Peníze nebo život!? - komentáře

Komentář u BIO a CHEMO potraviny

Tomáš — Thu, 11 Mar 2010 09:40:55 +0100

koukali jste? http://www.ted.com/talks/lang/eng/jamie_oliver.html

Komentář u Teorie rozbitého okna

rumcajs — Wed, 10 Mar 2010 14:55:41 +0100

S tou emigrací to chápu spíš tak, že ty sám se sice můžeš změnit, ale pod fakty z tohoto článku to vypadá se změnou českého národa hodně špatně. Jen málo lidí na sobě pracuje a přemýšlí globálně nebo alespoň celospolečensky... Většina prostě jen existuje a ta je právě hodně ovlivňovaná i touto teorií rozbitého okna. Já osobně tuto teorii pociťuji i na sobě takže věřím že opravdu funguje. Když jsem bydlel v ne uplně zrekonstruovaném bytě ve čtyřech lidech, nepořádek se pořád stupňoval, do uklízení se nikomu jakoby nechtělo, právě kvůli tomu že úklid byl jakoby zbytečný. Byt samotný nevypadal uklizený, ani když uklizený byl.

Komentář u Předbíhání doby II.

Kohy — Tue, 09 Mar 2010 20:48:06 +0100

šipka složená z < a dvou pomlček ukončí komentář, mohlo mi to dojít, protože právě tak se označují komentáře v programech, které nemají mít vliv na program.

Komentář tedy dokončím, bez šipky a omlouvám se za spamování schránek.

Poslední věta v komentáři 20 je z článku, díky za něj, i za inspirující úvahy. Tomáši, zase o něco víc rozumím tvým motivům. :+)

Komentář u Předbíhání doby II.

Kohy — Tue, 09 Mar 2010 20:33:13 +0100

Tomáši, včera mi co jsi psal v komentáři 16 přišlo logické. Dnes sem to i nacítil a otevírá se mi k tomu spousta nových souvislostí. Lidé se vzájemně ovlivňují a toto ovlivňování má mnoho podob. Může mě významně ovlivnit někdo koho náhodně potkám a přitom být nedočen člověkem kterého vídám denně. Určitě na to má vliv intenzita kontaktu, která nemusí být nutně určena časem. Určitě je také zásadní vnitřní nastavení a postoje k druhým. Zkrátka mezi lidmi dochází neustále k obrovskému množství různých interakcí a je pro mě složité až nemožné nahlédnout jejich důsledky pro sebe, natož pro ostatní.

Obklopit se lidmi, jež jsou pro nás podnětní a inspirují nás k bohatému životu je jistě cesta, která má smysl. Sám na sobě cítím, jak se díky lidem kolem sebe zabývám tématy, která mě rozvíjejí a jejichž uvědomování a naciťování mě činí šťastnějším. I díky tomuto blogu :+)

Obklopit se lidmi závislými je jistě hodně nebezpečné, a žádá si velkou spoustu energie a osobní stability takovou interakci ustát, a ani tak to nejspíš nelde udržet trvale. Rozhodně si ale nemyslím, že by bylo užitečné se takovými interakcím vyhýbat, i kdyby to bylo v našem světě možné. Energie vynaložená na kontakt s člověkem jež saje mi nepřijde ztracená, ale investovaná.

Další otázka je, jak dalece je člověk schopen ovlivnit s kým se bude v intenzivním kontaktu, a kam až zajít při realizaci této tužby. Mnohé samozřejmě člověk ovlivnit může, s mnohým je pak ale třeba se vypořádat. Odmítnu svou dceru protože se mi nelíbí její partner, přestože budu vědět, že čim víc bude s tím člověkem, tím víc bude jím? Ne.

Pokud bych byl ve své snaze, obklopit se jen skvělými lidmi, úspěšný, bylo by to dobře? Nemyslím, pokud takový vysilující vliv není dominantní, tak může být dle mého názoru ku prospěchu. Je však dobré to mít v rukách a snažit se být s lidmi -> " . . . kteří mohou pomoci, zainspirovat, lidí, kteří nastartují novou motivaci, smysl života, dodají energii, sílu . . . "

Komentář u Teorie rozbitého okna

Ivan — Tue, 09 Mar 2010 10:29:58 +0100

K té emigraci. Myslím, že je to omyl. Změna sídla není žádná záruka, že dojde ke změně Vás. A jen o Vás jde. O nic jiného. Můžete se stát ideálem i v ČR, nebo v Albánii. To je jen na Vás. Okolí Vás ke štěstí nepřivede. To jen Vy sám. Být - dělat - mít. Tak se točí vesmír. Ne naopak. Změňme sebe a změníme své okolí. Podle sebe přetvoříme k obrazu svému jakékoliv místo, kam se budeme chtít před "sebou" schovat. K obrazu, který zrovna jsme. Neemigrujete jen Vy jako bytost, maso, ale především Vaše postoje, životní styl a myšlení a chování. Takže ten "virus" jen rozmožíte tam, kde se před ním vlastně chcete schovat. Takže ten nápad s emigrací vůbec nic neřeší.

Komentář u Teorie rozbitého okna

Tomáš — Tue, 09 Mar 2010 07:20:13 +0100

Počkejte, jak to myslíte? Proč by měl někdo někam emigrovat?
Tráva za plotem vypadá zeleněji a "krást" je naprosto lidské. Jsou samozřejmě společnosti, kde se krade míň než u nás, ale i víc. Alespoň to je moje zkušenost. Takže, co tím myslíte?

Komentář u Teorie rozbitého okna

Pet — Tue, 09 Mar 2010 01:33:54 +0100

Ja sa do toho systemu odmietam zapojit. Neverim na progress takejto spolocnosti. 10 milionov neemigruje. Vela ludom to takto vyhovuje a zbytok je mlciaca vacsina.

Komentář u Předbíhání doby II.

Tomáš — Mon, 08 Mar 2010 23:16:23 +0100

Teorií na téma vývoje psychiky člověka je jako maku (alespoň podle mého pohledu). V úplné jednoduchosti chceme v životě být nejprve stejní, pak jiní a nakonec sví. Jinými slovy nejdřív jsme závislí, pak nezávislí, pak vzájemně závislí. Nebo zde je třeba krapet složitější teorie memes: http://en.wikipedia.org/wiki/Spiral_Dynamics. To, že existují 3 - X fází ještě neznamená, že všemi fázemi v životě projdeme.

Já mám samozřejmě svůj ego-pocit hroznýho machra. To jo. Ale zdá se mi, že podobný vývoj je jednou ze zákonitostí lidského života. Zdá se mi také, že lidé se v různých fázích vývoje míjí. A to je to, co mám na mysli tím, co jsem psal v komentáři č. 16.

Komentář u Předbíhání doby II.

Kohy — Mon, 08 Mar 2010 23:07:46 +0100

Jirka 17: ... kdo vlastně dokáže odpovědět na otázku - "kdo je ve vývoji dál ?" Není to jen můj egoistický jednostranný pohled, pravda je úplně někde jinde a tento směr není vůbec správný ? ....

Podíváme-li se na věc z nadhledu jednoty není žádné správný a dál. Máme však svá těla, své duše, své mysli, a s jevy kolem sebe se nějak vypořádáváme. Hodnocení je pak vodítko pro nás samé. Nalézám smysl ve věcech o kterých si myslím že významná část společnosti neřeší. Cítím se tak svobodnější. Mám chuť přispívat lidem k tomu, aby víc porozuměli, aby si uvědomovali souvislosti. Ne aby byli správnější (mě více podobní), nebo dál (přiblížili se "mé úrovni"), ale aby byli svobodnější. Není chyba, že lidé nejsou svobodní, že se lopotí v chybách jež už mám za sebou. Je mi prostě příjemné, že vidím jak si lidé uvědomují.
O čem tu píšu vychází z tématu které v poslední době v sobě rozebírám, týká se mnoha v mém životě, a to je pýcha. Jaká to nádherná past. Člověk může uvíznout v ní a nebo se jí bát natolik, že se zastaví před ní. viz:"Není to jen můj egoistický jednostranný pohled"

Komentář u Teorie rozbitého okna

Martin — Mon, 08 Mar 2010 16:04:09 +0100

Úplně souhlasím, jsme hodně předurčení svým okolím. Bohužel to platí i ve smyslu, že když se v ČR běžně "krade", budu krást taky :-) Kdyby se ale 10 milionů Čechů rozptýlilo do celého světa, kradla bych jich pouze výrazná menšina.

