Minulý týden se tu objevil článek o tom, proč principy přirozenost a lidskosti (které souhrně pojmenováváme termínem “svoboda v práci”) nefungují. Přišlo mi, že vyvolal zájem. Zahlédl jsem komentáře se slovy jako: “zajímavý”, “nový pohled”, “zbytečné nadšení tlumící” či „lépe bych hype kolem @svobodavpraci nepopsal“. Z pár míst zaznělo, že bych se k tomu měl vyjádřit. Sedím ve vlaku z Bratislavy (tři hodiny cesty přede mnou), a tak  zkusím popsat své myšlenky a pocity. S dovolením především ze široka a tudíž od věci.

Osobně docházím k závěrům, že jsme (jako lidstvo) náš přístup k životu, v mnoha ohledech pře-pískli. “Modusem vivendi” se stala soutěž, bezbřehý růst, měřený penězi a materiálním bohatstvím. Tento svět přitahuje lidi prahnoucí po moci (a tedy po penězích, poněvadž ty jsou klíčovým symbolem moci a spol. postavení). Podívejte se třeba na to, jaké je procento mužů a žen v politice a v byznyse. Nebo se podívejte, jaká povolání přitahuje politika. Kolik tam vidíte například filozofů, psychologů, vědců nebo učitelů? Kolik lidí tam skutečně rozumí životu (na rozdíl od byznysu… a jde tedy v naší společnosti o život nebo o byznys)? Je právní či ekonomické vzdělání předpokladem k tomu vést, směrovat, ovlivňovat životy druhých? Zalistujte si novinama nebo se podívejte na televizi a pozorujte témata, o kterých se tam diskutuje. Všimněte si, jaké lidi a jaké činy naše společnost vyzdvihuje. Jaké žebříčky (soutěžíme, proto potřebujeme měřit pořadí) sestavujeme a třeba jak smutní jsme, když se “nejbohatší Čech” propadne ze stovky nejbotaších lidí světa. Všimněte si i trendů v oblasti kvality potravin a životního prostředí, toho co dýcháme, pijeme, jíme. O míře korupce, tunelování nebo kmotrování ani nemluvím.

Kvalita života v naší části světa  nebyla nejspíš nikdy vyšší než je tomu dnes. Zdá se mi však, že žijeme více než nad poměry, vstříc sebe-destrukci.

Myslím, že patřím ke stále rostoucímu počtu lidí (Že by rok 2012??), kteří si všímají ne-zdravosti většinového systému a logicky toho, že tento systém přitahuje lidi ne-zdravé a ne-mocné (tedy po moci toužící), jejichž ne-moci poté udávají tón, styl a směr našim životům.

Já tyto hodnoty nesdílím. Věřím v lidskou přirozenost, rovnováhu, vzájemný respekt, svobodu a lásku a doufám, že to v mém případě nejsou prázdné slovo-skořápky. Systém “pod a nad řízenosti”, nekonečná krysí soutěž ve snaze vyrovnat se ideálům většiny, nedůvěra a všudypřítomná byrokracie a kontrola, leštění symbolů moci jsou hodnoty, které mi jsou cizí a považuji je za (pro dnešní svět) převážně destruktivní.

Vím, že nejsem zdaleka sám, kdo si těchto souvislostí začal všímat. Stále větší počet lidí už začíná více než pociťovat zvyšující se tlak a neudržitelnost systému. Možná i proto vítají někteří lidé myšlenky, které se točí okolo hnutí za přirozenější pracovní svět (a dalších podobných iniciativ) s nadšením.

Myslím si, že dnešní většinový systém nad- a pod- řízenosti, orientace na ekonomický růst, bezbřehého konzumu či dominance mužů se vyčerpal. Podle všeho, stojíme na prahu nové epochy.

