Mě vždycky září oči, když se objeví nový článek na peoplecommu! :-)

Fúha, silné!

:-). Geniální je taky myšlenka toho, zda to co řekneme by mohlo být poslední věcí, kterou jsme řekli – úplně na konci projevu.

opět super článek, který člověka dostává „výše“ .. ani krapet necítím nádech nějaké bezmoci a pesimismu. Super optimistická věc. Díky za inspiraci – něco podobného by bylo dobré aplikovat i při výchově dětí a při případných pochválách a „trestech/netrestech“ .. neexistuje bezmoc a vždy je možnost nápravy.

Výborný, děkuju! I slzu jsem ukáp!

Velmi doporučuju dokument HOME, na jehož konci jsem zažil hluboký pocit synergie lidstva jako celku, něco podobnýho jako tady u tohoto pána…

Moc pěkné a lidské video. Tomáš to podstatné vypichuje a já jen potvrdím pár vět, které jsou silné, inspirativní, důležité a možná k zapsání.

1. Kým jsem, když druhým kolem mě nezáří oči?
2. Záleží na našich slovech.
3. Co řeknu, by mohlo být poslední věcí, kterou jsme řekli.

A ještě k tomu videu. Je to ukázka toho, jak pohled na věc a jeho podání dokáže nadchnout i lidi, kteří třeba zájem o něco nemají nebo jsou lhostejní. Např. vážnou hudbu někdo nemusí, ale pak slyší takovovou přednášku a začne si třeba doma pouštět Vivaldiho nebo Bacha.

Někdo napsal, že nadšení je motor, který pohání svět.

Představme si, kdybychom měli kolem sebe plno takových nadšených rodičů, učitelů a vedoucích pracovníků v organizacích.

Moc pěkná přednáška a výtečný web, který jsem objevil teprve nedávno a už jsem tu strávil nějakou tu chvilku. Veliké množství pěkných článků a navíc spousta kvalitních linků, což je taky k nezaplacení.

Viděla,slyšela a četla jsem to.Když jsem pak jela s rodinou do města,povídám:,,prej lidi, co nemají hudební sluch neexistují!“
Všichni v autě reagují otázkou:,,Jak to?“
Citovala jsem Zandera: Protože bez hudebního sluchu by je
ani nenepadlo zařadit v autě rychlost!
Reakce smíchu a pochopení byla veliká.

Mimochodem tohle je, Martino, taky parádní věc, která by mohla pomoci nám všem, které česko-slovenský vzdělávací systém odnaučil zpívat. Možná jste si také všimli zajímavého jevu… když se zeptám předškolních dětí, kdo by si chtěl zazpívat – zpravidla do toho jdou všechny, když se zeptám páťáků, už je to jen pár třídních šprýmařů. Když jsem se vloni ptal na HR konferenci, kde bylo 200 personalistů, zvedly se 3 ruce.

ano, umím si něco takového představit na vybraných amerických školách – vyberu jednu zkušenost, která mluví za vše: kamarád studoval rok ve Státech na střední – a když psali první test, on netušíc, jak se věci mají, se začal ptát ve svém okolí a tvrdě narazil. Jak to vypadá u nás, asi tušíte.
Je to složitější, ale stejně je to zajímavý experiment, uvažuju o tom, že bych něco takového zavedla na vš, kde učím :-) ale nevím, jestli by mi to prošlo.

Od minulého měsíce už je na TEDu video k dispozici i s českými titulky :-)