Vyslechl jsem dneska zajímavý příběh z pyramidy. Partner (nejvyšší šéf) v poradenské firmě dal stokorunu člověku na příčce pod ním. Ten ji obratem dal člověku zase o příčku níž a ten ji dal ještě dalšímu člověku – opět o příčku níž. Kdo znáte strukturu poradenských firem – bankovka se dostala od partnera přes manažery, senior konzultanty do úrovně konzultantů. Člověk, který to všechno sledoval se pak šel zeptat, co to bylo za šachy. Dozvěděl se, že ten poslední šel ven do kavárny koupit kafe partnerovi – člověku o tři stupínky nad ním. Říká se tomu padající hovno, ne? I takhle žije pyramida.

Je zvláštní, že mi v Etiketě pyramida nikdy nevadila, byť v reálném životě se s (mně nepříjemnou) nadřazeností lidí potýkám. Asi to bude tím, že se v Etiketě chovají většinou mile a vstřícně a tak si docela dobře dokážu představit pyramidu pozitivní, takovou, kde neplatí zmiňovaný zákon padajícího hovna, takovou, kde jsou si lidé vlastně rovni, jen, když přijde na lámání chleba, musí být někdo, kdo bude mít v rozsouzení konečné slovo. Jenže asi právě z té potřeby pyramida vzrůstá… a přerůstá přes hlavu. Jak tedy řešit rozhodování, které se týká všech, ve společnosti, kde jsou si všichni rovni? Nebo lépe, nepojednává o jiné struktuře společnosti než pyramidě, některé tvůj článek? :)

Moole, nejsem si jist, zda rozumím…?!
Tak zkusím názor… snad k věci? Po letech zkoumání jsem došel názoru, že pokud chceme z lidí dostat víc.., pokud chceme, aby do práce nalili srdce, pyramida stojí v cestě. Ne sama o sobě, ale lidská přirozenost, která v pyramidě začne leštit ega, staví na chamtivosti a strachu. A pak se dějí věci, které se dějí – viz celý náš projekt pracovních revolucí.

Když to postavím k legendě o Artušovi a rytířích kulatého stolu – dokud se dohadovali, tak byli všichni na stejné úrovni, všichni měli jeden hlas, mohli vybrat, co a jak se bude dělat, odhlasovat si to. Ale stejně v bitvě bylo potřeba, aby byl Artuš králem, velitelem, protože bylo potřeba se rychle rozhodovat, nebyl čas hlasovat, jestli se má jít na nepřítele zleva nebo zprava, byl potřeba jeden člověk, který rozhodl, a postupně pyramida dalších. Tam bych viděla tu moolovu pozitivní pyramidu. Ale je to doba války. Pokud se v době míru nehodí kulatý stůl, existuje jiný pozitivní systém?

Super. Přesně. V době válek a krizí funguje pyramida – autokracie parádně. Jenomže my si nestihli všimnout, že už neválčíme: http://blog.peoplecomm.cz/clanek/armadni-jazyk-v-nasich-ustech

Asi jsem to napsal trochu komplikovaně, ale nakonec mi šlo o jediné – čím nahradit pyramidu v praxi? Jak nahradit ten její prvotní účel, když je potřeba rozhodnout směr dalšího vývoje celé společnosti a nemáme nikoho, kdo řekne: „uděláme to takhle“?
Napadá mě teď jediné: při každém rozhodnutí rozdělit společnost na menší celky tak, aby vždy zůstávala každá společnost jednomyslná. Problém by nastal snad jen ve společnosti, která se z nějakých důvodů rozdělit nemůže (rodina).
Jen pro ujasnění, společností myslím jakékoliv společenství lidí, typicky firmu.

