Peoplecomm - peníze nebo život

Představte si, že jste v pražské Chuchli, v Pardubicích, v Karlových Varech nebo na jakémkoli jiném dostihovém závodišti. Je krátce před startem, vy sedíte na tribuně a sledujete koně a jezdce. Najednou si povšimnete něčeho podivného… V jednom ze startovních boxů chybí kůň! Jezdec ale nechybí. Připravuje se podobně jako ostatní, ovšem sám, bez koně.

Stejně jako se žokej bez svého zvířete daleko nedostane, ani my to v našich životech bez koní nezvládneme. Jezdci mají své čtyřnohé, my zase své blízké, šéfy, přátele nebo známé. Jezdec je tak úspěšný, jak úspěšného si vybere koně. A nám se do velké míry daří tak, jak se daří našemu šéfovi, kolegům, přátelům, známým nebo i životnímu partnerovi.

Rozhlédněte se po úspěšných žokejích a úspěšných a spokojených lidech. Chvíli je pozorujte a pravděpodobně zjistíte, že mají jednu věc společnou: vsadili na správného koně. Na koně, který je schopný, populární a jemuž mohou důvěřovat. Vsadit na nejinovativnější firmu v oboru a v ní na šéfa, který je díky svým dovednostem vyzdvihován a oceňován, je jako den a noc v porovnání s nástupem do firmy, o které nikdo neví, k šéfovi, kterého nikdo nezná!

Vybrat si dobrého koně zní až banálně jednoduše. V životě však potkávám až příliš udřených žokejů-zaměstnanců, kteří se dřou právě proto, že běží sami, nebo je veze mizerný kůň. Vystresovaný, uhoněný, vystrašený, neschopný a nepopulární kůň (=šéf) člověka daleko nedoveze. Netrvá to dlouho a i žokej-zaměstnanec je vystresovaný, uhoněný a vystrašený… Přece jenom platí, že jsme tím, s kým jsme.

Proč tedy na závodiště vybíhat bez koní? A proč sedlat ty méně schopné, když si mohu vybrat? Přeji vám šťastnou ruku a pěknou jízdu!