Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Peníze nebo život?!

Český překlad tohoto fascinujícího projevu najdete zde.

Život a vydělávání na život jsou pro většinu lidí dvě rozdílné věci. Ti, kterým se podařilo z těchto dvou udělat jednu, hovoří o pocitech naplnění a štěstí. Každý z nás může udělat hodně pro to, aby do svého života dostal více vášně, aby trávil více času tím, co ho baví, s lidmi, jež miluje.

Myslím, že je důležité připomenout, že lidé nenastupují do zaměstnání, aby vyráběli nekvalitní výrobky nebo aby poskytovali mizerné služby. Aby přicházeli pozdě, odcházeli brzy a občas si něco ukradli. Nastupují proto, že chtějí uspět a dělat to, co je baví.
Jenomže naše kultura nás již od raného věku učí žít s nudou. Už od školy, kdy je takřka vše povinné, nás společnost učí to tzv. „vydržet“. Povinná školní docházka původně sebevědomého člověka tak otupí, poníží a omezí, že se s tím většina dospělých do smrti nevyrovná.

Život a vydělávání na život jsou pro většinu lidí bohužel dvě rozdílné věci.

Myslím si, že je klíčové uvědomit si dva základní postoje k vedení lidí. Buď věřím, že jsou líní, kde můžou, tam to ošulí, případně si něco ukradnou. Pak mi nezbývá, než je držet zkrátka, kontrolovat je, a můžu si v tom případě být jistý, že jim i sobě udělám ze života peklo. Jaké množství energie budu věnovat přemýšlení o tom, kde mi co hrozí a kde bych měl přitlačit! Pokud u sebe pozorujete tyto pocity a úvahy, doporučuji, abyste si rychle našli místo, které neobnáší vedení lidí. Uděláte službu sobě i druhým.

Do práce nastupujeme proto, že chceme uspět a dělat, co nás baví. Nenastupujeme, abychom přicházeli pozdě, odcházeli brzy a čas v práci proflákali.

Pravděpodobně jste již někdy navštívili pražskou Sazka arénu, a když už jste tam byli, možná jste si všimli pamětní desky, na které se podepsal Aleš Hušák, zástupce myšlenkové školy, která říká, že lidi je třeba držet zkrátka. Mrkněte na jeho body:

Návštěvníkům Sazka arény:

  • Bez lidí, kteří vám věří nebo jsou vám bezmezně oddáni, jste předem svou věc prohráli.
  • Musíte věřit, že vaše věc dobře dopadne. Nikdo a nic neporazí vás a vaši myšlenku, pokud jste přesvědčeni o její správnosti a vše pořídíte její realizaci. Tím dokážete všechno, na co pomyslíte.
  • Nesmíte ani na vteřinu zapochybovat o svém konání, a to ani v nejhorších okamžicích, které vám osud pošle do cesty.
  • Myslete pozitivně, protože strach, zloba a nenávist jsou temnou stranou síly, která v případě, že jim podlehnete, bude příčinou toho, že se vám nic z toho, co chcete, nepodaří.
  • Horizontální způsob řízení je výmyslem akademických poslucháren. Nejúčinnějším nástrojem řízení je diktatura, občas zjemněná metodou cukru a biče.
  • Žádná ulice není slepá. Vždy existují alespoň dva další východy.
  • Na kompromisy je čas až po dokončení díla.
  • Nikdo za vás nic neudělá.
  • Nečekejte vděk, žádného se vám nedostane. Nebudete alespoň nepříjemně překvapeni.
  • Přes veškeré možné úsilí musíte mít zatraceně velké štěstí.

A nakonec nezapomeňte, že každá iniciativa a úspěch budou v Čechách po zásluze potrestány.
Aleš Hušák, Praha, březen 2004

Povinná školní docházka původně sebevědomého člověka tak otupí, poníží a omezí, že se s tím většina dospělých do smrti nevyrovná.