Komentář u Teorie rozbitého okna

Pet — Mon, 08 Mar 2010 16:01:27 +0100

Ked to uplatnime na slovensko-ceske realie, tak je to posledna vyzva na emigraciu. Vdaka.

Komentář u Cesta nahoru a cesta k sobě

Josef — Mon, 08 Mar 2010 14:07:52 +0100

Ahoj ve spolek
Tedy , mě 20let poháněla ke konsumerismu manželka , musel jsem dosahovat vyšších postů do 30ti let, vydělávat více peněz do 40ti , místo do kempu pod stan létat na Kanáry (to byl kupodivu docela přínos i pro mě, až tam jsem se naučil vnímat krásu divoký přírody a malost člověka). Musel jsem kupovat auta chaty stavět domy ...... Najednou se stalo to že se už tolik nedařilo , já nemohl uspokojit každý rozmar manželky .... přišly hádky , trvaly několik let , než žena pochopila, že "kde nic není , ani čert si nic nevyřve " . Výrazně mi tím podlomila zdraví - stres způsobil dílo zkázy - žlučník , srdce , imunita v hajzlu a další ....... No konečně se ten blbec - já nad sebou zamyslel , a poté co jsem zapudil první vtíravou myšlenku - Manželku uškrtit , začal jsem měnit svůj svět . Auta jsem dal do garáže , koupil jsem si lítačku , přestal jsem koukat na televizi, rozdal jsem videokamery foťáky notebooky a přihlásil jsem se ve 44 letech na presenční studium psychologie na VŠ -:))) Dělám na půl úvazku za minimální mzdu , zbytek času věnuji studiu . První půlrok to vypadalo, že žena zešílí , ale zdá se, že se to pomalu ale velmi pomalu stabilizuje . Apropo , odpad jsem třídil odjakživa , hadry kupuji zásadně v sekáčích a ostatní např elektroniku zpravidla z druhé ruky -:)) Po 20ti letech se zase cítím alespoň občas šťasten. To je tedy moje cesta ke mě ! No že to trvalo !

Komentář u Předbíhání doby II.

Jirka — Mon, 08 Mar 2010 13:58:16 +0100

To Tomáš : poslední dobou čím dál tím více přemýšlím nad jednou věcí - i je tak podobně zmíněna v článku .. a to Tebou uvedená věta "kteří jsou ve vývoji možná trochu dál než střední proud"

... kdo vlastně dokáže odpovědět na otázku - "kdo je ve vývoji dál ?" Není to jen můj egoistický jednostranný pohled, pravda je úplně někde jinde a tento směr není vůbec správný ? ....

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Tomáš — Mon, 08 Mar 2010 12:29:16 +0100

Pár dalších příkladů "proč" firem:
http://www.radicagames.com/site.php?m=radica
http://www.seasmokecellars.com/
http://www.vertexinc.com/
https://www.usaa.com/inet/ent_logon/Logon
http://www.richards.com/index.html
http://www.sunhydraulics.com/cmsnet/sun_homepage.aspx?Lang_Id=1

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Tomáš — Mon, 08 Mar 2010 11:19:54 +0100

Myšlenka, která stojí za vytažení na světlo: "Svoboda začíná tím, že přestanete lidem říkat, jak dělat jejich práci."

Komentář u Předbíhání doby II.

Tomáš — Sun, 07 Mar 2010 22:47:45 +0100

Kromě mnoha jiných věcí v článku a debatě pod mě zaujalo Ivanovo:

"Pokud někoho z Vás napadne jak si tuto odvahu lze vzájemně předávat a vzájemně se tak motivovat k lepším zítřkům a ke světu o němž sníme - budu velmi vděčný za Vaše inspirace."

Víc a víc mi dochází, že jsem tím s kým jsem. Že například pokud žiju s Petrou stávám se jí. Hrabu se zrovna ve fascinujících studiích skupinových instinktů a spíná mi, jak důležité je obklopit se lidmi velkými, inspirativními, dospělými a velkorysými. Anebo jak nebezpečné může být obklopit se lidmi závislými, nesvobodnými a nepřejícími. Uběhne totiž trocha času a budu stejný.

A dochází mi, že to je jeden z důvodů proč dělám tenhle blog. Že mi dává možnost být s lidmi, kteří mě inspirují, kteří se na svět dívají podobně a přitom jinak a kteří jsou ve vývoji možná trochu dál než střední proud (omlouvám se těm, kterým moje poslední věta zní nepokorně. Já to tak cítím).

A pro mě je to jedna z možností, na kterou se ptá Ivan.

Komentář u Dvě vzpomínky na dětství

Martina — Sun, 07 Mar 2010 22:46:37 +0100

Nejvíce energie nám asi dávají děti. S nimi si dost často povídám právě
taky o tom, co a jak, když jsem byla malá.Najednou zjistíš,když se začneš
prošťourávat vzpomínkami, že toho je hodně, co jsme vyváděly.S rodinou
jsme byli pod stanem, ale ve Śpanělsku.Děti si to užily hrozně moc.
Ale takové dětství samá blbina,věčně pryč z baráku,jako jsme byli my,
to právě vnímám u současných dětí, že se dost vytrácí nejen kvůli PC.

Hlavně druzí nám někdy berou energii třeba jen tím, že negativně bzučí.
Je dobré odehnat mouchu mávnutím ruky a víc se s tím neprat.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Tomáš — Sun, 07 Mar 2010 22:17:58 +0100

Jo a ještě zpráva. Po spoustě odkládání jsem se dneska definitivně pustil do psaní knížky s tématem "svoboda v práci". Mám to vymyšlený jako vloni s běháním http://blog.peoplecomm.cz/clanek/kdybyste-meli-udelat-jednu-vec- - Sice tentokrát sedím kousek od Prahy, ale každý den plánuju dvě hoďky. A to, že to sem píšu je pro mě bič. Bez něj já jsem totiž nemožnej.

Naštěstí mám taky pár lidí, který mi s tím pomůžou. A jeden z nich mi minulý úterý poslal maila s touhle větou: "...a jelikož je 2.3. doufám, že jsi se pustil do té knihy :o)" Díky, Karolíno.

Tak držte palce!

Komentář u Předbíhání doby II.

Martina — Sun, 07 Mar 2010 22:15:37 +0100

Jirka a Ivan: Je příjemný zjistit,že v tom nejsme sami.K tomu odvracení
a chození pryč jen tohle: Je dobré investovat svůj čas, ale
nevydávat ho.Prostě pomoci lidem, kteří sami sobě chtějí
pomoct.Nemáme přece čas a energii pro lidi, kteří nechtějí.
Spoustu času investujeme do lidí, kteří nerostou.Někdy je
i podvědomě držíme / děti též /,aby nerostli. Nedovolíme jim
být chytřejší, než jsme my. Pomáháme, ale vlastně jim tím
podvědomě říkáme:"Ještě to neumíš".Já byla ráda,když mi
někdo pomohl,ale stejně pak musí člověk sám na všem
makat, aby mu to zacvaklo a aby se to prostě rozjelo.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Tomáš — Sun, 07 Mar 2010 22:12:24 +0100

Dával jsem na Facebook - přednáška CEO jedné z "nejpročovatějších" - (The Whyist zní líp??) firem světa - Gore & Associates http://mitworld.mit.edu/video/643 - mrkněte a šiřte.