Existují lidé, kteří následně hovoří o „ne-kritickém“ nebo „zbytečném“ nadšení. Mně jsou tyto přívlastky cizí. Já dávám euforii a nadšení přednost před smutkem, skepsí a depresí. Ale chápu a snad i respektuji, že některé lidi nadšení jiných ruší. Možná proto, že když byli v dětství příliš nadšení, přišel nějaký dospělý a to ne-kritické, dětské nadšení zkritizoval. Nevím. Proto chápu například pana Cuketku, že mu jiní přijdou jako “prodejci herbalife říznutí svědky jehovovi – viz zmiňovaný tweet”. Jen si říkám, co on o těchto dvou organizacích ví, když už se rozhodl je použít pro svoji opovrhující metaforu. Ale je to jeho rozhodnutí.

Tolik k tomu “zeširoka”. V Bratislavě jsme mimo jiné natočili krátké video, které je tak trochu o tom, co tu píšu, a tak ho s dovolením vkládám do úvodu.

Teď už ale ke zmiňovanému článku, kvůli kterému tenhle pamflet buším. Upřímně jsem si z toho pro sebe uměl vzít pouze dvě věci (snažím se pozorovat, zda se mi do toho nemíchá moje ego a věřím, že snad ne příliš). Zaujala mě myšlenka “širší diskuze” a optika efektivity. Za to díky. Pár věcí mě v tom textu ale rušilo. Možná i proto jsem si z toho nebyl pro sebe schopen příliš nabrat. Ty důvody jsou zde:

1. Optika výkonu – cítil jsem, že to psal člověk, který se na svět podnikání dívá „tradičně“, především z úhlu pohledu výkonu, produktivity a zisku (více viz výše).

2. Optika profesionality – na mnoha místech jsem měl dojem, že toto je opravdu odborná, expertní, nezávislá až guruovská analýza. Svět profesionálů (tak, jak si ho definuje většinová společnost) se zaměřuje předně na výsledky. Mně je bližší filozofie amatérismu (z lat. amare = milovat). Dávám přednost názorům, postřehům, hypotézám, experimentům spíše než pravdám, tzv. faktům a expertním analýzám.

3. Potřeba „ochytření se“ – možná proto, že touto „chorobou“ občas trpím, jsem citlivý na to, když se i někdo jiný má potřebu „ochytřit“ – když říká, či píše jak je vzdělaný, chytrý, jak dlouho a hluboko pracoval, kolik pomocníků mu s tím pomáhalo, kolik dalších chytrých lidí mu to odkývlo, a že o tom dokonce přednášel “na akademické půdě”…

4. „Ontologická arogance“ – tohle je příšerný termín, ale nenašel jsem lepší, který by popisoval stav, kdy si člověk „splete realitu s jejím vnímáním“. Čím víc se to stane, tím víc má potřebu tvrdit jak “to je” či jak “to není”, tím víc potřebuje diskutovat o tom, kdo “má či nemá pravdu”. Pro mě tohle byl text, kterému chyběla pokora (jako opak zmiňovaného jevu). Místo toho převažuje lpění na definicích a terminologii (alespoň mi to tak vyznělo).

5. Potřeba se vymezit – často přemýšlím, kde se bere naše lidská potřeba vymezovat se vůči okolí. Naše potřeba mluvit o tom, proč je něco špatně spíše než co je dobře. V tomto případě proč to, čemu říkáme svoboda v práci nefunguje. Trpím tím též a přemýšlím o příčinách i důlsedcích.

6. Iluze vědeckosti – tohle je záludný. Všiml jsem si mnohokrát, že dodat zdroje, obzvlášť nějaké cizkorajné do patičky, do indexu nebo přímo do textu dodá na věrohodnosti a někdy z obyčejného postřeho-článku udělá doslova vědeckou práci, což je to, co dnešní technokratický svět protěžuje. Já osobně považuji zdroje použité pro první nezávislou, guruovskou analýzu za chabé a nedostačující.

