavilo (lebo čokoľvek robím,robím so záujmom),ale nebola som dostatočne ohodnotená.Tak som sa rozhodla zmeniť situáciu a po zamyslení sa,v čom som jedinečná a čo ma bude napĺňať celý život, pred 5.rokmi otvorila vlastnú prevádzku.Som spokojná,ľudia sa radi vracajú,cítia,že dávam viac ako len službu.Je to fajn pocit.Našla som svoj stred a želám všetkým aby si ho našli( vtom prípade nedôjde k vyhoreniu).To je tajomstvo života.Nájsť a udržať sa v strede.Equilibrium of life.