Přesně. Já myslím, že odpovědi naleznete v jiných položkách revolucí. Třeba zde – http://revoluce.peoplecomm.cz/clanek/zmensete-firmu- nebo zde: http://revoluce.peoplecomm.cz/clanek/rozbijte-pyramidu-ale-jak

Tomáši, díky za odkazy, o to mi přesně šlo. A také mi došlo, proč mi v prvním příspěvku nebylo rozumět – v mé hlavě jsou totiž i kruhy, soukolí nebo hřiště stále pyramida, stále tam existují lidé, kteří musí mít přehled o větší oblasti než jiní a dělat rozhodnutí, která ovlivní chod více lidí než jen jejich a jestli to zakreslíme do koleček nebo chlívků, o tom to pro mě nebylo. Ale snad těmto schématům chybí právě ten represivní prvek padajícího hovna a zbytečná povýšenost v osobní rovině, které já ani v oné „pozitivní pyramidě“ neviděl. Díky za inspiraci :)

Není zač.
Ještě pyramidální příběh z minulého týdne. Mám se sejít s člověkem, s kterým spolupracujeme. Je to „mínus 1-ka“ http://blog.peoplecomm.cz/clanek/boze-jak-moc-bych-chtel-byt-nula- , takže ve svý firmě velkej pán.
Termín jsme domlouvali přes slečnu asistentku (jak jinak!?). Poprvé nám do toho spadl náměstek (dostal přednost). A podruhé málem vystoupení na boardu firmy. „Vyšší bere.“, to říkal můj kolega z Douwe Egberts Miloš Medřický. Prostě je jasný, že i když máme něco domluvenýho, vyšší pán dostane vždy přednost. Kolik lidí tomuhle věří… Pro kolik lidí je tohle normální realita…

Víte,jestli jsem nebo nejsem někde vyšší nebo nižší záleží na tom, jakým způsobem se vnímám já sám. Osobně jsem zažil, to jak jsem kvůli svému přístupu k lidem, musel z jedné firmy odejít. Důvodem byly nadstandardní vztahy se zákazníky, které firmě vadily. Má přítomnost tehdy pyramidě firmy nevadila dokud jsem držel krok a pusu. Pokud se moje aktivita začala přechylovat a tím, co jsem nemohl zařídit sám, tak to jsem předával lidem kolem a bohužel i nahoru v pyramidě, jsem byl označen za neperspektivního a odstraněn.

Pořád se domnívám, že si i v této debatě pleteme pojmy a dojmy. Pyramida za to, co je nemůže. Je to pouhý tvar. A o tom, jak funguje a jak je naplňována rozhodují lidé, kteří ji tvoří. Už od starověku, co se pyramidy staví – cca 2700 – 1700 př. n.l. jde pořád o totéž. Ze základny se mohou čtyři nebo tři naprosto odlišné věci spojit do jednoho bodu. Získat jednotu s něčím nebo v rámci něčeho je lidským snem už hodně dlouho. I kdyby to byla jenom jednota sebe samého. Nevnímejme tedy pyramidu jako něco špatného. V ní to opravdu není. Vždy je to v lidech.

A k panu Špačkovi. Etiketa má původ v slově étiquette, což znamená štítek. Šlo o vnější projev, štítek, papírek, kterým se u stolu označovalo, kam se má kdo posadit, aby z toho nebyl bordel. Vnitřními pravidly pro etiketu by měla být etika – ethos neboli mrav. Zde je myšlena filosofie chování vůči druhým, které by etiketa měla pouze podtrhovat a vysvětlovat. Nikoliv bezmyšlenkovitě překrucovat a nanicovatě utrhovat dle libosti toho, kdo je zrovna u moci.

Pokud v nás pyramida budí dojem leštění egg, či jiných součástek, jde jenom o vnější dojem, který si chceme nechat vmanipulovat sami do sebe. Pokud jsem samostatná dospělá osobnost, měla by pro mne být pyramida spíše výzvou překonávat sebe sama. Protože jinak jaký je v tom vlastně ve všem rozdíl?

