15. února 2009

U známých, které neznáte

U známých, které neznáte

Nevím nakolik máte podobný postoj k nedůvěře jako já. Řeknu to na rovinu. Já ji nemám rád. Chápu, jsou případy, kdy si to zasloužím. Slíbím a zapomenu. Chci přijít včas a přijdu pozdě. Asi to znáte.

Cítím však beznaděj, když mi nevěří lidé, které jsem nikdy předtím nepotkal. Vypozoroval jsem, že je to 9 z 10 případů. Někdy mám pocit, že důvěra mezi lidmi už úplně vyhynula.

Je mi nepříjemně, když mě ostatní považují za zloděje, podvodníka, nebo si myslí, že jsem terorista. Štve mě...

  • ...když jdu do obchodu a cestu dovnitř mi zastoupí ramenáč v černém mundúru s nápisem „ochranka". Dovnitř se nesmí s taškou.
  • ...když si chci koupit služby od Telefoniky nebo UPC a oni mi dají podepsat mnohostránkovou smlouvu psanou žargonem právníků, kterému rozumí zase jenom právníci. Uvnitř se skrývají výhrůžky a sankce pro případ, že nezaplatím dost nebo včas.
  • ...když jsem delší dobu mimo ČR a manželka mi jde vyzvednout doporučený dopis či dopis do „vlastních rukou". Oni jí ho samozřejmě nedají. Co kdyby to byla podvodnice?! Tyto dopisy (doporučené a do vlastních rukou) jsou pro mě samy o sobě stejným výrazem nedůvěry.
  • ...když jsem ještě býval zaměstnancem, vadilo mi, že si kolegové v odděleních s názvy „compliance", „security" a „HR" čtou moji e-mailovou poštu nebo kontrolují internetové stránky, na které chodím. Znervóznělo mě, když si mě jednou pozvali na kobereček, protože jsem si nenastavil spořič na povinných 15 min.
  • ... když někdo dává do kopie e-mailu další lidi jenom proto, aby „měl svědky", nebo když si e-maily či sms-ky schovává, protože co kdyby? Anebo když si nastaví zprávu o tom, že adresát si jeho zprávu přečetl... V oblasti internetové komunikace jsme se naučili si ukázkově nedůvěřovat.
  • ...když si od kamaráda půjčím pár tisíc a on mi přinese od právníka připravenou smlouvu, která samozřejmě obsahuje výhrůžky pro případ, že bych peníze nevrátil včas nebo v dostatečné výši.

Myslím, že podobnými příklady bychom vydláždili náměstí průměrného okresního města. K čemu by to ale bylo?! Zmiňuji to, abych na pár ukázkách pojmenoval jeden z velkých neduhů mého (možná i vašeho?) života. Myslím si totiž, že vědět o nich je lepší, než je brát jako nutné zlo. Chci říci, že systém, kdy jeden nedůvěřujeme druhému, nás nutí být ve střehu a jen dál podporuje tuto nuznou mentalitu. Nutí nás chodit za notáři, právníky, do pojišťoven a za jinými „parazity" tohoto systému. Mimochodem mezinárodní srovnání nás řadí mezi země s nejnižší mírou důvěry.

O to víc se s vámi chci podělit o novou zkušenost, která mně vlila spoustu naděje do žil. V nějaké diskuzi na tomto blogu jsem už říkal, že jsme se zapojili do jednoho z mnoha programů výměny bytů/domů. Prostě jsme nafotili náš byt, napsali o něm několik vět a pověsili to na internet.

