Velmi podobný článek, co že vlastně naši kreativitu zabijí. Takže škola a nakupování 8-) Odkaz je zde: http://the99percent.com/articles/6775/is-consumerism-killing-our-creativity

thx!

nepozerajte na porno !

Děti jsou 2 dny ve šklole a mají hned po kreativitě. Jsou utahané a znechucené, protože jim 3 hodiny četli školní řád!
Kdyby jim raději učtelky řekly něco o životě. Ale to ne, to jsou samá pravidla…

Ahoj Martino, tenhle blog už nějakou dobu čtu a ještě jsem nepřišel na to, proč mám z Tvých komentářů takový pesimistický dojem…

Když už jsme u té kreativity a škola dělá všechno blbě a učitelky nemluví o životě – proč tedy třeba Ty nepřipravíš svoje děti na to, že zkrátka budou v životě a tedy i ve škole také nudné chvíle, kdy se budou stanovovat pravidla, biflovat se některé vědomosti na zpaměť ap. – pak by možná nebyly hned znechuceny a otráveny…

Pro Jura a Martina : zrovna včera večer jsem posloucha diskuzní pořad na ČT, kde se diskutovalo o tom, proč jsou děti ve školách tak otrávené a zlobivé (připravuje se prý nějaká smlouva na podpis). Nechápu, proč se to řešilo hodiny, když je to jasné.

Ve škole se nezlobí, když se nám dá nějaká opravdu záživná a kreativní činnost. Když budu pracovat na něčem přínosném a zajímavém, nebudu mít čas surfovat na mobu, psát sms a malovat si do sešitu, ani zlobit, nebo chodit na WC,abych se na chodbě potkala s přítelem. A dnes školství má úplně stejné osnovy a hodiny jako měla moje matka. Když už někdo pochopí, že je jiná doba a dnešní mládež oslovuje zcela něco jiného než moji matku, na to jsem zvědavá. Pak by se už nic řešit nemuselo. Jo! A taky by se mohli na nějaké hodiny zrušit lavice, polovinu kamarádů z nich bolí záda a pak i hlava, nechápu, proč by se nemohlo při hodinách klečet, nebo pololežet -mrkněte třeba na fitmu Google nebo IBM, tam taky nemusí sedět jako je to zažité. Prostě se starými osnovami novou dobu nedobijete. A vm, že to jde. Byla jsem v Anglii v soukromé škole a bylo to úplně o nečem jiném, protože už páťáci pracovali na reálných projektech pro firmy — a to je ten správný smysl – pracovat pro někoho, ne pro známky.

Všimněte si milé dámy, ženská, když vyjadřuje svůj názor, ihned působí pesimistickým dojmem. ÓÓÓ, my ženy, jak málo jsme kreativní v očích mužů.

@7: …některé ženy jsou v očích některých mužů málo kreativní, stejně tak jsou někteří muži v očích některých žen málo kreativní.

Měl jsem dojem, že Jura @5 – poukazoval na něo úplně jinýho.

Je to pouze hra se slovy.

Milá Martino,
sice se mi zčásti nechce používat tento prostor mimo tématy článků daný, ale sorry, Ty sis prostě o to ve svém vyjádření @7 řekla. Já jsem „dáma“ a souvislosti a význam Tvých komentářů taky téměř nikdy nechápu. Přijdou mi často jako Tvá sebeprezentace.

A co se školního kolektivu týče – dostali jste se někdy k myšlence neměnitelných rolí ve skupině? Mně zaujalo, že třeba v každé třídě někdo drží roli „šaška“, někdo toho „pomalejšího“, někdo „pokušitele hranic“ atd. A pro udržení rámce jsou pravidla, ve kterých je vymezeno se pohybovat pro pohodlí a bezpečí všech, důležitá. A že tyto role nedrží přilepené jen na určitých lidech? Že když „grázlíka“ vykážete do jiné školy, tuto roli převezme někdo jiný? Že jde o “ energii kolektivu jako celku“?

