Udělejte z toho podcast a mrskněte to na iTunes, ať to má nějakou štábní kulturu :)

Yes sir! :)

http://itunes.apple.com/cz/podcast/id455686349

Aaa pardon, to že bych se tam mohl podívat jestli už tam není mě nenapadlo :)

pekne intro :)

Hodně pěkné. S tím vystupování máte naprostou pravdu. Všechny přednášky, které mě kdy bavili byly, co nejvíc přirozený.  Mimochodem, kde Petr bere ty košile :D :))

Pátá epizodka nejde stáhnout… :)

ještě čekám, až to iTunes store updatuje.. snad během pár hodin.. :(

:) peterjamesproud.cz

Nojo, ať žijou přirozeňáci:) Koukala sem teda na první snídani zatim, a všimla si, že tam moc nesnídáte.. Kdyby šlo o ňákou sem tam fik fik opravu y na i atd., tak na to sem stavěná a ráda vopravim.

Další skvělá nálož inspirativního dialogu.
Jinak nemůžu než souhlasit, kouzlo osobnosti a s ním spojená autenticita jsou nepochybně hodně silnej nástroj.
Ono to jde pozorovat nejen v lidech na přednáškách a školeních, ale i ve firmách.
Firmy, služby (restaurace, kavárny), který mají nějaký svoje specifikum a nebojí se vybočit z davu nějakou zvláštností, maj téměř ve všech případech obrovskej úspěch.
Právě proto, že lidi vždycky ví, co od nich můžou čekat. Protože se prostě nepřetvařujou. Dělaj to, co jim jde nejlíp, neschovávaj nikdě žádný jabka a proto jsou úspěšní.

Jinak opět děkuju a přeju, ať vám to vydrží ;).

Jinak ještě mě napadá, nevím nakolik jste to zkoušeli řešit, nebo si toho všimli, ale kvalita zvuku byla vážně špatná tenhle díl. Musel jsem mít zvuk absolutně na max (velký repra) a šel z toho slyšet šíleně nízkej bitrate.
Tak jen taková připomínka, za účelem zlepšování formy :))
Jinak přeju hezký pondělí

Snídaně Petrem Márou potisící je dost dobrej název, případně by se hodil upřesňující podtitul typu „Mluvit jak nám huba narostla?“, jeho roli teď nese text.
Za to „úvahy o životě ve 21. století“ zní poněkud neskromně, pseudofilozoficky až pošahaně, jako by to byl příklad z Why Business People Speak Like Idiots:-)

Navrhuji nechat název takový jaký je, ten se mi líbí. Souhlasím s vámi, být co nejvíc přirozenej. Forma je jen na pěkný koukání, takže rozhodně obsah je vždy více. Děkuji za skvělé brouky. Opět bude o čem přemýšlet. Těším se na další díl.

Líbí se mi ta myšlenka, že nastává doba, kdy odmítáme vstupovat do starých sociálních rolí a hrát staré hry a chceme se druhým nabízet a ukazovat, jací skutečně jsme. Přesto to ale neznamená, že se budeme ve všech situacích nebo v jedné podobné, opakující  se situaci, kterou prožijeme s různými bytostmi (dítě, žena, muž, zvíře…), chovat stejně a že budeme stejní. V každém vztahu a interakci ze sebe nabízíme tomu druhému něco jiného a on nám též a průnik bude vždy jiný podle naší poptávky/ potřeb a schopností/ nabídky. Prostě přítomnost různých lidí/tvorů v nás aktivuje naše různé součásti a všechno můžeme být autentičtí my.

S tím trochu souvisí další důležitý důvod, proč je dobré, aby existovala jazyková norma, na které se všichni shodnou. Nebyl v rozhovoru zmíněn. Jazyk je spjatý s myšlením, a tím nepřímo i s poznáváním – s jednou jeho formou. Je proto užitečné, aby jazyk měl co nejjemněji a nejpřesněji vybroušené vyjadřovací možnosti. Abychom si v případě nutnosti nebo chuti a touhy:-) mohli vyměňovat abstraktní obsahy a vyjadřovat složité vztahy mezi jevy v jemných nuancích. K tomu se nejlépe hodí spisovný jazyk s propracovanou terminologií v mnoha oblastech i s vyvinutou syntaxí (jaká třeba v dialektech nebo neformální mluvě prakticky neexistuje).  K těmto funkcím žádný jiný vyjadřovací prostředek, než je spisovný jazyk, vlastně ani nemáme k dispozici. Je sice pravda, že 95% lidí jsou jemné nuance a abstrakce srdečně ukradené. Přesto by byla škoda likvidovat dokonalý nástroj, když už se jednou vyvinul, byl opečováván a když 95% lidí jeho existence neruší a 5% jeho používání přináší radost. Nemluvě o tom, že užitek z dokonalé komunikace elity  v různých oborech a činnostech má většina lidí, kteří tak ani sami komunikovat schopni nejsou.

Souhlas! Taky jsem zkousel mluvit na prezentacich a skolenich spisovne a vazne to bylo divne. Nadruhou stranu jsou lidi co mluvi a pisi pouze spisovne a nevadi mi to. Kazdy je nejaky, ale hlavne prirozenost nebo jeste lepe uprimnost :o) To se ceni nejvice. A s tim blogem to take vidim stejne, zacal jsem v roce 2007 psat bez korektora a pak jsem to zkousel zmenit. Nebylo to proste ono. Aktualne na muj blog temer nepisi, spis sem tam neco vlozm na Facebook. Asi hlavni duvod je, ze mnohem vice komentaru je na Facebooku, cim to je, nevim.