Osobně si myslím, že je pouze otázkou času, kdy tato myšlenková škola sama od sebe vymizí.

Pokud vám myšlenky pana Hušáka nejsou blízké, možná je to proto, že věříte v to, o čem mluví Steve Jobs (výše). Tedy ve fakt, že se rodíme zvídaví, nadšení, ochotní, plní energie a touhy pohroužit se do čehokoli, co nás zaujme. To pro nás znamená, že jsme schopni lidem důvěřovat, dát jim svobodu a prostor ukázat, co v nich je. Protože nejsme nuceni druhé kontrolovat, napomínat a řídit, máme dostatek energie na život.

Pomozme tak lidem ze života a vydělávání na život udělat jednu věc. Upravme prostředí firmy tak, abychom dokázali najít více toho, co je baví a naplňuje. To je ovšem možné jen tehdy, pokud si každý, kdo se pokouší vést druhé, uvědomí, jaká je skutečná lidská podstata.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • zenezen

    Já to nechápu, nerozumím o čem je řeč. Naopak chápu, že je mnoho firem, mnoho různých profesí, tisíce způsobů a možností jak si vydělávat, vč. možnosti založit si svou vlastní živnost a stanovit si svoje pravidla. Takže chápu, že pokud mi direktivní řízení vyhovuje, ba naopak ho vítám (však to má spoustu výhod od difuze odpovědnosti po možnost si v práci odpočinout a nepřemýšlet), tak mám možnost pracovat třeba pro pana Husáka. Nebo můžu zvolit firmu, kde mi bude dána možnost pracovat svobodněji. Zkrátka pracovní trh je trh jako každý jiný a každý se může rozhodnout, kde pracovat. Jako člověk, který vedl tým lidí můžu říct, že upřímně nesnáším lidi, kteří za prvé zásadně z firmy nechtěli odejít, ale na druhou stranu se jim práce nelíbila a dělali jen pekla. Proč mi otravovali život? Aby si udělali revoluci? Nač revoluce, když můžu změnit zaměstnání. Však já jsem to taky několikrát udělal. Ne-chá-pu.-).

  • Martina

    zenezen: Ti lidé vědí, že je nesnášíte, proto vám otravují život. Položme si
    otázku: Jak můžeme vést lidi, když jim naplno říkáme, že je nesná
    šíme?! Svobodné firmy takové šéfy nemají.

    Návštěvníkům Sazka arény: Na kompromisy je čas až po dokončení díla./

    V srdcové firmě je kompromisů třeba, po dokončení díla je čas akorát tak na odměnu, ne na kompromis: hele, já jsem ti tenhle měsíc musel dát míň peněz.

    Nikdo za vás nic neudělá./
    V srdcové firmě vždycky existuje: něco za něco.

  • Irena

    zeneten: Jasně! „Pracovní trh je jako každý jiný a každý se může rozhodnout, kde chce pracovat.“ Komu vyhovuje direktivní přístup (komu???), má spoustu možností, nejen zmíněného pana Hušáka.

    „Nebo můžu zvolit firmu, kde mi bude daná možnost pracovat svobodněji.“ Nějakou takovou u nás znáte?
    Pracovat sám na sebe je samozřejmě jedna možnost.
    I když budeme všichni, jeden jako druhý, pracovat na sebe, stejně budeme muset pracovat i spolu vzájemně.

    Pro mě je fascinující hledat možnosti, jak spolupracovat ve velké skupině (vyhýbám se slovu kolektiv), cítit se přitom dobře, užít si legraci, respektovat individuální dispozice (někdy se blbě vyspím a nejsem produktivní a děje se to každému) … a přitom všem spolehlivě a kvalitně produkovat/zajišťovat to, co daná firma produkuje/zajišťuje; jinými slovy vydělávat.

    Jsem přesvědčená, že to jde.
    Záleží na lidech; a tady začíná celé obrovské téma… A to mě baví.