Taky jsem si tohoto jevu už dříve všimla. A jedním z motivačních kamínků, proč na Svobodu jít, bylo i to, když jsem si četla, kdo a s jakými zájmy se na Svobodě objeví. Bavilo mě i se dívat, kolik lidí tam zajímají stejné obory, jako já, proklikla jsem i na webovky a o to víc se těším na možnost setkání ( i když ve 350 lidech to bude nářez, potkat se se všema, co by mě zajímali).

Když tak nad tímto fenomenem uvažuji, myslím, Tomáši, že máš pravdu v tom, že je mnoho možných důvodů, proč jsou někteří inkognito. Všechny ty, které jsi vypsal, možná jde někdo i trochu špionit (takže být inkognito je k tomu nutné), ale zároveň já osobně cítím ještě jednu důležitou skupinu v tomto ohledu – a protože jsem osobně „pečovatel a průvodce při překonávání prvotního strachu“, tak mě tohle hned napadlo.

Prostě jsou lidé, kteří ještě nejsou odolné rostlinky – jako všichni ti, co o sobě bez problémů a navíc nadšeně napsali úplně všechno – jsou zatím křehcí nebo jenom klíčící. A jdou si to trošku očuchat. Přesvědčit se, že takové místo tady existuje, které by mohlo jejich rašení do svobody podpořit. Ve své současné situaci jsou ještě zranitelní, potřebují jít pomalu a opatrně. A z osobní zkušenosti vím, že růst takových lidí bývá pak ohromný.
Jako když suché, težko rozeznatelné, semínko potřebuje najít správnou půdu a podmínky, aby mohlo začít klíčit, prodrat se na povrch a pak být teprve rozpoznatelná rostlina (však s tím ty, jakožto studovaný zemědělec a vášnivý zahradník, máš mnoho zkušeností :-) V této metafoře jsi Ty, Tomáši, už dost silným stromem, který vyživuje okolí svými plody, poskytuje stín potřebným, vyrábí kyslík a pouští do světa svá další semínka inspirace. A za to ti děkuju.

Tak ty anonymní účastníky nezatracujme, určitě je mezi nimi spousta budoucích nádhrených stromů.

Problém, který není zmíněn je ten, že údaje po registraci nejdou zpětně editovat. Třeba by ti anonymní rádi doplnili své informace a udělali ze svého jména značku, ale bohužel nemohou.

Marku, pokud kdokoliv chce změnit údaje, stačí mi napsat. Ráda to udělám :)
katerina.alevizaki@gmail.com

To mi prijde jako hodne dulezite. Tome, je nekdo, kdo by to mohl rychle udelat? Rad se do toho pustim, jen potrebuju pristup k projektu. At maji anonymni seminka jeste tyden z zakliceni ;c)

Ahoj Tomáši, jde o bezpečnost a jak píšeš důvěru. Ale ne v důvěru k tobě, ale o důvěru v internet. Vše co o sobě na net napíšeš je navždy zaznamenáno a může a bude zneužito. Takže já se snažím po sobě nezanechat žádnou stopu. A jestli chceš argumentovat, že na netu je jenom dobro tak se mýlíš.

Bobes

Kam se mi ztratil komentar?

Trochu pošťouchnu :-) Rád bych se třeba dověděl více o lidech kolem peoplecomm (které Tomáši zmiňuješ), ale na webu peoplecomm o nich není ani zmínka (o nás apod.). Tak se zdá, že peoplecomm = TH. To jen tak, aby řeč nestála :-)
A co se přihlašování na Svoboda na živo týká, musím sám za sebe říct, že mě ta forma zaskočila. Nijak mi nevadí a zpětně ji hodnotím hodně pozitivně, ale možná by stálo za to mít volbu chci zobrazit tyto informace o sobě, nechci. Takto člověk musel přistoupit na tento styl a neměl možnost volby. Já chápu i lidi, kteří třeba by vůbec nechtěli, aby byli na té stránce zobrazeni i jménem. A důvodů můžou mít x. Třeba nesvobodný zaměstnavatel.