7. Obsah – Nevím, zda jsem chytil pointu příběhu, ale zdálo se mi, že vyzněním mělo být to, že to čemu říkáme svoboda v práci je snílkovský koncept, který tu je již léta a ve světě byznysu nefunguje. Hmm… I pokud si fčnost byznysu definujeme čistě přes peníze, potom hlásím, že já mám jiné zkušenosti. Co se týče produktivity a efektivity, doporučuji prozkoumat Southwest (největší let. společnost podle počtu přep. lidí 2009), IDEO (světová designová jednička), IKEA (zakladatel patří mezi nejbohatší lidi světa), Gore (jedna z nejinovativnějších firem světa) nebo třeba GE (dlouho nejobdivovanější firma světa). Z CZ/SK příkladů: Martinus.sk (největší a nejinovativnější distributor knih na Slovensku), Zaraguza (v celosvětovém měřítku jedna z nejrespektovanějších agentur v oblasti sociálního marketingu) nebo Websupport (jednička mezi hostingovými firmami na Slovensku), EtNetera (špička ve své branži v ČR).

Podtrženo, sečteno, rušila mě forma (viz body výše), ale hlavně i obsahově docházím k jiným závěrům. Celkově mi to přišlo příliš plytké, jakoby bez skutečného obsahu (pro mě). Omlouvám se, takový je můj dojem. Nemám ambici nikomu ublížit ani nikoho kritizovat, jen jsem zkusil popsat o co mi jde a jak se dívám na svět (po kolikáté už?), aby bylo lépe rozumět mým názorům a tomu, proč se věnuji tomu, co nazýváme svoboda v práci.

Snad to bude k něčemu. Samozřejmě, jako většina z nás, mám své slepé skvrny, a tak prosím – nenechte si své dojmy – ať už z tohohle či tohohle článku, pro sebe. Třeba nás to všechny posune dál. Kéž by! Díky & prima den!

Chci se podělit o zážitek s dnešního rána. O zážitek z nakupování s našimi dětmi.

Vyrazili jsme na návštěvu k přátelům v pražských Stodůlkách. Sedíme v autě (v Říčanech) a bavíme se s Péťou (mojí manželkou), že se potřebujeme zastavit v nějakém supermarketu pro něco k jídlu. To zaslechla Valérka (6,5 let) a okamžitě „jásavo-prosebně“ vykřikla: „Pojeďme do PennyMarketu!!!„. Péťa řekla, že ano, ale Valča tu svoji prosbu stihla během kilometrové cesty zopakovat ještě čtyři až pětkrát. Tak moc tam chtěla. A víte proč právě do Penny marketu? Před časem dostala pár samolepek, které si marketingoví mágové této firmy zvolili pro přilákání zákazníků. Soudě podle nás a našich přátel rodičů mega-úspěšně. Valča sbírá o 106 a její kamarádky taky.

Po nějakých deseti minutách jsme vstoupili do hangáru, šouráme se mezi regály a právě míjíme „mléčné výrobky“. V jednu chvíli se naše Valentýna rozeběhne, já se ani nestihnu nadechnout a ona drží náruč plnou Bobíků (Z nějakého důvodu mají tyhle výrobky přesně ve výšce, kam dohlédnou malé děti. Že by náhoda?). To mě dostalo, neboť tuhle věc naše lednička dosud nepoznala. Jenomže včera navečer jsme si omylem klikli na tohle video (Všimněte si počet shlédnutí):

Následovalo tvrdé vyjednávání, jaké zažívají možná tak na středním východě s několika náběhy na scénky tohoto typu (Týnka se umí ozvat):

Dokonce se mi snažil pomoct penzista, který právě kolem projížděl na invalidním vozíku. Podíval se na Valentýnu snad hůř než čert a řekl jí: „Jestli budeš zlobit, seberu tě a dám si tě do vozíku!“ To mě ale spíš rozesmutnilo :-(.

