Deset let života

Zkusili jste si někdy změřit, kolik času v práci věnujete přemýšlení a komunikaci o tom, jak se oblékat, v kolik chodit do práce, jestli někdo náhodou nemizí dřív, jak se chováme k šéfovi, co si napsat na vizitku, jaké má kdo firemní auto, jaké „benefity“ dát lidem, jaká je naše odměna a jaká je odměna lidí okolo nás, jaké jsou hrozby a tresty a jak je používat, jak bychom se k sobě měli chovat, proč on dostal něco, co já nemám, proč on dostal lepší známku než já, proč ho má učitelka raději než mě, proč si vybrali jeho, a ne mě…?

Jako ve škole, ne?

Odhadem je, že se těmito věcmi, ať už oficiálně v práci, s kolegy u kafe, doma s partnerem nebo jen ve své hlavě zabýváme po 30-50 % času. To je ale síla, ne?! Jestliže strávím v průměru dvacet let v práci, potom deset let ve své podstatě spláchnu do záchodu strachováním se o to, jestli se já nebo ostatní chovají správně. Místo toho, abych se naplno věnoval tomu, kvůli čemu vážím ten den cestu do práce, neustále jen řeším, co si o mně myslí ostatní a jestli se já a lidé okolo mě chovají správně

Jestliže strávím dvacet let v práci, potom deset let ve své podstatě spláchnu do záchodu strachováním se o to, jestli se já nebo ostatní chovají správně.

Myslím si, že uvědomit si tyto souvislosti může pro mnohé firmy a lidi znamenat revoluci. Jestliže vím, že 30-50 procent svého času věnujeme věcem, které přímo (a často ani nepřímo) nepřispívají výsledku, můžeme je výrazně omezit. Na vlastní kůži jsem zažil šok z množství volného času, které jsem měl po odchodu ze světa velkých firem. Najednou odpadly všelijaké roztodivné porady, formuláře, procesy, postupy s cílem, aby se lidé chovali správně. Bylo to, jako když vám někdo dá dva dny v týdnu navíc! A tak, jestli chcete třeba jen den života navíc, zkuste tuhle oblast výrazně omezit!