24. března 2010
Silou, lstí nebo dohodou?
Teda to vám povím, kolik já už se toho naučil z pohádek. Co máme Valérku a já to s ní čtu nebo sleduju, nestačím se divit, co všechno v tom člověk objeví. Namátkou pár příkladů - autoritativní styl slečny Kasandry ve Včelce Máje, Kurz slušného chování v Machovi a Šebestové nebo Atrejova cesta za Sandonorikem v Nekonečném příběhu... Geniální věci. Minulý týden jsme se spolu dívali na Lvího krále, kde mě nadchla následující scéna.
Záporňák příběhu, tygr Šarkan se zmocní míčku Simbova kamaráda, štěňátka Sama. Simba si chvíli láme hlavu, jak získat míček zpátky, a pak prohlásí: „Silou to nezvládneme. Musíme to zkusit lstí."
A to mě nadchlo. Stejně jako třeba v dobách trojských válek, když to nešlo silou, přišla na řadu lest. A tak to v lidském a mnohdy i zvířecím světě bylo, je a bude. Stačí se rozhlédnout a stopy síly nebo lsti vidíte všude okolo nás. V rodině se stává, že autoritativní otec bouchne do stolu a tím si prosadí svou. Chytrá manželka pak třeba zalichotí a získá si tak souhlas. Ve škole učitel z pozice síly přinutí děti, aby si udělaly domácí úkol, napsaly písemku. Dítko pak třeba vytáhne tahák a tím přelstí učitele. V práci na síle ubývá. O to víc se množí lest. Různé programy benefitů stavících na pradávné filozofii chlebu a her jsou tou nejprimitivnější verzí. Populární manažerské techniky, tipy a triky, vše na manipulativním základě, jsou v dnešních firmách stejně rozšířené jako mor ve středověku. Bohužel, jak už to tak bývá, když je něco časté, naše mysl to začne považovat za normální...
Tak jak se propracováváme k porozumění a tím k moudrosti, začínáme se stále častěji uchylovat ke třetí variantě, která není ani silová, ani manipulativní. Staví na lepším pochopení lidské přirozenosti a rovnoprávnosti. Oprašuje pradávné, dávno zapomenuté umění partnerství. Snaží se především pochopit potřeby a přání druhé strany a pak jasně formulovat potřeby své. Taková komunikace je přímá, obsahuje mnohem méně her a jiných společenských konvencí (u nás propagovaných snad nejvíce Etiketou Ladislava Špačka). Stejně tak vedení i jakékoli další aktivity stojící na interakci dvou a více lidí.
Naše semináře Tvrdě, kamarádsky, nebo jinak? (z pohledu vedení) a Cukr, bič, nebo jinak? (z pohledu lidské motivace) si tak můžete přeložit názvem této krátké úvahy - Silou, lstí, nebo dohodou? Osobně již delší dobu pozoruji, že generace N reaguje na sílu nejčastěji revoltou nebo odchodem (nejsou totiž tak uťáplí a vystrašení jako předchozí generace). I manipulaci pak dokážou prohlédnout častěji než lidé starší. A tak pokud chceme ovlivňovat a vést lidi pod třicet, řekl bych že tou nejvhodnější alternativou je vést pomocí dohod, tj. jejich uzavírání a držení.
P. S.: Ještě že ty pohádky existují. Nebýt Šarkana a jeho míčku, pak bych možná tyhle souvislosti jen těžko nějak dával dohromady.
Komentáře
Ja tu budem asi casto hovorit v duchu liberalnej tradicie, ale inak sa neda :). Dohoda je iste dobra vec, ale pokial ma clovek nejake priority tak nie vzdy sa da dohodnut. Preto napriklad v pracovnych vztahoch by som ja osobne na prvom mieste daval dohodu a potom moc, ktora vyplyva z nejakej hierarchie. Moc nie je v principe zla, len by mala by byt len tam kde je nevyhnutna. Prikladom moze byt napriklad moc v podobe statu a zakonov ktore kazdy pocituje a ktore su (asi sa zhodneme) uzitocne. Urcite daleko najhorsia vec je lest, lebo ludi klame.
Vedu svou firmu a jednám s klienty už nějaký pátek. Nic se mi nevymstilo více než autoritativní přístup nebo manipulace. Takže dohoda je jediná možná. Poslední léta (cca 10 :-))už si na to dávám pozor, aby ani stín manipulativního přístupu mě nenapadl, ne vždy se mi to daří, samozřejmě, ale .... snažím se o upřímnost, i za cenu krátkodobé ztráty. Takové jednání tvoří dobré vztahy, motivuje k práci, nese uspokojení, které si za peníze nekoupíme.
Ovšem vždy musím vědět, na čem se chci dohodnout, kde jsou moje mantinely a co už je mimo. Pokud přijmu tento poctivý způsob jednání, pak musím si být vědom(a) i důsledků, že se také s některým klientem či podřízeným či spolupracovníkem taky nemusím dohodnout, byť se snažím sebevíc. U mne to je jednoduché, v klidu a míru se rozejdeme s tím, že naše stanoviska jsou vzájemně neslučitelná a svět se neboří.
Teď jsem zaslechl frázi: "Neumí si dupnout!"
Nadchla mě.
Kategorie článků
Vybrané články
Archív
Poslední komentáře
3.09.2010 03:54 | Robert Zelník
Jak funguje lidský mozek?
@Roman: Poklona. Úžasný príbeh. Ťažko môže toto precítiť niekto, kto to neprežil. To si, ...
3.09.2010 02:49 | Caroline
Furt dokola stejný píčoviny
Following my exploration, billions of persons all over the world get the loans at good creditors. Th ...
2.09.2010 22:10 | Roman Balu
Jak funguje lidský mozek?
No já jsem paf :-) To je bezva společnost tady. Pokud dovolíte, popíšu vám své rádoby "osví ...
2.09.2010 21:55 | Martina
Proč nejsme kreativní?
Děti jsou 2 dny ve šklole a mají hned po kreativitě. Jsou utahané a znechucené, protože jim 3 ...
2.09.2010 20:15 | Roman Balu
Prosím, buďme normální!
Nedávno jsem jedním dechem přečetl knihu Čtyři dohody, tajemství toltéků. Tento kmen mexick ...
2.09.2010 18:59 | Peto
Proč nejsme kreativní?
nepozerajte na porno !
2.09.2010 18:10 | amad2
Proč nejsme kreativní?
thx!
Nástěnka
http://www.facebook.com/gr oup.php?v=wall&ref=nf& amp;gid=206318648845
.. když zvolím "více komentářů", rozbalí se jich ca. 10, což někdy nestačí na s ...
Aktuální zájezdy
právě sestavujeme podzimní skupinu
Cesta kolem světa