No a víte, jak jsem dopadl? Moje argumentace stála na tom, že tyhle věci nekupujeme, protože je považuji za nezdravé (považuji je za chemopotraviny, jejichž složení mě leká). Ptal jsem se Valentýny opakovaně, proč to chce, ale nebyla mi schopná odpovědět. Vy co si teď ťukáte na čelo, co jsem to za pána, že se diskutuju s takovýmhle prckem, tak vězte že jsme spolu zažili mraky diskuzí, kdy si sedám na zadek a které s mnohými dospělými v životě nezažiju. Ve finále jsem to ale vzdal a koupili jsme Pribináčka (Mixík), kterého považuji, podle složení, za podobnou škodlivinu jako zmiňovaného Bobíka.

Zaměřit reklamní komunikaci na děti je téměř jistá strategie. To věděl už strýček McDonald. Je to ale fér, je to opravdové a zodpovědné?

Ta zkušenost mi ale okamžitě připomněla některé scény z mého oblíbeného dokumentu Děti konzumu (viz nahoře), který stojí za to shlédnout párkrát do roka (pokud vás, jako mě, nebaví krysí předhánění se). Podotýkám, že nemáme televizi a kromě Respektu a občasného Apetitu se nám do domácnosti zpravidla nedostane žádný český časopis (ani oblíbené letáky). Přesto nás reklamní černo-kněžníci (nic ve zlým :-)) občas doženou. Vyrobí líbivé video nebo kolekci samolepek se zvířátky. A děti se pak postarají o to, že rodiče budou nakupovat. To je Matrix, přátelé. Tedy jedna z jeho fascinujících stránek.

A jak to souvisí se svobodou v práci? Myslím, že zcela zásadně. Pokud budeme manipulovat zákazníky a tlačit je do konzumu, myslím že můžeme zapomenout na to, že lidi budou v nějaké větší míře dělat to v čem jsou nejlepší, co je opravdu baví a co je pro druhé skutečně užitečné. Taková firma bude dál ten tupý stroj na vydělávání peněz se zaměstnanci, kteří dělají do velké míry něco, co je nejspíš nenaplňuje výměnou za peníze a vidinu povýšení. Stroj, ve kterém pravděpodobně ani nikoho nenapadne zamyslet se nad skutečnými důsledky toho, co ta firma dělá. A to, myslím si, není udržitelné. Bojím se, že až foukne silnější vítr (a že v Evropě už nám chvíli fouká), tak se nemá šanci udržet. Co myslíte?

Strávil jsem dnes parádní den na konferenci o „Zodpovědném podnikání“ v Bratislavě a potkal tu hromadu podobně naladěných lidí. Vždycky mě překvapí, kolik lidí si v Čechách a na Slovensku nestěžuje a místo toho mění svět okolo.            Jinak sem chci dnes hlavně vložit druhou část principů svobody v práci (č. 6 – 10) tak, jak jsem se je pokusil vysvětlit na minulém Setkání ke svobodě. Společně s principy č. 1 – 5 tak už máme základní opěrné body pro vybudování při-rozenější firemní společnosti. Alespoň podle mého názoru.

Zde jsou obrázky k té prezentaci, pokud byste je potřebovali …

A tady fotky z celého večera …

Jinak vás srdečně zvu na poslední, páté setkání, které se koná 29.5. od 18.45. Těšíme se na Mišo Trubana z kultovního Websupportu – viz Scrum@Websupport, Petra Skondrojanise a jeho čtyři dohody v práci Připomeňte si jeho přednášku z loňského Vzletu (viz níže) :-). Já osobně bych se chtěl zamyslet nad tím, proč není svoboda v práci (v našich podmínkách) častějším jevem, neboli jaké jsou její hlavní překážky či chcete-li proč nefunguje (abychom „zchladili zbytečné nadšení„). A samozřejmě opět popracujeme ve skupinách a pokusíme se z celého toho cyklu „vytáhnout“, co vytáhnout půjde. Lucka s Pavlem slibují rozmanitost. Těšíme se na setkání a já osobně na to, až nám dojde, k čemu tyto večery v HUBu nakonec přispěly.

