Jinak me neprestava inspirovat pripad nasi kamaradky. Drela v korporaci a zaroven mela sen odjet do Indie a prilozit tam ruku k dilu u neceho smysluplneho. Zargistrovala se na http://www.idealist.org a uz je rok v Bombaji. Cesky firemni zivot plny schuzovani, prezentovani a mailovani povesila na hrebik a misto toho buduje v Indii skoly. Krasny priklad splneneho snu, myslim si.

Jako bych cítil, že je mi podsouváno, abych nepromanil svůj život prací pro korporace. Nicméně, jak poznáme plný a promarnění život? Jen subjektivním soudem dotyčného, toho, kdo život prožil. Já sám pracuji v podniku 40ti lidí a necítím pnutí jezdit budouvat školy do Bombaje. Chodím do práce, jsem s rodinnou, starám se o své okolí. Tak mohu vykonat mnoho dobrého, vždyť okolí si zaslouží stejnou pozornost, jako děti v Bombaji. Měl bych se cítit vinný, že žiju v blahobytné části světa? Pokud se na to neupínám, není to potřeba.

Díky za názor, Martine. Zajímavé podněty!
Přemýšlím odkud se bere pocit, že je ti „něco podsouváno“.
Celá tahle kampaň je pro lidi, kteří chtějí „měnit svět“, kteří cítí to pnutí odjet třeba budovat ty školy v Bombaji, co zmiňuješ. Moje poznámka o práci v korporacích je právě o lidech, kteří o něčem podobném sní a nejdou za tím (mám pocit, že jich potkávám celkem dost).

Taky přemýšlím proč cítit zrovna vinu (proč ne něco jiného???) z toho, že žiji v Evropě. Kde se to v nás bere?
Buď jak buď, díky za úvahu. Nutí mě přemýšlet.

[...] – už před třema lety jsem se radoval z projektu firmy Vodafone s názvem Rok jinak. Letos jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku a v rámci možností pomoci s věhlasem této [...]