Peoplecomm - peníze nebo život

Neni nic spatneho si koupit nemovitost na hypoteku :)

Chápu poslední větu správně? (Jakékoli škatulkování má ambici zjednodušit a pomoci tak porozumění.) Že škatulkování sice není dobré, ale když si ho budeme uvědomovat, tak nám pomůže porozumět? Bylo to tak myšleno? Já jsem totiž čekal, že to skončí takhle: Jakékoli škatulkování má ambici zjednodušit a zabránit tak porozumění. :-) Ale to jak je to napsáno v článku, a jak jsem to díky svým předsudkům nečekal, také dává smysl :-) Co vy na to? :-)

Jiří Prokop: Tomáš to myslel tak, že keď niekoho kto sa nám zdá divný niekam zaradíme, tak bude ľahšie pochopiť, že má iné hodnoty ako ja...vlastne to znamená to, aby sme si uvedomili ten rozdiel medzi nami a dotyčnou osobou a tolerovali ho alebo snažili ovplyvniť a nie nemať rád atď.

Radek: Ja zase na hypotéke nevidím nič dobré. XYZ ľudí má kvôli nej obrovské problémy a ešte omnoho viac ľudí sa kvôli tomu, že musia niekde bývať stáva otrokmi. Hádam na strechu nad hlavou má právo každý človek, preto by malo byť bývanie poskytnuté za nejakú rozumnú cenu a nie sa kvôli tomu upísať banke na 20 rokov alebo viac . To je u 30 ročného človeka skoro celý život.

No to je formulace..! Myslím tím to, že rozhození lidí do skupinek podle společných znaků pomůže porozumění. Slovíčko "škatulkování" bere většina z nás negativně. Asi jsem se mu měl vyhnout. Tj. tak, jak píšete Jirko.

Co se týče Radkovy poznámky na téma hypoték, mám naprosto stejný názor. Hypotéka je prostě hypotéka. To jestli je špatná to z toho dělá až naše přemýšlení. Aspoň to je můj názor. Já si všímám, že si mnozí lidé neuvědomují, jak velký díl svobody vyměňují za možnost bydlet podle svých představ. Myslím, kdybychom měli lepší informace o "pro" a "proti" nebyla by hypotéka zdaleka tak populární věc.

Ale pojďme raději podebatovat o rozdílech mezi generacemi. Vzal jsem to záměrně po povrchu. Přijde mi to super důležité téma pro to, aby člověk zbytečně neodsuzoval a nekritizoval jenom proto, že nerozumí.
Co se mě například týče - rady obsažené v etiketě pana Špačka nejsou pro mě. Stresovalo by mě se jich držet. Stejně tak nezvládám (ani mě nepřitahuje) život na netu v míře, která je běžná u "generace N".

Jak jste na tom vy s pochopením svých hodnot a s tolerancí lidí, kteří to mají (trochu) jinak?

Tomáš: Ja mám problém tolerovať vieru v Boha a dosť veľký problém.

Tomáš: Nakonec si ale myslím, že to slovo tam svůj význam má. Alespoň pro mě význam mělo. Protože právě to škatulkování jsem měl zaškatulkováno (jaký to paradox :-D) jako svojí špatnou vlastnost. Protože se říká, že člověk by neměl soudit druhé (což je vlastně takové škatulkování). Ale ono je to trochu jinak - člověk soudí a asi jen tak soudit nepřestane. A proto je mnohem důležitější se snažit svoje souzení/škatulkování pochopit než se ho jen snažit odstranit. Ono psychologické odstraňování se dost špatně realizuje. Jak lze odstranit něco, co už proběhlo? Tím, že to hodím někam do nevědomí mi neprospěje. Celá tahle tématika souzení a nesouzení je ale vcelku zamotaná :-) Jak se s tím potýkáte? :-)

A k těm generacím....... No, chtěl jsem to nějak napsat, ale zjistil jsem, že si s tím neumím poradit :-D Takže toho zatím asi moc nechápu :-) Sakryš, a to jsem si myslel, že jo :-)