(Pekny zacatek videa, ale potom je zvuk prilis tichy. Neva, pridal jsem si hlasitost…)

Tak tohle video se mi fakt líbilo. Trefa do černého. Hlavně ta nenápadná poznámka, že normy nevyhovují všem úplně stejně. Jenom mi přijde přehnané to (dobrovolné) zřeknutí se soukromí – předpokládám, že i vy máte oblasti svého života, o kterých za nic na světě na veřejnosti nepromluvíte. ;-)

Zprvu jako na twitteru pochválím úvodní znělku, opravdu se povedla jako celý pátý díl. Téma mi sedlo a donutilo mě přemýšlet. 

Každý jednou přijde na bod zlomu, kdy začne ze sebe vybírat to nejlepší a snažit se zdokonalovat. Budu muset na sobě zpracovat a snažit se dostat k lepší variantě mého já po krůčku, to mi dělá problém. Přeci jen výhled dlouhé trasy přede mnou není motivace. Jsme originální a je potřeba to zdůrazňovat, proto i výrazové prostředky a mluva se nemá přizpůsobovat plošně. Naopak vytvářet vlastní jazyk je na hlavu postavená věc, nejlepší je začlenit si do života slova a výrazy, které běžně používáš. Souhlasím totiž, že v každé roli by člověk měl působit stejně, kromě snad důležitých školních a pracovních momentů. Jsou tu mantinely, mezi kterými se životem pohybujeme (hospodská hantýrka u piva a přednáška u nadřízeného), ovšem z obou stran by měla být znát osobitost. Zaujala mě myšlenka shlukování skupin, ve kterých se lépe dorozumíváme. Chuť komunikovat boří hranice jazyka a přináší objevy, kdy rozumíme i neadrtálci. Není tedy potřeba umět stejný jazyk, vždy se najde způsob k dorozumění.

Psát spisovně a bez chyb je základ každého writera. Tedy nebudu se jím považovat, protože chyb sázím jak mraku. Jeden čas mi dělal korektora kamarád, ale já to běžně nechávám na čtenářích. Špatný způsob jak vést blog, přesto funguje. Vždy se najde někdo, kdo s radostí nebo rýpavým komentářem vás opraví. Chybovat je lidské a chybami se člověk učí. Tak to taky platí u mě, ale někdy to jde pomalu. Proto píši rád blog samostatně, protože mě nikdo nekontroluje a  myšlenku můžu ihned prezentovat. To se mi na tom líbí a proto to dělám. Beru tedy na sebe taky veškerou zodpovědnost ale sbírám i všechno ovoce, které se tímto sklidí.

Tomášku, nechci se tě dotknout ani tě urazit, ale pro své vlastní dobro bys měl zapracovat na mluveném projevu. Je sice hezké být přirozený, ale ani já jako celkem nenáročná posluchačka zdaleka nevydržím poslouchat tě až do konce. Naprosto tomu chybí energie a elán, zvlášť v kontrastu s Márou, někdy mi přijde, že se hodně nudí a chce převzít otěže, no a ta gestikulace tomu taky moc nepřidá…

Je škoda, abys dál působil neprůbojně a nesebevědomě, a ve vlastním zájmu bys měl na tom zapracovat. Vím, že to není jednoduché, ale jestli veřejné vystupování myslíš aspoň trochu vážně, ten čas tomu dej. Takhle spíš než jako člověk, co má určitou vizi, působíš jako rádoby ležerní dealer Amway  , a ono chtěj nechtěj na to už má většina alergii a skoro nikdo pak nebude veřit tomu, co říkáš, nebo si to ani nedoposlechne, zatímco Márovi by prošlo skoro cokoliv. Nad hrubkami a chybami v psaném projevu bych osobně klidně mávla rukou, tohle tomu ale ubírá velkou část potenciálu, které by to téma mohlo jinak mít.

S pozdravem a pusu posílá :)
Aneta

Anetko, gestikulace je třeba u mě projev toho, že mě to baví, že mě to pohltilo a snažím se o maximální komunikaci. Asi to na kameře působí jinak než v reálu, ale s tím se dá udělat jen jedno zvyknout si a nebo odejít, rozhodně se nesvazovat…  ale jinak celkově s tím dojmem jaký Mára vs Tom zanechává souhlasím a musím říct, že to tak mám vlastně taky. Nevim jak jsem k tomu dospěl, ale taky v životě působím často ležerněji než druhá strana snese a když třeba říkám zajímavý věci tak ten styl všechno pohřbí (zapracuju na tom) Takže bych řek,  že při vizualní a audio tvorbě je forma daleko důležitější než při psaní. 

PS.:  Chtěl bych pracovat s lidmi, kterým se líbí myšlenka svobody v práci a fair play. 
http://www.facebook.com/profile.php?id=1157180467

Znělka hezká, Motion je skvělý nástroj. A co se týče názvu, nechcte ho prosím, tak jak je, řekl bych, že už jsou lidi na něj zvyklý a ke všemu je originální.

Díky, Anetko! :-)

Díky, Anetko! :-)

… ůza nic na světě“ nevím, ale 1-2 mě napadají.

… ůza nic na světě“ nevím, ale 1-2 mě napadají.

Díl #5 hezky shrnuje můj oblíbený citát Jana Wericha: „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Jo a znělka se mi taky moc líbí :)

Znělka parádní.

A mám opravit ty čárky v článku pod videem? :-) Je jich tam blbě nebo chybí dost. Ale není to zásadní problém, nijak to neubírá na srozumitelnosti.

Ano, prosím o čárky :-)