Opet moc hezke povidani. Stale jsem cekal, kdo rekne myslenku, ktera napadla me. Velka diskuse se rozjela na tema STK, ja na to jeste navazu. Co kdyz clovek dela neco co musi formou relaxace, napr. mam ted v praci 2h volno, tak si zajedu na STK a budu to mit z krku, prace mi neutece, udelam neco uzitecneho a budu pri tom relaxovat stejne, jako kdybych sedel v kancelari a procital napr. socialni sluzby.

jakou řečí, že to mluvíte… ?

Super, jednou se priklanim spis k Tomasovi, jidny k Petrovi. Jeden vidi svet vic duchovne, druhy vic racionalne, svoboda jako zaklad figuruje u obou. Dobre stravenych 45min:) dik

chlapi 22:00 jsem trosku ztratil nit, v pozadi je tam nejaky zluty rusivy element, zrovna kdyz se bavite o chlebu :)

Jasně, nebyl to zápas, ale příjemné povykládání… ale z hlediska pohledu na svět a argumentů pro mě osobně: Petr Mára vs. Tomáš Hajzler 1:0.

Jinak děkuji: Zase jsem si otevřel F. A Hayeka a jeho Osudnou domýšlivost: Omyly socialismu… a speciálně kapitolu 6: Tajuplný svět obchodu a peněz. :) 

Chlapci pokud Vás téma peníze a stanovení ceny atd zajímá, tak si přečtěte „Jak drahé je ZDARMA“ – Dan Ariely. Naprosto skvělá kniha moc se mi líbila nebo Vám o ni popřednáším ale bude to drahé :D 

K tomu úklidu  já četl zen to done  a bylo tam něco ve smyslu že všechny věci mají své místo aby se negeneroval bordel. Příkladem je třeba špinavé nádobí když je ho hromada tak mě to nebaví když ho umyji hned tak je to fajn.Já třeba 4 hodiny programuji a jako relax vysaji byt nebo něco jiného hodím sprchu protože stejně nemůžu plnohodnotně programovat 8 hodin v kuse. PS. STK taky si taky nechávám dělat od mechanika .

Ja si osobne myslim, ze vsetko vychadza z Maslowovej pyramidy hodnot. Pokial ma clovek zabezpecene zakladne potreby a moznost vyberu robit veci, ktore ho bavia tak si tu moznost zvoli. Ale pokial nema zabezpecene zakladne potreby a patri medzi ludi, ktori su  zodpovedni voci rodine, „obetuje“ sa robi aj robotu, ktora ho sice nebavi ale dava mu moznost uspokojit tie zakladne potreby a zabezpecit aj dobre podmienky najblizsim. Osobne si myslim, ze nie je vobec na skodu dat zarobit aj cloveku, ktoreho dana robota nenaplna, robi ju len preto aby „prezil“ ale robi ju zodpovedne a dobre. Ved mozno casom prave robota, ktora ho nebavi sa moze stat kludne jeho konickom. Aj u mna boli cinnosti, ktore som z duse nenavidel a dnes ma prave niektore tieto cinnosti naplnaju. Prirodzeny vyvoj.

Vize rozvijet to co me bavi a za to zaplatit to co me nebavi je OK, ale je tu jeste druhy pohled. Uvedomit si, ze pocit baveni se neni tam venku, ale v me hlave. Jekmile davam moc nad mym pocitem bavim se necemu venku, stavam se tim zavislym na tom venkovnim. Proto je pristup naucit se mit radost i z tech domacich praci, osvobozujici. Zatimco postup nekho si na to najmu je naopak vice omezujici. 