@ Martina - Aha, už chápu. To může znít smutně. Je to totiž něco s čím si lámu hlavu. Už dlouho. Zkoumám to dlouho a furt se v tom neumím najít. Neumím druhé opustit, přestože na sebe nemáme kapacitu. Ale aspoň mám nad čím dumat. Takže to vůbec smutný není. A motivace tý já mám habaděj. Kdyby se to dalo rozdávat, tak bych nabídl. :-)

Komentář u Dvě vzpomínky na dětství

Iveta — Sun, 07 Mar 2010 18:01:01 +0100

dovču s příchůtí nekonfortu si už dneska sotva dokážu představit a přitom jsem je tak milovala. Připadaly mi dobrodružné a smysly otevírající. Je to lenost s pohodlností, co mi zavírá cestu?. Mám pocit, že se musím odměnit něčím lepším, abych znovu nabrala energii. Jak to maš ty?

Komentář u Také se považujete za slepici?

Eva — Sun, 07 Mar 2010 16:32:17 +0100

Všichni můžeme být orly! ... "Orel" z příběhu se narodil jako orel, ale ve skutečnosti byl po celý svůj život slepicí. Tohle byl jeho život, zvolil si (ikdyž ne bez přispění okolí) život slepice. Každý máme možnost zvolit si čím chceme být a tím se i stát!
Můžeme si vybrat nejistý život v oblacích, který doprovází přehled nad vším co se děje pod námi...často ale také samotu nebo pád.
Nebo si můžeme zvolit život na zemi v bezpečí s ostatními... potom se ale musíme smířit s tím, že nikdy nebudeme létat...

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Martina — Sat, 06 Mar 2010 18:53:18 +0100

Reakce na Blog-Moje záchranné lano-,komenrář č.23.
Zdálo se mi to smutný.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Tomáš — Sat, 06 Mar 2010 14:01:03 +0100

Martino, jak to myslíš s tou motivací??

Svatko, mega-dík za ten příběh. V tom je totiž, podle mě, zakopaný pso-problém (a tudíž i řešení) všech lidí, kteří "pracují" nebo chodí do práce. Myslím, že bychom si tady těchhle pár řádků mohli pověsit na oči a klidně tím uzavřít tenhle blog. Mise dokončena.

Komentář u Dvě vzpomínky na dětství

Martina — Fri, 05 Mar 2010 23:17:21 +0100

My jsme jezdili s našima pod stan a bylo to prostě super.Zažili jsme na Šumavě povodeň, ráno se vzbudíme vidíme kousek od nás v řece plave
televize. Byli věci, kdy byl člověk šíleně vyděšený.Třeba na táboře v noci
v lese bobřík odvahy-děs a hrůza. Kluci z toho měli prdel, že nám můžou
podrážet nohy a ze stromu na nás skákali.

Komentář u Moje záchranné lano

Martina — Fri, 05 Mar 2010 22:36:37 +0100

Do teď jsem četla synovi Robinsona, zrovna osvobozoval Pátka. Pak má to dítě spát.

/ Někdy naše světlo zhasne,ale je jinou lidskou bytostí znovu rozdmycháno
do plamene. Každý z nás dluží své nejhlubší díky těm, kteří toto světlo
znovu zažehli./

/ Kolik by se ztratilo z úžasného bohatství lidské zkušenosti nebýt
překážek, které je třeba překonat. Nádherná chvíle na vrcholu by
neznamenala ani zpolovice tolik, nebýt temných údolí, které je
třeba přejít./

/ Pokud pociťujeme na sobě účinek dobra a zla, potud trvá sobectví,
osobnost, já. Reagujeme na to spokojeností nebo nespokojeností.
To je ale dvojnost. Stejnoměrně vše přijímat, poctu jako hanu a
zůstat ve svém středu./

Někomu, jako je Tomáš zpatra nic nenapíšu, ale je to hodně podobné
tomu, co jsem chtěla říct.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Martina — Thu, 04 Mar 2010 21:20:56 +0100

Už 2 dny přemýšlím o tom, jak motivovat Tomáše Hajzlera.
Proč to dělám? Protože mu to dlužím.
Je potřeba si hned odpovídat v té přítomnosti,
nacházet řešení, proč to jde ne proč to nepůjde
proč to nešlo.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Svatka — Thu, 04 Mar 2010 20:40:08 +0100

PROČ je důležitá otázka.

PROČ?

Možná znáte tento příběh. Dva muži kopali příkop pro železniční společnost. Jeden byl mladý, právě začínal, a druhý už za sebou měl roky kopání.
Ten mladší se zeptal: „Nevystupoval jsi náhodou včera večer z ředitelovy limuzíny?" Starší muž se na něj podíval a odpověděl: „Ano, často spolu jezdíme na večeři." Mladík jen užasle stál a koukal, jak je možné, že někdo, kdo tady kope kanály, má možnost večeřet s ředitelem celé společnosti.
„Jak ses k tomu dostal, že s ním můžeš chodit na večeře?" zeptal se.
„To máš tak," začal starší muž vysvětlovat, „už se spolu známe roky. Ve skutečnosti to bylo tak, že jsme zde oba začínali pracovat ve stejný den a oba jsme kopali příkopy." „Ou!" zněla odpověď. „A on to dotáhl až na ředitele? A co se stalo s tebou?"
Jakmile starší muž dovyprávěl celý příběh, byly z něj cítit výčitky. „Víš, když jsme začínali, on sem přišel kvůli práci pro společnost a já jsem přišel kvůli 1,30 dolarům za hodinu."

Poučení z tohoto příběhu může být v tom, že důvod, PROČ něco děláme, často určí, jaký to bude mít výsledek.

Komentář u Předbíhání doby II.

Thera.D — Thu, 04 Mar 2010 15:25:18 +0100

Svatko díky, to je úžasný úryvek. :-)

Komentář u Předbíhání doby II.

Jirka — Thu, 04 Mar 2010 12:57:07 +0100

To : Ivan 10 -- no .. tomu říkám, když někdo dokáže napsat myšlenky za někoho když se někomu nechtělo, protože neměl čas .. viz. já příspěvek 09 :-)

Komentář u Předbíhání doby II.

Svatka — Thu, 04 Mar 2010 12:35:15 +0100

Jirka 10: knížka se jmenuje Leností k úspěchu - Fred Gratzon

Komentář u Předbíhání doby II.

Ivan — Thu, 04 Mar 2010 10:14:10 +0100

Martino: odvracet se a jít pryč tak rychle? Vždyť mnoho lidí touží po změně, jen prostě NEVĚDÍ. Nevědí jak. Když jem poprvé, před zhruba 15-ti lety, přečetl svého prvního Carnegieho, byl jsem z myšlenek unešen. Ale bylo mi to naprosto k ničemu. Neměl jsem vůbec žádné tušení, jak s těmi myšlenkami naložit, jak je uchopit, jak z nich udělat nástroj pro změnu svého života. Takže kniha putovala do knihovny a ležela tam dlouhých 13 let. Tolik let bláhového pachtění, ještě že jsem se naučil minulost neřešit, jinak bych se z té marnosti asi zbláznil. Lidem mnohdy stačí prostě jen ukázat, ale ukázat cestu, ne jen myšlenky. A když je ten správný čas, tak jim to prostě ZACVAKNE. A v zápětí se jim rozjede ta nejúžasnější jízda jejich života. Je logické uvažovat, že skutečně nikoho nezměníme. To platí. Oni se změní sami. My jen ukazujeme cesty a možnosti. Nic víc ani dělat nelze. Já jsem na sebe hrdý, že to dělám. Mám z toho takovou radost, až si kolikrát připadám, jako blázen :-) Ale i s tím si už umím dávno poradit. :-)
Samozřejmě platí, že mnohým nezacvakne nikdy nic. Pak také platí pryč od nich. Je však fér dát každému na to zacvaknutí trochu času. Co myslíte?

Komentář u Předbíhání doby II.

Jirka — Thu, 04 Mar 2010 09:33:48 +0100

To Svatka : to jsou krásné slova .. z jaké to je knihy ? ..

Velké osobnosti mají cíle, ti ostatní mají přání.
:-)

Když jsou lidé s poctivostí a soucitem prospěšní světu, pak i všechny jejich emoce nabývají na vyrovnanosti a hloubce a oživují duši...

Komentář u Předbíhání doby II.

