Vyčurat, vykakat a do práce!
Představte si, že vás to dole tlačí. No, znáte to!? Močový měchýř a konečník. Buď jeden nebo oba napnuté k zbláznění. Člověk sedí v autě, které je právě v zácpě nebo cestuje hromadnými prostředky či sedí na poradě a je mu blbé odejít.
Prostě nic příjemného. Jediné, co ho v tu chvíli zajímá je to, kdy už se konečně vyprázdní. Čím více to tlačí, tím méně nás zajímá cokoli jiného. Nevyprázdněnému člověku mávejte před očima penězi, pokuste se ho svést k vášnivému milování, nabídněte jakoukoli jinou vábničku a N E U S P Ě J E T E!!!
Triviální, ne!? Přesto si tuto zákonitost v životě ne a ne uvědomit. Připomeňme si dvě teorie, které se hierarchií (tedy tím, že některé potřeby mají přednost před ostatními) lidských potřeb zabývají. Snad nejpopulárnějších pochází od amerického psychologa Maslowa. Ten, ve zjednodušené formě, říká, že potřebujeme nejdříve dýchat, jíst, pít, spát, milovat se, močit, kakat a cítit se zdravý. Pak se začneme zajímat o to, zda někdo nebo něco neohrožuje naše zdraví, rodinu, majetek a zdroje příjmů. Teprve potom se zajímáme o druhé, tj. o přátelství, rodinu a intimní vztah(y). Do té doby nás ostatní nezajímají. Když jsme spokojení s těmito třemi oblastmi života, přitahuje nás úspěch a respekt od ostatních. Úplně nakonec, když už jsem si vše předtím naplnil, potřebuji pocit sebe-realizace a toho, že mi věci dávají smysl. Podtrženo, sečteno: žádná věda – když opravdu potřebuji močit, nic moc jiného mě nezajímá.
Každý z nás máme v práci dvanáct základních potřeb. Víte o nich? Dokážete (si) je uspokojit?
Americký Gallup vyvinul před časem podobnou teorii, kterou popisují to, co potřebujeme v práci. V práci (pro mnohé překvapivě) zůstáváme lidmi. A proto máme i lidské potřeby. Maslow má svých pět škatulek. Gallup čtyři a vlastní potřeby popisují, na první pohled, jinou formou. Podstata je ovšem stejná. Říkají, že potom, co nastoupíme do zaměstnání nás ze všeho nejdříve zajímá to, co z toho máme. Potom to, co si ostatní myslí o tom, jak nám to jde. Teprve jestli se nám podaří jakž takž uspokojit tyto dvě oblasti, začínáme se zajímat o lidi. Najednou začínáme řešit, zda nám vyhovuje okolí – kolegové a firma jako celek. Úplně nakonec začínáme mít opravdovou chuť se učit nové věci. Každá ze zmiňovaných čtyř škatulí obsahuje 2-4 otázky: Co z toho mám? (otázka 1.-2.); B.Jak se mi daří? (otázka 3.-6.); C.Patřím sem? (otázka 7.-10.); D.Co se můžeme naučit? (otázka 11.-12.). Zde jsou, jedna po druhé:
1. Vím, co se ode v práci mne očekává?
2. Mám všechny podklady a výbavu pro to, abych mohl/a dělat svou práci jak nejlépe umím?
3. Mám v práci příležitost dělat každý den to, v čem jsem opravdu dobrý/á?
4. Pochválil mě někdo upřímně nebo poděkoval během posledních sedmi dní za mou práci?
5. Záleží mému nadřízenému na mě jako na člověku?
6. Je v práci někdo, kdo mě podporuje v tom, abych se učil/a nové věci?
7. Berou se v práci v potaz mé názory?
8. Mám pocit, že moje role je pro celkový výsledek naší firmy opravdu důležitá?
9. Podávají mí spolupracovníci ten nejlepší výkon?
10. Mám v zaměstnání opravdového přítele?
11. Mluvil se mnou někdo během posledních šesti měsíců o mém rozvoji?
12. Měl jsem během posledního roku možnost naučit se nové věci a vyrůst?
K čemu to všechno je? Když na tyto otázky dokáži bez váhání odpovědět „ano“, cítím se v práci spokojený. Čím nižší pořadí, tím důležitější ta otázka je. Například pokud mám pocit, že nemám každý den příležitost dělat to, v čem jsem nejlepší, nezajímá mě pochvala, nezajímají mě kolegové a kašlu na vzdělávání. Tj., je v mém nejlepším zájmu udělat vše, co můžu, abych mohl odpovědět kladně. Pokud vedu lidi, těchto dvanáct otázek mi radí, o čem se s lidmi bavit, na co se zaměřit, o co se snažit.
Úplně stejné stavy zažíváme v práci tam, kde máme chaos v tom, co, kdy a jak od nás kdo očekává. Tam, kde nefunguje počítač nebo chybí jiné pomůcky k práci. Tam, kde si většinu času přijdu jako slon v porcelánu nebo tam, kde mi nikdo nepoděkoval, jak je rok dlouhý… Právě v tom je síla zmiňovaných dvanácti otázek. Řekne vám tu starou, banální pravdu, kterou zná každý rodič: vyčurat, vykakat a…
Mimochodem, na těch dvanáct otázekvíce v našem sólotripu: knihy
si můžete odpovědět i mezi našimi testy (zde) nebo přečíst v : First, break all the rules.
-
Jindra