Peoplecomm - peníze nebo život

To cvičení jsem si zkusil a při scénáři 1 se mi (kromě celkového příjemného pocitu jistoty a klidu) vybavily dvě nepříjemné věci: zaprvé trochu nuda a zadruhé že mít pěkný majeteček (třeba ten dům) může někdy pekelně tížit a bránit v rozletu ...

Ale otázka je, co když je člověk v pátém patře a zjistí, že není zcela stabilní to druhé?

Když se v pětce chce člověku na záchod, dostane hlad nebo v periferním vidění kouká, jak mu odtahují auto? Výtahem okamžitě dolů.

Další TEDovská výborná prezentace: Chip Conley: Co se opravdu počítá? O vedení lidí, HDP vs. GNH a štěstí. Co myslíte, dá se štěstí měřit? Worthseeing! Bohužel nejsou české titulky. Ale přijde mi to velmi navazující na tento Tomášův článek. www.ted.com/talks/ch…

Problém je ten, že musíme absolvovat (a naplnit) všechny patra, abychom se dostali do pátého a cítili se v něm spokojeně, měli z čeho tu vášeň čerpat, musíme se mít o co opřít. Nebo ne? Co se stane, když jsme pouze v pětce, zaměřujeme na ni svůj život a na ostatní patra zapomínáme, nedostává se na ně?!
Takový Vincent van Gogh většinu svého života věnoval malování, to bylo jeho vášní, jeho pátým patrem, i když za svůj život dělal i jiné věci (prodával obrazy v galerii, byl knězem...), ale žil v hornické vesnici, byl o chlebu a kávě, milovanou ženu si nezískal... Zajímalo by mě, jak moc tací lidé cítí naplnění. Zda to, že nemají ostatní patra zajištěná je popohání nebo dusí. A jaký život si myslíte, že je "lepší", co byste preferovali, žít v nízkých patrech se spokojeností nebo vysoko s tím, že kdykoliv můžete spadnout, protože základy jsou chatrné? Protože, přiznejme si to, kolika lidem se poštěstí si vybudovat všechna patra?

Dokážete být 24 hodin denně orgasmem?

Svatka: good point!

@ 4 + 5: "Non-stop orgasmus" asi nejde. Ale on to ne vždy musí být orgasmus. Často můžeme mluvit o tom, že nás to, co děláme "opravdu baví", až tak že nás to "pohltí". Já potíž spatřuju v tom, že v našem dnešním světě jedeme tak moc na "druhý patro", že snad ani nevíme o trojce, čtyřce, neřkuli pětce...

P.S.: Pěkný školeníčko na život v druhým patře: www.forum-media.cz/d…

@ 2: Tak to je velmi výstižné :-)

Je ještě jeden pohled na věc: nestabilní druhé patro může být iluze. Pro hmotné zabezpečení potřebujeme opravdu velmi málo, ale celkové nastavení dnešní společnosti vzbuzuje dojem, že je zapotřebí mnohem víc. A tak člověk hledá uspokojení neustálým budováním druhého patra, které se mu zdá stále nedokonalé, a opravdové životní naplnění z vyšších pater zatím uniká ...

Takže před nasednutím do výtahu směrem dolů je vždycky dobré "checknout", jestli ve druhém patře není vlastně všechno zcela OK ...

@ 4-6: Non-stop orgasmus určitě ne, ale o to přece nejde.

