Peoplecomm - peníze nebo život

Představte si, že jste zašli k lékaři na preventivní prohlídku a po čtrnácti dnech naleznete ve své poště podobný e-mail.

Od preventivní prohlídky uběhly dva týdny a vy už jste zpět v běhu života. Večer přijdete domů, podíváte se do příchozí pošty. Mezi přijatými zprávami svítí i jméno vaší lékařky. V první chvíli si neuvědomíte, proč píše. Jste zvědaví. Zprávu otevřete, prolétnete větičku a poleje vás pot. Litujete, že jste to otvírali. Lékařka vás informuje o „OBJEVENÍ SE, V CYTOLOGII, BENIGNÍCH, BUNĚČNÝCH, ZMĚN...“ Ta hrůzostrašná slova na vás z textu přímo vyskočí. Nemáte páru, co tím míní. O to hrozivěji to celé zní. Rakovina!?, napadne vás. Přemýšlíte, co je to cytologie, vybavíte si, že vám dělali výtěry. Pravděpodobně tím myslí rozbor těch výtěrů. Začnete se pídit po tom, co znamená slovíčko „benigní“. To slovo zní samo o sobě strašně. Klepete se strachem a děsíte se rakoviny. Po chvíli listování slovníky cizích slov a brouzdání po internetu se z několika zdrojů ujišťujete, že benigní znamená v našem jazyce nezhoubný, a rakovinu vylučujete. Stále vás ovšem děsí spojení slov buněčné změny. Významu se však s pomocí slovníků ani internetu už nedopátráte. A protože je již večer, ani lékařce se už nedovoláte. Následuje bezesná noc, plná těch nejčernějších scénářů. Teprve druhý den dopoledne, kdy se lékařce dovoláte, zjišťujete, že je vše v pořádku, jen za tři měsíce máte přijít ještě na jednu kontrolu.

Tohle je případ naší známé. Vyměnili jsme pouze jména.

Dle mého názoru jde o ukázkový příklad neschopnosti komunikovat, se kterou se setkáte u většiny lékařů, manažerů i mnoha jiných profesí. Ve škole nás mučili diktáty, gramatikou a povinnou četbou. Proto nezbyl čas na to, aby nás naučili jasně se vyjadřovat nebo si naslouchat. Navíc sebevědomí většiny z nás je tak nízké, že nám nedovolí mluvit jednoduše. Vše balíme do hávu cizích slov a formulací a u toho si připadáme náramně důležitě.

Přestaňme už jeden na druhého dělat dojem a začněme se dorozumívat jako lidé!

Pokud vás ta myšlenka zaujala, udělejte si jednoduchý test: vysvětlete to, co děláte nebo co běžně vysvětlujete lidem v práci, malému dítěti nebo člověku nad osmdesát let. Pak je požádejte, ať vám vlastními slovy převypráví, jak to pochopili. Možná se dozvíte něco nového o své schopnosti komunikovat a zkusíte to trochu jinak než paní lékařka a milióny dalších.