Peoplecomm Blog o širších souvislostech svobodného vedení sebe sama, lidí a firem. Od roku 2007

Blog o svobodě v práci

Jste-li zde poprvé, přečtěte si Úvod do blogu a problematiky.

Všechno znám. Od všeho mám klíček.

Všechno znám. Od všeho mám klíček.

23. 8. 1996, Dakar, Senegal

Posílám Ti slunečný, trochu zpocený pozdrav ze Senegalu. Máme se výborně. A neustále na Tebe vzpomínáme. Afrika je nádherná. V životě jsem nic takového neviděl. Na jednu stranu strašná bída, ale na druhé straně lidé jsou šťastní a přátelští. Jelikož je deštivé období, teploty se pohybují okolo 35 oC. Už se těším, až Tě uvidím a budu to moci vyprávět.

08. 1. 2008, Dakar, Senegal
Posílám Ti pozdrav ze zbídačelé Afriky. Hustý prach z cest, dým z příšerně ojetých aut, tuny hořících plastů, všudypřítomný smog z vaření, zápach tlejících odpadků,… to všechno dohromady tvoří koktejl nedýchatelného vzduchu. Je to tak špatné, že jsem onemocněl. Kromě antimalarik už beru i antibiotika. Snažím se vyměnit si letenku a dostat se odsud.

Text dvou pohlednic, které jsem posílal ze stejného místa v rozmezí zhruba dvanácti let.
S odstupem času kroutím hlavou nad tím, co jsem o těch místech psal. Dakar v roce 2008 se od toho v roce 1996 zase tolik neliší. Ten nedýchatelný vzduch tam byl i tenkrát. Jak to, že jsem nejprve jásal a letos si stěžoval?

To, že jsem někde byl, něco viděl nebo absolvoval, zdaleka neznamená, že to znám.

Došla mi jedna důležitá věc: Někde být, něco slyšet, vidět, cítit nebo ochutnat zdaleka ještě neznamená to znát. Uvědomil jsem si, kolikrát denně člověk prohlásí, že viděl ten či onen film, že zná nějakého člověka nebo firmu, že jedl určité jídlo nebo absolvoval nějaké školení… Připomněl jsem si, že přístup „odškrtnout – absolvováno“ nefunguje. To, že jsem někde byl, něco viděl, absolvoval, zdaleka neznamená, že to znám a mám na to definitivní názor. Zjistil jsem, že mohu pětkrát přijet do stejného místa a pokaždé si odvézt jiné dojmy. Mohu si desetkrát přečíst jednu knihu a vždy v ní najít něco nového podle toho, jak se v daný moment cítím a co právě prožívám.

Pokud máte také tendence k mentalitě „všechno znám a od všeho mám klíček“, zvažte, zda se nezkusíte opakovaně podívat na něco, co už „znáte“. Třeba vás nový pohled překvapí tak jako mě letos v Senegalu.

Knihy o svobodě v práci

Všechny knihy
Podivín
Podivín
Richardo Semler
Objednat
Svoboda v práci
Svoboda v práci
Brian M. Carney, Icaac Getz
Objednat
Štěstí doručeno
Štěstí doručeno
Tony Hsieh
Objednat

Peoplecomm kurzy

Všechny kurzy
Cesta kolem světa
Cesta kolem světa

Začíná v dubnu 2012.

Přihlásit se
Liberalizační leadership
Liberalizační leadership

26.-27.11.2012

Přihlásit se
Jak si SKUTEČNĚ  rozumět?
Jak si SKUTEČNĚ rozumět?

12.-13.11.2012

Přihlásit se
Silné stránky
Silné stránky

Jak postavit život na
silných stránkách?

Přihlásit se
Svoboda v práci
Svoboda v práci

25.-26.10.2012

Přihlásit se
Den čili 86 400 vteřin
Den čili 86 400 vteřin

29.-30.3.12

Přihlásit se
Lekce Tanga
Lekce Tanga

24.-25.3.2012

Přihlásit se
Komentáře Přidat komentář
  • Blackbead

    Chodim obcas do jedne hospody. Porad ten samy dum, to same pivo. Jen – pivo neni vzdycky idealne vychlazene, cisnici se stridaji a ne kazdy mi sedne, u stolu vedle jednou sedi nekdo zajimavy a jindy tam rvou nejaky pobudove, no a ja mam taky pokazde trochu jinou naladu. Vysledny dojem – kazdy den je to jinak.

  • Elsa

    Každým rokem jednu část své dovolené trávím na stejném místě, letos už to bude šestým rokem, každý rok si říkám, že letos je to už naposledy, vždyť tohle už znám a pak tam vždycky stojím(občas i se slzami v očích) a říkám si, jak bych mohla, vždyť jsem toho ještě tolik nezažila, neviděla….A pokaždé si přivezu jiné zážitky, jiné fotky….každý den je jiný :) a to je moc dobře

  • no parking

    No jasně… vidět, slyšet, někde být nerovná se znát. Znát nerovná se pochopit. Pochopit neznamená umět předat dál.
    Pěkný příklad!

  • Manželka

    A nebylo to třeba tím, že v deštivém období je sice vedro a komáři, ale tolik se nepráší? Nebo tím, že s přibývajícími roky stoupá nárok na komfort? Musím říct, žeprvní den mé první návštěvy Senegalu jsem všude v Dakaru viděla na ulicích polehávat lidi. Spoustu lidí, všude leželi, na rozích, na chodnících. Druhý den už tam nebyli, ani třetí, ani při mé další návštěvě, už nikdy. Ani když jsem se po nich rozhlížela. Zmizeli? Nebo se stali neviditelní? Spíš to bude ta druhá možnost, ale lámu si nad tím hlavu stejně, jako vy nad těmi pohlednicemi. Protože tu k tomu není kolonka, kterou bych vás mohla pozvat i na svůj blog (nejen, ale převážně) o Senegalu, dovoluji si zaspamovat v komentáři (dělám to nerada, ale snad mi odpustíte, projednou… http://manzelka.bloguje.cz ).

  • Tomáš

    Moc prima blog, manželko. Díky za tip. Těší mě, že se někdo tímhle tématem zabývá a je to v našem jazyce první místo, kde něco takového potkávám. Hodně zdaru!