Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Přijměte i propusťte šéfa!

Už je to pár let, co ani v naší části nepřijde nikomu divné, že si volíme své poslance a radní. Demokracie na národní úrovni prostě nikoho nepřekvapuje. Ve firmách ovšem stále vládne starý odzkoušený militaristický model, kde jsou šéfové povyšováni nebo jinak dosazováni do svých rolí. A pro jejich zaměstnance je to pouze informace a fakt, s kterým je nutné se sžít. Cože? Vám se to nelíbí? Můžete přece odejít. Nikdo vás tu nedrží!

Takový styl však nikdy nemůže vybudovat rovnocenný vztah, důvěru, otevřenost a 100% nasazení. Představte si, že bychom neměli možnost jít k volbám a stejně jako ve středověku měli krále a systém knížat, hrabat a jiné vrchnosti. Asi bychom to dnes už stěží tolerovali. Už jsme okusili svobodu a chceme jí víc. Ve firmách je to stejné, dokonce mnohem snadnější (firmy jsou zpravidla menší než státy). Zatřesme tak se systémem diktátorů a despotů, kteří si budují svá impéria v kancelářích celého světa!

Když je pro nás normální si na národní úrovni volit své zástupce, proč v práci mlčky tolerujeme oznámení o tom, kdo bude náš šéf? Proč bychom i do firmy nemohli zavést způsob, kterému se už dvacet let učíme?

Stejně jako v mnoha jiných případech, i zde bych uvedl příklad ze Semca. Tam se postupem času propracovali k dotazníku, prostřednictvím kterého dvakrát ročně všichni zaměstnanci ohodnotí svého šéfa. Takový dotazník obsahuje otázky zaměřené jak na oblast odbornosti, tak zejména na oblast lidskou, a tedy schopnost vést. Každá otázka znamená bod a stejně jako ve škole existuje minimální tolerovaná úroveň úspěšnosti. Řekněme, že maximální počet bodů je 100. Minimální úroveň potom 70. Výsledek pod sedmdesát pak neznamená okamžitý rozchod, ale vytvoří silný tlak na to, aby na sobě daný šéf zapracoval a změnil, co je třeba. Pakliže se ani v dalším kole hodnocení (za další půlrok) výsledek nezmění, je třeba udělat potřebné změny – zpravidla najít pro hodnoceného šéfa nové místo – uvnitř nebo i mimo firmu.

Tato revoluce zatřese základy monarchie a spolehlivě odstraní diktátorství – proto i to video v úvodu. Jako mnoho jiných zásadních ovšem platí, že pokud se pro ni rozhodnete, už neexistuje cesta zpátky.

P. S.: Pokud můžou zaměstnanci svého šéfa propustit, měli by mít možnost ho i přijmout. Detaily naleznete v přijímací rozhovor.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Michael B.

    Zdravím,

    děkuji Tomáši za zajímavé zamyšlení a pěkné padání článkem.

    Přesto mi jedno vrtá hlavou: Politiky si volíme, protože jsou to naši zástupci (za což je také platíme), „šefové“ firemní ale přeci nejsou naši zástupci, naopak oni platí nás.

    Zkuste mě prosím někdo trknout ;-).
    Přeji pěkný zbytek dne.

  • Tomáš

    Co kdybychom se na to podívali tak, že šéfové jsou v konvenčním pyramidálním systému zodpovědní za to, že platí zaměstnancům? Tj. ne, že platí. Je to jen jejich úkol, který zdědili historicky.

    Ve firmě, která to zkusí demokratičtěji si tento úkol vezmou sami zaměstnanci. Je to stejné jako s dětmi, když už jim nemusíte zavazovat tkaničky u bot. Nejdřív to za ně dělají dospělí, ale když už to děti zvládnou, úkol přechází na ně.

    Navíc – zaměstnanec dává práci a firma peníze. Je to výměna. Nic víc. Otázka je, kdo se postará o to, aby transakce probíhaly všem ke spokojenosti.

  • Michael B.

    Zdravím Tomáši,

    musím s tebou moc souhlasit v tom, že ve firmě, která se chová demokratičtěji než ostatní, tak jsou zaměstnanci jistě spokojenější, nikdo ale vztak mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem neudržuje násilím, takže pokud je jedna strana nespokojená, odstoupí.
    – Nemám pravdu?

    Neumím si představit, jak by fungovala firma, ve které by se lidé zaměstnávali „ze spodu“.

    Děkuji za reakci Tomáši. Přeji pěkný večer..