Konec kanceláří

10. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Z globálního pohledu tohle už není žádná revoluce. Z pohledu jednotlivých zemiček (tj. v našem případě náhledu českého) je to stále Revoluce s velkým „R“. Jen zkuste navštívit namátkou deset právě dokončených kancelářských prostor. Téměř jistě spatříte kancelářský nábytek, zářivkové osvětlení, zátěžové koberce a bílou nebo šedou barvu na stěnách. Přitom když zajdete do většiny (i u nás) nově vznikajících školek, narazíte na přesný opak. Pokreslené stěny, teplé barvy, prolézačky, závěsné sítě, pohovky. Myslíme si, že dospělí si už nechtějí hrát?

Že si vystačí se sterilním uniformním stolem na ještě sterilnějším zátěžovém koberci? Možná je to tím, že většina z nás dovolila svému životu zšednout, a tak interiéry našich firem jen dokreslují náš depresivní pohled na život?!

Ať je důvod jakýkoli, nepotřebujeme studii na to, abychom si uvědomili, o co lépe se člověk cítí v prostředí, které se podobá třeba právě zmiňovaným školkám nebo dětským hřištím. Všímá si toho více a více firem a přestávají šetřit na architektech. Objevují se zahrady, závěsné sítě… Jsem si téměř jistý, že na dětském hřišti či v moderní mateřské škole budete mít lepší nápady, odpich a chuť do práce než v unylém kancelářském prostoru šedé barvy s zátěžovými koberci a rozsvícenými zářivkami.

Kromě toho už samotné slovo kancelář stejně jako práce je hanlivé. Vyrostli jsme v systému, kde jsme se to, čemu říkáme práce nebo kancelář, naučili nenávidět. A tak vymyslete nové slovo, nový název, který v lidech místo hnusu vyvolá nadšení, těšení.

Potřebujeme příklady, proto zde je několik nejznámějších:

Na závěr balík fotek z firem, které uvnitř fungují jinak než jsme zvyklí – zde.