Jirka — Thu, 04 Mar 2010 09:22:23 +0100

To Martina : odvracet se a jít pryč ... to je věta k zamyšlení :-)

Komentář u Rozhovor s Bohem

Martina — Wed, 03 Mar 2010 21:31:06 +0100

Nejdřív nám řeknou, že nemůžeme dosáhnout toho,
co překračuje naše chápání a potom, že se máme
těšit do nebe.

Komentář u Předbíhání doby II.

Martina — Wed, 03 Mar 2010 21:02:23 +0100

To Jirka: Pokud někdo položí otázku: Jak mám ty lidi okolo sebe změnit
a položí jí např. mě, tak v té chvíli si můžete být naprosto jist,
že se od něj odvracím a jdu pryč. Protože když se takto ptá,
tak u sebe samozřejmě ještě vůbec nezačal.

Komentář u Předbíhání doby II.

Svatka — Wed, 03 Mar 2010 18:13:15 +0100

Jednou mě v nějakém Tomášově článku zaujal rozdíl mezi povoláním a zaměstnáním. Dnes jsem měla takový ten pocit – znáte to – kouknout jen tak do nějaké té knížky a najdete něco - odpověď.
Našla jsem tu něco pro inspiraci:

Význam povolání
Když jsou lidé správně zaměstnáni, vyrůstá z jejich práce veselost, stejně tak jako z nádherné květiny vyrůstají barevné okvětní lístky. Když jsou lidé s poctivostí a soucitem prospěšní světu, pak i všechny jejich emoce nabývají na vyrovnanosti a hloubce a oživují duši, stejně jako přirozený krevní puls oživuje tělo.

Povolání má svůj cíl
Velké osobnosti mají cíle, ti ostatní mají přání.

Váš největší poklad
Připomeňme si, že povolání není jen něco, co děláte, tedy nějaká práce nebo zaměstnání. Povolání je vnější vyjádření toho, čím a kým jste. Je to vaše přirozenost.
Povolání je taková aktivita, jejímž prostřednictvím se stáváte tím, kým nejvíce chcete být. Není to nic statického. Povolání se vyvíjí tak jako vy. Když žijete v souladu se svým povoláním, narůstá váš vliv a moc, neustále hýříte inspirací, jste studnicí inspirace pro druhé a plně si vychutnáváte všechny výzvy, které s sebou každodenní život přináší. Jedině tak sloužíte svému nejvyššímu účelu na tomto světě.

Víte, že jste na správné cestě, když vám vaše činnost:
• přináší potěšení
• připadá přirozená, pohodlná a správná

Pokud vám to tak nepřipadá, zkuste se poohlédnout:
• v čem normálně vynikáte
• kde vám jde všechno bez problémů
• po oboru, o který se s nadšením zajímáte
• kde se zdá, že máte kliku

Vaše činnost by měla:
• být pro vás důležitá
• dávat smysl vašemu životu
• naplňovat vás vědomím vlastního poslání

Pokud taková není, zkuste se poohlédnout:
• kde vás baví se rozdávat
• kde se cítíte potřebný a významný
A jakmile si začnete všímat i těch nejnepatrnějších náznaků pokroku, využijte jako vodítko k dalšímu krůčku následující dávku věčné moudrosti: Tam, kde se kouří, nalijte benzin!

Kdy dobře víte, že nejste na správné cestě
Tak snadno, jak se dají rozpoznat a následovat naše povolání, lze také zjistit, že se nacházíme na nesprávné cestě. Zde vám jako takovou malou občanskou službičku nabízím užitečné charakteristiky a příklady typů činností bez povolání:
• úmorná námaha
• tísnivá dřina
• ponižující obřad
• monotónní, nudná a hnusná rutina
• nenaplňující, nepovzbudivá, neinspirující,
• nezábavná práce
• vyčerpávající, stresující, zdlouhavá otrava
• únavná lopota
• nesmyslné cvičení
• dělání něčeho, co prostě dělat nechcete
• uvažování, že úspěch se musí vydřít

Třeba se to někomu bude hodit pro malou rekapitulaci pracovního života....

Komentář u Předbíhání doby II.

ZGForum+ — Wed, 03 Mar 2010 11:07:31 +0100

Překopíruji sem článek z ZGFora .. byla tam diskuze o činech jak "změnit svět" v oblasti zemědělství .. takový malý útržek .. o činech nečinech .. hodí se to sem, i když to je o potravinách ... tuším ...

.... především, člověk nemusí stále jen tvořit a činit, pokud k tomu nemá prostředky, talent, peníze, dispozice, protože mnohé je již vytvořeno jinými, tudíž stačí jen hledat a podporovat, žít a své peníze a čas investovat do toho o čem jsem přesvědčen, že je to správná cesta.

... pokud chci zdravě jíst a stravovat se čistě, bez chemie, nemusím ihned založit farmu, statek a firmu, ale budu podporovat ty farmy, o kterých vím, že se snaží.

Když totiž víme, odkud naše strava pochází, můžeme si ji daleko lépe vychutnat. Když jsem se doslechl, že Bio potraviny firmy AlnaturA se nabízejí v drogerii DM, tak je nakupuji. Když Lažanská moštárna, kterou znám začla distribuovat své BIO mošty, tak si je kupuji, když chci podpořit BIO chov koz a krav, nekupuji si Zott, Danone a Muller, ale např. BIO.OLMU, když vím, jak se vyrábí sýry ve Valašském Meziříčí a v jakém stavu tam jsou statky a farmy a jaké se tam používají syřidla do sýrů, nakupuji si sýry BIO.Amálka...

... když jsem viděl snahu organizace FairTrade, nakupuji stravu z jižních rozvoj. zemí s logem FairTrade, když současné rádia nepovažuji za vnímavé a citlivé vůči poctivým hudebním hodnotám, nemusím zakládat nové, pokud mi vyhovuje přeladit např. na radio od studentů z Univerzity Jana Amose Komenského - Rádio Ethno (90,7 MHz), kde se lidé snaží příjemnou hudbou a kladným specializovaným zpravodajstvím, zajímajícím se o život a dění v různých národních komunitách v hlavním městě spíše inspirovat. Když se mi nelíbí zpravodajství na Nově, tak podpořím alternativní pozitivní zpravodajství na IP.TV, jen tím, že si ho naladím....

Pokud chci podpořit alternativní pohony a zlepšit situaci na Ostravsku, budu propagovat tuto technologii a budu se snažit být mezi prvními kdo si v Opavě elektromobil zakoupí (v současné době mám ECO.vozidlo na bioethanol, jezdím i na CNG), pokud budu chtít podpořit vývoj obnovitelných zdrojů, pracuji na fotovoltaice u mě doma na střeše (příjemné zelené bonusy jen podpoří)... atd.. atd..

****** (myslím, že poptávka určuje nabídku a hlavně naše peníze - za co utrácíme řídí a mění tento svět a určuje mimo jiné další vývoj.)

Pokud něko bude roznášet letáčky nebo stávkovat - že strava je plná chemikálií a bude emailem přeposílat Codex Alimentarius - ok -- prima, ale když bude nadále bude nakupovat Activie od Danone, moc činově neprospěje, i když, někdy se letáček může zdát jako vetší a jiný čin, než jít obyčejně nakupovat)...

Cítím, že to vše jsou činy.. i když to jsou rádoby nečiny ..

Komentář u Předbíhání doby II.

Jirka — Wed, 03 Mar 2010 10:57:53 +0100

To Ivan : naprostý souhlas s celým příspěvkem .. počínaje zmíňkou o tomto webu, konče "multi level marketingem" :-)

... poslední dobou se setkávám s myšlenkami, že mnoho lidí opravdu má chuť s tím vším něco dělat, lidé si více vnímají detailů, ekologie, zdraví, potraviny, jaké mají pocity při určitých činnostech, jací jsou lidé kolem .. je to moc dobře .. ale když se s někým bavím .. vždy položí otázku "ale jak mám ty lidi okolo změnit, jak mám změnit svět k tomu co cítím, že je lepší" .. ono je těžké vysvětlit, že i kdybych někoho/něco chtěl měnit (ať třeba k lepšímu - "a co je to lepší?-kdo to ví:-)" ) .. bude to stále jen manipulace a nebo násilná revoluce .. a tak jediné co mě napadá je začít jen a jen a pouze u sebe ... ? ..-

Komentář u Předbíhání doby II.