Klasicky komunikuju neobratně a je mi rozumět jinak než chci. Nemám ambici kritizovat někoho za to jak se hlásil – viz předposlední odstavec. Berte to jako ilustraci principu, prosím. Díky. 

Snažím se, co to dá, žít co hlásám. A tak i Svoboda Naživo stojí třeba, kde to umíme, na transparentnosti. Když se tam o tom budem bavit, proč bychom se měli hlásit anonymně? To by bylo zpět do 20.století. Jinak Peoplecomm = TH. Asi furt ještě jo. Pracuji na tom, aby to tak nebylo. Ale vzhledem k tomu kolik jsem si letos nabral projektů se to táhne. Dík za pochopení.

Bobeši, v adminu jsem nic nenašel. Tak je mi líto, že se to psaní ztratilo :-(
Jinak ano – nebezpečí = třeba se mít na pozoru, jistit se, žít v utajení. A to je právě to. 

Takže zatím tedy mailem Katce?

Tomáši, promiňte, ale imho je tento článek další z řady těch, kdy se řeší naprosté banality a hlouposti…   Upřímně může být pořadatelům Svobody naživo – btw. celkově a obecně zajímavé akce – ukradené, kdo si co v přihlášce vyplní a nevyplní. Co to má co společného s „principy svobodné společnosti“ (sic)? Osobně je pro mě toto pojetí „svobody“ další z projevů „cesty do otroctví“ – aka Shyamalanův film Vesnice. Tomáši, nic proti Vám… v podstatě vám v mnohém fandím, ale tato „otročina svobodou“ mě na Svobodě naživo/Peoplecommu vytáčí… Pěkný večer. Petr

Petře, to se vám nedivím, že vás to vytáčí. 
Zkusme si nejdříve po-rozum-ět předtím než spolu začneme mít potřebu souhlasit nebo nesouhlasit. Šlo by? Pak se to, co je zatažené, rozjasní. Možná. Já upřímně přiznávám, že komunikuji neobratně a navíc si vybírám neobratná témata. A už jsem si proto tak nějak zvykl, že lidi se mnou souhlasí nebo nesouhlasí. Bohužel dost často bez toho, že by mi předtím zkusili rozumět. Prosím. Zkuste. Polemika je zdravá a nutná. Vytáčení je (mi) k prdu. Díky za pochopení. 

Hlavni problem tu neni zminen .. problem je, ze seznam ucastniku je verejne pristupny komukoliv, tj. ne jenom ucastnikum. A byt otevreny celemu svetu a nebo skupine lidi je dramaticky rozdil. Nehodlam (a za blahove povazuji ty co to delaji) umistovat sve osobni informace na verejne medium, proste ne.

my o vlku a vlk za dvermi

http://www.novinky.cz/internet-a-pc/249264-vedci-vypustili-na-facebook-robota-a-ziskali-osobni-udaje-tisicu-uzivatelu.html?ref=ostatni-clanky

 Šárko napsala jsi to pěkně. (Stejně tak souhlasím s Tomášovým „otevřenost v představování sebe sama umožňuje lépe otevírat cesty k novým seznámením“)

Tomáši,  sdílím Bobešovi obavy a proto jsem měl nepříjemný pocit, když se mnou vyplněné údaje v registraci objevily veřejně. Ale pak jsem si říkal, že jsem jen bezvýznamnou rybkou a neřešil jsem to.

 Tomáši, a co začít u sebe a odpovědět v duchu „Rozumím správně, že …? Takže by jsi považoval za lepší kdyby se …? Nebo to myslíš jinak?“

Tomáši, snažím se vám porozumět a snažím se o to už několik měsíců… :) K vaší (nebo tvojí?) :) větě: „Já upřímně přiznávám, že komunikuji neobratně a navíc si vybírám neobratná témata.“. Nesouhlasím, komunikujete velmi obratně a jste zaměřen na zajímavé téma. Problém vidím spíše v tom, že z nepřesných premis jsou vyvozovány neadekvátní závěry. Hodnoty a ideály jako „svoboda“, „radost z práce“, „fair-play“ jsou blízké i mě. V tom jsme zajedno. Problém pro mě nenastává u „why“, ale u „how“. Právě u toho „how“ se naše cesty pravděpodobně diametrálně rozcházejí. Proto jsem si dovolil napsat tu kacířskou myšlenku, že toto pojetí svobody pro mě je „jednou z cest do otroctví“. 
Třeba na „Svobodě NaŽivo“ bude více příležitostí to rozvykládat. Btw: Viděl jste Shyamalanovu Vesnici? 

