Zdravím. Díky za opět skvělou snídani. „Nestíhání“ (pro někoho trvalé, pro někoho občasné) je zřejmě úděl (nás) „aktivních“. Ano se říká mnohem lépe než NE. Navíc, když říkáme NE, míváme pocit, že tím zklamáváme jak sebe, tak toho, komu NE říkáme, tak současně i „víru v nás“. Čím více se snažíme „být aktivní“, tím více požadavků k nám přichází, a tím těžší je pak říkat NE. Recept, jedinečný návod, postup, jak přestat „nestíhat“ není.
Myslím ale, že schopnost zastavit se, zpomalit, přehodnotit, jako například tato vaše snídaně, jsou naši drobní pomocníci v tom, jak  se učit častěji říkat NE, a nemít z toho současně ten „divný“ pocit.
Díky ještě jednou za inspirativní povídání, přeju oběma radostný vstup do roku 2012.
J. Jasanský

Jen poznámka: jing a jang nejsou „extrémy“, ale síly, které jsou na sobě závislé a navzájem se doplňují. Český překlad domnělého Buddhova citátu je proto  zavádějící.

Zdravím. Další super snídaně. Díky za ní. Byla mi hodně blízká protože v posledních dnech tohoto roku přemýšlím nad úplně stejnýma myšlenkama. Některé z postřehu jsem už také „objevil“, ale bylo tam i pár hezkých pohledů, které mi určitě pomůžou se dál zase posunout. Díky za super snídaně a už se těším na další snídání v roce 2012.. Přeji vše nej do další roku..  

Ahoj hoši! z Vaší snídaně si vždycky něco vezmu. Je to od Vás pěkný dar nejenom pro mě.
Jenom taková poznámka k meditaci – tak jako všechno, chce to pravidelnost a disciplínu tu pravidelnost udržet.  Není to lehké – vím to z vlastní zkušenosti.
Do Nového roku Vám přeji hodně líných dnů ;-)) 

Super díl! Poslední dobou toho je na mě taky moc. Bohužel také patřím do skupiny vždy řeknu „ano“, ale pak se z toho můžu (lidově řečeno) „posrat“. Bohužel v práci je poslední dobou celkem dost práce a jak člověk přijde domů a měl by dělat na jiných projektech, tak už to nejde tolik, jako kdysi při studiu. Takže poslední dobou jsem se opravdu naučil říkat „ne“, ale jde to ztuha.

Nějaký návod, jak pracovat od 07:00 – 22:00 by asi nebyl, co? :-) No určitě si budu muset zrevidovat všechny projekty co mám, sepsat je do nějakého listu a určit si, kdy budu zase moci říct ano.

Ten Budhov výrok som prečítal: „Neberte ne jako samozřejmosť“ – pekný Freudian slip… – čo to asi o mne vypovedá :)

Opraveno, Sylvo. Díky.

Skvělej díl! Pár stručných poznámek:

+ plus za změnu místa – každej díl jinde by byl osvěžující
+ za nápad – je to jako bych tam seděl s váma… ale jen mlčel a poslouchal, i tak dobré :) – alternativou by mohl být on-line chat kdy by lidi vám mohli psát otázky/dotazy v reálném čase+ za spoustu vtipných momentů, fakt jste mě často rozesmáli 
# reflexe: Tome, dovolím si popsat jak na mě často působíte: nérvózně. zato Marek je takovej klidnej protipól. Nemyslím to vůbec zle, jen popisuji své pozorování. ale třeba vám to pomůže :)
? tip na téma: téma „svoboda v práci“ a „dělání toho co nás baví“ je moc fajn, ale bylo by skvělý probrat neméně důležitou část tohoto tématu: co když někdo ještě neví co ho baví? jak zjistit co nás baví? Kdyby jste o tom udělali další Snídani nebo článek tak by to bylo super :)

+ poznámka k Peoplecomm knihám: super! „štěstí doručeno“ jsem přečetl za 4 dny, můj brácha skoro přes noc, rozečítám Podivína a potom jsem si koupil i Svoboda v práci… obálky a materiál je nádhernej, příjemně se to čte a vnější forma vlastně odpovídá vysoké hodnotě obsažených informací a vhledů :)

Jak pracovat od sedmi do desíti? :-). Čas od času snad ano, ale dlohodobě jsou určitě i jiné zajímavé věci. 