A nestačili jsme se divit. Týdně nám přijde několik nabídek na výměnu z míst tak vzdálených, jako je Sydney, Soul, Buenos Aires nebo Vancouver. A to je příjemné! Ovšem nic se nevyrovná vlastnímu zážitku, kdy si začnete s tím cizím člověkem dopisovat a případně volat. Tím ho/ji začnete poznávat. Od samého začátku máte pocit (alespoň to jsou naše pocity), že je to známý člověk, přestože ho vůbec neznáte. Samozřejmě ten největší zážitek je, když se vydáte do jeho domu a když on/ona přijede k vám. Mnoho lidí vlastní více nemovitostí, a tak není nutné měnit 15. 11. za 15. 11. Prostě vy přijedete 5. 1. na 6 týdnů a oni dorazí 25. 5. na týden. Ano, není to den za den. Stejně tak nás překvapilo, že většina nabídek, které nám chodí, jsou domy s výměrou okolo 200 m2 za byt o výměře nějakých 85 m2 (a tak to není ani metr za metr). Jedete například do dvoupodlažního domu na pláži kousek od Sydney na dva měsíce. K dispozici vám dají i auto. Oni k vám přijedou na 14 dní. Spíte v jejich posteli, oni spí ve vaší. Pro mnoho mých přátel nepředstavitelná věc. Žádné smlouvy, žádné sankce, žádné peníze, žádné daně. Jenom důvěra.

My jsme od 5. 1. v Ormond Beach na Floridě. V jednom z bytů typického amerického kondominia. Vyměnili jsme ho s jednou paní z Kanady. Vracíme se koncem února. Ona přijede do Prahy na týden v květnu.

Já, člověk vyrostlý v prostředí, kde své sousedy považujeme za zloděje (a oni nás), své kolegy za podvodníky (a oni nás), své politiky za úplatkáře (a oni nás)... jsem v sedmém nebi. Každý den se raduji a užívám si ten pocit, že nejsem v nějakém anonymním hotelu, že se nemusím starat o účty, prostě že jsem u známých, které ale vlastně vůbec neznám.

Vloni jsem ve snaze dostat do svého života více důvěry prožil přelomový rok. Kromě úplně nového pohledu na cestování mi kamarád představil systém výměny služeb a zboží, který je ve světě známý pod zkratkou LETS. Navíc jsem se hlouběji seznámil s projekty tzv.cohousingu, tj. společného bydlení, které stějně tak stojí do velké míry na vzájemném respektu a důvěře. I z toho důvodu jsme na Floridu přijeli. Do projektu cohousingu se totiž chceme pustit a USA jsou jedním z nejlepších míst, kde se člověk může s tímto stylem bydlení na vlastní oči seznámit.

Buď jak buď, zkusil jsem na vlastní kůži, že je možné věřit. A uvědomil jsem si, jak krásný pocit je, když věříte jim a oni věří vám.

 

Přidat.eu záložku
Další článek na toto téma: Zažil jsem něco unikátního…

Komentáře

Je to jako s manželstvím. Čím více dáte, tím více dostanete. Proto okomentujte ty příspěvky, které ve vás něco zanechají. A nezapomeňte, že co člověk to názor. A co funguje jednomu, nemusí fungovat druhému.

Není nutné, ale šikovné: (proč?)
(proč?)
(proč?)
Chci nahrát své foto:

Foto nahrajte ve formátu JPG nebo GIF, 70x70 px. Pokud máte obrázek větší, systém jej zmenší.

* - nutné položky. E-mailová adresa nebude zveřejněna.




1
Elza | 16. února 2009 | 20:54

Vaše foto Zrovna v sobotu jsem byla nakupovat v drogerii a pána z ochranky jsem měla celou dobu za zády a říkala si, proč ?
Nedávno jsem potřebovala udělat nějakou opravu v bytě, někde, něco teklo a ten pan instaltér mohl v termínech, kdy já ne. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem ho ráno pustila do bytu, šla si po svým a on po opravě zabouchnul dveře a šel si taky po svým. Reakce okolí ? Jsi blázen, co kdyby...proč jsi někoho nepožádala....A co se stalo ? Vůbec nic, instalatér problém našel, jeden den ho opravil a za týden dodělal a hotovo. Souhlasím, je to krásný pocit, když nemusíte nikoho podezřívat :)