No to je témat...
Třeba souzení. Ten mechanismus máme v hlavě. Protože o něm většinou nevíme, "soudce" soudí - dobrý, špatný, divný, nebezpečný... Na rozdíl od skutečného ale bez jakéhokoli prostudování spisů, seznámení se s případem. Díky němu odsuzuju, nálepkuju, miluju, nesnáším.
Kolikrát ale časem zjistím, jak moc se můj soudce zmýlil. A myslím, že jen když si ho dokážu uvědomit, ho můžu přestat poslouchat. Řekl bych, že netolerance, souzení má velmi často kořeny v nepochopení. Ať už je to víra v Boha nebo něco jiného. Na sobě jsem zažil, že teprve po létech snahy se dobrat, co lidí mají za slovíčky "Bůh", "náboženství", "víra" jsem začal rozumět. Následkem toho, můj soudce neměl potřebu soudit. On soudce soudí totiž zpravidla tehdy, když se cítím ohrožený. A protože je to všechno do velké míry nevědomé, potřebuju se zastavit a zamyslet. Jinak budu soudit dál s obvyklými následky.

Ale hlavně ty generační rozdíly. Třeba z pohledu pracovních revolucí revoluce.peoplecomm.… - generace X vyznává pyramidu, uctívá autoritu, nezpochybňuje pravidla. Přitom pyramidální uspořádání společnosti je podstatou toho proč tolik lidí nesnáší, co dělá v práci revoluce.peoplecomm.… (použil jsem v téhle položce stejné video jako zde). Tím, že do prac. procesu nastupuje ve velkém generace N - pyramida se začíná hroutit. Tihle mladí se ptají proč. Nechtějí už poslouchat šéfa, který šéfuje jen proto, že sedí o příčku výš, ale jinak je to mimoň. Už nemají tak velkou potřebu lézt druhým do zadku, odváží se mít vlastní názor a odvahu měnit věci (samozřejmě, že ne vždy k lepšímu).

Prostě ta generační proměna mi přijde nesmírně zajímavá a upřímně si od ní do budoucna hodně slibuju.

Moja troška do diskusie.
Ja patrím do generácie Y aj N vekom, myslením i životným štýlom.

Generácia N sa už rozhodla meniť svet k obrazu svojmu.
Ako príklad uvádzam pirátsku stranu a strany ktoré vznikajú v EU.
www.piratpartiet.se/…
euobserver.com/883/2…

I keď predpokladám že sa hlavne generácia X sa bude cítiť ohrozená.
Je to pochopiteľné. Ak niečo nepoznám alebo tomu nerozumiem bojím sa pretože neviem ako ma to bude / môže ohrozovať.

Asi najväčší problém je že ľudia sa nesnažia navzájom pochopiť svoje odlišné postoje, názory a dôvody.

To že je veľa vecí v systéme zle vieme alebo tušíme. Nie všetci si to chceme priznať. Každý z nás má svoj pohlaď na správne riešenie a na to či je to vôbec možné riešiť. Tak sa aspoň poriadne pohádame a nič nevyriešime.
Nič nezistíme len hovoríme ale nepočúvame. Preto sa nechápeme.

Co udělá generace N při výpadku el. proudu?

Pôjdu si kúpiť generátor alebo notebook ak už ho nemajú :)

X,Y,N – jiné generace, každá má nějaké znaky, návyky, historii apod. Líbí se mi tento popis odlišností i když nevychází z žádného průzkumu a je zjištěn pozorováním.

Každá skupinka vyznává jiné hodnoty. A mně se zdá, že právě proto nám působí stres - tím rozdílem hodnotového žebříčku, co je pro koho důležité. Nerozumíme si, nestíháme se, dohadujeme se, rozčilujeme se nad sebou, jak to kdo myslí a vnímáme se odlišně i když to myslíme dobře. A každý to přece myslí dobře, ne? Já X, já Y, já N!

