Více žen do vedení
22. 04. 2009, TOMÁŠ HAJZLER
John Gottman zmiňuje ve své poslední knize And Baby Makes Three zajímavý výzkum. Jeho zkoumání obecně staví do velké míry na pochopení rozdílů mezi muži a ženami, a tak i cílem této studie bylo zjistit, zda můžeme nějaké rozdíly pozorovat už v dětství.
Výzkumníci vzali jednoduše skupinu chlapečků a tu zavřeli do místnosti plné panenek a plyšových medvídků. Skupinu holčiček pak zavřeli do pokoje, kde byly náklaďáky, tanky, auta a vláčky. A pozorovali, co se bude dít. Do několika minut kluci popadli plyšáky a začali hrát fotbálek, který později vystřídal souboj. Prostě po sobě začali házet panenky. Holčičky na druhou stranu po nějakém čase chovaly a konejšily náklaďáky, tak jako se chovají panenky.
Geniální příklad, který potvrzuje rozšířené stereotypní povědomí o tom, že ženy se orientují na vztahy, péči, jsou lepší v naslouchání a obecně v komunikaci a preferují spolupráci před soutěžením. Muži naopak potřebují soutěžit, bojovat a ukázat, kdo je lepší. Místo na vztahy se zaměřují na hry, ve kterých mohou vítězit a porážet. Místo naslouchání se zaměřují na mluvení. Když jsou malí, je to fotbálek a házení předmětů. Když vyrostou a nastoupí do firmy, vymění míč za PowerPoint a autíčko za pořádné Audi. V politice pak místo dětských pistolek používají skutečné.
V přirozenosti typického muže je potřeba soutěžit, vyhrávat a porážet druhé. Ženy dávají přednost harmonii a vztahům. Pakliže neodstraníme pyramidu, která soutěž podporuje, žen ve vedení firem i v jiných oblastech společnosti bude vždy jako šafránu.
Když o tom přemýšlím, vůbec mě nepřekvapují výsledky studie Malcolma Gladwella, kterou dělal v rámci příprav své knihy Mžik. Rozhodl se zkontaktovat polovinu firem z Fortune 500, aby zjistil informace o výšce, pohlaví a rase jejich generálního ředitele. K čemu došel? Šéfové největších firem světa jsou výhradně bílí muži (ženy, černoši, Hispánci, Asiaté jsou naprostou výjimkou). Nezvykle časté je také to, že měří nad 6 stop (1,83 metrů), přičemž průměrný Američan měří 178 cm. Typický generální ředitel je tak o 7,5 cm vyšší než zbytek populace. Zajímavé je to, že podle Gladwella pouze 14 % amerických mužů měří nad 6 stop. Mezi řediteli firem Fortune 500 je to 58 %. Obecně samozřejmě platí, že čím výše člověk sedí, tím více vydělává, a tak si Gladwell dal práci a spočítal, kolik člověku vydělá jeden inch (2,54 cm) výšky navíc. Uvádí, že je to 789 USD ročně. Jako by se to, že je člověk 1) vysoký, 2) bílý a 3) muž, rovnalo faktu, že umí vést ostatní. Vlastně ano. Velký silný muž měl v naší historii lovce a sběrače zpravidla větší šanci ochránit tlupu. A tak jsme vždy automaticky vzhlíželi k vyšším, urostlým a vlasatým. Muž nižší než 170 cm, plešatý, a navíc třeba s pupkem to má s prosazením v mužské smečce často stejně těžké jako žena.
Mužské potřebě porovnávat se, soutěžit a vyhrávat vděčíme do velké míry za pokrok, kterého jsme jako lidstvo dosáhli. Ale žít dlouhodobě v mužském světě je spíše strast. Množí se konflikty, vázne komunikace, trpí vztahy, lidé jsou uhnaní a unavení.
Když si přečtete Gottmanovu studii, potom se výsledkům Gladwella vůbec nedivíte. Tradiční firemní svět stojí na soutěži, kde je hlavním cílem vyhrát. Firmy i politika jsou tak plné testosteronu, poměřování, (často samolibých) monologů, koaličních bojůvek a různých jiných snah dotáhnout to v hierarchii co nejvýš. Zajímavé je podívat se na organizační strukturu Komerční banky, České pojišťovny, Telefoniky, Českého státu, českého školství nebo jakékoli větší organizace. Na spodních příčkách pyramidy naleznete často pouze ženy. A čím jdete výš, tím ženy ubývají, až dorazíte nahoru a ženy jsou ty tam. Vezměte si jen příklad našeho školství. Na mateřské úrovni je v ČR něco přes dvacet tisíc učitelů. Z toho pouze 22 mužů. Na vysokých školách o ženách profesorkách prakticky neslyšíme.
A my se divíme, že nemáme více žen ve vyšších příčkách pyramid. Myslíme si, že se typická žena, jejíž geny usilují o harmonii, bude cítit dobře v prostředí, kde potřebujete především ostré lokty, silný žaludek a touhu porazit protivníka?
Můj kamarád Petrovič tvrdí: „V káždom mužčině saldat!“ – V každém chlapovi je voják. Myslím taky pěkný názor k tématu.
Žen se silným žaludkem, ostrými lokty a touhou porážet druhé tolik není. A proto se nesmíme divit, že ani kvóty pro počet žen v politice nebo vládě nepomáhají. Viz nedávná neúspěšná snaha ČSSD zvolit do svého vedení nějaké ženy. (Ukažte mi ženu, která by se cítila dobře vedle chlapáků kalibru Paroubka a Ratha!)
Aby se žena v mužském světě prosadila, nepotřebuje nutně baterii penisů. Ale bez silného žaludku, ostrých loktů, schopnosti vést dlouhé monology a touhy porážet druhé to v dnešním světě půjde stěží.
Pokud nezačneme odstraňovat symboly moci, nezboříme pyramidu, pak nám žádné kvóty dramaticky nepomůžou. Prostě se smiřme s tím, že „muži“ budou nahoře rozhodovat o dění a ženy „dole“ vykonávat, co muži nad nimi vymysleli. To si pak ale o harmonii, vztazích, spokojenosti a světě bez válek můžeme nechat jenom zdát. Což je trochu smutné, ne?!