Wanbli, díky za zajímavé myšlenky.
I já si myslím, že pokud se chceme vyjadřovat opravdu přesně, potom problém není v pyramidě (přestože se tahle položka přesně tak jmenuje). Psal jsem to už o pár komentářů výš.
Problém je v lidské podstatě – v tom, že podněcuje chamtivost a strach. Chamtiví a vystrašení lidé jsou pak výborně manipulovatelní.
Mimo pyramidu se tyto dvě vlastnosti tolik neprojeví.
A proto se po letech studia života firem dovuluji tvrdit, že pyramida JE problém. Myslím si, že v pyramidě můžeme dát lidem více práv, ale brzy narazíme na strop. A pokud (se) chceme osvobodit je rozumným řešením to zkusit nepyramidálně.

Díky taky za myšlenky na téma etikety. Její podstata měla, má a bude mít svůj význam. Já se snažím pořad pana Špačka využít jako ukázku příkladů mnohdy zastaralých pravidel, které brání pokroku. Jinak nevím, co přesně myslíte pod slovíčky „dojmy“ a „pojmy“. Já osobně (tak, jak to chápu) si je pletu záměrně a velmi rád. Mám pro to dokonce své důvody.

Pokud jste se dívali na tento díl Etikety (s názvem „Nejsme si rovni“) pak jste možná zaznamenali scénku, kdy paní náměstkyně přichází za panem ředitelem. V prvním případě ji ředitel přehlíží. V druhém (podle pana Špačka správném) případě vyskočí ze židle a chová se úslužně. To je místo, kdy člověk zahlédne nejúsměvnější část života v pyramidě snad nejlépe. Jednou jsme vystrašení, podruhé strašíme. Podle toho na jaké příčce sedí člověk, kterého jsme právě potkali.

Struktura sveta a spolecnosti je hierarchicka, protoze neocortex ma hierarchickou strukturu. Udalosti z vnejsiho prostredi jsou v teto strukture zachytavany a tuto strukturu odrazeji.

Spekuluju, ze kdyby mel cortex lidskeho mozku jinou strukturu, svet kolem nas by tim padem mel take jinou strukturu – opet odrazejici strukturu nasich znalosti.
Do te doby se hierarchii v zadne oblasti lidkeho konani nevyhneme.

Aleši mě by zajímalo, jakou máte vlastní zkušenost s alternativami hierarchie stojící na moci.
„Hierarchii máme v genech, je v přírodě, stojí na tom zvířecí říše, uspořádání mozku,… prostě to jinak nejde. Tak to prostě je.“
Tyhle argumenty potkávám trvale. Když se snažím ptát, jaké alternativy kdo zažil, otestoval, vyzkoušel, většinou slyším, že žádné alternativy neexistují.
Tenhle projekt je popisuje a já jen věřím, že přiláká i lidi, kteří nějakou alternativu vyzkoušeli na vlastní kůži. Přestože je nás stále žalostně málo – obzvlášť v našem post-komunistickém, post-katolickém Česko-Slovensku/Rakousku-Uhersku.
Ale myslím, že je to to hlavní, co potřebujeme – praktické příklady hřišť, kde se hraje podle jiných pravidel než je povyšování a ponižování.

Alternativy s humorem….

Etiketa a bourání struktur trošku jinak:

Jak bourat struktury…

http://www.youtube.com/watch?v=Cqxk1I74SQo&NR=1

Etiketa jinak….
http://www.youtube.com/watch?v=3Oww2BjvgB8&feature=related

Tomáši, svym prispevkem jsem chtel poukazat na fakt, ze hierarchie a urovne abstrakce jsou a budou soucasti sveta, protoze mapa sveta se tvori v hierarchicke strukture cortexu.

Nechci hodnotit hierarchickou strukturu jako takovou. Neni dobra ani spatna. Stejne jako vse ostatni, hierarchie ma sve pro a proti. Jsou jen dobre a spatne priklady.
U vaseho prikladu s 8-mi proudou dalnici vitam 8 proudu na daleke ceste, ale naopak uz bych si osbne nepral, aby mi vedla 8-mi prouda dalnice ke dverim na chalupe; diky bohu za lesni cesticku!
Je velice snadne neco odsoudit a pomoci metafor a prirovnani zkreslit.

