Slova mají větší význam, než si myslíme.Utváří totiž naši realitu.

Přidala bych pár inspirací:
- Nařizuji – předávám informace

- Trestám – dávám zpětnou vazbu na nevhodné chování nebo výkon
- Já jsem šéf a já rozhoduji – pracujete pod mým vedením, zásadní rozhodnutí, která nemohu s vámi konzultovat jsou v odpovědnosti na mně

- Sprostá – vulgární slova nejsou na pracovišti ničím neobvyklým. Někde je vedoucí v jedné větě schopen jich použít několik hned za sebou: běžte do prdele, kurva, na to se můžu vysrat, do p… a další….Demonstruje tím svou sílu a bezmoc, má to berličky k autoritě? Takový přístup v použití slov bych doporučila úplně zrušit.

Tohle patří i sem: http://revoluce.peoplecomm.cz/clanek/ctyri-druhy-veznic-#komentar-37 – potrestat… – porušení kázně…
ostatně, jak píše Svatka.

Jsem zvědavý, jestli se tomu už konečně někdo začne divit. Překvapuje mě, co všechno jsme si ochotní nechat kydnout na hlavu. Jsou to jenom slova, namítnete možná, jenomže slova mají vcelku moc.

Na černou listinu navrhuji i slovní spojení „lidské zdroje“. Pokud se na lidi budeme dívat jako na zdroje (a ne jako na lidi), problém života v práci nemůžeme nikdy vyřešit.

Co slova „Já chci“. (Já chci toto do toho a toho termínu / Já chci toto splnit do…).
Dost hnusný.
Pryč sním.

Já se na „já chci“ nebo i nechci dívám trošku jinak. „Chci“ – rozhodnu se pro něco…, jdu za něčím, pro co už rozhodnutí mám. Představuje to pro mě postoj k situaci, záležitosti apod. Mám vyřešeno rozhodování.

Slovo „chci“ se dá vyměnit za „mohu“ a to dává ještě pocit volby, zda se do něčeho pustit či ještě ne.

Upřesnění … z pozice Šéfa: .. když ten šéf vstoupí a řekne .. Já to chci do xy. Já chci to a to. Tónem, intonací, postojem, argumenty.
Co třeba .. potřeboval bych prosím, mohli byste mi připravit prosím atd.

No to je vůbec otázka slušnosti nebo úcty či respektu (nebo jak tomu budeme říkat). Mně osobně přijde nejférovější žádat všechny lidi se stejnou úctou/pokorou – ať to bude můj syn, šéf nebo prezident.
Nebudu na jednoho houkat stylem „to chci hned teď nebo koukej to udělat než napočítám do tří…“ ale slušně požádám. A když mi ten druhý nevyjde vstříc, zkusím to jinak a pak možná ještě jednou jinak, ale vždy slušně, bez použití síly a/nebo manipulace (cukro-bičo-techniky a spol.)

ja by som zaviedla aj slovník povinne používaných „zázračných“ slov: „Prosím“ a „Ďakujem“. vela kolegov ked nieco potrebuje od iných , zabuda ze nie je samozrejmostou, ked im niekto vyjde v ustrety…

To je parádní nápad! „zázračná slova“.

Tohle jste asi zaznamenali:
http://www.novinky.cz/krimi/176399-instruktaz-hodoninskych-policistu-byla-plna-vulgarit-sef-se-omluvil.html

+ link na audio:
http://media.novinky.cz/696/6967-audio-6cb0z.mp3

zní mi to trochu jako skutečná „sprostá“ slova

Tomáši, tolik sprostých slov v tak krátkém projevu (www.novinky.cz/krimi/ ) jsem ještě nikdy neslyšela. Jsem auf! Kulím očička!

Tak na mě napadl : Anagram ( bez diakritiky)
Ceska policie – silacke opice

Jsem ráda, že nejsem toho pána podřízená, nejspíš by se mu něco ošklivého stalo „podle Saturnina“.

Hezký den všem

Pořádný muž od lůzy tím se označuje, že čemu nerozumí, to neprovozuje.
K.H. Borovský

(Pak nemá důvod se cholericky vztekat, třeba na své podřízené.)

Pakliže se vedoucí pracovník neumí vyjadřovat a zacházet se svými podřízenými, měl by si najít jinou práci … třeba poustevník. Může řvát na lesy.

Pa

Lidské jednání je ovlivněno mnoha faktory – zejména hodnotami a postoji. Z nich je nejdůležitější zdravý život a zodpovědnost vůči druhým lidem – své rodině i širšímu společenství. Agresivní jednání je v tomto smyslu psychickou poruchou. Agresor ví o těchto hodnotách a postojích velmi málo – on je nepřijal, on je k nim netečný.

