Skartujme, co je v šanonech!

PeopleComm jsme před lety budovali na základě zkušeností, které jsem nasbíral ve velkých firmách, jako byla Sara Lee nebo GE. Nic jiného jsem předtím nezažil, a tak jsem ani nepřemýšlel, že bychom se mohli obejít bez velkého týmu, kanceláří nebo bez šanonů.

Když jsme počátkem roku 2006 kanceláře opouštěli (časem jsme dospěli k názoru, že je vůbec nepotřebujeme), zažil jsem očiotevírající zkušenost. Více než 95 % toho, co všichni moji kolegové (vč. mě) za ta léta nastrkali do desítek šanonů, přišlo do sběru.

Možná se vám to také někdy stalo. Po letech se podíváte na něco, o čem jste si dřív mysleli, že nutně potřebujete. Najednou zjistíte, že je to k ničemu. Došlo mi něco, o čem jsem dlouho přemýšlel. Každý člověk ve firmě nebo jiné organizaci potřebuje vykázat činnost, aby měl on i jeho okolí dobrý pocit, že si zaslouží mzdu. Když to není firma optimálně nastavená (což je podle mé zkušenosti více než 99 %), dělají se zbytečné věci – tisknou se maily, prezentace a jiné přílohy, kterých je potom člověku líto vyhodit. Nebo si myslí, že je někdy možná bude potřebovat. A tak se kupují šanony, skříně na šanony, pronajímají se archivy, a dokonce se najímají archivující společnosti!

Mimochodem, PeopleComm má dnes ve dvou lidech vyšší příjem a výrazně nižší náklady než před pár lety v osmi členech. I na tom příkladu mi došlo, že „šanonování“ (za šanonováním se totiž skrývá falešný pocit důležitosti a vytíženosti) je zatraceně drahá věc!

Až budeme příště váhat, co udělat s nějakým lejstrem, položme si tuto otázku: „Co je ta nejhorší věc, která se mi může stát, když tohle vyhodím?“ A zařiďme se podle toho.

Kromě této zkušenosti mám ještě jednu, která s tím velmi úzce souvisí. Moje manželka Petra přešla na Apple. Prostě se zbavila PC a koupila si Macintosh. A najednou zjistila, že tiskárna od Xeroxu, kterou používáme, není s jejím novým nástrojem kompatibilní. Když jsme to zjistili, vylekali jsme se a začali stahovat různé zázračné programy, chtěli jsme koupit novou tiskárnu… až najednou… Petra si zvykla a už dva roky nevytiskla ani stránku. A vůbec jí to nevadí…

Myslím, že to byl Alfred Sloan z General Motors, kdo se proslavil větou: „Co je ta nejhorší věc, která se mi může stát, když tohle vyhodím?“ A tak, až zase budeme mít nutkání tisknout a/nebo šanonovat, položme si dvě otázky: 1) Tisknout?! 2) Schovat, nebo vyhodit?

P. S.: Stejně tak třeba vizitky, v době iphonů, patří do 20. století. K čemu jsou dnes lidem vizitkovníky?