Dvě poznámky:
ad levárny a anonymita) Není nic víc povznášejícího, než udělat „rovnou“ věc v situaci, kdy se levárna nabízí a víte, že by na to nikdo nepřišel. Být věrný manželce je hodnotnější, když to děláte ve velkém městě než když to děláte v malé vesničce, kde by se to hned rozneslo. Vrátit 100 Kč pokladní, která se omylem přepočítala, je super pocit za malé penízky. (pro mě určitě)

ad outsourcing) člověk by měl na svůj čas nahlížet, jako na prostředek, se kterým by se nemělo plýtvat a měl by využívat svoje možnosti. Jestliže jsem např. inženýr nebo neurochirurg a dělám si doma úklid sám, tak „nehospodařím dobře“ se svým časem (pominu-li, že to nedělám z důvodu relaxace a vyčištění hlavy). V tu chvíli jsem plejtvák obecný.

Souhlasím s +Peter Bíreš. Je to moc úhlů pohledu a záleží na situaci každého konkrétního člověka a lidí jemu blízkých. Jina bude vyprávět o tom jak je dobré soustředit se na to co mě baví člověk který má dostatek peněz a může se na to soustředit a jinak člověk, který musí tvrdě pracovat na něčem co ho nebaví, protože to co ho baví by jeho a jeho rodinu neuživilo. Je pravda, že není dobré když se peníze stanou smyslem práce a toho co děláme, ale zároveň je dobré být v realitě. A ta je (když to řeknu hodně tvrdě a realisticky) taková, že zdražuje bydlení, zvyšují se daně etc. Ale děkuji za fajn rozhovor, nebyl to zabitý čas (i když přítelkyně si myslí, že jsem mohl místo toho vyluxovat :) 

Posuzovat svůj čas jako vzácný může přinášet všechna negativa spojená s konáním na základě vzácnosti. Například neustálou honbu za něčím. Za efektivitou, atd… Ve chvíli kdy si dokážete uvědomit, že času máte dost. Že už ho bylo dost i kdybyste umřel právě teď, začnete si čas užívat místo ho úzkostlivě šetřit a obchodovat s ním. Rozevřete křečí sevřené prsty svírající se kolem času a začnete si to fakt užívat. Možná že vy ne. Nedělám si nároky tvrdit, že každý jsme stejný, ale dávat si pozor na něco čemu říkám přístup z říše nedostatku, doporučuji. Problém s pojmem plýtvat je ten, že opět implikuje vzácnost, nedostatek, atd… To jak na věc nahlížíme může mít drastický vliv na to jak snadno ji děláme. Úzkost přináší napětí a křeč. Viz přejít prkno položené na zemi a přejít prkno položené nad propastí. Pokud věříte, že máte málo času, může to mít podobné následky na vaši schopnost chůze jako to že věříte že prkno je příliš úzké.

Přesně tak to také vidím, využít ten čas k relaxaci. Uzpůsobit si ho sám sobě tak, aby mě bavil. Jsem na STK, tak si u toho dám klidnou snídani, přečtu noviny, vyřídím emaily na mobilu (například).

Ano, posuzuji svůj čas, jako vzácný. Ne, nemyslím, že mě to nutí se někam honit za něčím. Nejspíš to bude tím, že považuju relaxaci a odpočinek za dobré využití času, takže občas dělám to, že si jdu prostě lehnout v době, kdy mi někdo jiný uklízí dům.
Aby teorie, kterou jsem naznačil fungovala, tak práce, kterou běžně vytváříte hodnoty, Vás musí bavit a naplňovat. Můžete si představit dva neurochirurgy. Oba dělají svoji práci dostatečně dobře. Jeden to dělá nadšeně a rád, druhý protože jsou za to dobré peníze. Nenapadá mě, proč by ten první uklízel, když ho to nebaví a je to nevyužití jeho skutečných možností. U toho druhého si to představit dokážu, protože po celodením rýpání v závitech raději vezme smeták. 

To co hlásám není „dělej co tě nebaví“, ale „uvědom si, že času je dost“.

Spojení „nevyužití skutečných možností“ zase naznačuje přístup ze směru nedostatku. Maximalizace. Strach z toho aby něco nezůstalo ležet ladem. Tohle není kritika. Jen návrh jiného pohledu. Ne lepšího. Jiného.