Ivan — Tue, 02 Mar 2010 15:50:52 +0100

Otázka:
.... Pokud někoho z Vás napadne jak si tuto odvahu lze vzájemně předávat a vzájemně se tak motivovat k lepším zítřkům a ke světu o němž sníme - budu velmi vděčný za Vaše inspirace. ....

Jedním z mnoha příkladů je např. tento web. Předávání funguje velmi dobře také formou literatury. "Bestselerů" o pozitivním myšlení, o změně myšlení, o pomáhání otevírat mysl, je na knižních pultech docela dost. I zde jsou v nabídce nějaké. Dát někomu jako dárek knihu z "místní knihovny" může být víc, než dotyčnému koupit nové auto i když on to z počátku asi bude vidět jinak. Potíž je v tom, že tenhle Matrix už také jako Matrix funguje. Většina lidí se už "odpojit" nedokáže, nechce. Bez pomoci nemají moc šancí. Chce to čas, pravidlo každé úspěšné investice č.1. Spoustu času a trpělivé práce. Můžeme třeba vychovávat naše děti tak, aby z nich už vyrostli hotoví lidé s takovým myšlením. A to by byl velký skok kupředu. Je to tedy na nás, na rodičích.
Nicméně existují i praktické kroky v normálním životě. Sám se jedné takové věnuji v podstatě profesně. Nebudu zacházet do podrobností, ale věnuji se jistému podnikání, založeném také na uváděných a zmiňovaných filozofiích. Prostě ukazuji lidem tyhle správné myšlenky a ukazuji jim možnosti, které by mohli mít, kdyby našli důvod, proč se chtít změnit. A s tím vším jim pak pomáhám, aby v tom nebyli sami ztraceni. Dobrou myšlenku je třeba prostě předávat dál. Vytvářet "marketingovou síť" přenosu těch správných myšlenek. Je to vlastně takovej myšlenkovel "multi level marketing". "Zapoj dalšího, posílíš mír" :-)

Komentář u U známých, které neznáte

Martina — Tue, 02 Mar 2010 13:19:14 +0100

K výměně domů a bytů: výborná věc jak po stránce ekonomické tak praktické.Důvěra hraje podle mě trošku vedlejší roli.Protože do výměny
bychom se nepustili,když nevěříme nikomu.Ale nechávat pod polštářem
milion,tak byt nesvěřím ani svým synům.

Komentář u U známých, které neznáte

Martina — Tue, 02 Mar 2010 12:42:09 +0100

Včera jsme s mužem juknuli na stránky cohousingu.Nadchlo to pouze mě,ale jen na chvíli.Neumíme si představit, že by jsme přišli z práce a viděli ty samé lidi i okolo sebe.Člověk potřebuje být sám a vypnout, aby
nabral energii a to se ve společnosti jiných lidí prostě nepodaří.Přijde chvíle, kdy zjistíte,že máte prostě lidí plné zuby a hlavně v Praze.Takže radím baráček někde na vesnici a dojíždět.My bydlíme skoro 100 km od
Prahy,máme tu spoustu přistěhovalců a denně dojíždějí do hl.města.
Báli se toho hodně,ale v Praze odmakají a těší se, jak říkají do klidu.
Když se ptám,jestli se vyplatí denně dojíždět, říkají,že to neřeší,protože jsou tu o.k.
Samozřejmě jsou pak v té komunitě úplně jiné možnosti.Hlavně finanční náklady,podílení se na projektech.Ale představa,že nám čecháčkům do
toho někdo kecá je úděsně nezažitá což se o zahraničí právě říci nedá.
Troufám sitvrdit,že kdo je ve světě víc jak doma,přestává mít přehled o tom,co jsou naše vrozené české vlastnosti.
Učime se teprve žít sami,jsme alergičtí i na dobráka souseda,který nám
zasadí strom za plotem a když pak roste,zastíní nám naší milovanou zahrádku.Nejsme ještě připraveni žít v komunitách,když 80% rodin nedokáže vyjít ani sami se sebou.Domovy důchodců jsou narvané k prasknutí,ale to bohužel společná bydlení zatím nespraví.
Promiňte,neumím motivovat všude ani nechci.

Komentář u Předbíhání doby?

Honza Burdík — Mon, 01 Mar 2010 23:19:26 +0100

Tohle vypovídá o mnohém z (nejen) pracovního života...

http://www.ivelo.cz/casopis/2010-3/editorial/

Komentář u Předbíhání doby II.

Katka — Mon, 01 Mar 2010 11:37:45 +0100

Ještě dodatek .. Položme si otázku kolik utrpení, nepříjemností, strachu, stresu a negativity si způsobují pouze lidé - my navzájem a kolik utrpení způsobuje příroda sama ------ toto je mi strašně moc líto .. je to naprosto smutná představa, pokud si představím, že tomu tak je .. strach, stres, problémy s existencí, nedostatek času, nutnost zápasit s ostatními, abych si vydělala a byla lepší .. stále si jen přiděláváme navzájem problémy .. tak jsem se zamyslela, zda nám to vše co jsme vybudovali a budujeme vůbec někdy stojí za to, jak žijeme a co si tím do života přiděláváme za starosti .. zda mám vůbec chuť si jít ráno pro propečený rohlík, když vidím přes okno jak pekař už ráno ve 3:30 valí smutný a ospalý těsto .. zda mi to vůbec za to stojí .. raději bych ho snad poslala domů a rohlík si pekla sama odpoledne :-) ..

Komentář u Předbíhání doby II.

Katka — Mon, 01 Mar 2010 11:27:56 +0100

Celkově tento článek musím nejdříve vstřebat, je to vyšší filozoficko - realistická .. nedokážu ani odpovědět na onu poslední otázku .. jak se lze vzájemně motivovat k lepším zítřkům .. ale z článku jsem začala více vnímat sebe a to, že musím začít u sebe .. proto jsem si vytáhla zajímavé myšlenky nad kterými budu přemýšlet každým dnem --- a třeba bude u nás doma více radosti :-)

- bohužel i ty, které milujeme, chceme občas nevědomky přetvářet ke svému obrazu, odměňujeme je za to, že jsou takoví, jakými je chceme mít. Přidělujeme jim identitu podle svých představ.

- náklonnost a uznání, jen jsou-li splněny dané podmínky, například když mají děti dobré známky, když se dobře chovají, když dělají čest, atd.

- položme si otázku kolik utrpení, nepříjemností, strachu, stresu a negativity si způsobují pouze lidé - my navzájem a kolik utrpení způsobuje příroda

Komentář u Moje záchranné lano

Tomáš — Mon, 01 Mar 2010 09:18:17 +0100

Kdo máte dvě děti nejspíš jste si všimli, že po vrcholu přijde zase údolí - probdělý noce, nejistoty prvního dítěte,... ale přesto všechno je to krásnýýýý. Slovy těžko popsat.

A provázek č.2? To je moje nejspíš nejtěžší téma, který jsem dodnes nevychytal. Mám ve svém životě výrazně víc vztahů, než jsem schopný zvládnout (a mám obavu, že počet lidí se spíš ještě zvyšuje). Potkávám v životě mraky fascinujících lidí, s kterými chci být. ...ale nemám na ně kapacitu. Tohle je jedna z mých snah o řešení: http://kde-domov-muj.cz/

Když o tom dumám, musím říct, že mám desítky známých i přátel. Ovšem díky mý neschopnosti většině vztahů chybí blízkost, kterou bych si přál. Navíc jsou rozestrkaný od Brisbane, přes Moskvu, Timbuktu, Amsterdam až po La Paz. Nebo z jinýho úhle pohledu od Bubenče až po Stodůlky.

Je to pár měsíců, co jsem na Facebooku a mám tam 69 přátel. Ještě před půl rokem jsem neměl ponětí, že tolik přátel mám. Fascinuje mě to. Nejvíc proto, že většinu lidí z té skupiny ani pořádně neznám.

