10 důvodů proč pracovat jinak

Simon Sinek pěkně mluví o tom, jak důležité je začínat otázkou “Proč?” a také jak nutné je si ji pravidelně pokládat. To ale věděli už třeba i Ghádhí, M.L.King nebo Ježíš a ví to samozřejmě i naše Valentýna a s ní většina tří, čtyřletých dětí. Ricardo Semler postavil světovou proslulost svého Semca právě především na této otázce. Já stále zřetelněji vidím rozdíl mezi světem lidí a firem, kteří pracují proto, aby v první řadě sloužili druhým a většinu času věnují tomu, co mají opravdu rádi a mezi lidmi a firmami, kteří pracují v první řadě pro peníze. Jsou to dva zcela, ale zcela rozdílné světy a já někdy (jako od přírody netrpělivý člověk) nemám pocit, že bychom se k 1. (Ne)radost z práce – Pouze deset procent manažerů má rádo svojí práci (zde). Dělat práci „rád“ přitom znamená dělat ji „dobře“. Fakt, že až 90 % lidí nedělá svoji práci s radostí, má tudíž nedozírné negativní důsledky pro hospodaření firem i štěstí a zdraví zaměstnanců.

2. (Ne)využitý potenciál – Odhaduje se, že lidé v dnešních firmách řízených směrnicemi využívají v průměru pouhých 5–15 % svého potenciálu. Představte si, že ze sta strojů jich používáte pouze pět. Kdo by toleroval takové plýtvání?

3. Náklady – Byrokracie (stohy směrnic a mnohdy velmi komplikované systémy kontroly) spojená s fungováním moderní firmy znamená nevyčíslitelné náklady, z nichž většinu nedokáže současné účetnictví vůbec zachytit.

4. Zdraví – Podle mnoha zdrojů je pracovní stres důvodem číslo jedna většiny dnešních chorob. Hlavní příčinou stresu v práci je přitom právě nedostatek pracovní svobody, tedy možnosti ovlivnit co, jak, kde nebo s kým bude člověk dělat (více třeba zde).

5. Svoboda ve společnosti vs. svoboda v práci – V naší části světa se dnes rozhodujeme o svých životech relativně velmi svobodně. Od pondělí do pátku, tedy v práci, se však většina z nás vrací o několik desítek let v historii. Stále větší počet lidí si tohoto paradoxu začíná všímat.

6. Potřeba inovací – Všechno nasvědčuje tomu, že ve 21. století uspěje pouze firma dostatečně inovativní a flexibilní. K tomu však bude nutné splnit jednu nezbytnou podmínku, a sice že její zaměstnanci budou „tvořit“, nikoliv práci pouze „dělat“ nebo „vykonávat“. Dlouhodobě bude ale tvořit pouze člověk svobodný. (více viz Na čem dnes záleží).

7. „Facebooková generace“ – Na trh práce přichází tzv. facebooková generace („Millenials“), tedy lidé, kteří jsou ze světa sociálních sítí zvyklí na hodnoty jako svoboda, zodpovědnost, transparentnost či spolupráce. Pokud chce firma získat ty nejlepší z nich, je třeba začít fungovat na podobných principech.

8. Práce vs. zaměstnání – Všude kolem nás je spousta práce (zdevastovaná příroda, rozbité silnice, zničené autobusové zastávky, opuštění senioři, přeplněné dětské školky...), a přitom máme statisíce nezaměstnaných – ukázka toho, v čem současný systém též selhává.

9. „Chudí pracující“ – Už bezmála 20 % českých zaměstnanců pracuje za minimální mzdu. V celé novodobé historii našeho státu nebyla taková situace. Podle všeho jejich počet dále poroste, s logickými důsledky pro státní rozpočet, sociální smír a celkové fungování společnosti.

10. „Závod ke dnu“ – Rostoucí počet ekonomů i dalších odborníků začíná stále hlasitěji poukazovat na neudržitelnost dnešního systému. Upozorňují na bezprecedentní míru korupce, rekordní zadlužování, vzrůstající sociální nerovnost, chudobu a hrozící ekologické katastrofy.

Stále více lidí pochybuje o životaschopnosti systému, který staví peníze nad užitek a věci nad lidi. Potřebu změny urychluje i současná tzv. ekonomická krize. Mnozí z nás si uvědomují, že potíže hospodářství jsou ale především důsledkem krize hodnot a přístupu k životu bez ohledu na důsledky. Proto se objevuje řada iniciativ s cílem změnit náš přístup k podnikání. Ať už to je „sociální podnikání“ Muhammada Yunuse, „Management 21. století“ Garyho Hamela, „Štěstí v práci“ Tonyho Hsieha, „Vědomý byznys“ Freda Kofmana, „vědomý kapitalismus“ Johna Mackeye, etické banky či celosvětové družstevní hnutí. V naší části světa se začínáme stále častěji obracet k tradicím podnikání Tomáše Bati a také třeba prvorepublikových družstev, která ve své době obdivoval celý svět.

Všechny tyto příklady mají jedno společné, a sice že v centru dění je člověk a jeho svoboda. Peníze jsou pro firmu prostředkem, ne cílem. Firma existuje kvůli tomu, aby na prvním místě sloužila lidem (jak o tom běžně mluvil například Tomáš Baťa), ne proto, aby maximalizovala zisk vlastníkům. Většina zaměstnanců se tak věnuje tomu, v čem vidí vyšší smysl, dělá to, v čem je nejlepší, co má opravdu ráda a co jako celek funguje i ekonomicky. Klíčovým aspektem tohoto přístupu k podnikání je přesvědčení, že zaměstnanci nejsou malé nesvéprávné děti, o které musejí pečovat firemní rodiče, ale dospělí lidé schopní spolu-rozhodovat jak o své práci, tak i o fungování firmy jako celku. Lidé, kteří umějí i v práci zodpovědně nakládat se svěřenou svobodou.

Tolik k tomu proč se zamyslet nad tím z jakého důvodu pracujeme a podnikáme s cílem věnovat mnohem větší prostor tomu, co nás opravdu baví a co je pro druhé zároveň prospěšné.