Tomášku, jak je to možný, že nestíháš, vždyť máš přece to-do listy, myšlenkové mapy a další hračky :)) Radši vyhoď všechny tyhle nesmysly, s kterýma nejspíš stejně neumíš, jako většina těch, co se snaží je používat, kup si notýsek, to funguje zaručeně, jednoduše a nestrávíš s ním organizováním věcí půlku dne. Od Máry si příklad neber, když to přednáší, je v trochu jiné situaci, i když je i tak otázka, jak moc je ve skutečnosti využívá a jestli by nakonec i pro něj nebyl lepší ten notýsek :)
Jinak vaše snídaně mi připadají jako psychiatrické sezení, kde ventiluješ svoje myšlenkové pochody a ptáš se jako žáček učitele, jestli to děláš dobře :) A zápisky taky můžeš nechat na jindy, můžeš si to pustit ze záznamu, jako se na to díváme my, aspoň budeš mít navíc i trochu sebereflexe.Chápu tvojí povahu, že je pro tebe těžké někoho zklamat a odpovídat zkratkovitě, ale buďto se to budeš muset naučit, nebo si najdi nějakou odepisovatelku s košatým stylem, na kterou budeš dlouhé emaily delegovat :) Mára to dělá výborně – když jsem ho jako začínající applačka prosila o radu, protože jsem nevěděla, kam se obrátit, vystačil si s jednou větou, vpodstatě ve smylu neotravuj a běž si to zjistit na fóra. Když jsem dorazila na tehdy jediné české macovské fórum mujmac.cz, mistni apple geniové mi odpověděli vpodstatě stejně, jen mě místo na fóra odkázali na google, což mě tenkrát donutilo naučit se anglicky, protože u nás se o tom najít nedalo vůbec nic. Efekt byl ve výsledku stejný, jako bych navštívila všechny Márovy přednášky, takže se neboj použít podobnou taktiku :)
Přeju vám hodně štěstí v Novém roce a těším se na další sezení :)
Aneta

Nestíháme permanentně všichni. Někdo si to přizná a někdo dělá,  že přiznává a vlastně nestíhá .Malej Mates  / 11 let / nestíhá nic. Včera jsme koukali na Kuky se vrací. Já brečela,Matěj to všem chtěl vyprávět, co všechno Anuška chtěl provádět…
“ Dokaž to, co všechno chceš vyvádět,  ale máma vždycky byla rychkejší….cituji film a vlastně:  Vždycky je někdo rychlejší.  Ale to bychom přece pak nemohli dělat nic…..

Skatemurai, díky. Jo, jo. Já nebudu nikdy klidnej muž. 
Jak zjistit, co nás baví je velký téma. Myslím, že na něj uzrál čas. 

:-) 

Ahoj Tomáši, díky za snídani ,o) Knihy mám koupené, Štěstí doručeno jsem přečetl téměř hned. Na Podivína a na Svobodu v práci jsem se chtěl podívat o Vánocích. Ale nezbyl čas, věnoval jsem ho téměř celý rodině. Tvůj blog čtu od první „snídaně“ a díky za popíchnutí.

Říkat „ne“ na pracovní nabídky, projekty, mi nedělá problém. Horší je to s vlastními projekty, umět si říci „ne“ není vždy zdaleka lehké. S tím jsem osobně hodně bojoval do nedávna. S příchodem nového roku přišel čas na to zastavit neefektivní projekty. Prostor chci věnovat tomu co funguje.

[...] dnešnímu článku mě inspiroval Tomáš a jeho snídaně.  Jeho snídně s Márou jsou inspirací, a najdete v nich myšlenky k [...]