2
Šárka | 16. února 2009 | 21:45

Vaše foto jsem na tom stejně :-)

jedne za všechny iritující příklady je - v Kauflandu musíte na nákupní košíček (nikoli na nákupní vozík, do kterého vložíte 5Kč) složit zálohu 100Kč. Proč? "protože nám je tu kradou"... ach. jestli se mi to nelíbí, mám si nákup vzít jen tak do ruky. Děkuji, nechci. Takže si v obchodě beru jejich skládací košíčky, které prodávají, nákup do nich naskádám, u pokladny odložím jako zboží, které nechci... jestli si někdo takový skládací košík v Kauflandu koupíte a bude se vám zdát mírně opotřebovaný, odpusťte :-))

důvěra je fakt úžasná. už jsem taky řemeslníky nechala několikrát samotné a zažila stejnou reakci okolí. ale ať.

příjemnou zkušenost mám taky s nakupováním přes internetové aukce od soukromých osob, i když pravda, převážně tak nakupuji v zahraničí. přesto otázky mého okolí "a jak víš, že ti to opravdu pošlou, až jim ty peníze pošleš?" jsou časté. odpovídám " a jak víš, že mi to nepošlou?"

taky jsem párkrát zažila překvapení, kdy jsem slíbila za nějakou službu (restaurace, kadeřnictví...) zaplatit druhý den, protože jsem neměla u sebe požadovanou hotovost a karty neberou. Přišla jsem zaplatit, jak jsem slíbila, a oni na mě hleděli, jako kdybych spadla z višně :-)

p.s. jste krásné pruhované trio :-)


3
Tomáš | 20. února 2009 | 18:07

Vaše foto Čtu teď jednu studii, která říká, že generace za generací se účastní méně a méně společenského života (chození do kostela, do zájmových klubů a sdružení, na schůzky, na návštěvy ke známým nebo třeba i ježdění MHD...). Tím klesá důvěra, kterou máme k lidem okolo sebe.
Mezi lety 1985 a 2004 prý poklesl počet "lidí, s kterými si můžu otevřeně promluvit o důležitých věcech" v průměru ze tří na nulu. Podstatným důvodem je prý nárůst hodin strávených před televizí...
Tak si říkám, zvedněme zadek od telky/PC a pojďme mezi lidi.


4
Blackbead | 23. února 2009 | 12:36

Vaše foto Kdyz uz v jednom komentari padl ten Kaufland, neda mi nevzpomenout na Makro. Kdysi tam meli pri odchodu takovou zajimavou proceduru. U pokladny jste zaplatili - a za pokladnou cekala ochranka, ktere jste museli ukazat uctenku a oni Vam nakup v kosiku kontrolovali. To je myslim taky pekny dukaz neduvery vuci zakaznikum - a tak jsem tam prestal chodit, i kdyz ceny i nektere zbozi byly zajimave. Treba to tak uz davno neni, ja tam nebyl uz leta.


5
Tomas | 24. února 2009 | 02:11

Vaše foto Jak jsme mohli zapomenout na Makro!?
Neni v nasi zemi mnoho firem, ktere by tak hluboko uvizly v 17.stoleti, myslim si. Alespon ja neznam firmu, ktera by sve zamestance i zakazniky takto okate povazovala za zlodeje (nebo proc jim tedy kontroluji nakup nebo proc jim dopredu kontroluji obcanky, proc je nepusti dovnitr s taskou nebo s ditetem?).
Zajimava zkusenost je popovidat si s nejakym zamestancem u nich v obchode. Kdykoli jsem to zkusil, narazil jsem na cloveka, ktery Makro nesnasi.
"A proc tu pracujete?", ptal jsem se. "Co mam delat?.." proste ovci odevzdanost.

Fascinuje me to - kolik lidi se dnes a denne necha timto zpusobem (jeste v roce 2009) ponizovat. Makro je stale nejvetsi kram v CR, tusim (obrat)?! Zajimavy ne???