A ještě zpráva na závěr. Dochází nám Svoboda v práci (to zní zajímavě více-smyslnně…). V Praze už nám došla úplně. A tak jsme minulý týden přivezli dvě stě kusů z Ostravy a většinu z Dobreknihy.sk (viz fotka níže). Na Slovensku i v Ostravě tak ještě něco zůstává, na svobodavpraci máme posledních cca 200 kusů, v HUBu a ode dneška i v Café Kafíčko, (kde ta kniha chyběla přes měsíc – pardon!) by měli mít dost (na fotce náš osobní skládek).

Jo a jestli něčí zrak zabloudil až sem dolů tak vězte, že trvale hledáme webového grafika. Pokud někdo máte schopnost malovat weby a vidíte smysl v šíření přirozenějších přístupů k práci, napište mi na: tomas@peoplecomm.cz. Díky! Užívejte!

V článku s názvem Jak najít ježka? najdete 23 cest (plus další v komentářích) k tomu, jak najít svůj talent a vášeň, tedy to nejpodstatnější pro práci v 21.století. To téma mi přijde natolik zásadní a komplexní, že jsme si ho vzali minulý pátek s Petrem do Chotkových sadů. Zde je výstup. Dobrou chuť!

Když už jsme v tom aktivismu, tak s dovolením přihodím ještě jedno video ze série „Postřehy z matrixu„. Tentokrát o tom, proč se vyrábí tolik (ne)kvalitních a (ne)zdravých věcí. To je též výživné téma, a tak se těším na vaše zkušenosti, postřehy a návrhy. Mějte se hezky!

Tohle mě už dlouho pálí, a tak se nemůžu nepodělit v naději, že přihodím něco málo do diskuze na téma zodpovědnosti, přirozenosti, zdraví a svobody. Pokud vás to chytne, mrkněte i na další „Postřehy z matrixu„.

Na tento projekt, který téma balené vody rozebírá, jste už určitě narazili. Pokud ne, podívejte se:

A tohle na mě vykouklo z FB:

A já se těším na vaše názory, postřehy, další informace a komentáře. Díky za ně!

Ve videu „O práci v 20. vs. 21.století„ jsem mluvil o „Ježkovi“. Pokud jste se nedívali, jedná se o průnik toho, v čem jsme nejlepší, co nás opravdu baví a co je zároveň tak užitečné, že nám za to druzí i zaplatí. V tomto článku chci nabídnout 23 možností, jak svého ježka (tedy svůj talent a vášeň) najít a zároveń vás požádat, abyste mi ten seznam zkritizovali. Je to totiž další věc, kterou potřebuji do připravované knížky a ocením pohled více očí. V pátek bych nad tímto tématem chtěl i posnídat s Petrem Márou. Jinak „Jak najít své nadání?“ patří k nejčastějším otázkám, které dostávám, a tak tu snad někdo naleznete i odpovědi na (snad) tu nejhlavnější věc pro pracovní život v 21.století.

