Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Všechno to stojí za prd!

Všechno to stojí za prd!
Foto: carf

Na Michala se můžeme spolehnout!
Na otázku: „Jak se daří?“, odpovídá vždy až strašidelně stejně: „Všechno to stojí za prd!“
A já, když se okolo sebe rozhlédnu, mám pocit, že zdaleka není sám. V metru, v autobuse, na silnici za volantem nebo jen tak na ulici aby úsměv pohledal. Když se někoho zeptám, jak se má, velmi často slyším v jiné formě to, co říká Michal: „Hrozná honička, problémy s manželkou, nemocné děti, problémy s kolegy, mizerné počasí, špatně spím, nestíhám…“
Obzvlášť v období, kdy zešedne obloha (od října do dubna), bych to tady proto nejraději zabalil a odjel někam, kde se „daří lépe“.

Na sklonku loňského roku jsem strávil několik týdnů v západní Africe. V zemích, které již léta okupují poslední příčky v tabulkách kvality života (podle měření WHO, FAO, Amnesty international a dalších organizací). Nepřestane mě fascinovat, jak šťastný dokáže člověk být i v naprosto neobyvatelných (z našeho pohledu) místech planety.

Roční příjem okolo 200 dolarů není v subsaharské Africe žádnou výjimkou. Přesto jsou místní lidé často spokojenější než jsme my Evropané…

Pár čísel, která mě vždy ohromí:
Mali, Niger, Burkina, Guinea-Bissau patří mezi nejchudší země světa. Roční příjem okolo 200 dolarů (tj. 4000 Kč) zdaleka není výjimkou. Pro představu: litr benzinu vyjde na 30 Kč, láhev piva na 30–60 Kč.

V Nigeru dokáže pouze 14 % dospělých číst a psát (co se žen týče, podíl klesá na 9 %). Na 100 000 obyvatel zde připadají 3 lékaři (v Praze je jich 700 na 100 000 lidí).
V Sierra Leone zemře 200 dětí z tisíce. V ČR 5.
V Nigeru porodí žena během svého života průměrně 8 dětí a úmrtnost při porodu, která je tu nejvyšší na světě, činí 1600 úmrtí na 100 000 porodů.
A ještě jeden údaj mě vždy, když se s ním setkám, vyvede z míry. V Guinei, Mali, Gambii chybí až 90 % žen klitoris nebo i jiná část zevních pohlavních orgánů.

Ve většině afrických velkoměst je tak špatný vzduch, že i místní obyvatelé se venku nezřídka pohybují s náhubky. Přes všechny potíže a nedostatky jsou ale místní lidé převážně šťastní. A když svým africkým přátelům vyprávím o Michalovi, nerozumějí mi. Tam, kde je elektřina, je i televize s filmy a informacemi z našeho světa. Můj kamarád Tapo kroutí hlavou: „Vždyť u vás hladem nebo na malárii nikdo neumírá. A kdy naposledy u vás byla občanská válka?“

Mezi Michalem a Tapem existuje jeden významný rozdíl. Michal se porovnává s těmi úspěšnějšími, bohatšími, krásnějšími… (naše média jsou těchto příkladů plná!) a nikdy tak nemůže mít dobrý pocit. Nikdy totiž nebude ten nejúspěšnější a nejkrásnější. Když se okolo sebe rozhlédne Tapo, vidí pouze bídu a řekne si: „No, nemáme my se vlastně dobře!?“

Obrovským problémem této části světa je malárie, na kterou zemřou ročně až tři miliony lidí, z toho 90 % právě v Africe. Z nich je 70 % dětí do pěti let. To znamená, že každých 30 sekund umře někdo na malárii. Přitom už jen spánek pod moskytiérou by tyto počty dramaticky snížil.

V Burkině Faso dokáže pouhých 13 % dospělých číst a psát. V páté B. soukromé školy Abdoula Karima Camary, ve třídě o rozměrech 5×9 metrů se dvěma malými okénky, bez elektřiny, se  v 35 oC tísní až 45 žáků ve věku od 7 do 22 let.

Kanalizace v Kayes, stotisícovém městě na západě Mali, je otevřená. Splašky a veškerý odpad tvoří tu nejúrodnější půdu pro malarické komáry.

Před deseti lety byly plasty výjimkou. Dnes tvoří obrovský problém celého rozvojového světa, který místní obyvatelé nejčastěji řeší tím, že PET lahve, igelitové sáčky a tašky a jiné obaly zapálí.

Typická západoafrická kuchyně. Vaří se na dřevěném uhlí. Kouř uvnitř malé těsné místnosti je častou příčinou nemocí dýchacího ústrojí a rakoviny.

Stejně jako my mají i obyvatelé zemí v západní Africe své hrdiny (samolepka běžně k vidění na taxících v Senegalu, v Mali a dalších zemích, kde rytmus dne určuje islám).

