Blog každému zaměstnanci

Hlavním motivátorem konvenčně řízené firmy je strach. Cítíte ho na sto honů. Mimo jiné je to právě strach, který zaměstnancům zakazuje hovořit s lidmi mimo firmu o tom, co se děje uvnitř. Dokonce je běžné, že jim do pracovních smluv propašovává výhrůžky, pokuty a jiné sankce pro případ, že by se třeba zaměstnanec ve slabé chvíli po milování s manželkou prořekl a prozradil, co měl v závodní jídelně k obědu. Ano, i takové absurdity se ve firemním světě běžně dějí…

Jak nápadně mi toto chování připomíná návštěvy muslimských zemí, kdy ženě položím otázku a místo ní vždy odpoví její muž…! Netrvá to dlouho a někdo si mě vezme stranou, aby mi vysvětlil, že nectím základní pravidlo země, ve které jsem se octnul. Pouze muž má právo mluvit.

Ve firmě je to zpravidla generální ředitel. Pouze pokud je to trémista a z médií má trému, vystrčí za sebe tzv. tiskového mluvčího nebo třeba i zástupce PR agentury, který za firmu vystupuje navenek. Základní lidské právo – vyjádřit svobodně svůj názor tak lidem odebírají stejně, jako to dělají mnozí vyznavači Islámu s ženami.

Zaměstnanec se ve slabé chvíli po milování s manželkou prořekl a prozradil, co měl v závodní jídelně k obědu. Firma s ním rozvázala pracovní poměr. Ano, i takové absurdity se ve firemním světě běžně dějí…

Pakliže se vám podaří strach vyměnit za důvěru a vydáte se na cestu k demokracii, můžete si dovolit přestat regulovat, kdo s kým a o čem mluví. Nemáte se přece čeho bát!
Podívejte se na příklad ze Sun microsystems – blogs a community voices a také ze Zappos. Tyto dva příklady zkuste porovnat s dvěma příklady z naší zemičky: blog zaměstnance Telefónika 02 a skupinky zaměstnanců firmy Bosch. Myslím, že blogy zaměstnanců vypovídají o firmě daleko, daleko víc než cokoli jiného. Zajímavý pohled získáte při porovnání náborové inzerce firem Telefónika nebo Bosch s uvedenými blogy jejich zaměstnanců. Zástupci vedení těchto firem mají samozřejmě své argumenty – chyba je nepochybně v zaměstnancích. Ale pokud chvíli zkoumáte lidskou přirozenost a zásady života firem, víte, že je to asi trochu jinak.

Stejně jako pětileté dítě nepustíme za volant, tak ani zaměstnance, který celý svůj dosavadní pracovní život strávil pod nějakým firemním Josefem Stalinem, nenecháte ze dne na den blogovat o životě ve firmě.

Nebrat lidem hlas je důležitým krokem v budování demokracie. Dát lidem možnost mluvit s kýmkoli o čemkoli však nejednoho našince vyděsí k smrti. A tak si myslím, že platí to, co platí i jinde. Je nutné, abychom na to byli připravení. Stejně jako pětileté dítě nepustíme za volant, tak ani zaměstnance, který celý svůj dosavadní pracovní život strávil pod nějakým firemním Josefem Stalinem, nepustíme do TV Nova. Chce to postupné krůčky a hlavně čas. Každopádně si myslím, že je pouze otázkou času, než začnou běžně blogovat i zaměstnanci českých autokratických firem.

P. S.: Zde je pro inspiraci několik článků k tématu:
The Challenge of Blogging and Employees, Corporate employee blogs: Lawsuits waiting to happen?, Managing Employee Bloggers