1. Pohled od konce. Zdá se, že smrt má moc ukázat nám, o co v životě jde. Myslím, že dokáže člověka přivést k jeho úloze. Zkuste si ji „nasimulovat“ třeba pomocí těchto tří cvičení: 1.“Představte si, že je vám devadesát let a chcete svému vnukovi vysvětlit, co se vám v životě podařilo. Co byste řekli? 2.Představte si, že se někdo rozhodl napsat vaší biografii a výtažek pověsit na Wikipedii. Váš život budou popisovat 4 odstavce. Co by tyto odstavce obsahovaly? 3.Představte si, že otevřete noviny a v nich je váš nekrolog. Napište si, co obsahuje.”
2. Zadarmo. Položte si otázku “Kterou věc děláte s takovou vášní, že byste jí byli ochotní dělat v následujících deseti letech bez toho, že byste za to dostali zaplaceno?” Sepište si, co vás napadá.
3. Pohlcení – Vybavte se notýskem a tužkou a týden (a klidně i déle) si zapistujte všechny činnosti, které vás OPRAVDU pohltily.
4. Těšení se – Na jaké činnosti se těšíte tak, že nemůžete usnout? Co vás v noci třeba i vzbudí tak, že si jdete dohledat nějaké informace? K čemu vám utíkají myšlenky? Co si přejete, abyste už zase mohli dělat?
5. Učení – Jaké činnosti vám jdou tzv. levou zadní? Co se učíte neporovnatelně rychleji než ostatní?
6. Pochvala – V jakých činnostech vynikáte tak, že vás za ně ostatní chválí? V čem slavíte největší úspěchy?
7. Stesk – Po jakých činnostech se vám stýská? Na co rádi vzpomínáte, co má tedy ve vašich vzpomínkách největší prostor? Co si přejete dělat, jen co to zase půjde?
8. Osobnostní testy – Můžete zkusit různé osobnostní testy jako MBTI, Eneagram, Strength finder a mnohé další.
9. Ezoterika – Existuje nespočet variant hledání pomocí ezoterických technik od vypracování vašeho horoskopu, přes konstelace až třeba po kartářku.
10. Test nedělního odpoledne – Pokud fungujete v tradičním formátu, tj. pondělí – pátek práce/studium, vezměte v neděli odpoledne tužku a papír a sepište si na co se následující týden opravdu těšíte, případně i to, na co se opravdu netěšíte.
11. Zpětná vazba – Nos mezi očima uvidíme pouze v zrcadle. A zrcadlem pro nás jsou zpravidla druzí lidé. Proto ptát se jich na to, co se jim na nás líbí či nelíbí, co by doporučili dělat stejně a co jinak nebo sledovat co o nás píší na Twiteru, Facebooku a spol. může být zajímavou kostičkou do celkové skládanky.
12. My jsme oni – Co si myslíme o druhých o nás říká daleko víc než, co to říká o nás (viz např. Co si o sobě myslíte?). Vědomi si tohoto fenoménu, zkuste začít opravdu vědomě pozorovat, co se vám líbí a nelíbí na druhých lidech. U každé položky se potom zeptejte: “Co to o mně říká?”
13. Nové situace – Zkuste pracovat nebo jakkoli fungovat na nových projektech, jiných místech, v jiném čase, s jinými pomůckami, s jinými lidmi, za jiné peníze (nebo zdarma) a sledovat, co to s vámi dělá. Možností dobrovolnictví je po celém světě nespočet.
14. Honzův jev – Vzpomínáte na Honzu z pohádky? Jak se byl nucen vydat na druhý konec světa, aby mu tam došlo, kdo je?  Tato i jiné podbné pohádky obsahují klíčové poselství pro všechny hledače talentu. Je třeba získat odstup, nadhled a kontrast, aby člověk uviděl, co běžně nevidí. Proto zkuste cestovat do nových zemí a žijte tam, co možná nejvíce jako místní lidi. A velmi pravděpodobně v sobě uvidíte vlastnosti, o kterých jste do té doby nevěděli.
15. Dětství – Když jsme byli malí přirozeně jsme tíhli k tomu v čem jsme od přírody dobří. Vrhali jsme se na kolemjdoucí? Nebo jsem se raději před každých schovali? Nedělali jsme nic jiného než jsme malovali? Co to bylo? Milovali jsme fantazijní hry? Sami nebo s kamarády? Těch otázek, které můžeme položit těm, kteří si nás pamatují jako dítě, je nekonečné množství. Ale rodiče a další rodina, sourozenci nebo kamarádi nám o nás mohou mnohé prozradit.
16. Mluvit a psát – Přijde mi, že zformulovat své myšlenky do vět je naprosto klíčové. Když jsem nucen něco říct nebo daleko raději ještě napsat, má to úplně jinou váhu než když mi to jenom poletuje hlavou. Při hledání talentu proto považuji za klíčové zapojit do toho další lidi. Za velmi přínosné považuji založit si blog a sdílet odkazy po soc. sítích. Vynikající je alespoň čas od času vylézt před lidi a odprezentovat jim, na čem zrovna pracuji.
17. Meditace – to není pro každého, ale já osobně považuji hlubší ponory do sebe sama za výbornou cestu k nalezení toho, kdo já to vlastně jsem.
18. Další vzdělávání – s kurzy, knihami a dalšími možnostmi, jak na sebe se po roce 1990 roztrhl pytel. Každému sedí něco jiného, ale proč z „experimentálních důvodů“ nevyzkoušet i něco o čem jsem přesvědčený, že fakt není pro mě?
19. Otázky – Otázky jsou jedním z nejlepších otvíráků nádoby, ve kterých vášeň a talent sídlí. Především ta dětská Proč?.
20. Lidi – Obklopte se lidmi, kteří žijí svojí vášní. Je to nakažlivé a inspirativní a především se mohou stát vzorem toho, kde a jak hledat. A pokud máte nedostatek živých, zkuste virtuální. Čtěte knihy či blogy a poslouchejte přednášky těch, kteří vás inspirují.
21. Zvířata, rostliny, děti & staří – Travte s nimi čas. Pozorujte je. Učte se od nich.
22. Volný čas – Zdá se, že většina z nás v naší části světa žije v neustálém tempu. Čím větší rychlost, tím menší šance, že si člověk dokáže všimnout a uvědomit, co se děje v něm i okolo něho. Najděte si tedy volný večer, den, týden, víkend, měsíc, půlrok,… Pozorujte a přemýšlejte.
23. Pomožte –  někomu způsobem, kterým to dokážete jenom vy. Za co vám lidi děkují? O co vás lidi nečastěji žádají?

