Peoplecomm - peníze nebo život

To je kráný příspěvek. Když ho čtu, chtěl bych, aby byl někdo nad námi, kdo hledí na lidi s láskou. Věřím, že to tak je. Ale tohle je jen jedna část Boží podstaty, ta druhá od nás něco vyžaduje: respektování jeho pravidel a odpovědnost. A to nám často nejde pod nos.

Velmi krásně a jednoduše řečeno. Já v tom vidím spíše přesné vystihnutí toho, co všeobecně si lidé moc neuvědomují, v tomto uspěchaném světě.
Tu božskou podstatu bych tam viděla spíš jako metaforický prvek. Ale to bude tím, že jsem nevěřící.

Jo, jo. Martin, ten to umí říct.
Vždy mě zaujme, Zarzamoro, když někdo prohlásí, že je či není věřící. Myslím tím to slovíčko "věřící".
Já například nejsem členem žádné organizované víry, ale přesto se za věřícího člověka považuji. Těžko se mi definuje v co to vlastně věřím, ale myslím, že je to jsou věci jako individualita, svoboda, lidská přirozenost nebo spolupráce.
Myslím ale, že to máme do určité míry všichni. Kdybychom v něco nevěřili, tak by nám asi bylo hůř než nám je.
Co myslíte?

V tomto případě jsem to myslela jako nevěřící souvstažně s Bohem nebo přímo náboženstvím. Jinak to o sobě nevrdím, protože v životě by se mělo věřit ve spoustu věcí... v sebe sama, v lidi, v naději, v budoucnost... a jakmile člověk přestane "věřit", tak je to špatné...

Děkuju!

Ted nevím, za co...

Líbilo se mi to o té víře, Zarzamoro.
A celkově mám rád vaše komentáře. Tak proto.

Líbí se mi jedna myšlenka k ne/věření: To, zda-li věříte nebo ne, nemá žádný vliv na to, zda Bůh existuje nebo ne.

Pěkná myšlenka, Martine.
Myslím, že klíčové je něčemu věřit. Možná hlavně sobě.

Taky, co se tohohle tématu týče, jsem si v životě párkrát zkusil, že slovo Bůh pro mnohé lidi znamená automatické vypnutí, přepnutí, odložení knihy, překliknutí článku na internetu...

Clanek je IMHO brak. Ale jestli jste tady vsichni trinactilety ministranti tak chapu i ty komentare.

Nikdy nevím, jestli na tenhle typ komentářů reagovat.
Moje tradiční výchova hlásá, že ano.
Můj úsudek zase radí, nechat to být.

Vždy mi ale připomenou třeba Mela Gibsona v "Po čem ženy touží". Myslím těch několik scén, kdy zkouší ženské výrobky - rve si nohy do silonek, lakuje nehty nebo voskem trhá chlupy na nohách...

Prostě tak už tomu v dnešním světě je, myslím si. Některé výrobky nejsou vhodné pro ženy, jiné pro muže, další pro děti.

Ani tenhle blog není zdaleka pro každého.

Ale, jak už se stává, občas sem zabloudí někdo, komu to zde připomene něco nehezkého, divného nebo úchylného.
No a někdy se takový člověk i vyděsí, že tu po sobě zanechá nějaký bonmot jako třeba kkz.

Mně každý takovýhle bonmot ubere z kbelíku: blog.peoplecomm.cz/c…
Tj., tohle je taková moje interpretace.

Tomáši, na druhou stranu je moc lidí, pro které jsou tyto stránky a tento blog velkým přínosem a já mezi ně určitě patřím. A moc za to děkuji. A za tento článek zrovna speciálně. Ale řekněme si to na rovinu, kolik lidí tento článek odsoudí už jen proto, že je v něm použita "metafora" Boha?

Kolikrát se člověku stane, že potká sympaťáka..., parádní rozhovor, když v tu zjistí, že ten sympaťák "je" komunista, terorista, pedofil nebo x,y,z.
Sympaťák je tu tam a místo něho před námi stojí někdo úplně jiný...

Máme pocit, že ovládáme slova, ale ony mají v hrsti nás. Vymýšlíme si nálepky a za každou máme jasnou představu o tom, jak ta či ona vypadá...