P.S.: Uz jsem se tomu divil v posledni revoluci: revoluce.peoplecomm.…


6
anu | 25. února 2009 | 22:13

Vaše foto s tou důvěrou je to zvláštní,vlastně si považuji za čest,že jsem našla ve svém okolí lidi,kteří mi věřili a kterým jsem mohla na sto procent věřit já,,jela jsem na několik měsíců do irska a měla ve svém okolí známého,kterému jsem prostě dala nejen klíč od domu,ale i platební kartu,aby mohl vyřídit,co bylo třeba,,nikdy mě nenapadlo,že by mě podvedl,možná v tom je to tajemství,,pokud nás napadne,že nás někdo podvede,zřejmě to nějak vyšleme k tom protějšku a tím ho urazíme,takže je na místě,že nás opravdu podvede,ale to platí zřejmě jen mezi přáteli,,v obchodech je to katastrofa,moje první dojmy z irska byly šokující,když prodavač/ka nás mile pozdravila a nechala nás, bez jakéhokoliv sledováni,at se díváme na co chcem, sáhnem na co chcem a i když jsme nic nekoupili,poděkovala nám a to velmi upřímě a srdečně,docela mi trvalo,než jsem si zvykla,že mi nikdo nestojí provokativně za zády a dopředu mi dává najevo,že jsem zloděj,,bohužel jsem po návratu domů začla velmi intenzívně vnímat to,co mi dřív přišlo normální a začlo mi to vadit,,proč to někde jde a jide ne?


7
Tomáš | 26. února 2009 | 16:06

Vaše foto Anu, to je zajímavý, co? Já o tom taky přemýšlím, kdykoli jedu do části světa, kde si lidé více věří.

Myslím si, že nedůvěru máme v genech. Ve snaze pochopit lidskou podstatu, jsem se za poslední léta pokoušel hrabat v hromadách antropologických výzkumů. Jedna z věcí, kterou si z toho beru je to, že dříve, když člověk potkal cizince, jistější varianta byla ho zabít. Co kdyby on zabil mě? Důvěru, tedy ze své podstaty, cítíme k členům svého "kmene". V obecnější (rozumovější - méně pudové - rovině) se k ní potřebujeme propracovat, vyrůst k ní. A zdá se mi, že my, Češi/Slováci jsme k ní ještě nedorostli, Ještě si chvíli potřebujeme šlapat po krcích, honit prachy a daleko/vysoko to dotáhnout. Vztahy mezi lidmi nejsou důležité. Dnes se (v naší části světa) o vztahy, rovnováhu, plný život zajímá jen "pár úchýláků" (jako třeba tady na tomhle blogu). Na západ od našich hranic, ale pozoruji, že není daleko doba, kdy tohle téma začne bavit víc lidí než žebříčky nejbohatších nebo nejkrásnějších lidí planety.

P.S.: Zaujala někoho výměna bydlení? Máte někdo zkušenost? Podělte se, prosím!


8
Pumik | 5. března 2009 | 14:59

Vaše foto Výměna bydlení mě zaujala a snad to někdy i vyzkouším. Až se zbavím obav. :-) Na serveru homeforexchange.com vidí člověk nějakou historii nebo hodnocení toho s kým vyměňuje?


9
Pumik | 5. března 2009 | 15:02

Vaše foto A tento film doporučuji, líbil se mi www.homeforexchange.… :-)


10
Tomáš | 7. března 2009 | 10:22

Vaše foto Pumiku, nemají to, co běžné třeba na e-bay. O hodnocení a historii nevím. Ve svým účtu máš ale historii všech lidí, který tě kontaktovali s nabídkou, stejně jako co jsme jim psali my. Už to je po roce fungování super - člověk se v tom začne trochu ztrácet.