Stejne i Phillip Zimbardo popisuje dalsi aspekty vedouci ke „zlemu“ chovani a argumentuji, ze nejvetsi vahu priklada situacnimu kontextu, ne hierarchii. Zase – je snadne vytrhnout jeden aspekt, ktery se hodi pro muj uhel pohledu a nezohlednit ostatni …

At tak ci onak, neumim si predstavit napr. firmu s 2000 zamestnanci bez hierarchie. Opravdu neumim. Neumim si predstavit fungovani tolika lidi bez jasne stanovene kompetence, zodpovednosti, atd.

Osobne verim, ze vse je o lidech. Asi spolu souhlasime Tomasi. Jen kazdy rozumime situaci jinak. Pokud nadrizeny zneuziva sve pozice a nerespektuje podrizeneho, pak komplikace vznikaji z toho konkretniho cloveka, ne z pyramidy. A ze je clovek tak a tak motivovany na ruzne urovni? Formy ohodnocovani a motivace jsou zase jen konkretni rozhodnuti urcitych lidi. Samotna struktura je ideal a jako takova podleha nasemu vlastnimu uchopeni a (zne)uziti.

Pěkný příklad, Aleši, s cestičkou u chaloupky.
Přesně jak říkáte – nedovedeme si představit, že bychom hierarchii rozbili. A taky proč, když tak dobře funguje. Pro někoho.
Přijde mi to stejné jako jsme si ve své době neuměli představit jiné věci – že je země kulatá, že bychom dokázali absolvovat cestu kolem světa za méně než 80 dní, že by se člověk mohl dostat do vesmíru nebo že bychom vůbec mohli létat. Naštěstí jsou už lidé, kteří si dovedou představit i jiné formy uspořádání vztahů než pyramidu. Někteří je zkusili na vlastní kůži, jiní si je umí představit. Tak tomu dejme čas u uvidíme.

Ahoj, mel bych par poznamek:
1) proc se serial o etikate snazi vypadat seriozne a pri tom pouzivaji ironii?
2) Tomasuv priklad s bankovkou jasne ukazuje, ze lide nemaji jaksnou predstavu o tom, co je jejich produktem prace a co jejich cesty jak produktu dosahnout. Jestli to je noseni kafe nadrizenemu……..nevim nevim.

3) piramyda opravdu nemusi byt, kdyz kazdy vic co ma dodat za produkt(jedno jestli general ci uklizec), kdyz vedi jak to merit, jak toho dosahovat a kde se vzdelavat. Po te kazdy vi, co je jeho cinnost a nebo sikana. Po te si „nadrizeni“ mohou odpustit sve nevhodne komentare ci kibicovani. At radeji toho,kdo neumi dodat produkt, at ho to nauci. Kdyz se nechce naucit, tak pak ma smulu.

„Šli jsme za vrchňákem.“ To jsem dnes zaslechl ve vlaku, kde si dvě dámy povídali o šéfovi. Takhle originální název pro ředitele, kapitána, náčelníka jsem ještě neslyšel. Ať žije pyramida!

Včera mi můj pětiletý kamarád vyprávěl o nejvyšším šéfovi u nich ve školce. Fakt. Ne „největší“, ale „nejvyšší“. Sranda, jak brzy tu hierarchii začínáme vnímat.

fórek k tématu:

The organization is like a tree full of monkeys, all on different limbs at different levels. Some monkeys are climbing up, some down.The monkeys on top look down and see a tree full of smiling faces.The monkeys on the bottom look up and see nothing but assholes.