Parádní příběh se jmenuje "blbě" a nikdo si nepřečte. Mizerný příběh s tahavým názvem a bomba. Všichni čtou.

Nevím u tohohle příspěvku - to slovo v názvu překonalo k dnešnímu dni 613 lidí. Kolik z nich četlo a dočetlo nevím, ale není to zas tak zlý, řekl bych.

Psi štěkají a karavana táhne dál

Krasny moc rada bych chtela se tak zacit chovat protoze uz mame na case a bylo by to moc heske ne at nam da buh silu amen

Trochu pozdě, ale přece: já mám vždycky takový trochu divný pocit z těch "vyznání", která staví na první (nebo jiné významné) místo "víru v sebe". Nemám nic proti (přiměřené) sebedůvěře, ta je naprosto nutná, stejně jako přiměřené sebevědomí. Dokonce i ta správná míra sebelásky je naprosto nezbytná pro "dobrý" život. Jakmile ale víru v sebe sama beru jako primární zdroj životní energie, optimizmu, či jak nazvat ten hlavní základ, na kterém stavím, dostávám se do velikého rizika. Člověk (tj. každý "já") je záležitost v zásadě nesmírně slabá, křehká a zranitelná a stačí hrozně málo, aby se ta moje víra v sebe sama zhroutila jako ten pověstný domeček z karet: nemoc, autonehoda, neštěstí v rodině, ve vztazích,... A kde je pak ta má síla, na kterou jsem spoléhal? Na čem že to budu ode dneška stavět?
Obávám se, že nemám-li něco vyššího, většího, silnějšího, než jsem sám, je moje spoléhání na sebe sama poněkud opovážlivé, nejisté, nedostatečně...
Jiná (a asi dost těžká) otázka je, co by jako to NĚCO mělo být? To je na jinou, dlouhou debatu. Ale jako téma k přemýšlení docela výživné :-)

interview s Bohom sa udial aj tu:
rapidshare.com/files… ( www.megaupload.com/?… )

Až dnes? Neva...
1. Bůh nediskutuje
2. Búh se neptá
3. Bůh nesoudí
4. Bůh nekáže
5. Bůh nevychovává
6. Bůh prostě je !!!

Takže bůh nedělá vůbec nic, je tedy užitečný jako šutr v lese :-)

No nic, není třeba souhlasit s ateisty a je nemožné přít se s věřícími. Tudíž přeju alespoň hezký večer :-)

..."a je nemožné přít se s věřícími"...

A proč by ses měl apriori a nutně s někým PŘÍT jen proto, že má nějaký atribut, v tomto případě "věřící"? Nemůže být někdy užitečné třeba jen naslouchat (pokud možno vzájemně)? Občas se tak jeden dozví věci, o kterých neměl ani tušení. No nic...
Ale každopádně, hezký večer, ano, tím určitě nic nepokazíme :-)

Přít jsem myslel ve významu diskutovat, ne vulgární hádku. Samozřejmě můžeme to zkusit (pokud administrátor dovolí odsun z původního tématu), ale nedávám tomu moc šancí. Diskuse zda bůh je či není (nebo bůh versus věda) jsou těžko uhlídatelné a často přechází do osobní roviny.
Člověk který je věřící je věřícím právě proto, že to co vyznává (katolík, protestant, muslim...) není prokazatelné. Ateisté se naopak pídí po důkazech - věřící žádné nemají, protože je nepotřebují (kdyby je potřebovali nejsou věřící, ale ateisté).

Přátelé je třeba přečíst mnohem víc než jeden článek, aby jste to pochopili. Někdo to pochopí ve dvaceti a někdo se v tom plácá několik životů.Já se učím a poznávám každým dnem, tím když mně něco nejde pochopit tak to študuju ať je to Hitler,terorista a nebo zednáři.Přeji Vám všem modré nebe nad hlavou a světlo v duši.Buďte každý svým Bohem.

Já už se právě znova narodit nechci,
dělám pro to hodně,ale asi to všechno
nestihnu,tak že asi zase nová karma...
Jen přes mou mrtvolu!
A co teda ta moje duše?