11
Monika | 22. dubna 2009 | 12:08

Vaše foto Výměna bydlení je lákavá, i proto, že odpadají "povinnosti" starat se o návštěvu :-) Míváme doma občas ubytované lidi z ciziny, ale jsou to Hosté, s nimiž je (mám-li být upřímná) dost práce :-) Důvěra, kterou tímto dáváte a přijímáte, je fajn a nebála bych se toho.
Ovšem co se týká obecně důvěřování, závidím vám všem, kteří pro důvěru horujete a nedůvěru odsuzujete. Také jsem byla taková. Změnilo mě zaměstnání. Přicházela jsem denně do styku s lidmi, kteří využili důvěru ostatních, páchali zločiny... a vypadali často zcela nevinně. To mě naučilo ostražitosti i v soukromém životě. Bohužel...


12
Tomáš | 27. dubna 2009 | 11:34

Vaše foto S "malým" zpožděním - pár fotek od známých, které poznáme teprve koncem května - pohlednice.peoplecom…


13
Jindra | 1. června 2009 | 03:45

Vaše foto …dobri lide propojujme se! People's diplomacy:)

cesky.hospitalityclu…
Co je Hospitality club?
Naším cílem je sbližování lidí - hostitelů a hostů, cestovatelů a místních. Členové Hospitality klubu na celém světě si navzájem pomáhají při cestování, ať už je to poskytnutím střechy na jednu noc nebo provedením po městě. Účast je bezplatná a všichni jsou vítáni. Členové mohou navštěvovat profily ostatních, posílat jim zprávy, nebo psát na stránkách o svých zkušenostech.

www.couchsurfing.org
CouchSurfing is a worldwide network for making connections between travelers and the local communities they visit.

www.warmshowers.org - pro turisty cyklisty

www.stay4free.com

www.globalfreeloader…
***************************
Loni v lete, po navsteve a seminari pionyra Cohousing, modelu bydleni a zivotniho stylu (jak se nekdy prezdiva, bydleni pro 21. stoleti) v Praze,
Charles Durrett (www.couhousingco.com) vznikly v Cesku dve skupinky nadsencu.
www.couhousing.cz
www.kde-domov-muj.cz
(((www.cohousing.org centrala USA, www.cohousing.ca Canada))

Jeste pro doplneni, trochu jina myslenka s orientaci kvalitniho bydleni
www.ekovesnicky.cz

Tady neco jeste vice progresivnejsiho v Italii, proste parada
www.damanhur.org

www.zegg.de Nemecko

Vsechno tohle me velice zajima. Stridave pobyvam v Cesku, ale casteji v oblasti San Francisco, misto, ktere me "obratilo naruby". Vzdy me potesi zpravy od dobrych lidi, ecolive@live.com

Tomasi, jsem nadseny, ze jsem objevil tyto stranky a brzy se ozvu.


14
Tomáš | 2. června 2009 | 21:05

Vaše foto Jindro, za všechny ty prokliky velmi, velmi děkuji! V mém okolí stále převažuje vyděšený výraz, když vyprávím o tom, že k nám přijedou lidé, které jsme nikdy neviděli a budou si u nás dělat, co chtějí.
Bude to trvat asi ještě pěkně dlouho než se naučíme důvěřovat (tak jako jsme to uměli jako malé děti).


15
Tomáš | 26. června 2009 | 08:16

Vaše foto Tak jsme se konečně poznali se známými, které jsme neznali (viz nahoře). A bylo to geniální. Pochodili jsme Prahu, objeli hrady, vařili, jedli, mluvili.

A také mi mailem přišlo upozornění na českou verzi komunity, které my jsme součástí - www.homeexchangeczec…
Mám z toho velkou radost a držím jim palce!!


