Žloutenková dovolená
Potkávám armádu lidí, kteří pracují a pracují. Pracují třeba dvacet let. Občas si odskočí na dovolenou, ale většinou si stěžují, že byla krátká, že by to chtělo víc. Mnozí říkají, že by rádi víc cestovali, že by se chtěli vydat třeba i na cestu kolem světa nebo že by chtěli několik měsíců jen tak někde žít. Tlak hypotéky a jiných půjček, možná zvyk je však nutí pracovat dál stejným způsobem a tempem.
Vskutku revolučním nápadem, který praktikují opět v brazilském Semcu, je tzv. žloutenková dovolená. Jak to funguje? Není to tak dávno, co i naší zemí proběhla žloutenková epidemie (2008), a tak si možná někteří z vás nemusíte nic představovat. Buď jak buď, když dostaneme chřipku, mnozí z nás hrdinsky chodí do práce. To je v Čechách oblíbeným sportem.
Představte si, že jste dostali žloutenku. A jděte do toho. Vezměte si tři měsíce volno. Na přemýšlení, studium, pobyt v cizině, studijní cestu… prostě cokoli vám pomůže zastavit se a rozmyslet si další životní cestu.
Se žloutenkou je to jiné. Musíte zůstat doma. A v tom tkví podstata žloutenkové dovolenky. Představte si, že jste ji dostali. A jděte do toho. Vezměte si tři měsíce volno. Na přemýšlení, studium, pobyt v cizině, studijní cestu… prostě cokoli vám pomůže zastavit se a rozmyslet si další životní cestu. Pokud si má jedinec představit, že má žloutenku, měl by po dobu jeho/její nepřítomnosti pobírat „nemocenskou“, tj. odměnu ve výši nemocenské.
Ve skutečně demokratické firmě si tato pravidla stanoví samotní zaměstnanci, tj. jak často může člověk dostat žloutenku (obvykle jednou v životě). Stejně tak stanoví výši kompenzace po dobu nepřítomnosti.
P. S.: A víte, co je zajímavé? Až ½ účastníků našich dlouhodobých zájezdů určitou dobu po absolvování odchází ze svého zaměstnání. Jak to? Já si myslím, že sami se nejsou schopni zastavit, položit si ty správné otázky a přemýšlet o tom, co chtějí. A když se člověk nezastaví, nemá možnost si rozmyslet svou cestu, pak často lituje toho, co dělal a jak promrhal čas. Proto mi žloutenková dovolená přijde jako klíčová věc alespoň jednou za život pro každého člověka.
-
Daniel Zetik