Mám stejný názor. Registraci jsem prováděl v běhu mezi jinou činností s tím, že jsem chtěl být včas přihlášen, abych na to nezapoměl (v rámci wilfingu:-))

To jo. Zkusím víc. Díky, Honzo.

To by chtělo možná osobní debatu, Petre. Možná by o ní stálo víc lidí. 
Vesnici jsem neviděl. Díky. 

A to ja uplne respektuju a snad tomu i rozumim, Jirko. Ja tuhle zkusenost vzal jako ilustraci jedny (pro me dulezity veci) = ja nemluvim o prihlasovani nebo o tom jak by se nekdo mel nebo nemel prihlasovat. Mluvim o budovani jmena a o duvodech proc do delat. Nerikam ani jak to delat. Jen si beru priklad ze svobody nazivo jako dokresleni. Diky.

No prave, Bobesi. Co s nama vsechny tyhle zpravy delaji? K cemu to je? Ze uz po nas zase nekdo jde? Abychom se jeste vic zavreli do svych bytu a hledeli si svyho? Mozna abychom v konecnym dusledku vic nakupovali? Tenhle svet strachu me nebavi. Jestli nekoho jo, respektuju to. Ale ja tam patrit nechci. Me bavi neco jinyho. 

Tak podle (ne)reakcí koukám, že se mi tenhle postřeh moc nepovedl. Mám z toho podobný dojem jako z tohohle článku, který před časem naprd desítky/stovky lidí: http://blog.peoplecomm.cz/clanek/osmnact-kritickych-postrehu-z-usa – je podobnýho ražení

Panu Cuketkovi (píše blog myslím o jídle) moje názory sektoidní (to už tu dlouho nebylo): 

cuketka cuketka  by TomasHajzlerjsme jediný komu peoplecomm a spol. připadaj jako svědci jehovovi říznutí prodejem herbalife? bit.ly/vI75bnAle je to stejně prima škola. Tak dík za všechny názory. A jestli jsem někoho urazil, neměl jsem to v úmyslu. Omlouvám se.

Já se v tomhle musím zastat Tomáše. On to totiž nemyslel nijak špatně, sama to znám, když mám jednu myšlenku, kterou pak dál začnu rozvíjet až z toho může vzniknout něco, co může některé lidi popudit. Článek byl vlastně o tom, jak si každý člověk žije na svém anonymním písečku. Myslím, že tím chtěl poukázat na fakt, že když už chceme svobodnou společnost, měli bychom také jednou odkrýt karty a ukázat, kdo/co jsme.

Upřímně nechápu pány, kteří tvrdí, že profily na Svobodě na živo jsou něco skandálního. Jak si někdo vůbec může dovolit odkrýt jména lidí?No a co? Nepřijde mi že informace o zájmech a inspiraci jsou až TAK moc skandální. Když si přečte FBI o tom, jak má někdo rád svobodnou firmu, už ví že se jedná o pana Nováka? Trochu na hlavu postavené v době kdy máme Facebook nebo Foursquare. Na facebooku víme,kdo,s kým,proč,jak a Foursquare nám umožňuje vědět kde. 