Socrates říkal, že život nepodrobený zkoumání nemá cenu žít. Experimentování se životem přináší člověku trvalá překvapení a zážitky a hlavně si myslím, že pokud víme, kde a jak hledat, potom platí staré dobré “Kdo hledá, ten najde”. A nalézt tak svoji úlohu na tomto světě a v konečném důsledku ji naplnit, považuju za jednu z nejdůležitějších úloh pro naší existenci.

Buddha říkal, že úlohou člověka je nalézt svojí úlohu a poté se jí celým svým životem oddat. Já si myslím, že práce která nebude stát na talentu a vášni přestane velmi brzy existovat.

Kdybyste chtěli vyzkoušet hledání Ježka ve skupině, pak 21.-22.6. startuje skupina s názvem Silné stránky. Během společného půlroku otestujeme většinu ze zmiňované třiadvacítky. Máme tam ještě dvě místa. Další skupina bude vyrážet v září či v říjnu (termín vyhlásíme po naplnění červnové skupiny). Tady je moje video-pozvánka (pokud jste na ní ještě nenarazili):

Kromě toho jsme na téma práce v 21.století, v rámci naučmese.cz, připravili dvouhodinovou interaktivní přednášku s názvem Peníze nebo život!? – 19.6. v Praze. Obsahově víceméně stejná jako mé dubnové přednášky na několika CZ vysokých školách.

P.S.: Zde je zmiňovaná Snídaně s Petrem Márou na toto téma: Jak najít talent?

Mějte se hezky a těším se na názory.

Smyslem bude znovu především Inspirace (ideálně s velkým „I“) na téma svobody v práci, vzájemné seznámení se a další propojení. Chtěli bychom zprostředkovat další příklady fungování přirozenější práce a nově též i vzdělávacího systému (neboť ten je „přípravkou“ na pracovní svět – viz např. „Školy s nejlepšími výsledky„). Cílem je „změnit svět“ :-), tj. přispět do diskuze o tom, proč a jak dělat byznys, proč pracovat a též, jak se na onu produktivní část života připravovat.

Počítáme se stejným formátem jako vloni – jeden celý den, na dvě desítky krátkých věcných přednášek s delšími přestávkami na vstřebání, potkání se a diskuzi. Jazyk: čeština a slovenština, angličtina spíše ve videu (viz např. Prohlídka Mind Valley) než na živo – i když kdo ví.

