Renomé nebo inkognito?

02. 11. 2011, TOMÁŠ HAJZLER

Kolega a kamarád Adam Marčan mě upozornil na zajímavý jev v přihláškách na blížící se Svobodu NaŽivo. Mrkněte na úvodní obrázek. Část lidí nahraje fotku, vyplní, co je baví a na co se těší, doplní odkud jsou a dodají link na své webové stránky, twitter, případně facebook. Druhá část doplní pouze své jméno a fakturační údaje. Napadlo mě vzít to jako ilustraci jednoho z důležitých principů svobodné společnosti, kterým je v názvosloví svobody v práci „individuálně a společně“. Zkusím to vzít jako obvykle zeširoka a věřit, že mi bude rozumět.

V naší době označujeme věhlas, renomé či jméno velmi často slovíčkem „značka“. Jméno je tedy značkou, díky které se (stejně jako v přírodě) ostatní zorientují v nepřehledném terénu (lidských vztahů).

Minulý víkend jsme strávili parádní víkend s kolegy z Peoplecommu (podívejte se na pár fotek – Flickr). Na víkend přijelo 23 lidí a celkově, ale na našich projektech pracuje střídavě odhadem tak šedesát – sto lidí. Kromě toho, že se rozhodli přiložit ruku k budování svobodnějšího pracovního světa a a budovat tak jméno, věhlas či renomé peoplecommu, všichni mají i své vlastní jméno, tedy značku. A já osobně se snažím věhlas svých kolegů spolu–budovat. Osobně totiž považuji za nešvar dnešního firemního světa přijmout člověka a udělat z něho bezejmenný lidský zdroj – zaměstnance (samozřejmě to začíná už ve vzdělávacím systému). Moderní korporace už ze své podstaty nepotřebuje lidi se jmény, poněvadž to, v čem je silná, je právě systém pobídek, jištění a represí (benefity, směrnice, orgcharty, nařízení a další vynálezy 20. století). Na druhou stranu se svobodná společnost jistí vzájemnou důvěrou (ne systémem dovolování a schvalování). A aby mohla fungovat (na důvěře) potřebuje především JMÉNA. Na základě tohoto přesvědčení se tak snažíme budovat věhlas jména „Peoplecomm“ jako propagátora myšlenky svobody v práci, „Tomáš Hajzler“ jako jejího zakladatele. Stejně tak všech dalších 23 – xy jmen. V rámci budování Peoplecommu jako svobodné firmy to patří mezi mé hlavní priority.

Moderní korporace už ze své podstaty nepotřebuje lidi se jmény, poněvadž to, v čem je silná, je systém pobídek, jištění a represí,  jako jsou benefity, směrnice, orgcharty, nařízení a další vypečené vynálezy 20. století.

A abych skončil, kde jsem začal :–). Adam udělal tuhle pěknou koláž v úvodu. Samozřejmě nevím nic o tom, jak se kdo přihlašoval – viz seznam účastníků, a tak berte ten obrázek i můj komentář pouze jako ilustrativní. Svobodu Naživo připravujeme především proto, abychom umožnili lidem podobného smýšlení se propojit, stejně jako v jakémkoli jiném svobodném společenství. „Propojení se s pouhým jménem a příjmením“ bude ale nejspíš o dost obtížnější než s člověkem, o kterém si dopředu nebo i zpětně můžeme dohledat, co je zač, a „poznat“ ho/jí alespoň z fotky. Co se týče Adamovy koláže… můj dojem ze sloupku nalevo: důvěra, odvaha ukázat svou tvář, říct o sobě, co je moje agenda, co mě baví, nebo nebaví. Napravo? Nedůvěra? Nechuť? Jiné priority? Nevím…  Co vím, že těm inkognito, nebo chcete–li bezejmenným se už z podstaty věci obtížněji důvěřuje (viz výše).

Kromě toho renomé, tj. budování vlastní značky, je také velmi podstatnou ingrediencí snahy uživit se vlastní vášní – viz téma, kterému se zde letos intenzivně věnujeme  – viz např. Vášeň & peníze. Potřetí; Jak nehledat práci? a Jak vydělat na tom, co vás baví?.