Tipl bych si, že tak jednomu z desíti lidí okolo sebe můžu důvěřovat. Já bohužel patřím mezi těch devět nedůvěryhodných. Něco na tom bude…

Není ten fenomén prázdného slibování to, čemu říká vodafone reklamština? Slibovat a tím lákat klienty firmy umí – stačí se rozhlédnout po jejich inzerátech a reklamě. Držet sliby? Firem, které umí tohle je jako šafránu. Prostě, přijde mi, že je naprosto normální slibovat a nedodávat.

Neplnění slibů je problémem, který mě v posledních letech přivádí k šíleným stavům. Rozšiřování tohoto nešvaru probírám často i se svými přáteli a moc by mě zajímaly názory dalších lidí. Odmítám se s tím vyrovnat, přizpůsobit se. Proboha ale co s tím?

Četl jsem v dnešním Respektu výzkum toho, jak Češi věří různým povoláním. Nejvíce věří hasičům (94%) a lékařům (92%) a nejméně politikům (11%), reklamním pracovníkům (33%) a manažerům (36%).
Čím to bude?

Můj švagr má dvě super pravidla:
„Slibem neublížíš.“
„Nikdo ti nemůže dát to, co já ti dokážu slíbit.“

největší důvěra k hasičům, co dělají tak jinak? může to být zajímavé se nad tím zamyslet…

- Hasiči obsluhují své „zákazníky“ na základě skutečné poptávky – „hoří“ (případně dnes už i jiné živelné pohromy). nevnucují nám „nadstavbové“ služby mimo svůj obor; či pochybnou prevenci

-

- jejich práce vyžaduje odvahu, mnohem větší, než máme sami

- výsledek jejich práce je jasně a okamžitě zhodnotitelný „zákazníkem“ – uhasili x neuhasili. Nemohou a ani nepřesvědčují „zákazníka“, že pár posledních plamínků je neškodných

- hašení požárů není „trafika“ pro vysloužilé; byla by to poměrně horká trafika

- o hašení ohně nemluví latinsky, či jinou řečí, které jejich „zákazník“ nerozumí

- nenadřazují se nad lidi, s nimiž pracují; nerozhodují se na základě nesrozumitelných pravidel, kdo smí z hořícího domu ven a kdo má zůstat v ohni jako poslední

- „hodnota poptávky je naprosto rovna hodnotě nabídky“ – život za život

- za jejich služby neplatíme přímo, respektive nejsou to oni, kdo na základě rozsahu provedné zakázky nám následně naúčtují svévolně svou hodnotu; i když po jejich práci bychom jim leckdy dali rádi mnohem víc

- být hasičem je poslání, povolání, nikoliv jen práce. hasiči jsou snad jen velcí kluci, co hasičem chtěli být už odmalička

- nežádají po vás 5 kontaktů na vaše známé, aby jim mohli nabídnout své služby

- nabízejí jen úplnou službu; nerozdělují úroveň své odvedné práce pro vás podle toho, kolik zaplatíte; úroveň A – uhašené schodiště, úroveň B – uhašená střecha; úroveň C – uhašená střecha i schodiště; úroveň D – uhašená střecha, schodiště a kompletní seznam pokrývačů ve vašem okrese

- „nejedou na obrat“ nejsou hodnoceni podle počtu uhašených požárů

- namají podivné dodavatelské smlouvy – nemají různou kvalitu vody na hašení („de luxe“), kombinézy musí být nehořlavé, houkačky houkají

.. určitě by toho mohlo být mnohem víc, snad se ve svých úvahách nemýlím….

ale bavilo mě právě teď se nad tím zamýšlet :-)

Šáry, bolí mě bránice. Dost.
Ty si borec. Tyhle paralelo – úvahy miluju. Víc takových, prosím.
V těch diskuzích tady nacházím často hotové perly, ale takhle jsem se nenadchnul už dlouho. Děkuju. Kolobouk dolu.

Šárko, to se vám povedlo!

přátelé, bylo mi potěšením :-)

těch 6% nedůvěry možná způsobil film „hoří, má panenko“ nebo sitauce z malých vesniček, jako je ta naše v koutku jižní Moravy, kde k požáru v naší vesnici dorazili dřív hasiči z vedlejší vesnice než ti naši. Velitel hasičů nemohl najít klíče od zbrojnice a pak jim nějak do sebe nepasovaly díly hadice nebo co…. :-)

ještě mě napadá, že hasiči se nefotí do novin s uhašeným požářištěm; nepolévají vám preventivně barák vodou, když nehoří; nevnucují vám své služby na reklamních poutačích (nepotřebujete právě teď něco uhasit?)…