Znate Kena Wilbera a jeho teorii vseho? Pro mne presvedcive argumentuje, ze podstatou sveta neni hierarchie, ale holarchie. Svet se sklada z „holonu“. Holon je celek, ktery je zaroven i casti dalsiho celku.
A tady se mozna zacinaji plest pojmy. Hierarchie – ve smyslu nadrizenosti nad jinou osobou – neni vubec nutna. Nicmene principem sveta – a nevyhnutelne i lidskych organizaci – je, ze ma ruzne urovne a na techto urovnich funguji jina pravidla, principy, zajmy, zakony… Jinak se chovaji neutrony v jadre a jinak jablko a jinak clovek v rodine. Stejne tak ma jinou odpovednost reditel, ktery dohlizi na celek firmy a jinou mechanik, ktery se zabyva tim, kdy musi zakaznikovi nainstalovat novou turbinu. Ale nijak z toho neplyne to, ze reditel musi neco mechanikovi narizovat – ve smyslu hierarchie – (stejne jako v mozku neni zadna „reditelska mozkova bunka“, ktera by musela kazdou myslenku schvalit, aby se mohla dostat do vedomi). A presto, ze je celkem efektivni mit reditele, jeho prace a prace jeho tymu nemusi byt nutne v tom „ridit“ svoji firmu, ale starat se o jeji celkovou uroven a vytvaret podminky pro ty na nizsich urovnich.

Takze souhlasim, ze pyramida je spatne, a ze ji lidi nepotrebuji. Ona sice muze byt efektivni – stejne jako je efektivni pouzivat newtonovskou mechaniku pro popis budiku, tak muze byt vhodna pro vedeni bojove jednotky nebo operacniho salu. Nicmene newtonovska mechanika uz nestaci ani pro sestaveni pocitace natoz pro pochopeni jak funguje lidsky mozek a vedomi, takze neni moc duvodu se domnivat, ze je hierarchie vhodna pro organizaci firem nebo treba zdravotnickeho systemu. Mimochodem, uz ve starem recku si zvolili „tyrana“ pouze na dobu valky.

A alternativni cesty jsou, dokonce mnohe. Ty, co tu Tomas nabizi, jsou pro mne nove, ale je jich dost dalsich. Dam par prikladu, jen co jsem vygoogloval ty autory, ktere znam, asi by se od nich dalo najit i neco obsahlejsiho na webu, ale pro prehled to staci.

Muj nejoblibenejsi, ktery neumele zkousime i u nas, je kratce popsan tady: http://www.fastcompany.com/magazine/05/deehock.html?page=0%2C0.

Propracovany zpusob organizovani veci je http://www.holacracy.org/. Z toho taky zkousime aspon kousky, na vetsi zmenu u nas neni odvaha…

Spis pro zajimavost je princip emergence: http://www.margaretwheatley.com/articles/using-emergence.pdf.

A jen takove postouchnuti je priklad teroristickych siti: http://www.margaretwheatley.com/articles/Self-OrganizedNetworks.pdf. (ktere mimochodem dost zpochybnuji i duvod, proc by mely byt hierarchicky rizene nase armady, imunitni system tela taky neni rizen hierarchicky jednou velitelskou bunkou, kdyby jo, tak by to s nami nedopadlo moc dobre…).

Ondro, díky moc za spoustu parádních odkazů.

Minulý týden jsme zase s jednou skupinou debatovali o potřebnosti hierarchie. Většina lidí, s kterými na toto téma vedu řeč, říká že hierarchie (ať už tomu budeme říkat heirarchie, pyramida nebo systém nadřízenosti a podřízenosti) je nutná.

Ano, hierachie je funkční – jak píšeš i ty, v dobách války. Ať už války skutečné nebo jakékoli jiné. Systém tzv. „externího nepřítele“ patřil odnepaměti k hlavním strategiím vedení davu. Za dob studené války to pro nás byl Západ, teď jsou to teroristi. Na Slovensku je to momentálně Maďarsko a v Maďarsku Slovensko. Ve firmách je to tzv. „konkurence“, která na nás útočí, přetahuje nám lidi a klienty,… Neprohlédnout tyhle manipulativní taktiky znamená hrát se svými vůdci jejich temné hry.

Pravomoci rostou s výškou postavení, tj. člověk výš má více práv než člověk níž. Kdo jste už nahlédli hlouběji do lidské podstaty (třeba přes teorii stínu podle Junga nebo jakkoli jinak), určitě jste si všimli toho o čem mluví třeba Zimbardo (viz nahoře v článku), a to že pyramida umožňuje a legalizuje zlo. Ponižování lidí „dole“ je v tomto systému uspořádání normálním, běžně akceptovatelným jevem. Stejně tak lezení do zadku nebo nezdravá soutěž jako snaha získat více práv – vyšplhat se výš.

