Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Jak dlouho být na jednom místě?

Můj táta nastoupil po škole do Tesly Lanškroun a vydržel tam dvacet šest let. Jeho táta, můj děda strávil celý svůj pracovní život na úřadě bezpečnosti v Ústí nad Orlicí.

Dnes potkávám třicátníky, kteří za sebou mají už sedm firem a nezřídka si myslí, že jsou teprve na začátku! Když mluvím s Američany, slyším ještě zajímavější čísla. Není výjimkou, že dítě na prvním stupni základní školy ve Spojených státech vystřídá šest škol, jak často se jeho rodiče stěhují za prací. Ze Spojených států slyším také poněkud posměvačné názory na Evropany právě na téma frekvence změny práce. Podle mnohých Američanů sedíme v jedné práci příliš dlouho. Co je tedy ta správná doba? Jak dlouho setrvat na jednom místě?

Typický personalista nebo pracovník náborové agentury vám řekne, že po třech, čtyřech letech je dobré se pohnout (za lepším = nahoru), jinak to v životopise vypadá divně.

Jednoduše řečeno, pokud jste dosud nenalezli něco, čím jste výjimeční, nebo nemáte známého, který vás doporučí či zaměstná, jste odkázáni na personalisty.

Psychologové či spíše sociologové ovšem počínají radit opak. Tyto hlasy se začínají ozývat právě z USA, kde si již delší dobu stěžují na rozpad tradičních komunit. V důsledku toho zaznamenávají strmý vzrůst psychických problémů a dochází jim, že problémem je právě častá změna prostředí. Člověk jednoduše nestihne zakořenit, navázat hlubší vztahy – což je pro pocit životního naplnění a štěstí podstatná věc.

A hádejte, kdo má v našem světě důležitější názor? Kdo má větší vliv na naše fungování ve společnosti? Personalista, nebo psycholog? Pokud nejsme schopni nebo ochotni se zaměstnat sami, potom je to jednoznačně personalista, který je často vstupním sítem, přes které náš životopis nepropadne, pokud se nevejde do tabulek. A takových deset let na jednom místě se pravděpodobně do tabulek nevejde.

Jak dlouho tedy setrvat na jednom místě? Možná je to úplně špatná otázka. Možná bychom se spíš měli zeptat, co chceme od života.

A tak velmi záleží na tom, zda se personalistů a náborářům dokážete vyhnout. Pokud ne, jste nuceni hnát a postupovat, jako kdybyste závodili. Jednoduše řečeno, pokud jste dosud nenalezli něco, čím jste výjimeční, nebo nemáte známého, který vás doporučí či zaměstná, jste odkázáni na personalisty. A bude tak nutné dělat, co chtějí oni, ne co chcete vy.

Asi je též důležité si uvědomit, že lidé se dnes dožívají vyššího věku než firmy. Tak tomu dříve nebývalo. Podle Arun Sinha polovina firem největších firem světa Fortune 500 do roku 2020 zanikne. Podle McKinsey každých dvacet let zanikne polovina firem. Jen se podívejte okolo nás. Před pár lety tu byli IPB, Oskar, E-banka, Český Telecom, Eurotel… Kdo si na ně dneska vzpomene? Ani Tesla Lanškroun, zaměstnavatel poloviny mé rodiny a socialistický gigant, už dnes neexistuje…

Jak dlouho tedy setrvat na jednom místě? Možná jde o úplně špatnou otázku, i když si ji lidé často pokládají. Já si myslím, že je to záležitost spíše toho, co chce kdo od života. Klíčové se mi zdá být to, aby pro mne práce byla přínosem a já byl přínosem pro své okolí.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

poprvé 21.-22.6.

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

4.-5.10.12

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • in-ocean

    Hodne casto presazovany strom nemuze mit plody. :) Mluvim i za sebe – plati to.

  • Radim ek

    Ano! Kdo chce pochopí, kdo nechce nepochopí.