Doplnila bych další pozorování:
X –individualista, musí si vše udělat sám hlavně proto, že druhý to tak dobře neumí, za vše odpovídá a potřebuje mít věci pod kontrolou, z druhého občas dělá nedokonalého, sebe povyšuje, nesnese ypsilona, protože se dívá na pokrok a jiný způsob myšlení negativně, potřebuje se držet jistot, má strach z nového a nepoznaného, strach z nedostatku, často je v projevech konfrontační a dává většinou jedinou možnost – buď to bude jak říkám….nebo…., drží se pravidel a nařízení

Y- otevřený k novým věcem, nezavrhuje možnosti, důležitost partnerství a vztahů, důvěra, spolupráce, porozumění, tolerantní, ixe bere jako jednu z možností a nepopírá ho, dá se s ním dobře domlouvat, protože není dogmatik, práci se snaží dělat v souladu s potřebami rodiny, umí i někdy na rozdíl od ixáka odpočívat, někdy má potíže s odhadem svých možností a na rozdíl od X se dost zadluží nebo unáhleně v práci práskne dveřmi, aniž by měl v sobě jasno, jak dál

N – má svůj svět, chce dělat co jej baví, umí si o své říci, pyramida je mu někde – důležité je, jak se s ním druhý domlouvá a zda to co mluví také dělá, Špačka sice neuznává, ale do společnosti se umí oblíknout a umí udělat dojem svou přesvědčivostí a umí se chovat, protože ta pyramida nebyla přece jen tak blbá a něco si z ní člověk může vzít. Důležité pro N je pochopení, že může pravidla měnit bez pocitu viny, když nefungují.
A když mu vypne proud a nejde počítač, tak si jde pokecat s kámoši , protože z internetu ví, jak je důležité komunikovat a sdílet. A v duchu si říká, že je to vlastně dobře, že nejde proud, protože toho sezení u PC měl už stejně za ty roky dost…..
A možná si vzpomene na to, co mu říkala babi a děda, co dělali, když nebyla elektřina a seděli u svíček nebo když byla první televize a oni ji měli první v baráku a všichni k nim chodili koukat atd. A přijdou na to, že to nebylo tak blbý, když ta technika nebyla ještě tolik v kurzu a že bylo také dost zážitků díky tomu, že hodně věcí nebylo……

Lidi (střední Evropa), kteří se narodili v roce 1973 a dříve jsou údajně prostřednictvím netu nezastižitelní. Já jsem 1971. Ku příkladu, telefonoval jsem poprvé v 18-ti z pošty. K počítači jsem si poprvé sedl, když mi bylo 22 let (když pominu ty socialistický stroje).

Nejedu Facebook ani Linkedin, neumím Twitter, nepoužívám Flickr. Jedině tenhle blog, občas něco "uploadnu" na youtube a chystám se učit wiki. Jsem starej. Týden bez netu mi celkem vyhovuje. A to je právě jeden z velkých rozdílů mezi generacemi dnes (ať už jim budeme říkat Y nebo Net). Míra napětí bez netu.... myslím. Já jsem lehce nervní, co se tu děje, ale zas se po letech učím užívat si přírody a vůbec světa mimo město, kancl a tak.

Každopádně mi přijde fascinující ty rozdíly sledovat a učit se z nich. Dííík, za všechnu tu debatu. Prima počtení!

k tématu: www.telegraph.co.uk/…

Pěkná přednáška k tématu: www.ted.com/talks/cl…

Jj, jsem typické Y :-) ale pokud je Robertovi ve článku 32, patří do N :-))

Zdravím...

docela podnětné...taky tak trochu škatulkuji lidi...už první dojem je automaticky hází do přihrádek v mé hlavě , ale i v srdci...
a taky jste si všimli, že si lidi pamatujte podle dojmu, pocitu, který ve vás zanechali? já si jména nepamatuji, ale vybavuji si tváře a právě ty "duchovní vibrace" každého, kterého jsem v životě potkal!

asi nemá smysl zde vyjadřovat své osobní názory na to, kam tento svět spěje a jak je mladá generace "ujetá" na PC a internetu:-)
můj názor na realitě mnoho nezmění...

na jednu stranu velký odstup a individualizace..na druhé straně "virtuální" společenství na netu...Prostě ta touha po komunikaci s lidmi podobně naladěnýmije je zřejmá!! a cestičky si vždycky najde:-)
..a o to více si vážím lidí, kteří si se mnou popovídají z očí do očí, naživo..podají si se mnou ruku a projdou se se mnou po parku:-)

i já podléhám démonu rychlosti a uspěchanosti..a hlavně povrchnosti...a odolávám právě díky tomu, že se mohu setkávat se staršími, zkušenějšími a moudřejšími lidmi...mladí mě zase inspirují k "pohybu" a při komunikaci s nimi "omládnu" :-)))