Hola! taky diky za super video.

Jeste navazu na to jak jste se bavili o tom jestli zamestnavat lidi, kteri to delaji pro penize a ne primarne pro to nadseni ze je to bavi jak rikal Tomas.

Vidim to takto … „podobne pritahuje podobne“.

kolikrat si toho v zivote vsimnu, ze kolem me jsou lidi podobne smyslejici, at uz  je vyhledam vedome – ze mame podobne zajmy, nebo se objevi jen tak :-)

Tedy myslim si ze, pokud to ma vedeni firmy v hlave „srovnane“ tak si kolem sebe najde lidi podobne smyslejici…

Pak staci kdyz predaji svym novym zamestnancum nadseni pro dany projekt/praci (…jen za predpokladu ze jsou sami vnitrne nadseni) tak to pujde samo a lidi daji penize na druhe misto automaticky…protoze se pro tu praci proste nadchnou a nejak je to oslovi.

btw ..pekna ukazka je Zappos :-)

Tom

Ono klidně jde dělat to co vás nebaví, když relativně za krátkou dobu vyděláte dost peněz. Pak máte zase naopak dost času na to dělat co vás baví. Radši budu makat 8 h denně, slušně vydělám, a zbytek dne můžu být s rodinou. Dělat co mě baví 15 hodin denně, a doma se jenom mihnout taky není to pravé ořechové. Chce to prostě najít určitý kompromis….

Já to máme stejně. U nádobí/úklidu zpravidla relaxuju. Cestou na STK zatim relaxovat neumim :-).

To je zajímavý postřeh. Jak to myslíš, Petře?

To vybártrujem :-)!

Tohle se mi moc líbí: „Není nic víc povznášejícího, než udělat „rovnou“ věc v situaci, kdy se levárna nabízí a víte, že by na to nikdo nepřišel.“ Díky. 100pro souhlas.

Myslím, že se sem hodí přísloví z knížky Zen to done: „Před osvícením jsem štípal dříví a nosil vodu; po osvícení jsem sekal dříví a nosil vodu.“

Souhlasím s tím, že lidé si kupují věci a služby, na který nemají. Všichni jsou zadlužení. Kromě bezdomovců, ti nic nedluží a jediní mají vždycky nějakej cash, oproti ostatním, kteří žijou v dluhu celý život – hypotéka, půjčka, leasing, …
Já osobně na co nemám, si nekoupím a hodně lidí mě nechápe díky tomu, což je dost smutný.
Otázky „A jak si chceš koupit barák?“ jsou prostě zodpovězeny „Nekoupím, nemám na něj“. Lidé chtějí mít všechno, jsou materialisti.

Právě čtu a musím taky doporučit! Budu se ti určitě líbit.

Spokojme se s tím, co máme! :-)
Nač barák? Když lze žít v bytě….Nač auto? 
Když lze chodit pěšky…Nač vlastní byt? Když lze žít v pronájmu….Nač harampádí?Stačí nám pár věcí.Nač milion věcí?Trochu jídla, trochu oblečení, trochu místa k žití,úsměv a radost z mystického bytí…Hezký den! :-)

