Krásný příběh! Ale je velmi těžké vidět v sobě orla v hejně slepic. A i když si někdo uvědomuje, že tím orlem je, tak radši než aby vybočoval, tak se snaží sám tou slepicí stát.

No jasně! Když to kolem vás kvoká, tak za chvíli kvokáte taky a vůbec o tom nevíte. Kde tedy najít orly? Jak se vyhnout hejnům slepic? Cestovat? Nebo jak? Kde?

Člověče, slepic jsou hejna. Orlů jako šafránu. Ale snad tam, kde je jeden, budou další. Orel v hejnech nelétá, není to úplný samotář. Ale na inzerát ho asi neseženeš. Babo raď.

to mi pripomenulo racka livingstona, ktoreho mi nedavno dal precitat kamarat.. tiez pekny pribeh. Snazim sa byt tym, cim som.. a obcas si na racka spomeniem.. a obcas na Tomasa.. a to hlavne vtedy, ked citim, ze niekto chce odo mna aby som bol sliepka.. ale mne sa nechce byt niekto iny.. :)

Všichni se rodíme jako orli, ne!? Pak přijde rodič nebo učitelka se svým obligátním: „Chovej se normálně!“ a už to začíná. „Normální“ bylo vždy chovat se jako slepice. Člověk má přece jenom blíže k hejnu či stádu než k opeřené individualitě. A tak od malička slyšíme chovej se tak či onak, nevybočuj z řady, seď, lež, nedýchej… Najednou se z nás stane slepice, vášnivě bereme zvyky svých vychovatelů a dál se ochočujeme sami. A samozřejmě kritizujeme všechny ty orlíky, kteří se pokjoušejí vzlétnout. Jen se zaposlouchejme do toho, co vylézá z našich úst! Odkud se to tam dostalo?

Pekny pribeh. Je asi dost orlu mezi slepicemi, ale jsou take slepice, ktere vyrustali mezi orli. Ty pak namisto vyuzivani stoupavych proudu k svobodnemu letu zivotem, jen klovou, klovou a klovou. Do vseho a do kazdeho, kdo by si mohl vsimnout, ze nemaji kridla urcena k letu. Preji vam ostatnim silna kridla a svizny termicky proud. Pak za vami nemohou a vy si uzijete te krasy plachteni s vetrem nesoucich vas na vasich vlastnich kridlech. Odrazte se….. a stastny let !

jedneho dna orlik spozoroval ze je ini ako ostatni, vyliezol teda na kurnik a chcel vzlietnut…no spadol tak akoby sa o to pokusala sliepka… a sliepky sa mu smiali a nadavali mu: vidis takto to dopadne ked sa predvadzas a ked nie si spokojny s tym co mas, orlik to skusal znova. uz mu to islo lepsie no jedneho dna zase spadol..a ostatne sliepky ho za to brutalne zbili a vykricali mu ze robi hanbu vsetkym sliepkam, ze je namysleny ked si mysli ze dokaze nieco ine ako vsetky ostatne normalne sliepky. a tak orlik pochopil ze bude stastnejsi ked svojimi priatelmi s ktorimi stravil cely zivot a ktori sa o neho starali ako keby mal lietat vysoko, ale sam, bojovat proti sliepkam, bojovat prosti priatelom , vzdy marne a vzdy neuspesne…lebo sliepky by ho nikdy nepochopili…

Ten příběh může mít mraky variant. Tahle se mi líbí (pparis@azet.sk | 29. února 2008 | 16:33). Díky za ní.

Z hlediska aerodynamiky by čmelák neměl umět létat,
ale čmelák o tom neví, takže si úplně klidně létá… :-)

[úryvek z reklamy, který mi tenhle krásný příběh připomněl]

Souhlasím s Matoušem a pparisem@blablabla…
Zvláštní ovšem je, že ono stádo slepic se ve skutečnosti skládá jen z potenciálních orlů. Dokonce bych řekl, že orli pravidelně navštěvují slepice a říkají, že by byly schopné letět, vždyť i ten čmelák lítá! Ovšem slepice jim kašlou na létání, to by se museli postavit čelem ke skutečnosti, že doteď považovaly za nemožné létat, a to v mnoha významech. Raději proto orly pomluví, orli za nimi přece chodí jen proto, aby jim potají kradli žížaly. Slepice by ovšem potají všechny chtěly lítat, po prvním pokusu, kdy se z místa snaží vyletět rovnou do oblak, se jim to ovšem nepodaří, a tak nastoupí deprese, následně zahořklost a později zloba na ostatní slepice. Nazlobené slepice se proto pohádají a v amoku si opět přistřihnou křídla osobními urážkami…
No teda, ty alegorie mají něco do sebe, už mlčím :)

Johny, díky. Ani mi občas nepřijde, jak krásně se ty příběhy dají rozebrat. A řekl bych, člověče, že ty na to máš sakra talent.

Sváťu Karáska inspiroval orel v ZOO k písni. Orel, král ptáků, zavřený v kleci a kálejí na něho vrabci…jako obraz života. Tento článek mi tu píseň připomněl, i když už je tomu víc jak patnáct let, kdy mě ta písnička okouzlila… Třeba ji znáte… Tady aspoň pár veršíků z textu:

„Orle orle, ty jsi král, můj orle, tys ptactva král,
tebe nestvořil jen tento svět,
máš ve své duši i zakletý let,
i když máš na sobě vrabčí guano
nikdy jsi k vrabcům neřek své ano…
…Orel to na svém pahýlu tuší,
že nelétá se křídly, že létá se duší,
nad svojí hlavou dnes vrabčáky snese
vysoko nad ně jednou se vznese…

…Žijou letem, i když jsou v kleci,
žijou letem, orli člověci,
žijou letem v pozemském stanu,
žijou letem, znaj bázeň i hanu,
žijou letem nad tímto světem,
žijou letem, možná že se pletem,
žijou letem, vnitřním úletem,
žijou letem i s posraným hřbetem…“
Řekla bych, že text je stále současný, i když byl psán v jiné době. Nyní dostává zase jiné rozměry. Třeba tím, že ty klece, do kterých dnes můžeme orly zavřít, nejsou vidět. Ani o nich nemusíme vědět…

Všichni můžeme být orly! … „Orel“ z příběhu se narodil jako orel, ale ve skutečnosti byl po celý svůj život slepicí. Tohle byl jeho život, zvolil si (ikdyž ne bez přispění okolí) život slepice. Každý máme možnost zvolit si čím chceme být a tím se i stát!

Můžeme si vybrat nejistý život v oblacích, který doprovází přehled nad vším co se děje pod námi…často ale také samotu nebo pád.
Nebo si můžeme zvolit život na zemi v bezpečí s ostatními… potom se ale musíme smířit s tím, že nikdy nebudeme létat…

„Jestli lidé neumí létat, ať naučí létat své děti. Létat vysoko, střemhlav, daleko a nádherně. A nastane doba, kdy děti rozevřou křídla a vzlétnou. Ať dospělí jednoduše následují děti, aby je ochánili od pádu. A tehdy objeví, že také letí.“

Šalva Amonašvili