Pakliže někdo rozumí tomu, že i "cesta může být cíl", pak hledání Boha, hledání víry, ale i hledání důkazů o tom, že Bůh není, je tím nejlepším příkladem. Aby ovšem "cesta měla nějaký výsledek", musí se každý krok dělat s velkým nasazením a především upřímně = s otevřenou myslí i s otevřeným srdcem - se snahou o očištění se od kdejakých nánosů...

pro Juru:

úpně s Tebou souhlasím. Právě to hledání a objevování je krásné. Kór když to člověk dělá srdcem:-)))

Tady se objevilo pár moc pěkných vhledů. Moje zkušenost je že slovíčko "Bůh" je jednou z rozbušek nejenom v našich končinách. Zaujala mě tu jedna věc, a to dělení lidi na věřící a nevěřící.

Já se považuji za člověka věřícího a přesto nejsem organizován v žádné církvi. Věřím především v poznání. V lepší uchopení lidské podstaty a svobody. Nepovažuji se za silně věřícího, určitě ne za dogmatika, ale věřím. Na druhou stranu nevěřím na nálepky a škatulky, které jednoho člověka oddělí od druhého jen proto, že se na svět dívá krapet jinak. Nevěřím ani na pojmenování typu ateista, křesťan, muslim,...myslím, že je to tak trochu zcestí.

pre "Tomáš": ...súhlasím... a čo sa týka jednoty alebo oddelenosti, skús rozmýšľať nad touto alegóriou:

Byl jednou jeden kámen plný atomů, protonů, neutronů a ostatních elementárních částic. Částice uvnitř kamene se pohybovaly takovou rychlostí, že se zdálo, že kámen je nehybný. Kámen jen byl. Ležel na místě, nasával horké sluneční paprsky i chladný déšť, a nikdy se ani nepohnul.

„Co se to ve mně pohybuje ?“ zeptal se jednou kámen.

„To jsi ty,“ odpověděl jakýsi hlas zpovzdáli.

„Já ?“ podivil se kámen, „to není možné. Já se ani nehnu. To přece každý vidí.“

„Ano, z dálky,“ přisvědčil hlas. „Odtud se opravdu zdá, že jsi pevný, nehybný kvádr. Ale když se k tobě přiblížím - když se podívám zblízka - pak vidím, že se v tobě všechno pohybuje. Všechno, z čeho se skládáš, se pohybuje neuvěřitelnou rychlosti prostorem a časem, v určitém rytmu, jenž z tebe tvoří to, čemu se říká kámen. Jsi vlastně zázračný kámen ! Jsi naprosto nehybný - a zároveň se pohybuješ.“

„A co z toho je iluze ?“ zeptal se kámen. „Nehybnost a jednota, nebo pohyb částic ?“

„Co z toho je iluze ?“ odpověděl hlas. „Nehybnost a jednota Boha ? Nebo oddělenost a pohyb jeho částí ?“

Řeknu ti tohle: Na tomto kameni postavím svůj chrám. Neboť to je kámen věků. Je to věčná pravda. Toto podobenství vysvětluje všechno. Je to skutečná kosmologie.

Život je řada nepatrných, neuvěřitelně rychlých pohybů. Tento pohyb v nejmenším nenarušuje nehybnost bytí. Neboť je to právě tento pohyb, který nehybnost vytváří - přímo před tvýma očima.

Zdálky nevidíš žádnou oddělenost. Žádná ani nemůže být, neboť všechno, co je, je všechno, co existuje, a neexistuje nic jiného. Já jsem nehybná hybná síla.

Ze své omezené perspektivy vidíte sami sebe jako mnoho oddělených, stále se pohybujících části, nikoli jako jedinou nehybnou bytost.