Přemýšlím nad tím a říkám si, proč tolik lidí řvalo o zboření pyramidy a přitom jen postavili novou? Typický příklad je katolická církev. Hodně lidem byla trnem v oku. Ti, kterým se obzvláště podařilo zlomit její moc, si však dali pyramidu přímo do znaku, píšu o zednářích. A z jejich znaku přešla na americké dolary (název byl původně přídavným jménem, označujícím původ peněz z jáchymovského údolí – Joachymstaller, slovo dolar je tedy geograficky českého původu) a do znaku revoluční Francie.

Komunisté jako první získali moc v zemi, kde zednáři a obecně liberálové neměli moc velký vliv, carskou pyramidu přímo přetvořili v pyramidu vlastní (byť zvláště před plným uchopením moci Stalinem probíhaly pokusy o totální přestavbu). Dnes jsou stále významnějšími globálními hráči země, kde je pyramidovost společnosti mnohem zřetelnější, než v západní a střední Evropě. Nejlépe je to vidět na klesajícím podílu Indovropanů ve světové populaci.

Existují ve světě kultury, které jsou rovnostářštější, než ta Skandinávie? Já takovou neznám, případná etnika žijící na úrovni doby kamenné odmítám brát v potaz. Pouze vím, jak jinde je společnost ještě autoritářštější, a to i v USA, tam pouze nerozhodují tituly, nebo bytí rodičem, nýbrž výhradně peníze, každopádně však v islámských zemích, na Dálném Východě, v Latinské Americe i v subsaharské Africe, a samozřejmě ve všech sousedních zemích ČR, vyjma Německa (kde však lze antiautoritativní přístup přičítat reakci na zločiny minulosti).

Vím, že snaha zbavit svět autoritářství má své úspěchy například ve Skandinávii, ale nevím, jak o tom přesvědčíte například muslimy?

Hierarchie mají tendenci vytvářet malé generály z naprosto normálních lidí.

tak tohle je bomba: http://www.nytimes-se.com/2009/07/04/a-baboon-study-remembered/

Zdravím

mám zkušenosti s komunitou Osho a krátkodobou terapeutickou komunitou….

..aby se komunita stmelila většinou musí projít určitými zkouškami – chaosem – bojem o moc….nikoli o moc někoho ovládat, ale o moc dávat ze sebe to nejlepší….stejně tak se ale potřebuje přenést přes období, kdy u většiny vzniká touha -potřeba stále někomu s něčím pomáhat…
tedy pokud dokáže skupina lidí být spolu pohromadě a pokud přitom nevzniká potřeba stále něco „řešit“…aí jednotlivci nemají nepříjemné pocity.(nemají v sobě neklid, napětí)..pak je ta nejtěžší bitva vybojována….ega to vzdala:-) a může vzniknout prostor ke sdílení – k řeči srdce :-)

přál bych vám něco takového zažít! však je to velmi vzácné…většinou k tomu v praxi dochází málokdy…je to spíše dar „zeshoŕa“ – určitá milost!
to co drží komunitu je SPOLEČNÝ CÍL, SPOLEČNÁ VIZE, která se vyjadřuje pro danou komunitu specifickými rituály…to je to , co stmeluje a může indukovat vzájemné sympatie členů….a je-li cíle (popzemského díla – poslání) dosaženo..proč by společenství dále existovalo?