 

Přes veškerou bídu a katastrofální stav životního prostředí ve městech převažují úsměvy, smích, plácání se do rukou…

Další fotky naleznete i v našich pohlednicích.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Blackbead

    Hodne siroke a zajimave tema. Cim to muze byt? Vliv civilizace? Kultury a historie? Vlastneni a majetku? Slozitych socialnich struktur? Viry a ateismu? Sediveho a studeneho pocasi v zime :-) ? Fakt je, ze jakkoli mam ke generalizovani typu „charakteristickych narodnich vlastnosti“ odpor, tak toho brblani na pomery u nas bylo a je porad dost.

  • Tomáš

    Kamarádi, Češi žijící ve Švédsku, nám předevčírem říkali: „Vůbec se nedivíme, že mají Švédi potíže s alkoholismem a sebevraždami.“ Rozední s v 9.30 ráno a v 15.30 už je zase tma a jinak je furt šedo, šedo a zase šedo.

    V zimním období kmitá na stockholmským letišti jedno jumbo „Thai air“ za druhým.

    Jo, jo, ta šedá barva na obloze na nás má ale vliv…

  • duri

    mna ked sa niekto spyta ako sa mam VZDY odpoviem NAJLEPSIE!!!nex sa mam akokolvek…nererite ale ked za den 10 krat poviete „najlepsie“ tak sa na konci dna nex bol akykolvek najlepsie mat budete :D

  • Tomáš

    Duri, to je chytrý! Zkusím. Díky za tip.
    Mám jednu mini-obavu. Jeden můj známý mi na otázku: „Jak se daří?“ odpovídá vždy „Stále lepšie a lepšie.“ a já pořádně nevím, jak se s ním dostat za tuhle obecnou větu k tomu, jak se skutečně má… což je to, co mě zajímá a proč se ho na to ptám.

  • Marika

    Veľmi ma zaujal tento článok, tak ako celý web. Ja si myslím, že so vzdelanosťou a moderným spôsobom života, života stále byť lepší a lepší, vytráca sa spokojnosť, radosť, úsmev. Čím viac človek pozná, tým viac ho to zaťažuje, ubíja.Samozrejme súhlasim s tým, že na duševnú pohodu prispieva slnko-svetlo.

  • Blackbead

    Kdyz se me nekdo pta, jak se mam, tak odpovidam po pravde. No a vetsinou se mam dobre nebo vyborne. Zajimave je sledovat reakce lidi – fakt je asi vetsina zvykla na to „stoji to za prd“ nebo „jakz takz“, takze nekteri se na to „vyborne“ tvari dost prekvapene.

  • Jari

    Jedná se o velmi zajímavé pohledy na naše životy tady a v Africe. Myslím si, že jsme moc ovlivňováni společností, ve které žijeme a která nás žene do jámy lvové. Dost často mám ze svých přátel pocit, že pro ně spokojenost znamená mít všechno, co má ten druhý a hlavně moc nepokulhávat…
    Před 2 roky jsem začala finančně podporovat jednu holčičku z Guinei. A i když mí známí zpochybňují dopisy a obrázky od ní, stojí mi to za to. Hřeje mě pocit, že jsem jí dala šanci, aby chodila do plnohodnotnější školy a rozšířila počet vzdělaných v zemi. Soudím, že je to minimum, které jí můžu nabídnout…Tomášovi zkušenosti z Afriky závidím.

  • Tomáš

    Většina těch, co se bídou zabývá říká, že (z dlohodobého pohledud) pomůže ze všeho nejvíc vzdělání a infrastruktura. Co se vzdělání týče potom hlavně u žen. Třeba už kvůli tomu, že žena, která má přehled si už nenechá udělat 10 dětí, které ztěží uživí nebo ochrání.

    Mně je tahle adopce na dálku velmi sympatická. Samozřejmě člověk nezabrání, aby si za jeho peníze koupili příbuzní berana. I kdyby se jen polovina dětí, které na dálku podporujeme za ty peníze naučila číst a získala tak informace, udělá to kus práce. A proč zpochybňovat dopisy a fotky? K čemu? Nepřestává mě udivovat, jak nedůvěřiví jsme ke všemu a ke všem.

  • Blackbead

    Ted mozna budu vypadat jako zpatecnik – ano, vzdelani, infrastruktura… Ale neni to prave ta civilizace, ktera pak lidem vezme jejich pocit stesti? Tak se tak trochu obloukem vracim k prvnimu prispevku.

  • Tomáš

    To je výborný postřeh.