Oba pohledy jsou pravdivé. Obě reality jsou „reálné“.“

AHoj,
je mi sice jenom 14 ae nasel jsem takovy tozhovor s bohem :)

Muz se pta, kdyz potkal boha, oh muj boze ty jsi buh ?
Buh: MOZNA ano, soucitim se vsemi zivymi bytostmi
Muz: ALE taky mozna jsi jen nejaky podvodnik co si hraje na boha !
Buh: I TO JE MOZNE
Muz: K tobe se modlí asi dost lidi ze ano ?
Buh: ANO ale je jich tolik, a žádají tolik že je časem začneš ignorovat, víš
bohem není lehké, ** Když konáš příliš, lidé jsou na tobě závislí
když neděláš nic ztrácejí naději, musíš na to jít jemně** POKUD
UDĚLÁŠ VĚCI SPRÁVNĚ LIDÉ SE NEBUDOU JISTI JESTLI SI VŮBEC
NĚCO UDĚLAL.

A když se muž vrátil zpátky na zem :) zjistli ze jeho pratele zavřeli 3
mnichy do vězení. Odpověděli mu že to jsou mniši tak si je bůch nějak sám dostane ven. Muž si samozřejmě zapamatoval Bohova slova a říká:
TAK TO ANI NÁHODOU NA BOHA SE NEMŮŽES V NIČEM SPOLEHNOUT TAKHLE MI TO SÁM NAZNAČIL, dobře padáme jestli nezachránime ty mnichy my tak nikdo. JDEME!!

A Bůh si v nebi říkal, když je pozoroval, pokud uděláš věci správně, lidé si nebudou jisti že jsi vůbec něco udělal :)

(to Jirka:)
Když už jsme tady tedy začali s tou debatou o věřících a nevěřících... Já osobně považuji všechny lidi za věřící. Každý něčemu věří. Čemukoliv. A každý věřící má své důkazy a důvody pro to, čemu věří. Ať už je to evoluční teorie vzniku života pro člověka věřícího ve vědu, Ježíšovo uzdravování pro křesťany nebo jakákoliv malá nepatrná věc, která nás přiměje uvěřit zrovna tomu, čemu věříme.

V tomto vystoupení: www.ted.com/talks/la… Rick Warren, pastor, mluví o důležitosti ujasnění si to, čemu věříme a proč. Ráda cituji větu, kterou tam pronáší, a to: "Nemám dost víry na to, být ateistou."

No jo, rozdělovat lidi na věřící a nevěřící, evangelíky a katolíky je podobně nepromyšlené jako dělení lidí na Rusy, Američany a spol. Alespoň to si myslím já. Vždy mi je smutno, když si uvědomím jaký jsme loutky v rukách hrstky politiků - viz třeba tenhle článek z dnešního rána: aktualne.centrum.cz/…
Stačí zabrnkat na vlasteneckou strunku, vymyslet nějakýho společnýho nepřítele a jde se do války.

já jednou slyšela tuhle větu:
"nejsou žádní nevěřící na světě. všichni v něco věří. Ten, kdo říká, že nevěří, má silnou víru v NIC".

A všichni se tak chováme podle nějaké víry, všechno, co v životě prožíváme, poměřujeme tím, jak to odpovídá naší víře.

Tak pro ujasnění pojmů věřící-nevěřící z mého pohledu. Věřit je běžné sloveso, ale to, že věčím v překročení půlmetrové díry v silnici nebo vyléčení z rýmy ze mě nedělá "věřícího". Takže pro zjednodušení:

Věřící - věří v boha/bohy (malé b není uražka, náboženství je hodně, takže nemyslím toho křesťanského bezejmenného). Obecně v nadpřirozenou neprokazatelnou bytost, která formou beletrie neznámého autora, či kázání stanovuje nějaké formy chování. Většinou také nabízí odměnu (nebe), případně trest (peklo) - v podstatě všechny křesťanské odnože.

Nevěřící - opak.

Zarzamora - s těmi důkazy je právě problém. Důkazy potvrzující existenci boha/ů nejsou. Dříve byly, ale věda je vyvrátila - už víme co je Slunce, víme co je blesk atd...

to Jirka: dle mého názoru si spíše myslíme, že víme... nebo věříme, že víme... Je spousta věcí, na které si prostě "nešáhneme" a musíme pouze věřit v jejich existenci či pravdivost, popř. pravdivost teorií, které jsou nám o nich předkládány.

Mně osobně se třeba nelíbí, jak je věda brána za něco racionálního a univerzálního a víra za něco neracionálního a osobního. Rozdělení rozumu a duše.