Pokaždé, když potkám někoho, kdo dělá něco, co ho nebaví a zdůvodňuje si to potřebou uživit sebe a rodinu, frustruje mě to snad ještě víc než toho dotyčného. Právě proto, že dělá něco, co ho nebaví, co ho unavuje, vysává a ještě za málo peněz, které mu stejně nestačí na šťastný život, nemůže dělat to, co by chtěl. Což by mu možná nevydělalo na lepší sedačku nebo auto, ale aspoň by nebyl vysátý a určitě by prací, kterou dělá s láskou a nadšením, žil šťastnější život. 
Jsem idealista a vážně věřím, že každý si může dovolit dělat práci, která ho baví. I když nemá vzdělání, žije na vesnici, kde nejsou možnosti, má pět dětí a nemocného manžela, k tomu dluhy… podle mě stačí jen se rozhodnout a zkusit to a věřit. Jo, jsem fakt idealista:-)  Ale schválně, zkuste to. Chci tím říct, že se mi líbí, že Tomáš lidi, co dělají něco bez radosti, v jejich zacykleném pracování jen pro peníze nepodporuje. Jinak to ale cítím s prací zdarma. Občas mám chuť dělat něco, za co vím předem, že nic nedostanu. Ale když mi to přinese radost, tak to stejně udělám. Ostatně věřím na „Dej a bude ti dáno.“, nikoli na „Má dáti – Dal“.Každopádně naučit se bavit u něčeho, co člověka nebaví, bych chtěla umět. Některé věci se podle mne totiž outsourcovat nedají. Naštěstí ale patří neoddělitelně k těm, co mě baví, takže se to dá překonat, aniž bych si pokazila to, co mě na tom baví. Třeba psaní komentáře sem mě baví, ale nesnáším to vyplňování jména a emailu, co následuje:-) Ach jo. I když to by se vlastně dalo outsourceovat! Je tu někdo, koho by to bavilo? Dám 10 Kč!

„Dej a bude ti dáno“ se mi moc líbí a myslím, že se tím také řídím. Nebál bych se říct, že se dokonce jedná o trend, o kterým je třeba tahle knížka: http://www.amazon.com/Go-Giver-Little-Story-Powerful-Business/dp/159184200X … tj. že dávání by mohlo být populárnější než braní. Kdo ví?
Jinak ten „ne-outsourcing“, tj. moje bavení se u věcí, který člověka nebaví možná přišly s dětma. Je jich totiž najednou tolik, že bych se spíš zbláznil než bych na všechno někoho našel.

Také mě napadá jedna super knížka – k tématu dělání toho, co každého baví, a hlavně absolutního barterování bez jakýchkoli peněz: Neználek ve Slunečním městě:-)

Markéto, kdysi byl na blogu článek o doporučování knih ke čtení. Napsala jsem Neználka. Neználek mě celoživotně ovlivnil, protože „byl normální – malý – nevyvyšoval se, neznal – zvídal a objevoval, a pracoval pro radost.
Někdy mi přijde, že Neználek je základ pro pochopení spolupráce a dělání toho, co člověka baví. Možná, že by to Tomáš mohl dát do doporučené literatury…..

Myslím, že to, zda má člověk z existenčních důvodů dělat, co ho nebaví, záleží na vnějších podmínkách a taky na vývojové fázi či zralosti toho člověka. Většina lidí ještě není v zenové fázi, aby je naplňovalo cokoliv (jakékoliv bytí). Máme své touhy, vášně, přání. Podle mě je zdravé za nimi jít, tak jak je to v dané chvíli a podmínkách možné, a naplnit, co naplnit lze. Dělat, co mě baví a delegovat, co mě otravuje. Utvářet si takhle život, jaký ho chci mít, a v každé fázi přijímat na 100 procent, jaký ten život zrovna je – že třeba zrovna dělám pro prachy, co mě moc nebaví. Přijímat se to dá naslepo – s důvěrou, že existuje nějaký smysl, nějaké dobro pro mě v tom, že teď zrovna dělám to a to (sbírám zkušenosti, pěstuju si vlastnosti, procházím emocemi, situacemi, které potřebuju zažít, setkávám se s důležitým člověkem, vlivem…..).
Některá práce zadarmo vlastně není práce, protože tím, že jsme ochotni to dělat zadarmo a bez uznání, vlastně poznáváme, že to milujeme a že právě to v životě máme dělat. (Tahle „informace“ má nevyčíslitelnou cenu.) Není  to vlastně zadarmo, když to děláme, ale naplňuje nás to. Naopak někdy můžeme dostat materiální odměnu „za nic“, za to, že existujeme (a tím někoho ovlivňujeme a on si toho hodně cení). Podle mě mezi tím není tak přímočarý vztah.
Nemyslím si, že čas jsou peníze a absolutní hodnota. Hodnotná je spíš intenzita, s jakou prožijeme každý okamžik. Podobně jako měřítkem kvalitního a výživného vztahu není jeho délka, ale spíš intenzita, množství lásky, které tam proudí… :-)

Nechci delat reklamu ale ja pouzivam na vse kolem AUTO/URAD firmu SPZ servis.