A tak můžete i na pracovišti pozorovat úkaz proměny „dospělého Já šéfa“ do své ranné formy “infantilního ředitele planety Země “ bez vazeb a omezení.
…např. afektivního infantilního blba se slovníkem lůzy. Inu porucha vnímání reality.

Agresivnímu a afektovanému chování prý statisticky více podléhají především mladší muži – ti méně osobnostně zralí a nesebekritičtí „hrdinové“. Ale nemylme se, podle slov mého manžela Karla se občas jedná o zcela jiný problém.

Muži obvykle nechybí frajeřinky, silácké kousky a předsudky všeho druhu, zakomponované do demonstrace nadřazenosti jeho “mužského EGA“. Ale po padesátce je prý obvykle tak roztržitý, že je nemůže v případě potřeby rychle najít. Jde o jakousi disproporci v časoprostoru, tj. poruchu času a místa jednání. Pak – li , že Muž konečně nalezne prostoduché silácké řešení,vzpomene si naň jindy a jinde.

A tak máme dojem, že někteří muži po padesátce zrají jako víno. ( jsou vstřícnější). Ale nemylte se , to se zatím pouze přestali ovládat a orientovat ve své paměti!

Jedno je jisté i příroda se umí regulovat sama, notorické agresivní choleriky obvykle předčasně skolí infarkt.

Co s tím?
Zkuste svého agresivního šéfa/šéfku pozorovat jako „přírodní úkaz“ a nenechte se vyvést z rovnováhy. Netolerujte hrubost a neomalenost.

Přeji hezký den bez pitomců

Zaujímavý komentár k článku, ktorý píše o listine sprostých slov :-)
Aj ja tebe prajem krásny den bez pitomců ;)

Dnes mi jeden šéf říkal, že svým lidem „nařídil“ xyz. Tak to nemůžu nepřihodit na hromádku sprostých slov. Určitě máte mraky dalších?? Tak přihoďte, bez ostychu. Dík.

Rozhod jsem se, že to začnu sbírat. Přece jenom slova nám dělají pocity, pocity ovlivňují chování a chování to je život.

Dva kousky z dneška:

„Pan ředitel nám dal volno.“ prohlásila kamarádka, která učí na jednom pražském gymplu.

„Řekl jsem ti, že to máš oddělat a furt to tam je!“ mi dnes řekl pán, který vlastní náš dům. Nějak si chudák myslí, že když někomu něco řekne tak to znamená, že to ostatní udělají.

Nadřízený-spolupracovník(neboli řečeno-soudruh,pod kterým nepracuji,ale pomáháme spolu bok po boku v rozkvětu našeho státu a blahu národa.

“ No to je vůbec otázka slušnosti nebo úcty či respektu (nebo jak tomu budeme říkat). Mně osobně přijde nejférovější žádat všechny lidi se stejnou úctou/pokorou – ať to bude můj syn, šéf nebo prezident. „

Tohle je hodně, hodně dobré… Naučil mě to jeden kolega. Pořád jsem přemýšlel co je mi na jeho jednání tak sympatické a byla to právě ta pokora a respekt před každým.

Je to i o způsobu jak tvoji prosbu nebo poděkování podáš, když to myslíš upřímně, ta druhá osoba to vycítí a ve většině případů i ocení.

Hrozně mě otravuje když někdo o něco žádá přehnaně podlézavě nebo naopak požádá ale vůbec to nemyslí jako žádost a automaticky počítá s tím že to přece musím udělat.

nesmysl, zavádíte newspeak. To, že kvůli bandě pitomců nesnášíš práci – é… pardon, slovo „práce“ – a chceš ho nahradit třeba slovem „aktivita“, mi dost silně připomíná naivní představy o tom, že když Cikánovi začnu říkat Rom, přestane krást a začne chodit do práce.

honzaV:

Bohužel si to vůbec nepochopil. Tím že změníš (zpřesníš) výrazy pro určité věci změníš na ně také svůj náhled. Kdybych to měl převést na tvůj příklad s romem tak pokud by si cikánovi přestal říkat cikán tak na tuto menšinu částečně změníš náhled a může to být start k jejich lepšímu přijetí mezi většinou a následně dokonce i jejich větší integraci a přizpůsobení našim hodnotám.

http://www.kosmas.cz/knihy/144164/nenasilna-komunikace/

Link je na anotaci knihy Marshall B. Rosenberg, Nenásilná komunikace. Stručné a výmluvné.

(16) Tomáši, tohle mě opravdu, opravdu moc pobavilo: „Řekl jsem ti, že to máš oddělat a furt to tam je!“ mi dnes řekl pán, který vlastní náš dům. Nějak si chudák myslí, že když někomu něco řekne tak to znamená, že to ostatní udělají.