Rozhořela se tu velice zajímavá debata…
Tomáš Hajzler pracuje v HUBu, zabývá se cohousingem a samozřejmě svobodou v práci…Jeho názory na to jak se dá vést firma a jak lépe se dá pracovat mě velice zaujaly a koho ne, ale ze všeho toho „fair play, rovnostářství, sdílení apod.“ mi vychází kolektivismus ze kterého je mi až zle…Nic o sobě netajit, říci o sobě všechno…to je pro mě naprosto špatně.
Učím lidi praktickou, reálnou sebeobranu a v posledních letech se v rámci ní začal učit i tzv. „cyber security“, tedy způsob jak chránit svá data a informace o sobě, své rodině a dětech. Prostě ne každý chce, aby všichni věděli, že zrovna toho a toho dne se budu nacházet stovky kiláků od baráku a budu sedět v nějakém kině na přednáškách. Chápete?
Psychopat ví, že když si na soc. síti najde info o bohaté slečně co ráda chodí do toho a toho klubu, pije to a to, má ráda psy a jezdí na koni, poslouchá tu a tu kapelu, tak že mu nemůže dělat problém navázat s ní kontakt, stylizovat se do jejího ideálu a dostat se jí na „kobylku“. Prostě veškeré sdílené informace jsou zneužitelné…já jsem právě pomocí toho, že jistá organizace zveřejnila jména a adresy svých členů, před pár lety našel chlapíka co dlužil několika lidem slušné peníze…Dost se divil když jsme mu pak zabouchali na dveře.
Je hezké Tomáši, že do takového světa nechceš patřit…on, ale takový je…bohužel. A bohužel ne vždy jde o takovou kravinu jako je zbytečné nakupování….

Na ten film se jukni, taky mě napadl…

http://www.uloz.to/10599975/vesnice-czdab-2004-avi?utm_source=search&utm_campaign=0&utm_medium=all
 

:-)

Lidé, kteří Tomáše znají, jistě pochopili o čem mluví.
Jinak souhlasím s tím, že na internet by člověk měl psát jen to, co chce, aby bylo veřejné. A „osobní značku“ beru jako druh osobní reklamy.

Ondřej Suchánek: ale pro ty, co ho neznají, je to čtení občas síla.

Jiná věc už přímo pro TH: Až zase budete chtít napsat článek na podobné téma (tj. „nemám v tom jasno,ale pojďme to vyřešit hned“) rozhodně bych uvítal esej na téma: „Jinak momentálně celkem vlaju za svým životem, a tak ode mě prosím nečekejte odpovědi na maily nebo nějaké hluboké komentáře zde na blogu nebo na soc. sítích. Díky za pochopení. A jak se to celé slučuje s mojí filozofií o radostné práci a kontaktu s lidmi, etc etc..“)

Všimnul jsem si toho už u jedné snídaně s Petrem (kterou jsem náhodou dokázal dokoukat, ten nepoměr zdravého rozumného pragmatismu vůči vám je skoro až nefér), když jste se vyjádřil, že někdy (ve vypjatějších situacích) prostě neodpovídáte na maily, nezvedáte telefon, přestanete komunikovat. Poměrně dobře jste se u toho bavil. 

Zajímalo by mě, a přemýšlím o tom, jak se tento váš postoj slučuje s celkovou filozofií PC a příbuzných aktivit. 
Z mého pohledu jsou to naprosto opozitní postoje, PC jako zcela otevřený, zábavný příjemnými lidmi nacpaný svět versus „zavolejte te mi, ale nezvednu vás, neodepíšu“.

Pokud by se vám na toto téma povedl článek, rád si ho přečtu Myslím, že bude daleko zajímavější, než disputace nad skutečností, že veřejně ukazujete seznamy účastníků včetně podrobností.

Prima večer.

Viktor

Viktore, já to nechyt. Síla? Disputace? Pragmatismus?

Nejspíš nerozumím, dohaduji se… Moje práce (tj. i tento blog) není vhodný pro lidi, kteří hledají dokonalost a odborníky. Z vašich řádků potřebu dokonalosti a odborničení více než cítím. Je vhodný pro lidi, kteří staví na celistvosti a porozumění principu příčiny a důsledku. 

Tomáši, zjednoduším to tedy: zarazilo mě, že na jednu stranu je zde idea svobodnych firem, spokojenych lidi, navzajem prijemne komunikujicich a osobne se rozvijejicich a na druhe strane 2x vyřčené (napsané a vyřčené) jakési Vaše až odmítání komunikace (byť v pracovně vypjatějších chvílích („na maily vám ted proste reagovat nebudu“ – parafr.). Proto jsem se ptal po vysvětlení.