Karolino, to co píšeš, krásně „voní“ tím, že jsi ještě ve škole (cítím to správně? jsi?). Líbí se mi to. Myslím, že jenom „zevnitř“ se dají věci měnit. A ty jsi uvnitř vzdělávacího procesu. Držím ti moc palce, abys svůj náhled a energii, kterou z tvého psaní cítím, mohla přetvořit do nějakého kroku proměny/vývoje našeho vzdělávání. :-) Už to, žes to napsala sem, může někoho inspirovat k realizaci „pracovních projektů pro firmy“ :-) nevím proč, ale proběhlo mi hlavou spojení : http://eduin.cz/ – třeba by tam někdy o tvé nápady stál, zkus to :-)

Jo a k životu v dokonalosti – k tomuto tématu mě inspiroval Martinin příspěvek k jinému článku, ale mě se chce napsat dneska jen jeden příspěvek – život je krásný tím, že má dva póly (tady třeba zábavu a nudu; užitečnost a neužitečnost;… atd ..) a mezi těmito póly se pohybuje, tudy teče. Je to jako elektrický produ, který teče pouze mezi dvěma opačně nabitými póly; bez pólů nebo na místě neproudí. Kdybychom našli to správné vyvážení, nebo nedejbože „zaparkovali“ v jednom, tom „lepším a správnějším“ pólu, život by se zastavil. a přišla by skutečná nuda. umřeli bysme. Já chci žít. Mezi póly, v pohybu. Při chůzi používat obě nohy. Každou chvilku a pěkně je střídat.

Přeju nám všem zítra hezký den, plný života v pohybu mezi póly :-)

Šárko, díky za ten odstavec týkající se rolí v kolektivu, energie v kolektivu. Zrovna něco podobného prožívám. Máš s tím (nebo někdo z Vás ostatních) nějaké další zkušenosti, odkazy, literaturu? Díky!

Ahoj Martino,
vnímám tento blog jako místo pro hledání lepšího pocitu ze života, lepšího způsobu žití (na osobní úrovni). Moje základy jsou především v křesťanství, ale věřím, že jiná náboženství či filozofie, která se zaměřují na konkrétního člověka, jsou správnější životní cestou, než třeba takový socialismus (ačkoli měl v prvopočátku ohromnou energii pohnout společností, protože opomíjel individualitu jednotlivce, zkrachoval – samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno). Sázím spíše na postupné změny společnosti zezdola dozráváním lidí – než na revoluce, které nicméně mohou být součástí vývoje a v případě přetlaku uvolní špunt, bohužel většinou jen na krátkou dobu, než se nanese nová špína…

Žiji také v přesvědčení, že život je mozaika a člověk je natolik komplexní tvor, že neexistuje žádné „universální schéma“ (ani vnitřní – natož vnější), které by udělalo každého lepším, šťastnějším, spokojenějším…

Nevím kdo řekl, či kde zazněla myšlenka: „co můžeš změnit změň, co změnit nemůžeš, s tím se pokus alespoň vyrovnat“.

První část je o tom, kde jsou hranice toho, co mohu změnit – je to m.j. o KREATIVITĚ (o naší vlastní) = k tomu patří i to poznat, kde či kdo nás o naši tvořivost okradl (a být připraven popř. připravit naše děti, abychom se příště jen tak lehce okrást nedali). Ale nerozumím tomu tak, že budu hledat něčí vinu a „stěžovat si“.
Ty tady brojíš proti škole (já třeba vidím mnohem větší hrozbu v reklamách a plytké TV popř. PC zábavě) – pak ovšem „změň, co změnit můžeš“ – pokus se zapůsobit na učitele x najdi dětem jinou/lepší školu x uč je doma x najdi jiné řešení…

Druhá část je o tom, pochopit, že ideální svět neexistuje a souhlasím se Šárkou, že pokud by byl, asi by to byla nuda… Připustit si, že i nezdary či „nudná pravidla“ mají své místo v našem životě a každé minus má své plus (jen jej najít)…

Jen pro doplnění: Vůbec si nemyslím, že by ženy byly málo kreativní!

