Svoboda zvolit si jméno

Ahoj kamarádi! Mám pocit jakési "motivační křižovatky", co se psaní tohoto blogu týče a navíc jsem tento týden po letech ulehl s chřipkou. Včera mne však zaujala zpráva o tom, že jakási parta ochránců našich zvyklostí zatrhla českým ženám možnost volby tvaru jejich příjmení (viz zde). Určitě jste to též zaznamenali. Protože je rok 2013 a my žijeme v EU, tj. není třeba rok 1972 a my nejsme například v Afghanistánu, zaujalo mě to. Dovolte proto kratičkou mikro-úvahu.

Není to totiž tak dávno, co jsme s kamarádem Michalem o tomto tématu debatovali. Možná jste si také všimli, že se česká žena v-"dává", kdežto muž se "žení". Že se tedy žena jaksi "odevzdá" či svým způsobem "daruje", kdežto muž se o-žení. Prostě si ženu vezme (i když v "braní se" rovnoprávnost existuje). Pokud se žena v-"dala" za muže, je logické, že je "jeho" (zdá se, že stále ještě mnohem víc než naopak) a tudíž přijímá ve valné většině případů nejen manželovo jméno, ale navíc nejčastěji právě i s příponou -ová, tedy "-ova", tj. muž-ova. Moje Péťa tak byla Duchkova (tedy "svého otce"). Nyní je Hajzlerova, tedy "moje".

Tak to u nás chodí, a proto to jistě většině lidí nepřipadne divné. A má to i své praktické výhody. Především tu, že je na první pohled zřejmé, jakého je kdo pohlaví. Chápu. Ale proč by o tom měli rozhodovat úředníci? Neřkuli, že tito úředníci jsou, z velké většiny, muži. Protože nás, občany, považují ne-dospělé? Ne-schopné si samostatně rozhodnout o tak elementární věci jako je forma jména? Mně osobně výchova dětí i vedení dospělých naučilo, že čím déle za ně budu rozhodovat, tím zá-vislejší a tedy také ne-schopnější budou. Tak nevím...

Pro vytvoření radostné, zdravé a udržitelné společnosti, je téma rovnoprávnosti žen jedno z nejdůležitějších. Mimoto nadvláda mužů nad ženami začala terpve asi před šesti tisíci lety v různých částech světa, když přebytek v zemědělství dovolil najímat a vykořisťovat dělníky, organizovat armády a budovat mocné městské státy. Možná to mělo pro lidský vývoj svůj význam. Možná ne. Dnes je systém "siláků u moci" u konce. Vyčerpal se a dál nám přináší spíše než užitek, zkázu. A jedna malá a na pvní pohled nevýznamná koncovka příjmení může být připomínkou tohoto obřího fenoménu. A já si jenom říkám, jak moc jsme na toto zrovno-právnění připravení?

Zde jsou tři mé starší úvahy na toto téma: Kluci, a kde jsou holky?, Více žen do vedeníProč je lepší být mužem?.