„Já nebudu nikdy klidnej muž.“ :-)) 
Těším se na to téma jak zjistit co nás baví.
Teď začínám číst „vaši“ 3. knihu „Svobodu v práci“ a je to skvělý, jednoznačně knížní hattrick :-)

To rád slyším o tom hattricku. 

Ať je to u Tomášovy práce, mojí práce a lidí kolem sebe – stále mi vychází, že všechno na konci stojí a padá na VŮLI. Na vnitřní síle udělat co chci, pustit se do toho, dotáhnout do to konce, dodržet plány a sliby…

Co nějaké téma tomu věnované? Jak to vidíte vy?

Honzo, díky. Házím si to na seznam :-).

Zdravím. Hmm. Aneto, mám někdy z Tomáše obdobný pocit, a ačkoliv mi jeho styl očas příšerně leze na nervy;-) (připomíná mi to totiž mě:-) – zároveň to „neurotické sebeobnažování“ oceňuji – a to z vícero dobrých důvodů. Protože zatím co většina lidí se buď tváří jako king, co má vše pod kontrolou, anebo si stěžuje, zde někdo narovninu „vybalí“, jak to má.

A to je to, co lidem pomáhá, co zde oceňují!

A ačkoliv jsou videopříspěvky místy zbytečně upovídané, rozvleklé (to jediné považuji za slabinu a jediné bych opravdu vytknul), jsou informačně hodnotné, a právě díky tomu osobnímu stylu léčivé.

Jistě, jsou lidé, kteří tyto věci neřeší, umí plánovat, umí říkat ne, kteří to neocení a ani to nepotřebují, ale Ti jsou podle mého názoru ve velmi výrazné menšině a v tento moment pravděpodomně nečtou tyto komentáře :-)

Díky za pěknou snídani:-)
Souhlas s většinou řečeného. Pouze nesouhlasím s tím, že to agrárníci či jiná doba po***. Zpátky na stromy! Každá doba má svoje a nějakou dobu trvá, než to lidstvo vstřebá. Nebejt agrárníků, nebyli by průmyslníci a továrny. Nebej průmyslníků, nebyly by počítače a ani tu tolik velebená Svoboda v práci a novodobé nomádství:-)

Doplním vlastní zkušenost, co pomáhá od nestíhání mě:

1/ Uvědomit si, že MÁM SEBE RÁD dost na to, abych uměl PROJEVIT ODVAHU to NE říci.

2/ Uvědomit si, že nejen že to automatické ANO je sebedestruktivní návyk, ulítávní se na tom, abych lidi nezklamal. Zákazníka na chvíli potěším, ale ve výsledku tím oběma stranám, jemu i sobě, ublížím.

3/ Plánování.
Jasně, víme!
Víme? Sále zlepšovat a zlepšovat!
Seznam úkolů nestačí. To není plán. Plán je takový, který je realistický. Tj. takový, který jsem schopen dodržet.

4/ Hodně mi pomáhá návyk to nejdůležitější na první místo. To nekompromisně oddělí nesplněné blbosti, na kterých opravdu nezáleží, které JE DOBŘE, ŽE JE ČLOVĚK NESPLNÍ, od těch, za které by měl kopat.

5/ Vyváženost
(též ve videu padlo – plánovat nejdříve volný čas a rodinu považuji za skvělý nápad)
Dříve jsem vyváženost řešil přes role a la Covey, nyní si nechávám role na dlouhodobější výběh a na týdenní plán používám kvadranty od Aleše Kaliny, což je pro mě výrazané zjednodušení.

6/ Uvědomit si, že zkrátka mám tu tendenci – větší, než je zdrávo a možná větší, než je obvyklé – a počítat s tím.
Je jedno, jestli to je výchovou v dětství, postavením hvězd v okamžiku zrození (moc vzduchu, velká pohyblivost, malé uzemění):-) nebo je to porucha osobnosti získaná v období dospívání ;-)  (pravděpodobně vše dohromady).
Možná mi tato oblast dá více práce, než jiným, kteří si to dovedou organizovat lépe. Ale pokud tuto skutečnost člověk akceptuje, bude s tím poctivě pracovat, najde v tom i své pozitivní silné stránky (flexibilita, otevřenost, vstřícnost…) a ty cíleně rozvine. To zákazníci či zaměstnavatel nakonec ocení.