    Po škole jsem anstoupil do práce, a jsem tam „už/teprve“ 4 roky. Měl jsem před půl rokem přestoupit jinam. Důvod byl byt. v této firmě si na něj nevydělám v „rozumné“ době. Krize mi to překazila a popravdě jsem i rád. Protože v téhle práci mám výhody jako bych nikde jinde neměl a kompenzuje to nevalné finanční ohodnocení. Avšak poskytuje mi prostor místo a čas pro soukromé činosti ve kterých si mohu peníze vydělat tak abych na tom byl podobně jako jinde, jen prostě musím chtít. Před 3lety jsem měl možnost odjet do zahraničí, ale loajalita k firmně a k bývalé přítelkni mi to nedovolila (prostě jsem nechtěl). Prostě raději budu ve firmě déle abych si mohl udělat zázemí a věděl co si mohu dovolit, než stále střídat práce, lidi, zaměstnavatele, kolegy atd. člověk ovšem musí být umírněný v tom co a kolik toho chce. Atd atd … zase se moc rozepisuji :) Jsem rád, že Peoplecomm je asem tam si ho mohu přečíst :)

  • Stromeček s ovečkou

    Tak su tady! Zapustím kořínek a přivážu si svoji hloupou ovečku aby mi neutekla do lesa a nesežral ji vlk. Chci si tady plodit ve své krajině, ve svém domovu a svým lidem, i když je zdejší lid nádherně zaostalý. Že nejsem ambiciózní? Jsem ! Jde mi o to abychom byli všichni spokojenější než nás sežerou červi.

    Hele ptáček.

  • juraj

    Na margo presadzovaneho stromu – mali sme doma jeden kvet, ktoremu sa nedarilo. A pritom starostlivost mal maximalnu. Myslel som si, ze zahynie. Uz som ho chcel vyhodit. Stacilo vsak zmenit iba miesto v byte, dopriat mu viac svetla a teraz je to ten najkrajsi kvet zo vsetkych…
    Chcem len povedat, ze niekedy pri hladani a vybere prace skratka skocis do h….a. Pokial z neho nevytiahnes nohu, bude to o nicom. Ked vtacka lapaju, pekne mu spievaju, hovori slovenske prislovie. Realita vo firme je vsak niekedy(alebo skor casto?) diametralne odlisna od prislubov zamestnavatela a nasich ocakavani.

    Na pohovore nas personalista vacsinou vybera na nejake konkretne oddelenie. Sme ako kvet, ktory polozia vo firme na nejake miesto. Su len dve moznosti: alebo budeme na tom mieste prosperovat alebo budeme hynut, co logicky vedie k hladaniu noveho pracovneho miesta, v tej istej firme alebo uplne inej.
    Pokial nema byt praca pre mna prinosom a ja prinosom pre svoje okolie, nema zmysel v nej zostavat len preto, ze sa na to bude pozerat v zivotopise nejaky personalista.

  • Roman

    je to záležitost osobní povahy – charakteru člověka….někdo je píše typ „přelétavého ptáka“ (potřebuje změnu – vnější podněty) jiný je zase „meditující jogín“ (hledá podněty uvnitř a zůstává na jednom místě).
    asi nelze zevšeobecňovat..přelétavost ještě nemusí znamenat povrchnost- může být také znakem velkého – mocného ducha, který se chce šířit a rozdávat měrou vrchovatou…a stejně tak zdánlivá stabilita a hloubka může být jen projevem lenosti a zbabělosti…
    takže jakékoli doporučování psychologů nebo personalistů mě nechává chladným!
    každý máme své vlastní životní tempo a každý jsme jinak zaměřen dovnitř a navenek….máme jiné způsoby projevu , dáváme to nejlepší ze sebe jiným způsobem…

    a člověk má ruce a nohy – hlavu a srdce – není strom :-) a naopak (moje zkušenost)..čím více je člověk „přesazován “ ve vnějším světě, tím více hledá kořeny a hloubku v sobě:-)

  • kdosicosi

    z osobni zkusenosti: jsem na jednom miste, nezakorenil jsem ani nehodou, spise jsem umrel zaziva
    z pozorovani kolegů: to stejne, „zakorenili“, ale take uvadli (alespon z vnejsiho pohledu, mozna jejich vnitrni pocit je jiny, take maji deti narozdil ode mne)
    zkratka to, jestli clovek zakoreni nebo ne, zalezi na jeho „povaze“, na okolnostech, na kvalite a povaze firemniho prostredi apod., … rozhodne nelze rici jestli je lepsi setrvat a zakorenit nebo se pohybovat