Peoplecomm - peníze nebo život

Chodim obcas do jedne hospody. Porad ten samy dum, to same pivo. Jen - pivo neni vzdycky idealne vychlazene, cisnici se stridaji a ne kazdy mi sedne, u stolu vedle jednou sedi nekdo zajimavy a jindy tam rvou nejaky pobudove, no a ja mam taky pokazde trochu jinou naladu. Vysledny dojem - kazdy den je to jinak.

Každým rokem jednu část své dovolené trávím na stejném místě, letos už to bude šestým rokem, každý rok si říkám, že letos je to už naposledy, vždyť tohle už znám a pak tam vždycky stojím(občas i se slzami v očích) a říkám si, jak bych mohla, vždyť jsem toho ještě tolik nezažila, neviděla....A pokaždé si přivezu jiné zážitky, jiné fotky....každý den je jiný :) a to je moc dobře

No jasně... vidět, slyšet, někde být nerovná se znát. Znát nerovná se pochopit. Pochopit neznamená umět předat dál.
Pěkný příklad!

A nebylo to třeba tím, že v deštivém období je sice vedro a komáři, ale tolik se nepráší? Nebo tím, že s přibývajícími roky stoupá nárok na komfort? Musím říct, žeprvní den mé první návštěvy Senegalu jsem všude v Dakaru viděla na ulicích polehávat lidi. Spoustu lidí, všude leželi, na rozích, na chodnících. Druhý den už tam nebyli, ani třetí, ani při mé další návštěvě, už nikdy. Ani když jsem se po nich rozhlížela. Zmizeli? Nebo se stali neviditelní? Spíš to bude ta druhá možnost, ale lámu si nad tím hlavu stejně, jako vy nad těmi pohlednicemi. Protože tu k tomu není kolonka, kterou bych vás mohla pozvat i na svůj blog (nejen, ale převážně) o Senegalu, dovoluji si zaspamovat v komentáři (dělám to nerada, ale snad mi odpustíte, projednou... manzelka.bloguje.cz ).

Moc prima blog, manželko. Díky za tip. Těší mě, že se někdo tímhle tématem zabývá a je to v našem jazyce první místo, kde něco takového potkávám. Hodně zdaru!