Jinak máte pravdu, Vaše myšlenky mě vesměs velmi míjejí, nicméně svět není černobílý a já chci z něho poznat co nejvíce, včetně zajímavých lidí, kteří mají jiný názor a dělají vše jinak než cítím. Proto vás sleduji a proto občas na některé věci zareaguji.I když si nerozumíme a zřejmě rozumět asi nebudeme, respektuji Vás pro vaši (nejen) zapálenost a tah.

Příjemný večer.

Viktor

Jo, jo, už to snad chytám. 
Pro info, letošní podzim mi chodí ke stovce mailů denně, z toho zhruba desítka od lidí, které neznám. Chtějí se zapojit, poděkovat, pomoct s diplomkou, zvou mě na přednášku, chtějí kurz, ptají se co je nového v knihách,… Kromě toho mi píšou lidi přes FB, Twitter, Linked in a na blogu. Já odpovídám všem – časem. Jsou však období jako je toto, kdy to všechno nechávám v inboxu s tím, že to otevřu, až udělám pro mě důležité věci. Proto na to upozorňuju. 

Mám dvě děti, manželku, rodiče, kamarády, záliby a hlavně svoje tělo, který má svoje limity. 
Jestli vy odpovídáte obratem a zvedáte každý telefon, tak to respektuji. Můj styl je ale jiný. Dovedu pochopit, že všem nevyhovuje. S tím já ovšem nic nenadělám. 

hmmm, Šárka je pěkná stromová žena, líbí se mi:)
Osobně důvěřuju, takže jezdim stopem a dávám fotky na web, ale chápu lidi, co sou k internetu ostražitý…. zajímavej postřeh o sektách, páč mýmu mužovi je tohle všechno taky sympatický, ale neprožívá to tak a nečte jako já (což mě trochu mrzí), páč to na něj taky trochu působí sekčně a ty ústřední myšlenky sou pro něj tak přirozený, že tohle prožívat s ostatníma a číst a chodit na konference nepotřebuje:)

To je prekrucovani. Motivace lidi proc nezverejnit udaje nemusi byt, ze si nechteji budovat jmeno, ale ze nechteji poskytovat zneuzitelne informace. 

Jinak konference se moc povedla!! Jen tak dal. Priste jenom vylepsit catering (ceny)!

Petro, nezlob se na me, ale problem je v tom, ze se motaj svestky s jabkama a jednim se podepira druhe. To ze lide nechteji zverejnovat sve informace muze byt castecne proto, proc Tomas napsal, ale castecne i z jineho duvodu. A proto podepirat sva tvrzeni temito udaji je spatne.

Za druhem, ze tobe neprijde neco skandalniho zverejnovat tyto udaje, jeste neznamena, ze to neprijde nekomu druhemu (podle sebe soudim tebe). Tolerance je preci o respektovani nazoru druhych a ne o tom, ze jim budu za kazdou cenu podsouvat sve „spekulace“ a napadat je.  (Cetla si umeni klamu od Mitnicka? Zajimave cteni co se da i s nudnyma nezavadnyma informacema delat.)

Ahoj Tome,
Přečetl jsem si tenhle blog az po „Vzletu“, přesto věřím, že ma smysl reagovat. Já jsem totiž přesně mezi oběma půlkami toho obrazku. Můj záznam v seznamu účastníků je sice bez fotky, ale s upřímně vyplněným zájmem a očekáváním. Na konferenci jsem jel ze zajmu o téma, nikoliv si budovat vztahy. Vlastně jsem tam kromě 2 lidí nikoho předem neznal. I přesto mi připadalo férové, abych této skupině lidí dal najevo svoje zájmy a očekávání. Jelikož si však nejsem jistý případnou reakcí mého zaměstnavatele, fotku jsem tam záměrně nedal. Ano, necítím se v teto situaci svobodně – a taky mi konference dala v tomto směru víc, než jsem předem očekával. Zacal jsem se na události kolem sebe dívat trochu jiným pohledem a prehodnocuji svoje pracovní priority. I kdyby mi konference nedala nic jiného, už za tohle ti patří velký dík!