Komentáře k Blog o svobodě v práci

Komentář k příspěvku O prokletí práce od Martina

Martina — Wed, 22 Feb 2012 20:13:00 +0000

Nebudem písať všeobecne, ale konkrétne môj prípad, práca vo výrobe. To čo robím ja, robím preto, lebo ešte nebol vymyslený automatický stroj, ktorý by to dokázal, alebo vymyslený bol, ale fabrika si ho nemôže dovoliť kúpiť. To znamená, že sme nútení pracovať ako stroje - bezchybne, vždy rovnakým tempom, jednotlivé úkony stále v rovnakom poradí. Najväčším negatívom je nuda, myseľ spí alebo sa túla, k práci je nepotrebná. Ale človek si zvykne, keď musí. Aspoň že sme platení relatívne dobre.
Inak, toto je môj prvý príspevok, aj keď web už poznám a sledujem už dlhšie a pán Hajzler je mi veľmi sympatický v tom ako premýšľa a čo robí. Fandím mu.

Komentář k příspěvku PZM #6 Zájezd za 49,- od Tomáš Hajzler

Tomáš Hajzler — Wed, 22 Feb 2012 15:47:00 +0000

Martensi, super. Díky. Vložil jsem to nahoru a šířím. :-)

Komentář k příspěvku PZM #6 Zájezd za 49,- od MartensPh

MartensPh — Wed, 22 Feb 2012 11:59:00 +0000

Asi to tady nezaznělo, ale tohle je docela dobré řešení, ať už to je pravda nebo ne :
http://www.facebook.com/photo.php?fbid=239972542756067&set=a.171045956315393.45606.141041132649209&type=1&ref=nf

Komentář k příspěvku Bít či nebít naše děti? od Tomáš Hajzler

Tomáš Hajzler — Wed, 22 Feb 2012 11:31:00 +0000

Nebít děti, zdá se mi, je v ČR extrémní názor. Souhlas, Pizi.
Jsou však i jiné části světa, kde je to názor většinový.
Jsou ale i jiné části, kde je bití dokonce veřejně doporučované a společností schvalované.
Záleží, kam pohlédneme proto, abychom se pochopili. Oko se samo neuvidí. Je nutné poodstoupit, abychom porozuměli sami sobě – geograficky, historicky, filozoficky,… prostě poodstoupit. Jinak to nejspíš neuchopíme. Myslím si já.

Komentář k příspěvku Bít či nebít naše děti? od Pizi

Pizi — Wed, 22 Feb 2012 11:22:00 +0000

Výchova je komunikace s mozkem dítěte. Ten prochází nějakým vývojem. Kognitivní schopnosti se mění. Proto je nutno „zprávu“ mozku předat tak, aby jí byl schopen porozumět na té úrovni vývoje, kde zrovna je. Novorozeně neukecáš, reaguje na jiné podněty. Nejsem vývojový psycholog, ale předpokládám, že bude existovat vývojová fáze, kdy fyzické násilí je tím pravým způsobem komunikace. Dokonce pravděpodobně existuje fáze, kdy je mozek přímo připraven na takové násilí a potřebuje ho zažít, aby ho integroval do osobnosti. Tak jako například dítě vychované tak, že vždy dostane co chce, nebude mít integrován koncept nedostatku a bude mít pak problém. Vše má své místo a čas. Takže si myslím, že pravidlo dítě nikdy nebít je extémní a nebezpečné.

Komentář k příspěvku Dr., Ing. & MBA o rovnováze od Tomáš Hajzler

Tomáš Hajzler — Wed, 22 Feb 2012 10:50:00 +0000

To jo. Něco se mění. Víc a víc lidí si všímá, že jsme to v pár ohledech života pře-pískli, že by to chtělo návrat k při-rozenosti (k tomu, s čím jsme přišli na svět). Díky!

Komentář k příspěvku Bít či nebít naše děti? od Tomáš Hajzler

Tomáš Hajzler — Wed, 22 Feb 2012 10:28:00 +0000

Hele, to je „scary shit“.
Fuj, úplně mě ten chlapík vylekal. Díky za tvoje linky, Romane.

Komentář k příspěvku Bít či nebít naše děti? od Tomáš Hajzler

Tomáš Hajzler — Wed, 22 Feb 2012 10:26:00 +0000

100pro souhlasim. cely je to mnohem, mnohem slozitejsi. a ja smekam pred moji manzelkou petou (a pred kazdou matkou), kdyz je s detmi nekolik dni v kuse 24 hodin denne. Ja bych to nezvladl.

Komentář k příspěvku Dr., Ing. & MBA o rovnováze od Rudy Klenovský

Rudy Klenovský — Wed, 22 Feb 2012 10:08:00 +0000

Aaaa to je bomba „Vždyť Disney nám to říkal“ :-) Super přednáška !!

Komentář k příspěvku Bít či nebít naše děti? od mamka

mamka — Wed, 22 Feb 2012 10:04:00 +0000

Tak som tu ja, zena. :-)) Manzel cita tieto clanky, a sem-tam mi nieco posle. Precitala som si clanok aj Vase reakcie. Plne s nimi suhlasim, ale aj tak si myslim, ze ste to brali prilis zosiroka.
Ja tiez nie som za bitie deti. Jasne ze nie. Hoci zda sa mi, ze tu sa preberaju vsetky vekove kategorie. A hlavne, su tu nazory muzov, ktori pridu z prace domov o 17,18 hodine a prave pomozu pri ukladani deti a to je vsetko. A vikend, ano, venuju sa rodine, ale v pondelok uz su prec. A ide asi o starsie deti.
Ja osobne mam doma dve male deti, 2,5 a 0,5rocne. A je to zaberak, hlavne, ked v noci kazdu hodinu vstavam k mladsiemu dietatu a cez den sa snazim venovat obom detom sucasne. A ked sa Vam starsie dieta cuvne kvoli mladsiemu, a neviete si poradit, uff. Ziadna pomoc, babky, dedkovia daleko, manzel dlho v praci. Takze zial, dochadza aj k vyhrazkam, capnutiu atd, nakolko diskusia a dohovaranie nepomaha. A skuste takto fungovat pol roka, a som zvedava, kto vydrzi. Iba matky, lebo matky su na to stvorene. Tym nechcem zatracovat muzov, nie, ste uzasnyyyyyyyy.
Iba treba rozlisovat situaciu doma, vek deti, pomoc z vonku atd. Jasne, ze ak deti su starsie, da sa s nimi diskutovat, viac rozumeju, viac chapu dohody, ale podla mojich skusenosti moja dcerka pocuva moje prve dve vety, potom je uz mimo. A moja druha dcerka, ak citi nepohodu, place, a vtedy sa mozete aj zblaznit a diskutovat, a ste v stave roztrhnutia, kedy komu ako vyhoviet.
A mozete ma aj roztrhat, ale takto to vidim niekedy ja. Su dni, ktore su uzasne, a su dni, kedy mam dost. A myslim, ze hovorim za matky, ktore su v takej istej situacii ako aj my.