@ 9: Hra se slovy je kreativní. Má však vždy nějaký dopad.
Pro inspiraci:http://www.dreamlife.cz/osobni-rozvoj/mysleni/toltecka-dohoda-prvni-mirme-svym-slovem-presne/article.html?id=2195&utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_content=nadpis&utm_campaign=news-clanek-2195

Ahoj, mám radost, že Tomáše zaujal můj článek a symbolicky na 1. školní den ho tu vystavil :)

Chtěl bych vás všechny poprosit o další nápady, který by nás mohly přimět k uvolnění fantazie. Jak jsem psal v závěru článku, já hledám inspiraci hlavně u dětí, protože jsem hodně ovlivněnej svym 17měsíčním synem. Ale určitě máte spoustu dalších tipů, který uvolňujou kreativitu a dokážou potlačit ten strach z chyb a hodnocení okolí, kterej nás brzdí.

V naší školce (you-me.cz) třeba od září otevřeli novej program „Naladění pro dospělé“. Je to zpívání pro dospěláky. Se zpíváním mi to přijde podobný jako s

kreslením – jako děti jsme zpívali všichni a nic jsme neřešili. Ale pak jsme se nějak začali stydět, možná nám někdo řek, že zpíváme falešně, a hodně lidí zpívat přestalo. Já třeba když řeknu svejm rodičům, že s Honzíkem zpíváme, tak se smějou : „Ty a zpívat jo? To bysme teda chtěli slyšet…“. Holt to není vždycky jenom škola, kdo zabíjí kreativitu. Tak se holt teď vrátím zpátky do školky :)

Těším se na další inspiraci. Líbilo by se mi, kdybych se z komentářů dozvěděl nějakou věc, kterou bych hned dneska moh vyzkoušet :) Předem za to děkuju!

@ Blackbead – udělalo mi radost, tě tu znovu vidět, už chvíli jsem tě tu postrádala, ahoj. Jo, mám s tím zkušenosti – se systémovou dynamikou pracuje metoda Systemických konstelací (vycházející z konstelací rodinných), kde se tento fenomén „držení rolí v systému/skupině“ podařilo vypozorovat. Konkrétně o těch rolích ve školní třídě píše německá pedagožka-terapeutka Marianne Franke Griksch: Patříš k nám!; v Čechách se pak školským systémům věnuje Igor Pavelčák, taky napsal nějakou knížku. Když budeš chtít víc info, můžeme se spojit po mailu.

@ Libor – tyjo, my jsme tu rozjeli diskusi o úplně něčem jiném, než o čem jsi napsal článek. Nemám moc tipů, jak rozbalit svou kreativitu, občas ze mně vypadne nějaký motivační příběh pro mého synka, abych ho dostala třeba na 8 km výlet, ale obvykle to není úplně moje parketa. Jsou určité oblasti, ve kterých kreativní jsem (tanec, vaření, oblékání….) a v jiných nejsem a je to OK. Jedna věta ale mě ale před pár měsící totálně nadchla a uvolňuje stavidla mého zablokovaného chování: „Kdybych sama sobě řekla „ANO“, co bych právě teď udělala?“ a pak se to děje :-)

Šárko,

píšeš že “ … život je krásný tím, že má dva póly …“. Není to dané tím, že „západní“ jazyky jsou postaveny na dvou-hodnotovém systému? Tedy že je to naopak – že nepopisujeme svět se dvěma póly, ale strukturujeme svět do dvou pólů právě proto že náš jazyk (a tdy i myšlenkové procesy) jsou strukturované do dvou pólů?
A svět je možná úplně jiný, jen jej tak nevidíme, neb naši pozornost vedou myšlenky vedou slova vede struktura jazyka …

Aleš

Aleši, nevím.. nemyslím si to. Spíš že pohyb od pólu k pólu dělá v čase cyklicitu. A cyklicita není dána slovy a myšlenkovými strukturami, ta prostě v přírodě je a je pouze pozorovatelná. Pohyb od noci ke dni a zase k noci; od zimy přes jaro do léta a zpátky přes podzim do zimy a stále dokola; od nádechu k výdechu a znovu nádech; pohyb kyvadla; příliv a odliv; od černého novu k zářivému úplňku a znovu směrem k novu; přirozený životadárný ženský cyklus od ovulace k menstruaci a stále dokola… jako dvě strany téhož, dva póly, coby vyjádření maxima/bodu zlomu v nějakém cyklu.

