Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Tak to u nás chodí…

Představte si místnost a v té pět opic. V jednom z rohů stojí židle a na ní trs banánů. Opice milují banány a tak se okamžitě vydají směrem k židli.

Jenomže místo banánů na ně výzkumníci ukrytí ve vedlejší místnosti chrstnou
spršku ledové vody.
Opice to překvapí, samozřejmě i rozhodí. Každopádně však pochopí, o co jde – držte se dál od židle s banány. V této fázi experimentu výzkumníci jednu opici odvedou a na její místo přivedou novou. Čtyři původní „obyvatelé“ sledují, jak se nová opice pomalu blíží k židli s banány. Ještě než se nováčkovi podaří zmocnit se lákavého trsu, skupinka původních opic vyskočí a nováčka zmlátí.

Jako poučení to funguje výborně. Nová opice se rozhodne, že to zvládne bez banánů. Výzkumníci postupně vyměňují staré opice za nové, až v kleci není ani jediná, která zažila původní spršku. Roh s banány zůstává zakázanou zónou. Vyhýbání se rohu se stalo pravidlem skupiny a všichni je dodržují. Možná se občas objeví nějaká zvědavá opice, která se zeptá, proč takové pravidlo existuje. Ostatní jí odpoví pravděpodobně něco v tomto smyslu: „Tak se to u nás prostě dělá, to je u nás zvykem. Jinými slovy: to je naše kultura.“
(Zdroj: Give me time)

Vždy je mi líto zvířat, která využíváme k podobným pokusům. Na druhou stranu ale nad takovými experimenty jásám, protože mi pomáhají rozumět tomu, co se okolo nás děje. No řekněte, jestli nechápete najednou o chlup víc, proč se u vás v práci musí nosit obleky, proč se vždy začíná včas nebo naopak pozdě, proč se v práci musí sedět od začátku do konce pracovní doby, i když už máte všechno hotovo, proč se uctívá šéf, proč jsou určitá témata tabu nebo proč se používají jistá slova či zkratky, kterým nikdo nerozumí?

Není nádherné si uvědomit, že se pro banány nechodí jen proto, že kdysi dávno dostal někdo přes prsty? Jak jednoduché může být stát se tou zvídavou opicí a uzpůsobit si „firemní kulturu“ více svým potřebám a představám!

Proč děláte v práci věci, které vám nedávají smysl? Kdysi dávno se kdosi rozhodl, že smysl mají.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • honza

    Tohle je známý experiment pana Asche. Jde v něm o podobnou věc, která je popisována v článku. Cílem experimentu bylo prokázat, že je pro nás důležité, abychom byli v souladu se skupinou, dokonce tak důležité, že jsme proto schopni potlačit to, co vidí naše oči a myslí náš mozek.
    http://sciencehack.com/videos/view/DKivdMAgdeA

  • Tomáš

    Skvělý stránky, Honzo! Díky za proklik.

  • Martin

    Jo, to je přesný. Tohle nejde, řeknou nám, tak to ani nezkoušíme. V Coffee Haven mají na zdi citát ve smyslu „nechodím cestami, které používají druzí, ale nechávám si zdát o cestách, kterými ještě nikdo nechodil a zkouším je.“ To je myšlení opice, která se nenechá pacifikovat svojí tlupou. Kéž bych to dokázal!

  • Zarzamora

    To mi připomíná mého kamaráda, Martine. Před tím je velmi zajímavé vyslovit o něčem, že to NEJDE! To mu probleskne v očích a je schopný ti dokázat, že nic není nemožné.

  • http://twitter.com/BerkaUX Berka

    To je takový manifest asociálního puberťáka ;-)

    Věřím, že je dobré chodit do škol, číst knihy, jezdit na konference, radit se s ostatními… naučit se a ctít pravidla.Je dobré dlouho chodit vychozenými cestičkami, než se vydáme na některou míň prošlápnutou. A když nikam nevede nebo je blbá, zase se vrátit. To, že po některé cestě někdo nechodí, většinou znamená, že za moc nestojí.

    Vychozené cestičky ovšem nevedou k pokladu nikdy, nové cesty zřídkakdy.