Mnoho vědců věří v Boha, protože současná věda a racionální poznání má dnes své hranice a vždycky skončí ve slepé uličce. Čili otázka víry či boha je nerozhodnutelná.
A jak kdysi někdo řekl - kdyby Bůh nebyl, tak si ho lidi vymyslí.

Tahle paní nabízí zajímavý pohled na téma: www.ted.com/talks/la…

Každý v něco věříme, ať už si to přiznáme, nebo zatloukáme. Důležité je, abychom v to, co věříme, opravdu konali a viděli pozitivní výsledky. Svým jednáním, byť v dobré "víře" neubližovali!

Tomáši, děkuji za odkaz.

Honza Burdík - právě naopak, bůh - respektive církev májí své limity. Řídí se časem zpochybnitelnými dogmaty (původ člověka, vznik Země, či moje oblíbené topografie Sluneční soustavy). Věda se naopak neustále zkodonaluje, nesprávné teorie jsou nahrazovány správnými. Díky vědě poznání neustále postupuje dopředu (i přes neustálý odpor církví)...
Mezi vědci silně převažují ateisté.

Jinak jak z mého projevu vyplývá, jsem velmi silně zaujat proti církvím, zejména jedné specifické. Mám k tomu své velmi dobré důvody a vím o tom, takže není třeba mě na to upozorňovat :-)
A chápu rozdíl víra/církev :-)

Jirko, ve svém komentáři uvádíš, že diskuze často přechází do osobní roviny – myslím, že to v tomto případě ani jinak nejde – přesně jak píšeš: chybí jakékoli důkazy – ateisté totiž též žádné důkazy o neexistenci boha nemají. Asi nikdo z nás (bez urážky) není na takové úrovni, aby mohl vést skutečně erudované diskuze, které z vědeckého poznání přechází do filozofických sporů, kde se na každém výroku rozpitvává každé slovo…

Dle Tvých slov jsi silně zaujat proti církvím/církvi – církev je ovšem společenství všech věřících lidí (určitého vyznání) - nevymezuješ se tedy spíše než vůči církvím proti jejich učení popř. proti kléru? Dále by bylo třeba si ujasnit, co považuješ za „důkazy potvrzující existenci boha“ – co je podle Tebe dogma (např. „V křesťanství se tak označují články víry, které církev uznává jako zjevenou pravdu“… a třeba katolíci musí mít dogma oficiálně vyhlášeno...)

Přestože mezi vědci jak píšeš „převažují ateisté“ – jedná se o lidi, kteří o svém oboru vědí mnohem více než já a přesto se najdou tací, kteří věří… - mluvíš-li o vesmíru, co např. astronom a populizátor vědy p. Jiří Grygar – proč on je věřící, když toho o vesmíru tolik ví?

Tak jako dogma označuji tvrzení, které se podkládá za pravdu, ačkoliv je neprokazatelné. Pro křesťany je to v podstatě obsah Bible. Dejme tomu vznik světa - to je prostě bráno jako fakt a žádný biskup nezkoumá, jestli to tak bylo nebo ne, protože už tím bádáním by se z něj stal patrně kacíř (a pár let zpátky by ho to asi stálo život).
Věda má dogmat jen velmi málo, protože už z podstaty vědy se každý objev musí nějak prokázat, potvrdit. Nelze říct, že něco funguje tak a tak, protože si to myslím. Někdo to musel ověřit a prokázat. Pokud to udělal špatně, tak časem někdo jeho omyl opraví. Musí to tak být, protože jinak by auta nejezdila, počítače nefugovaly atd...

Náboženský omyl se proti tomu nijak neprojeví. Musí být vyvrácen vědou - viz postavení Slunce a Země...

Důkaz existence boha ? No nějaké tvrzení stylu - kdyby teda bůh neexistoval, jak je možné že ....