7/ Na závěr k těm mailům – doporučení a tipy od píšící kamarádky, která se také potýká s kvantem odpovědí:
- u neurgentních věcí používat šablonu s omluvou, že odpovíme za týden, dva. Škálování je čisté řešení a nevidím problém v odepisování na určitý typ dotazů 1×14.
- u opakujících se dotazů, odkázat lidi na své články, odpovědi na fórech nebo FAQ (a také na svůj kurz):-)
- pokud je to dobrý dotaz, poděkovat s tím, že úplnější sepsání odpovědi vyžaduje hodně času, že to však stojí za samotný článek, který plánujeme tehdy a tehdy napsat a publikovat tam a tam…

[...] dvě věci. Kromě otázky, jak se postavit k situaci, kdy si člověk naloží víc než může (Snídaně č.9), jsem se chtěl pobavit i o tom, jak zvládnout množství lidí, které máme ve svých [...]

Děkuju! To je vyčerpávající :-).

Souhlas. A hlavně, co bylo, bylo. Prd se s tím dá udělat. 

Si, díky. 
Pokud můžeš rozvést, co ti leze ne nervy, budu rád. 
K rozvleklosti: Děkuju za ten postřeh, zkusím si toho víc všímat. Jinak ale ta snídaně je především konverzace dvou lidí. A ta už ze své podstaty nemůže být nerozvleklá. Mohli bychom to stříhat, ale to bychom to nemohli dělat zdarma. 

Ono je to spíš v rovině pocitu…  Takže prosím brát s rezervou. – Asi stejná věc, kterou občas dělám také, proto si toho hodně všímám u druhých…  :-)  Není však vyloučeno, že to důvěrně zná více lidí, kteří rádi komunikují a jsou zatíženi na
mluvení…

To, co ve mě vyvolává rozčilení, je můj dojem, že se řečník, ačkoliv sděluje informačně hodnotné věci, se oddává své „závislosti“ na mluvení, snaží se dokonale sdělit všechny své myšlenky a pocity, říct to ze všech možných úhlů pohledu… zbytečně natahuje… působí to zacykleně… přitom já to už přece před 5 minutami pochopil… ;-)

Takže ačkoliv mě téma zajímá, mám pak nutkání posouvat místy video o kousek dopředu, což je škoda.

Potěšila by mě určitá dieta flow sdělování myšlenkového pozadí témat. Zredukování přemýšlení nahlas.

Vynikající trenažer na toto jsou třeba pro mě rozhovory s mou
přítelkyní. :-) Když už řečním a omýlám téma příliš, přítelkyně začne těkat pohledem a
zívat.)

Škoda, že to přes video nejde, já bych klidně pokaždé mrknul :-D

- -

S Tvou poznámkou souhlasím. Navíc i to, že Snídaně jsou neupravované, je součást jejich kouzla.

A naopak ten osobní styl, který A. vadil, já naprosto oceňuji a děkuji za něj. Češi na to nejsou moc zvyklí a potřebují to jako sůl. Jen tak dále. Díky!

Super. Díky. Pěkně napsaný. Chápu. 
Myslím, že můj trabl je v tom, že jsem vždy  v sobě měl nejistotu v tom, zda mi druzí rozumí a z toho plynoucí potřebu komunikovat až za hrob.

Od doby, co jsem zjistil, „že nemám pravdu“, přemýšlím nahlas, pochybuju, pozoruju a zkoumám. To, mám dojem, je můj styl. Ten mnoho lidí nesnese. Vím to. Ale mám obavu, že to jsem já. 

V tom případě to není trabl ;-)

Anebo… mají problém ostatní a budou si muset začít zvykat :-)

Hezký den přeji.

[...] snídaně vznikla jen tak mimoděk potom, co jsme v předvánočním wine & foodu probrali nestíhání a lidi. Prostě jsme si jen tak povídali a až zpětně zjistili, že se ještě natáčelo. Já [...]