16
Tomáš | 28. června 2009 | 16:13

Vaše foto zajímavý blog k tématu výměn bytů/domů: www.homeexchangeguru…


17
Martina | 2. března 2010 | 12:42

Vaše foto Včera jsme s mužem juknuli na stránky cohousingu.Nadchlo to pouze mě,ale jen na chvíli.Neumíme si představit, že by jsme přišli z práce a viděli ty samé lidi i okolo sebe.Člověk potřebuje být sám a vypnout, aby
nabral energii a to se ve společnosti jiných lidí prostě nepodaří.Přijde chvíle, kdy zjistíte,že máte prostě lidí plné zuby a hlavně v Praze.Takže radím baráček někde na vesnici a dojíždět.My bydlíme skoro 100 km od
Prahy,máme tu spoustu přistěhovalců a denně dojíždějí do hl.města.
Báli se toho hodně,ale v Praze odmakají a těší se, jak říkají do klidu.
Když se ptám,jestli se vyplatí denně dojíždět, říkají,že to neřeší,protože jsou tu o.k.
Samozřejmě jsou pak v té komunitě úplně jiné možnosti.Hlavně finanční náklady,podílení se na projektech.Ale představa,že nám čecháčkům do
toho někdo kecá je úděsně nezažitá což se o zahraničí právě říci nedá.
Troufám sitvrdit,že kdo je ve světě víc jak doma,přestává mít přehled o tom,co jsou naše vrozené české vlastnosti.
Učime se teprve žít sami,jsme alergičtí i na dobráka souseda,který nám
zasadí strom za plotem a když pak roste,zastíní nám naší milovanou zahrádku.Nejsme ještě připraveni žít v komunitách,když 80% rodin nedokáže vyjít ani sami se sebou.Domovy důchodců jsou narvané k prasknutí,ale to bohužel společná bydlení zatím nespraví.
Promiňte,neumím motivovat všude ani nechci.


18
Martina | 2. března 2010 | 13:19

Vaše foto K výměně domů a bytů: výborná věc jak po stránce ekonomické tak praktické.Důvěra hraje podle mě trošku vedlejší roli.Protože do výměny
bychom se nepustili,když nevěříme nikomu.Ale nechávat pod polštářem
milion,tak byt nesvěřím ani svým synům.


19
Tomáš | 7. srpna 2010 | 14:48

Vaše foto aktualne.centrum.cz/…


20
Isabelle | 4. září 2010 | 09:08

Vaše foto I took 1 st business loans when I was 25 and this aided my business very much. Nevertheless, I need the small business loan once more time.




Chci být informován/a: RSS | E-mail

Archív

Poslední komentáře

8.09.2010 19:55 | Martina
Hodná a zlobivá
4/ Tomáš: Krásný a smutný. Prostě tatínek ten okamžik propásnul... ...

8.09.2010 12:27 | Blackbead
Proč nejsme kreativní?
Šárko, díky za tipy, kouknu na to

8.09.2010 09:42 | Tomáš
Hodná a zlobivá
Vrátil jsem se ze školky. Poslouchal jsem tam rozhovor tatínka s chlapečkem. Chlapeče k: Tat ...

8.09.2010 09:08 | Roman Balu
Jak funguje lidský mozek?
Věci okolo nás - to jsou formy a jejich neustálá proměna. Pak je něco uvnitř nás a to je v k ...

8.09.2010 07:45 | Monika
Hodná a zlobivá
Závěrečný odstavec Ireny: Naprosto rozumím Tvému vyjádření, že je úleva vnímat věci bez ...

8.09.2010 01:25 | Irena
Proč nejsme kreativní?
Probuďte v sobě kreativního ducha... duchu, vstávej :-) Bez legrace, vytáhněte z knihovny útl ...

8.09.2010 01:07 | Irena
Jak funguje lidský mozek?
Martino a Svatko, a ostatní, zaujalo mě to "vstupování a vystupování"; řekla bych, že když ...

zapojte se

Nástěnka

http://www.facebook.com/gr oup.php?v=wall&ref=nf& amp;gid=206318648845

Komentáře
11.12.09

.. když zvolím "více komentářů", rozbalí se jich ca. 10, což někdy nestačí na s ...

-->

Sólotrip

Brian M. Carney: Freedom Inc. Brian M. Carney: Freedom Inc.

Revoluční práce plná příkladů fungování svobodných firem z celého světa. ...


facebook