Probuďte v sobě kreativního ducha… duchu, vstávej :-) Bez legrace, vytáhněte z knihovny útlou knížku Roberta Fulghuma „Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce“ a přečtěte si stručný souhrn na zadní straně – v jednom z bodů se říká: …každý den trochu pracuj a trochu si hraj, trochu kresli a trochu zpívej…
Přihlásila jsem se do kurzu kreslení, i na půl hoďky se jedu projet na kolo nebo na bruslích, obložila jsem všechna okna truhlíky s hlínou a kdejakými rostlinami … dělejte cokoli, co jste vžycky chtěli zkusit, a nezabývejte se hodnocením výsledku. Důležitý je proces, důležité je být zaujatý/á činností a prožívat štěstí. Fantazie nebo duchové se u toho probouzejí svévolně.

Šárko, díky za tipy, kouknu na to

Byli u nás 3 tenageři a společně s mým synem trávili čas . Přinesla jsem jim do pokoje buchtu, okamžitě se po ní vrhli – no asi učitelé znají, jak se puberální dítka v období pro ně tak složitém chovají.
Vždycky cokoli prohodíme hlavně proto, že kluci chodí do jiné školy než syn. Nyní má otázka zněla: “ Kluci, také vám četli školní řád takovou dobu?“
“ No, to by si mohli zkusit,“ odpověděli velice rychle a sborem. Říkám jim, proč jim škola připadá tak úděsná, že je o.k. se něco naučit… Upozorňuji, že jsme se vůbec nesmáli, když diskuse probíhala a kluci byli hodně zamyšlení a smutní, což v jejich období je spíš s podivem. “ Vadí nám učitelé,“ pronesli. Chtěla jsem se dobrat poodstaty tak jsem střílela od boku: “ Jsou přísní nebo toho chtějí hodně? „
Reakce tenagerů: “ Není s nimi vůbec žádná sranda!“

Jinak energii kolektivu vnímám velice extrémně. Zažívám své úplné vytracení z místnosti když je energie kolektivu špatná. Popsat pocity moc neumím, protože TO nejde předat.
V poslední době / půl roku/ jsem z tohoto důvodu přestala docházet k rodině, kterou mám moc ráda. V současnosti jim byli kolísavým el. proudem zničeny nějaké el.spotřebiče a vůbec té rodině se dějí stále negativní věci.
V domě žijí rodiny celkem tři. Navštěvují nás stále, ale jak jim pomoci kreativně řešit negativní? Odpovím si sama:

Mám zkušenost, že v kolektivu jde o jednoho člověka, který má tu špatnou energii jakoby přisátou na sobě, ale tvrdím, že jsme silně nekreativní, pokud se tohoto jedince zbavujeme např. vyhazov ze školy.

Takže pro mě je kretivní rozvíjet u sebe talent, jak vycházet se špatnou energii u druhých. Když druhé tuto negativní sílu naučíme kreativně zpracovávat, bude pracovat pro ně a hlavně vznikne podpora, že jsou sami sebou a na správné cestě.

Jéé, Martino, to jste mě potěšila!
Myslím, že nejlepší, co můžeme pro blaho světa udělat, je rozvíjet své vlastní talenty a – jak jste řekla – naučit se, jak vycházet s negativní energíí kolem sebe, aniž bychom se jí nechali strhnout. To je jediné, myslím si, co ji odzbrojí a přetvoří.
To je přece velmi kreativní!