Opravdovou extázi já dovedu zažít právě z blízkosti s lidma. Z toho, že s blízkýma lidma něco tvořím, dělám. Ale tak nějak čím víc jich v životě mám, tím míň je tam blízkosti, tudíž i extáze a celkově jiskry. Takže mi víc a víc dochází, že je to pro mě téma, který potřebuju pořádně prozkoumat a rozhodnout se, co s tím.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Svatka — Mon, 01 Mar 2010 05:56:31 +0100

Skvěle a výstižně napsaný článek. Jste talent, jak to dokážete vystihnout.

Komentář u Předbíhání doby II.

Skatemurai — Mon, 01 Mar 2010 00:39:03 +0100

Cíl je jen 1 a to tento okamžik. Pochopit tento okamžik/přítomnost... Báseň od zenového mistra Kodo Sawaki Roshi: "The world runs after fame, honor, Beautiful clothes and comfort. But these pleasures are not true peace. You run and stay unsatisfied until death!" Celkem tvrdý přístup, ale tak to je. Co tedy potom zbývá? Chcete se zbavit svých strachů? Chcete se změnit? Všechny nucené machinace a úsilí jen pomocí myšlenek jsou zbytečné. V téhle oblasti je třeba se otočit o 180°, což pro někoho může být velmi těžké, ale pro někoho také překvapivě jednoduché. Zbavte se všech těch hlasů rodičů, učitelů, společnosti ze svých hlav a buďte sami sebou! Zbavit se jich lze však jen skrz přijmutí a netečný přístup (k myšlenkám, emocím). Doporučuji převýbornou knihu "Bdělost" od autora Anthony de Mello.

Komentář u Kolik toho potřebujeme vědět?

Robert V. — Sun, 28 Feb 2010 18:36:45 +0100

Doktor si nemůže dovolit něvědět něco ze svého oboru v určité situaci, ve které jde o život. Upřímě mě to trochu děsí, ale naštěstí nejsem doktor :)

Na druhou stranu pro podnikatele nebo manažera není nutno znát obor do podrobností, např. i kdyby se pohybovali v chemickém průmyslu, vyčíslení chemické rovnice jim nebude pro nic (možná pro zábavu, ale to už je hodně individuální :) ). Stejně tak tání a tuhnutí určité látky jim vysvětlí někdo z pracovníků a více k věci.

Avšak rád bych, aby každý alespoň to všeobecné vzdělání měl, což je však v rukou individuálních učitelů. Sám vím, jak učitelé dokáží zhnusit předmět.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Jan Slabý — Sun, 28 Feb 2010 13:03:32 +0100

Prověřené klikačky, které platí:

http://www.neobux.com/?r=ajrimmer
http://www.omnibux.com/?r=rimmer
https://www.palmbux.com/register.php?r=ajrimmer
http://bux.gs/?r=ajrimmer
https://www.bux.ee/?r=rimmer
http://www.growingptc.com/?ref=rimmer
http://www.dollarclickorsignup.com/members/register.php?ref=Rimmer

Česká, nyní v problémech, ale snad se ještě vzchopí.
http://www.odklikej.cz/registrovat.php?r=ajrimmer

Ve všem ohledně klikaček poradím na mailu rimmer78@seznam.cz

Komentář u Moje záchranné lano

Monika — Sun, 28 Feb 2010 10:14:57 +0100

Nějaký čas jsem tu nebyla, kouknu a co vidím - máš druhou dceru, Tomáši! Gratuluju a přeju jí, ať se má jako ryba ve vodě :-) (teda v čisté vodě...)
Kdo čte tyto řádky a prožívá podobnou situaci jako Tomáš, tomu gratuluji též!
p.s. Je roztomilé si přečíst "provázek č.2 - lidé... Pracuji na tom, aby jich bylo víc..." To jen abych odlehčila téma :-) :-) :-)

Komentář u Furt dokola stejný píčoviny

Martina — Sat, 27 Feb 2010 20:26:29 +0100

To Skatemurai- Díky za odkaz cest k sobě a paní Alžbětu. Dívala jsem se
do noci. Jen jsem si tím vše utvrdila. Už není cesta zpátky.
Téma: Nová práce: Včera se mi dostala do rukou kniha Kyosaki Robert
a jeho sestra,která jestli píšu dobře byla nebo je
učněm Dalajlámy.Společně s byznysem se propojuje
duchovno-senza materál, kámoš později půjčí.
Mám spoustu důkazů, že to opravdu propojit jde,
zbývá dodat,mráz po zádech,ale u mě příjemný.

Komentář u Přejděte na částečný úvazek!

Martina — Sat, 27 Feb 2010 20:00:29 +0100

ekonomika.ihned-patřím mezi 25% těch,kteří se teprve odvažují....
mám spoustu nápadů a věcí,které mám hozené na papíře,ale nejsem sto
napsat vše do srozumitné podoby.Mít termíny-umřu.Ale když ne teď-kdy?

Komentář u Moje záchranné lano

Pavla — Sat, 27 Feb 2010 15:04:27 +0100

Připojuju se ke gratulaci, Tomáši..:)

Komentář u Přejděte na částečný úvazek!

Tomáš — Sat, 27 Feb 2010 10:13:37 +0100

http://ekonomika.ihned.cz/c1-40749850-pruzkum-temer-40-procent-lidi-nechce-pracovat-na-hlavni-pracovni-pomer

Komentář u BIO a CHEMO potraviny

Tomáš — Fri, 26 Feb 2010 23:03:51 +0100

http://hn.ihned.cz/c1-40621250-kureci-chemie

Komentář u Moje záchranné lano

Tomáš — Fri, 26 Feb 2010 22:57:49 +0100

Budu to pozorovat, Ivane. Děkuju.

Komentář u Osmnáct kritických postřehů z USA

Tomáš — Fri, 26 Feb 2010 18:01:04 +0100

Velmi, velmi, velmi doporučuji k tématu: http://www.youtube.com/watch?v=akVL7QY0S8A
Díky, Honzo.

Komentář u Moje záchranné lano

Ivan — Fri, 26 Feb 2010 17:48:57 +0100

Tomáši, "sociální sítě", to je myslím velmi dobré téma na další článek na blogu. Myslím, že Tě to nebaví jen tak, že to není samo sebou. Stejně jako záliba v komunikaci tváří v tvář. Zkus něco. Určitě se Ti honí v hlavě milion důvodů i námětů na toto téma.

Komentář u Jedenáct knih, které mě ovlivnily

Tomáš — Fri, 26 Feb 2010 17:47:05 +0100

@ garin 39 - dnes jsem se chvíli hrabal knihama v academii na václaváku. a úplně jsem se nadchnul z té jejich edice "galileo". a vůbec mám dojem, že jsme celkem národem knihomolů a já potkávám víc a víc nadšenců a fanoušků, kteří jsou ochotní na vlastní náklady přeložit a vydat úplný skvosty. Manažerská literatura na našem trhu je dle mého názoru mega-bída, ale beletrie, společenský vědy, tam jsem nadšenej. spousta skvostů.

Komentář u Lidské zdroje v roce 2020

Tomáš — Fri, 26 Feb 2010 17:40:50 +0100

Ještě jsem chtěl poděkovat Damarenovi (č.22) za haldu myšlenek. Moc si toho cením. I toho, že Jura pak přihodil své pohledy na pokoru. To mi pomohlo pochopit některé věci, co jsi Juro psal.

Jak říká Damaren, myšlenek halda. Taky se mi z úst dere "uf, uf".
Tak snad jenom jeden dojem. Ten komentář mi přijde insparitivní nejenom z pohledu postřehů a obsahu, ale i formy. Cítím z něho chuť porozumět, vcítit se, zkusit víc úhlů pohledu a vhledu. Nevidím tam potřebu souhlasit, nenesouhlasit nebo vyzdvihnout svůj názor nad názory jiné.