K dnešku máme v kalendáři datum, potrvzený Vzlet, sestavujeme tým (projekt vede Petr Skondrojanis z Flexibilní LMC) a začínáme kontaktovat lidi, které chceme pozvat jako řečníky. V tom nemáme samozřejmě jasno a já chci v tomto blogu požádat o nápady, koho pozvat. Připomínám, že tématem je pracovní svoboda, tedy při-rozenější způsoby fungování v práci. Hledáme tedy lidi, kteří mají s tímto tématem zkušenosti (praktické i teoretické). Přestože ještě letos chceme zůstat v našich luzích a hájích, s nápady se nenechte limitovat geografickými hranicemi.

Jak už jsem říkal, letos se chceme rozhodně podívat i do vzdělávacího systému, tj. hledáme lidi, kteří tuto oblast reformují a věnují se svobodnějším přístupům toho, jak vychovávat a/nebo vzdělávat naše děti.

Prosím, pomožte nám tedy najít ty, kteří mění to, jak organizujeme, vedeme firmy, jak pracujeme, vychováváme a vzděláváme naše děti. Zároveň ty, kteří jsou ochotní a schopní se o své postřehy a zkušenosti podělit inspirativním způsobem se sálem podobně zaměřených lidí. Moc díky za jakýkoli tip – ideálně níže v komentářích.

Pokud byste se chtěli jakkoli zapojit, pište na info@svobodanazivo.cz. Mimo jiné hledáme webového grafika. Moc díky & přeji prima svátky!!

Pro úplnost, zde jsou obrázky k Robertově přednášce (pro zajímavost – na Slideshare k dnešku téměř 5500 shlédnutí):

A tady pro připomínku atmosféry pár fotek:

Kamáradi spustili (před cca měsícem) projekt, který mě v mnoha ohledech nadchnul a myslím, že nejsem ve svém nadšení zdaleka sám. A tak jsme si včera po obědě odskočili z HUBu na pražský Petřín, abychom udělali toto krátké představovací video pro lidi, kteří na www.naucmese.cz ještě nenarazili. Přijde mi totiž, že je to jeden z projektů, který (ve své maličkosti) mění svět a čím více lidí se o něm dozví, tím lépe pro nás všechny.

Tak jako se vyvinul například web z verze 1.0 do 2.0, tak se mění například i oblast učení. Naucmese.cz je pro mě především parádní ukázkou budoucnosti vzdělávání a tedy i školy, kdy se od úzké skupinky guruů a expertů, ke kterým se chodíme vzdělávat přesouváme do stavu, kdy se v mnoha oblastech učíme jeden od druhého. A právě v tom mohou projekty jako naucmese.cz pomoct. S jejich pomocí může kdokoli z nás vzít jakoukoli svoji vášeň a předat ji komukoli. A pro mnohé lidi to může být navíc, jak říká jeden ze spolutvůrců Adam Marčan, první krok k vlastnímu autentickému životu mimo populární krysí závodiště.

Tak otestujte, podělte se o dojmy a pokud vás to nadchne jako třeba mě, šiřme to dál. Moc díky!

P.S.: Rozhodl jsem se Naucmese.cz otestovat na vlastní kůži – 19.6. v Praze Peníze nebo život!?

Tady je prezentace Libora Pecháčka (SUSE) z minulého Setkání ke svobodě od Martina Humpolce z H2OManiaks.

Já osobně jsem si odnesl dvě silné myšlenky: 1. Práce na dálku je dnes více než možná a je fajn mít tu volbu. Ale osobní kontakt zastoupit nedokáže. I s Peoplecommem jsme došli ke stejnému poznání. 2. Nadchl mě příklad s mapama, kdy na jedné straně dobrovolník vymazlí lavičky v parku, zatímco zaměstnanec se drží stanoveného průměru… :-). Další, předposlední setkání se koná už zítra – v úterý 24.4. Opět ve smíchovském HUBu, od 18.45 do 22.00 – registrace je ZDE. Těšíme se!