Principy firemní demokracie

08. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER

Foto: Shelby Nycole

Co je to vlastně firemní demokracie, kterou zmiňuje většina položek tohoto projektu? Velmi zjednodušeně, demokracie znamená stejná práva pro všechny. Každý člen skupiny má jeden hlas, a tedy možnost prosadit svůj názor. Rozhoduje konsensus, tedy shoda. Zaměstnanci sami rozhodují o tom kdy, kde, s kým a co budou dělat.

Můžou tak například pracovat v neděli a v pondělí jít na výlet s rodinou. Sami se můžou rozhodnout, co a za kolik budou vyrábět. Navíc, a to překvapí snad nejvíc, si mohou sami zvolit výši své mzdy, kdy pojedou na dovolenou a na jak dlouho. Stejně tak sami přijímají a propouštějí svého vedoucího.

Asi jste si všimli, že na národní úrovni je znatelný rozdíl mezi demokracií, kterou praktikuje třeba Irák, Česká republika nebo Švýcarsko. Stejně tak i ve firmě záleží především na vyspělosti skupiny. Na tom, kolik svobody je každý člen schopen unést. Touhu po svobodě máme každý v sobě, rodíme se s ní. Stejně tak se rodíme s nevědomím toho, že se svobodou přicházejí vždy i zodpovědnosti. Tak například jestli dáte lidem svobodu rozhodnout si o tom, zda chtějí pracovat doma, nebo v práci, je třeba je třeba se ujistit, že každý je dostatečně zodpovědný, aby dodal, co dodat má.

Kvalita života každého zaměstnance je zpravidla hlavním cílem demokratické firmy. Má přednost před ziskem, růstem, obratem a jinými tradičními cíli.

Pochopení možná pomůže paralela s prodejem nábytku. Tradiční, konvenčně řízená firma praktikující monarchii nebo oligarchii tak prodává nábytek stylem Asko. Koupíte a nainstalujete. Demokratická firma funguje stylem Ikea. Nábytek si musíte sestavit sami.
Jejda! Na rozdíl od Ikei ale zapomněli přibalit manuál. Zhruba takový je rozdíl mezi systémem, kdy za mě rozhodují druzí, a tím, kdy rozhoduji sám.

Pro člověka, který je zvyklý na fungování monarchie nebo oligarchie (nejčastější uspořádání dnešních firem), to zní jako utopie nebo šok. Ale příklady z firem, jako je Semco nebo Zappos, ukazují, že to neuvěřitelně funguje. Pokud jste se chtěli do Semca vydat, jednu dobu bylo nutné čekat až sedmnáct měsíců na prohlídku firmy a mezi nejčastějšími hosty byli manažeři z IBM, GE, GM,… zkrátka těch největších firem světa. Ricardo Semler, který za změnami stojí, patří k nejvlivnějším lidem planety.

„Tradiční hierarchická firma funguje stylem Asko nábytek. Koupíte a nainstalujete. Demokratická firma praktikuje zvyklosti Ikei. Nábytek si musíte sestavit sami.“

Zde je několik klíčových principů, na kterých firemní demokracie stojí:

• Zaměstnanci jsou dospělí lidé, a podle toho je třeba se k nim chovat.
• Cílem demokratické firmy je eliminovat co možná nejvíce překážek proto, aby se mohla projevit osobnost každého zaměstnance (viz překážkový běh).
• Je třeba se zcela vzdát kontroly. To ovšem není možné bez důvěry. Na důvěře vše stojí a ta je zároveň tou nejlevnější náhražkou za smlouvy a právníky.
• Kvalita života každého zaměstnance je hlavním cílem firmy. Má přednost před ziskem, růstem, obratem a jinými tradičními cíly.
• 100% respekt se váže k tomu, co si zaměstnanec dělá mimo práci. Je zodpovědností každého člověka, zda bude zvládat dvě další zaměstnání nebo podnikat.
• Informovanost – každý zaměstnanec má stejné právo na jakoukoli informaci.
• Klíčová je zejména spravedlnost – mezi základní lidské vlastnosti patří porovnávání se. Léta evoluce nám do genů naočkovala určité nutkání se neustále poohlížet po ostatních a porovnávat jejich postavení, odměny, vzhled, majetek s tím, co máme my. A jakmile zjistíme sebemenší rozdíl v jejich prospěch, pocítíme závist. Pokud chce firma fungovat demokraticky, potřebuje demonstrovat férovost v přístupu, zejména v odměňování a pracovním postupu. Jakákoli, i malá výjimka naruší důvěru. Když firma povýší pouze jednoho ze sta dělníků neférově, neprůhledně, o čem si myslíte, že se bude ve firmě mluvit?
• Slova jsou stejná jako činy. Příklad Google, kteří na začátku prohlásili, že jejich mottem bude „Don't be evil“. A pak výměnou za čínský trh souhlasí se špehováním Číňanů – to je příklad, který by skutečně demokratickou firmu vrátil na začátek.
• V každé demokracii existuje disent, tj. nesouhlas. Je třeba ho aktivně podporovat. Rozhodně ne potlačovat.
• Intuice každého zaměstnance má přednost před firemními plány.
• Vlastní zájem každého zaměstnance má přednost před zájmy firmy.
• Svoboda, tedy demokracie neboli vlastní názor či nesouhlas, je možná pouze tehdy, když má člověk zdravé sebevědomí. Proto jedna z hlavních věcí, o které demokracie usiluje, je trvalé zvyšování sebevědomí každého zaměstnance.

„Voilà!“ řekl by Francouz. Nebo také: „Merde!“

P. S.: Co myslíte, pracujete v demokratické firmě?