Myslím si, že tento styl komunikace tu převládá a já si toho nesmírně vážím. Už bych to dávno zabalil, kdybychom si tady buď "sektářsky" plácali po ramenou a utvrzovali se v tom jací jsme kabrňáci (i když to má občas někdo dojem, že tu děláme) nebo se pro změnu snažili trumfnout v tom, kdo je větší chytrák a kdo větší trouba. Moc to pro mě znamená. Děkuju vám za to. Je to pro mě silný lano http://blog.peoplecomm.cz/clanek/moje-zachranne-lano

Všiml jsem si, že lidská hlava má jednu zajímavou vlastnost. Pokud ji vědomě nenaučíme jinému vnímání má non-stop potřebu souhlasit a nesouhlasit. Možná jste si taky všimli, jak vnitřní hlas neustále komentuje cokoli nám druzí říkají a furt jede - "jo, jo, to dáva smysl, to je pravda, 100pro,...". V tomto pouštíme cizí názory dovnitř neprověřené, přebíráme je, papouškujeme, atpod..

V opačném případě vnitřní hlas říká něco jako .. "co je to za blbost, kecy, co je to za blba, nesouhlasím,..." Když nesouhlasíme potom jiné názory dovnitř nepustíme. A proto z nich nic ani nemáme.

Z mýho pohledu existuje moudřejší cesta a tou je vynasnažit se nejdřív porozumět a teprve potom souhlasit (pokud je souhlasení vůbec nutné). I proto já se snažím na každém semináři lidi poprosit o ne(ne)souhlasení.

A to se mi na diskuzích tady líbí. Mám pocit, že tu máme pěknou míru ne(ne)souhlasení. Ale jak tady občas někdo upozorňuje, měli bychom si dát bacha i na souhlasení. Přece jenom ta nejdůležitější věc (alespoň pro mě) je porozumění.

Komentář u Moje záchranné lano

Tomáš — Fri, 26 Feb 2010 16:55:13 +0100

Je to tak. Lano jako blázen!!
Díky za všechny ty přání! ...tady na blogu, na faceboku, mailem, telefonem, ústně,... Proboha to je cest, jak spolu mluvit, co?!?

Nevím, jak vy, ale já čím víc cest ke komunikaci mám, tím hůř moje komunikace ve finále vypadá. Pár příkladů - sehnat mě na skype nemožný. Na facebook jenom koukám. Jsem v nějakých google groups, ale neúčastním se. Telefonovat mě nebaví. Maily? Peklo! Tak možná jen tady na blogu a hlavně tváří v tvář. To jediný mě skutečně baví a také mi to prospívá.

P.S.: Martino, pěkná fotka! Dík.

Komentář u Moje záchranné lano

Žahanka — Fri, 26 Feb 2010 15:10:43 +0100

Mooooc gratuluji k Valentýnce, škoda že se nenarodila na Valentýna, byla by to Valentýna k Valentýnu :-)

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Petr — Fri, 26 Feb 2010 14:13:35 +0100

"Proč" je zcela zásadní otázka. Jejím pokládáním lze zjistit spoustu zajímavých věcí. Navíc tato jednoduchá otázka rozbije názory mnoha lidí. Vždy jsem překvapen, kolik lidí má názory na věci, o kterých nic neví. Názory ke kterým přišli ze střípků informací, které neskládali do mozaiky. Názory postavené na pocitu s úplnou absencí faktů. Toto všechno lze jednoduchým "proč" rozbít, donutit lidi přemýšlet.

Zajímavé je, že já se tuto otázku naučil ve škole. Sice až na vysoké, ale celé dlouhé studium za tu jedinou otázku stálo. (-;

Komentář u Jedenáct knih, které mě ovlivnily

garin — Fri, 26 Feb 2010 13:43:55 +0100

100 nejlepších románů 20. století - čtenářský výběr
Když list The New York Times vydal seznam sta nejlepších anglicky psaných románů 20. století podle odborné redakce, vyvolal vlnu bouřlivých a leckdy nesouhlasných reakcí. Nakonec si téměř půl milionu čtenářů odhlasovalo svůj seznam nejlepších románů. Tady je.

Atlas Shrugged - Ayn Rand
Zdroj - Ayn Rand
Bitevní pole Země - L. Ron Hubbard
Pán prstenů - J.R.R. Tolkien
Jako zabít ptáčka - Harper Lee
1984 - George Orwell
Anthem - Ayn Rand
We The Living - Ayn Rand
Mise na Zemi - L. Ron Hubbard
Strach - L. Ron Hubbard
Odysseus - James Joyce
Hlava XXII - Joseph Heller
Velký Gatsby - F. Scott Fitzgerald
Duna - Frank Herbert
Měsíc je drsná milenka - Robert Heinlein
Cizinec v cizí zemi - Robert Heinlein
Město jako Alice - Nevil Shute
Konec civilizace aneb Překrásný nový svět - Aldous Huxley
Kdo chytá v žitě - J.D. Salinger
Farma zvířat - George Orwell
Duha gravitace - Thomas Pynchon
Hrozny hněvu - John Steinbeck
Jatka č. 5 - Kurt Vonnegut
Jih proti Severu - Margaret Mitchell
Pán much - William Golding
Jezdec z neznáma - Jack Schaefer
Trustee from the Toolroom - Nevil Shute
Modlitba za Owena Meanyho - John Irving
Svědectví - Stephen King
Francouzova milenka - John Fowles
Milovaná - Toni Morrison
The Worm Ouroboros - E.R. Eddison
Hluk a vřava - William Faulkner
Lolita - Vladimir Nabokov
Moonheart - Charles de Lint
Absolone, Absolone! - William Faulkner
Of Human Bondage - W. Somerset Maugham
Wise Blood - Flannery O'Connor
Under the volcano - Malcolm Lowry
Pátá postava - Robertson Davies
Someplace To Be Flying - Charles de Lint
Na cestě - Jack Kerouac
Srdce temnoty - Joseph Conrad
Yarrow - Charles de Lint
V horách šílenství - H.P. Lovecraft
One Lonely Night - Mickey Spillane
Memory And Dream - Charles de Lint
K majáku - Virginia Woolf
Věčný divák - Walker Percy
Trader - Charles de Lint
Stopařův průvodce po galaxii - Douglas Adams
Srdce je osamělý lovec - Carson McCullers
Příběh služebnice - Margaret Atwood
Blood Meridian - Cormac McCarthy
Mechanický pomeranč - Anthony Burgess
On the Beach - Nevil Shute
Portrét umělce v jinošských letech - James Joyce
Greenmantle - Charles de Lint
Enderova hra - Orson Scott Card
Malá země - Charles de Lint
The Recognitions - William Gaddis
Hvězdná pěchota - Robert Heinlein
Fiesta - Ernest Hemingway
Svět podle Garpa - John Irving
Tudy přijde něco zlého - Ray Bradbury
The Haunting of Hill House - Shirley Jackson
As I lay dying - William Faulkner
Obratník Raka - Henry Miller
Neviditelný - Ralph Ellison
The Wood Wife - Terri Windling
Mág - John Fowles
Dveře do léta - Robert Heinlein
Zen a umění údržby motocyklu - Robert Pirsig
Já, Claudius - Robert Graves
Volání divočiny - Jack London
At swim-two-birds - Flann O'Brien
451 stupňů Fahrenheita - Ray Bradbury
Arrowsmith - Sinclair Lewis
Daleká cesta za domovem - Richard Adams
Nahý oběd - William S. Burroughs
Hon na ponorku - Tom Clancy
Provinilé slasti - Laurell K. Hamilton
Vládci loutek - Robert Heinlein
To - Stephen King
V. - Pynchon
Double Star - Robert Heinlein
Citizen of the Galaxy - Robert Heinlein
Návrat na Brideshead - Evelyn Waugh
Light In August - William Faulkner
Přelet nad kukaččím hnízdem - Ken Kesey
Sbohem, armádo! - Ernest Hemingway
Pod ochranou nebe - Paul Bowles
Tak mě někdy napadá - Ken Kesey
My Antonia - Willa Cather
Mulengro - Charles de Lint
Suttree - Cormac McCarthy
Les mytág - Robert Holdstock
Iluze - Richard Bach
The cunning man - Robertson Davies
Satanské verše - Salman Rushdie

Komentář u Jedenáct knih, které mě ovlivnily

garin — Fri, 26 Feb 2010 13:33:54 +0100

100 nejlepších románů 20. století
Vydání žebříčku sta nejlepších anglicky psaných románů 20. století v listu The New York Times vyvolalo skutečně bouřlivou diskuzi. Výsledkem byl mimo jiné i žebříček 100 nejlepších románů podle čtenářů. Pojďme se ale nejprve podívat na výběr odborníků.