Třeba důkaz neexistence - podle většiny náboženství jsou si lidé po narození rovni a bůh je bude soudit pouze podle jejich činů. Osud není daný. Přesto existuje úsek DNA, který se každým rozdělením buňky zkrátí. Ve chvili kdy "dojde", tak buňka se nemůže dělit a umírá bez náhrady. Pokud takto organismus přijde o určitý počet buňek, tak zemře jako celek. Tedy ve zkratce, ještě než se narodíte, ještě jako chomáček buněk už máte stanovenu maximální délku života a vůbec nic s tím nemůžete udělat (možná časem, až věda trochu pokročí). To není moc spravedlivé, že ?

Jiří Grygar - no, nabízí se říci, že nikdo není dokonalý :-)
Ale samozřejmě myslel jsem většinu, ne všechny. Ono je opravdu těžké si představit, že tak komplexní systém přírodních zákonů, kde do sebe všechno zapadá a funguje, vznikl jen tak sám od sebe. Nicméně on, ač věřící podporuje například teorii evoluce. Není to úplně "standardní" křesťan :-)
www.radio.cz/cz/clan…
Zde například pěkně vysvětluje své postoje (poslední odstavce).

Trochu se v Tvé definici dogmatu ztrácím – pokusím se reagovat a budu rád, když mi trochu pomůžeš.
- První větě rozumím.
- Druhá je ovšem pro mě zmatečná. O obsahu Bible se přece stále diskutuje - s Biblí to není vůbec jednoduché – obsahuje mnoho metafor, skrytých významů, symbolik, souvislostí a to v jazyce i v historickém čase (např. s ohledem na úroveň poznání lidí před x tisíci lety)...
- Ve třetí větě již přímo říkáš, že za pochybnosti víceméně oproti všemu, co je v Bibli psáno, by byl věřící potrestán, což význam „dogma“, tak jak jej používáš, podle mě posunuje do úplně jiné roviny…
- Dále píšeš, že i věda má svá dogmata...
Věda a víra se nevylučují – pokud uvádíš příklad s DNA - zakladatel moderní genetiky a zákonů dědičnosti – G.J.Mendel – byl opatem kláštera…

Startovací čára – osud – spravedlnost - to jsou skutečně témata k hluboké filozofické rozpravě, na kterou nejsem dostatečně vybaven. Ale ani není třeba chodit až do genetiky: jakými skutky ovlivnilo malé dítě, že žije ve válce, hladomoru… relativita bytí vs. žití… čím si někdo zasloužil, že ačkoli usilovně pracuje má méně peněz než známý známého… Té nespravedlivosti na světě je tolik, že křesťaně věří na „boží soud“, který přinese „narovnání“….

Existuje nějaké vědecké bádání na téma „standardní křesťan“ - kdo a jak jej určil? Myslím, že mnoho křesťanů nepopírá evoluci, ale nedokáží si vysvětlit určité výrazné kvalitativní skoky ve vývoji druhů – s čímž má ovšem potíže i současná věda…

V Blogu: 11 knih,které mě ovlivnily jsem nepsala Nový Zákon.
K tomuto tématu se hodí lépe.

Ad Jirka (38) - dle mého názoru argument, že církev má své limity a věda ne - co představa nehybnosti času a prostoru? Co temná hmota ve vesmíru? Věda svá "dogmata" akorát mění rychleji než církev. Teorie evoluce nevyřešila všechno, Einstein taky ne, na "Teorii všeho" stále čekáme.
Obojí se doplňuje.
Přesvědčivý vědecký důkaz ne/existence boha jsem neviděl. Čili se motáme v začarovaném kruhu osobních názorů.

Dokud mě něčí ne/víra neohrožuje, nechť si ne/věří kdo chce čemu chce.
Není to nakonec jako v práci?
Někdo potřebuje cukr a bič, někdo radši demokratický prostor. Je cukr a bič dogma? Boří ho demokratický přístup? Nastolí tím nové dogma? A to už bude všem vyhovovat? Bez výjimky?
Nebo zvládneme všichni existovat vedle sebe v symbióze s různými přístupy?

P.S. Jirka- Délku života máme určitě všichni stanovenou,ale my se kdykoli
můžeme rozhodnout,že do ní zasáhneme.Vždyť nitka mezi životem a smrtí
je přece tak tenká....

Nejdřív nám řeknou, že nemůžeme dosáhnout toho,
co překračuje naše chápání a potom, že se máme
těšit do nebe.