    Řekl bych mega-komplikovaná otázka.
    Gatesova nadace v současnosti v Africe například financuje ze všeho nejvíc základní očkování. Nadchlo mě při téhle návštěvě kolik front matek s dětmi na očkování jsme potkávali v různých městech. Všude visí různé plakáty, které pomocí obrázků vysvětlují, proč je dobré nechat dítě oočkovat. To tam před deseti lety nebylo. A má to výsledky, alespoň podle toho, co čtu. Dětská úmrtnost klesá. Tj. řeší ten základ všeho – přežití a zdraví. Jenže když se matka nevzdělá, bude mít dál deset dětí a ty neuživí… Obecně žena bez vzdělání je odkázáná na muže, který jí vyrábí jedno dítě za druhým. A to je začátek konce. I když zase je to relativní. Nikdy před tím jsem neviděl tolik dětí chodit do školy. Nechodit do školy je dnes v mnoha místech spíš výjimkou. Z toho mám radost. Když jdu do školy, otevírají se mi možnosti – dokážu lépe využít to, co život nabízí, tj. ne pouze přežít ale také třeba přispět k něčemu na týhle planetě. Vezmi si, jak málo se Afrika zapojuje do světového dění. Proč? Proč ne?

    K té infrastruktuře: když chce někdo podnikat, v takovém Kamerunu potřebuje něco okolo dvou set razítek a dva roky (přesná čísla si nevybavuju, tj. orientačně plácám). Každé razítko = úplatek. A tak se na to každý vyprdne a raději žije v bídě. Tj. i to vzdělání se pak míjí účinkem.

    Myslím si, že z pohledu jednoho lidského života nám chybí nadhled. Procházíme vývojem, který začíná bojem o přežití a směřuje (snad) k nějaké míře moudrosti, kdy místo soutěžení a vyražďování se budeme více spolupracovat. Afrika bojuje o přežití. My honíme hypotéky, kupuje si nový káry, ale jsou už na světě místa, kde mají lidi „vyděláno“, přestávají se honit a tudíž být naštvaní a začínají žít a být šťastnější.

  • duri

    pre tomasa. nemusis mat obavy! ten kto sa skutocne zaujima po xvilke pride nato ako sa ma ten dotycny v skutocnosti. od toho su priatelia aby vedeli a hlavne mali zaujem vediet ako sa mam skutocne! a pre ostatnyx sa mam najlepsie :D nex zavidia nex si myslia co si myslet chccu mne to je jedno :D…

  • Tomáš

    Duri, nerozumím. O čem mluvíš/mluvíte? Díky.

  • duri

    prepac Tomas…nevsimol som si ze je tu niak viac tych tomasov :D…ja som len reagoval na reakciu na moju reakciu na clanok :D, ktoru /tu reakciu :D/ napisal Tomáš | 18. února 2008 | 14:36….takze si to precitaj a ak neporozumies mam pre teba dobru radu…zivot je boj a nie vzdy musis vedet o co ide :D

  • Tomáš

    Aha. Už rozumím. Dík.

  • dnes

    „Nezpívám protože jsem šťastný.
    Jsem šťastný, protože zpívám.“

    Jak ono to vlastně je????

  • Blackbead

    No tak to mi neda nepridat jeden momentalne aktualni vyrok:

    „Prsi, tak se raduju.
    Protoze kdybych se neradoval, stejne by prselo.“

  • roman

    Tiše sedím

    tráva roste
    přichází jaro
    :-)

  • Damaren

    Obávám se, že problém souvislosti chudoby a štěstí není tak jednoduchý. Je to dobrý postřeh pozorování, že ti nejchudší, bývají často spokojenější, než bohatší. Pěkně to ukazuje na to, že spokojenost člověka leží jinde, než v materiálním dostatku. Jenže problém není jen v tom srovnávání.
    Za ten materiální blahobyt, který v Africe nemají, my platíme svoji svobodou, nekonečnými stresy a strachy. Platíme tím, že trávíme celý bdělý život v práci a nemáme úniku.
    To samé nabízíme zbídačeným Afričanům. Dokud měli svoje chýše, neznali nemoci, které jsou tam dnes běžné, neznali války s tak devastujícím dosahem. Neznali hlad a bídu. Tu přinesl bílý člověk. Je jedna věc, kterou většina ekonomů nechce přiznat: bídnost zemí třetího světa leží v našem černém svědomí. Severní polokoule drancuje suroviny a pracovní sílu polokoule druhé, to je nezpochybnitelný fakt, pro který existují tísíce důkazů (a nemyslím jen koloniální nadvládu). Naše pohodlí je vykoupeno jejich utrpením. Ty loutkové zkorumpované vlády, které pak chtějí dvě stě razítek tam povětšinou někdo mocný dosadil (opět pro to existuje celý pytel důkazů – kdo chce, najde, kdo nechce, popře všechno).
    To, že jim nabízíme naše vzdělání a infrastrukturu je jen taková malá náplast (dobře i za ní) za zlo napáchané za generace. Stovky jiných svébytných a soběstačných kultur ta naše západní přeorala, zničila a zadupala do země. Naše nabídka je jen vykázání na cestu zkázy, kterou jsme se sami rozběhli. Je to snad dobře?

  • na

    to Damaren: To drancování cizich zdrojů je pekne popsané ve filmu „Zeitgeist Addendum“ (video.google.com) v casti „Najemny ekonomicky vrah“.
    Ta část zacina asi na 20. až 24. minute filmu, nevim presne…