Zaprvé jde o to aby nějaký orgasmus vůbec byl, a to ve druhém patře snad ani není možné

A pak je otázka, co je mezi orgasmy - jestli nuda, otrava a zkostnatělost, nebo nějaké příjemné či aspoň přijatelné žití resp. příprava na další orgasmus :-)

Znám jednoho chlapce. Žil ve "druhém patře" pyramidy, ale nudil se. V současnosti tento chalpec také nesleduje čas, nevnímá únavu, hlad, nemá potřebu se vyspat. V tu chvíli ho to oravdu baví, naplňuje, vidí v tom opravdový smysl svého života, žije jakoby v bublině deliria. A však, když bublina praskne, nemá se najednou o co opřít - chybí mu ta základna, kterou pro vytvoření té bubliny obětoval, a kterou do značné míry také zanedbával. Začal si uvědomovat jistou kolísavost (že nic netrvá věčně), ale vzdálenost mezi deliriem a pozdější abstinencí deliria byla tak vysoká, že je pro něj cesta zpět do "druhého patra" vskutku obtížná. TEN CHLAPEC JE NARKOMAN.

Dovolil jsem si tohle přirovnání poté, co jsem si přečetl komentář o 24-ti hodinovém orgazmu.

Ta vášeň a pohlcení je hezká věc, když netrvá příliš dlouho. Jinak to potom trošku zavání odhazováním odpovědnosti, zvláště když to způsobuje "nepotřebu potřeb".

@ 9: tohle je skvělý bod. Díky za něj, Jiří. Dobře, že to Svatka načala :-). Všechno má svou cenu a to, co nás pohlcuje má tendenci působit jako droga. A člověk tak může velmi jednoduše spadnout do závislosti. Příkladů lidí, kteří z pátýho patra skoro neslézají jsou okolo nás mraky. Napadá mě třeba Bobby Fischer en.wikipedia.org/wik…

@ 9 a 10: Tak s tímhle moc nesouhlasím - odkdy patří narkománie do pátého patra? Já bych ji řadil bez skrupulí do prvního, tzn. někam mezi fyziologické náležitosti života. Ale rozhodně to není žádná seberealizace.

A Tomáši, máš částečně pravdu - co nás hodně "bere" se může snadno stát drogou, ale v okamžiku kdy se z toho stane ta závislost, tak už to přece není ta seberealizace. Podle mne základem té seberealizace je svoboda, kdežto závislost znamená připoutanost. Chci tím říct, že pokud se někdo stane na pátém patře závislým, tak tou závislostí z něj automaticky vypadává někam dolů ... V tom je možná to velké umění - nelpět na tom, že musím mít ten orgasmus za každou cenu každý den ...

Tady to vypadá, jako že závislost je něco negativního. Co když závislost může být i pozitivní? Jsme závislí na jídle, a přece nám chutná. Kupujeme si ochucené nápoje, i když by nám stačila voda. Ale tak jako tak bychom bez tekutin zemřeli.
V podstatě jsme závislí na dopaminu a endorfinu, a je jedno, jestli ho získáme ze sportu, nebo z pracovních úspěchů či uspokojení. Všech závislostí se zbavit nemůžeme (leda smrtí). Proč tedy nebýt v pohodě závislý na něčem příjemném? Práci, sportu, koníčku? Prostě se "musím", potřebuji jednou za čas provětrat a jsou chvíle, kdy i bez kola cítím jakýsi absťák...
Proč se neseberealizovat něčím pozitivním, na čem jsme závislí?

Mně to přijde jako mimořádně těžká otázka. Možná není nutný to cpát do pater. Mně se zdá, že věci ve kterých se snadno dovedu ztratit, které mě pohltí mě jednoduše a nepozorovaně mohou začít přitahovat a držet víc než by bylo zdrávo. Prostě se jednoho rána probudím a už to nejsem já, kdo rozhoduje o svým životě. Nějaká divná síla mě táhne někam, kam možná ani nechci. Prostě ta seberealizace má i svou stinnou stránku. Přijde mi důležité, být si toho vědom.

@ 13: Jo, to máš pravdu, jde o to vědět, že ze zábavy a seberealizace se může stát závislost a může mít negativní následky. A jestli tomu budeme říkat "riziko pátého patra" nebo "pád do nižšího patra" je úplně jedno.

Úplně jsem zapomněl pochválit ten geniálně ÚCHYLNÝ titulní obrázek! :-)