V každé skupině- společenství je určitá pyramida potřeba..ale autorita má být přirozená!!! a má být pružně přenosná – tedy někdo má dar organizovat, jiný má dar slova, jiný je léčitel, jiný zahradník, tanečník, bylinkář….

tedy dle aktuální situace, kterou život přináší, společenství pružně reaguje…- řízení je předáno tomu, kdo umí v danou chvíli nejlépe konkrétní situaci řešit – je k tomu povolán díky své povaze, charakteru a zkušenostem…
tedy není žádná pevná struktura! někdy je třeba anarchie, jindy monarchie a někdy (trochu nepraktická) demokracie…

život je pohyb, změna..a jakákoli „zatvrdlá“ struktura v něm nemůže obstát. Ale to vše je o osobní odvaze, o překonání strachu ze smrti ega…
protože ego má potřebu vytvářet pevné a nepružné struktury , má strach ze změny ….

a přirozená lidská autorita se projevuje souladem mezi cítěním, myšlením, mluvením (slovním vyjadřováním) a jednáním (pohybem, činem)…takové autoritě málokdo z nás odolá :-)

Zdravím všechny diskutéry :-)

Moc se mi líbí příspěvek Romana a zmínka o proměnlivé struktuře, díky za něj! Celý tyhle stránky – a Tomáš to kdesi v článku „cituje“ – na mě působí jako pokus o změnu, kterou potřebujeme (revoluce), abysme z lidí a života dostali víc, než je tomu tak bylo do teď. Mluví se tu o nových přístupech, větší efektivitě, lepších pocitech … a zároveň se kritizuje ona potřeba dostat z věcí víc

Ale co když nám současný „problémy“ způsobuje právě tohle nutkání? Nevidim žádnej rozdíl mezi škálováním ve firmě (já šéf – ty podřízenej) a škálováním tady na stránkách (pyramida je špatná – kolečko je dobrý). Vlastně sme v tom všichni tak zacyklený, že naše potřeba se z toho dostat nás tam zpátky vrací. Je to špatně? A měli bysme na tom zamakat? :-)

Dobrý den Tomáši, chtěla bych se v této souvislosti zeptat jak funguje komunikace v pyramidální struktuře. Zažila jsem sice tento typ organizace na vlastní kůži, ale  momentálně se připravuji na  obhajobu své BP a oponent vznesl právě tento dotaz. Od doby, kdy jste nám na UJAK přednášel, sleduji Váš blog a ejhle, zrovna jsem teď narazila na tento článek :-)  Mimochodem když čtu vaše články, většinou musím souhlasit a děsí mě představa, že po několika letech na mateřské a studiu na VŠ stejně nakonec skončím v tom hrozném blázinci, ze kterého jsem před lety odešla. Stejně jako Vy jsem zažila GE a podobné.  Mám pocit, že není úniku, a že pokud chce člověk najít „slušné“ místo za „slušné“ peníze nemá jinou možnost. Je to jako začarovaný kruh a když vidím manžela, jak je každý den z podobného blázince zdrchaný a znechucený, tak si říkám jak z toho ven??? Oba víme, že to není normální a že o tomhle život není, ale není tak jednoduché začít jinak. 

 Ahoj Tome.
Kdybychom se měl podívat na pyramidální systém s trochou idealismu (s tím,že zanedbám předchozí argumenty), tak pyramidální systém je jedna z dokonalých struktur, která dokáže rozlišit ve společnosti jedince nezbytně nutné od nezbytně nenutných.
Vrchol by měl tvořit člověk, kterému bylo…(modelově -řekněme požehnáno od boha), aby mohl tu danou funkci vykonávat a být v ní mistrem.
Jedinci vyskytující se pod ním jsou potřební, avšak nikoliv nenahraditelní jako jedinec nad ním.
A tak potřebnost klesá.
Aby byla zachována určitá integrita, tak by měl být morální úzus, že ten, kdo je výše postavený nad níže postaveným se chová jako kdyby byl méně postavený ku komukoliv pod ním (tato podmínka už není v současné společnosti splněna – a to je dle mého úsudku jádro problému).
V současnosti bych si dovolil konstatovat, že pyramidální systém je až nedokonale nefunkční s rozvojem globalizace a technologií, a proto se dá předpokládat, že do budoucna bude větší důraz kladen na Schwarz systém.
Formálně to s sebou ponese odpovědnost.
A nyní se zeptejme?
Kolik lidí je ochotno nést zodpovědnost?
(zajímavou odpověď poskytuje J.P. Sartre)