Tomáš, Tvoja imitácia Garyho Vaynerchuka je úžasná, lepšia než originál. :)

Páčila sa mi tá vaša dilema v závere debaty: akceptovať/neakceptovať prácu pre prachy. Rozumiem aj Tomášovi – nepodporovať prácu pre peniaze, aj Petrovi – akceptovať, že v dnešnom svete je to tak, že väčšina ľudí nemá inú možnosť ako pracovať pre peniaze (alebo má ale nevie o nej). Ak si ale môžem vybrať, Tomášova voľba je mi bližšia, pretože podporuje svet, aký by som chcel aby bol, tj. aby bolo čo najviac pracovných príležitostí „chcem“ a čo najmenej „musím“.

Tomáši, zminuješ se o Homeforxchange. To mě hrozně moc zaujalo. Už sem o tom vyhledala informace, ale zajímalo by mě jestli si o tom nenapsal článek? Případně jakékoli zkušenosti :) Děkuju moc

http://blog.peoplecomm.cz/clanek/duvera-neduvera + jsou tam linky na další :-).

Bártry mě vzrušujou. Neni ňákej bártrovací výměnnej web drobnejch služeb?

Barter je fajn v tom, že umožňuje obchodovanie bez peňazí a teda eliminuje chronický nedostatok peňazí v obehu. Je tu ale niečo ešte oveľa lepšie – viď video: http://ekonomika.tvorivo.sk/i/103/coming-currency-revolution

Jen krátce k tématu baví-nebaví. Různé pohledy, různí lidé, různé pravdy. To všechno je OK. Ale jen pokud se bavíme třeba o žehlení, luxování, mytí nádobí apod. Ve chvíli, kdy se začneme bavit o malování nebo vysekání elektřiny, pak je to už umím-neumím. A pokud neumím (a nechci se naučit = fakt se nechci živit jako malíř), pak je snaha to přesto dělat totální šílenost. V takovém případě je outsourcing jediná správná možnost. Přesto znám lidi, co sami malují (a týden vykládají, jaká to byla pakárna) nebo si třeba sami montují kuchyňskou linku (3 týdny). A bohužel v 99 % případů je za tím jen snaha ušetřit peníze… Smutné a nepochopitelné.

Moje vysvetlenie: Rizikom úzkej špecializácie a outsourcovania všetkého ostatného sú konzumerizmus a fachidiotizmus. Človek sa pri skúšaní nových vecí vždy niečo naučí, aj keď to neurobí tak dobre a tak rýchlo ako profík.

Já ale nepíšu o úzké specializaci! Píšu o tom, že existují věci, které neumím a zároveň se je nechci učit/umět. Od pradávna existovala řemesla a každý něco uměl, každý byl na něco odborník, měl na něco talent. Socializmus bohužel z nás začal vychovávat všeuměly, aby se dalo existovat. A co horší – začalo se to považovat za normu. A když doma ženská neměla kutila, tak byl problém. Věřím, že tato ujetá doba a smýšlení o profesích je pryč a zase si na opravu WC budu volat instalatéra a on si zavolá mě, když bude chtít naprogramovat databázi svých zákazníků.

Jasné, súhlas: ak niečo neviem a nechcem to vedieť, outsourcujem. Ak niečo neviem a zaujíma ma to, alebo ak si v danej oblasti profíka nemôžem dovoliť, pustím sa do toho sám, aj za cenu neefektivity. Alebo si na to zavolám kamarátov, ktorí to aspoň trochu vedia.