Odysseus - James Joyce
Velký Gatsby - F. Scott Fitzgerald
Portrét umělce v jinošských letech - James Joyce
Lolita - Vladimir Nabokov
Konec civilizace aneb Překrásný nový svět - Aldous Huxley
Hluk a vřava - William Faulkner
Hlava XXII - Joseph Heller
Tma o polednách - Arthur Koestler
Synové a milenci - D.H. Lawrence
Hrozny hněvu - John Steinbeck
Under the volcano - Malcolm Lowry
The way of all flesh - Samuel Butler
1984 - George Orwell
Já, Claudius - Robert Graves
K majáku - Virginia Woolf
Americká tragédie - Theodore Dreiser
Srdce je osamělý lovec - Carson McCullers
Jatka č. 5 - Kurt Vonnegut
Neviditelný - Ralph Ellison
Native son - Richard Wright
Henderson, král deště - Saul Bellow
Appointment in Samarra - John O'Hara
U.S.A. (trilogie) - John Dos Passos
Městečko v Ohiu - Sherwood Anderson
Cesta do Indie - E.M. Forster
The Wings of the Dove - Henry James
The ambassadors - Henry James
Něžná je noc - F. Scott Fitzgerald
The Studs Lonigan trilogy - James T. Farrell
Nejsmutnější příběh - Ford Madox Ford
Farma zvířat - George Orwell
The golden bowl - Henry James
Sestřička Carrie - Theodore Dreiser
A handful of dust - Evelyn Waugh
As I lay dying - William Faulkner
Všichni jsou zbrojnoši královi - Robert Penn Warren
The Bridge of San Luis Rey - Thornton Wilder
Rodinné sídlo Howards End - E.M. Forster
Go tell it on the mountain - James Baldwin
Jádro věci - Graham Greene
Pán much - William Golding
Deliverance - James Dickey
A dance to the music of time - Anthony Powell
Point counter point - Aldous Huxley
Fiesta - Ernest Hemingway
The secret agent - Joseph Conrad
Nostromo - Joseph Conrad
Duha - D.H. Lawrence
Ženy milující - D.H. Lawrence
Obratník Raka - Henry Miller
Nazí a mrtví - Norman Mailer
Portnoyův komplex - Philip Roth
Pale fire - Vladimir Nabokov
Light in August - William Faulkner
Na cestě - Jack Kerouac
Maltézský sokol - Dashiell Hammett
Parade’s end - Ford Madox Ford
Věk nevinnosti - Edith Wharton
Zuleika Dobson - Max Beerbohm
Věčný divák - Walker Percy
Death Comes for the Archbishop - Willa Cather
...až navěky - James Jones
The wapshot chronicles - John Cheever
Kdo chytá v žitě - J.D. Salinger
Mechanický pomeranč - Anthony Burgess
Of Human Bondage - W. Somerset Maugham
Srdce temnoty - Joseph Conrad
Hlavní třída - Sinclair Lewis
The House of Mirth - Edith Wharton
Alexandrijský kvartet - Lawrence Durell
A High Wind in Jamaica - Richard Hughes
A house for Mr Biswas - V.S. Naipaul
Den kobylek - Nathanael West
Sbohem, armádo! - Ernest Hemingway
Sólokapr - Evelyn Waugh
The prime of miss Jean Brodie - Muriel Spark
Finnegans wake - James Joyce
Kim - Rudyard Kipling
A room with a view - E.M. Forster
Návrat na Brideshead - Evelyn Waugh
The adventures of Augie March - Saul Bellow
Angle of repose - Wallace Stegner
A bend in the river - V.S. Naipaul
The Death of the Heart - Elizabeth Bowen
Lord Jim - Joseph Conrad
Ragtime - E.L. Doctorow
The Old Wives’ Tale - Arnold Bennett
Volání divočiny - Jack London
Loving - Henry Green
Děti půlnoci - Salman Rushdie
Tabáková cesta - Erskine Caldwell
Ironweed - William Kennedy
Mág - John Fowles
Širé Sargasové moře - Jean Rhys
Under the Net - Iris Murdoch
Sophiina volba - William Styron
Pod ochranou nebe - Paul Bowles
Pošťák vždycky zvoní dvakrát - James M. Cain
Zrzoun - J.P. Donleavy
The Magnificent Ambersons - Booth Tarkington

Komentář u Jedenáct knih, které mě ovlivnily

Martina — Fri, 26 Feb 2010 11:41:11 +0100

R.Kiosaki a jeho Cashflow Kvadrant.Četla jsem od něj hodně.Je to paráda,
když někdo takhle umí.Ale knihy nebyli moje.Proto nyní potřebuji oživit kva
drant.Na levé straně problém,na straně pravé pro mě šílená překážka...

Komentář u Jedenáct knih, které mě ovlivnily

garin — Fri, 26 Feb 2010 10:33:00 +0100

Zdravím všechny přispěvatelé. Je to zajímavé čtení a hodně inspirující. K mé smůle nedokážu číst knihy v anglickém originále, musím počkat na český překlad. Uvědomil jsem si, že po letech mám už v paměti jenom výslední pocit, ale nedokážu odvyprávět děj. Mám jenom zafixované, že ta- která kniha se mi líbila a že bych ji chtěl někomu doporučit. Když se k některým knihám vracím vícekrát tak jsou to tyto – můj TOP LIST.
(1.) Elias Canetti – Zaslepení
(2.) Exupery – Citadela
(3.) John Rechy – Město noci
(4.) W. Shakespeare – Sonety (překlad M. Hilský 2004)
(5.) Seneca – Listy Lucilliovi
(6.) Jack London – Démon alkohol
(7.) Michal Witkowski – Chlípnice
(8.) G. De Maupasant – všechny povídky
(9.) Slovník nespisovné češtiny (vydal Maxdorf 2006)
(10.)Artur Zempliner - Encyklopedie významných osobností ve víru židovského osudu

Komentář u Moje záchranné lano

Martina — Thu, 25 Feb 2010 10:02:13 +0100

Valérie a Valentýnka- nádherný jména.Moc přeji Vám celé rodině moooc
zraví a hoooodně lásky.
Mám kamarádku Valentýnu.Někdo jí říká Valino a jiný zas Týnko.
To se moc líbí mě. Tak paapa...Jsou to vynikající zprávy!

Komentář u Moje záchranné lano

Jura — Thu, 25 Feb 2010 07:10:25 +0100

Taktéž se připojuji ke gratulaci!

Komentář u Moje záchranné lano

Thera.D — Thu, 25 Feb 2010 06:27:36 +0100

Tomáši, moc gratuluji!!! To je lano jako blázen. :-)

Komentář u Moje záchranné lano

Tomáš — Thu, 25 Feb 2010 00:24:04 +0100

Narodila se nám dcera Valentýna! To byl/je vrchol.

Komentář u Odvaha a strach

Martina — Wed, 24 Feb 2010 09:15:39 +0100

Ale mámě jsem při loučení řekla:.,,Díky mami,mám tě moc ráda".
A sebe mám ráda zato, že odvaha ve mě našla sílu jí to povědět.

Komentář u Lidské zdroje v roce 2020

Martina — Tue, 23 Feb 2010 09:54:39 +0100

Robo,proč by neprodávali lidi sami sebe ve fabrice,když na nic víc o sobě nepřišli?Vždycky mají možnost si vybrat.Každý máme svůj osobní růst a přijdeme na to,že musíme nebo máme další volbu! Mluvím sama za sebe.
Byla jsem nedávno ve fabrice a stačila mi ta zkušenost na celý život.
Podotýkám, že když jsem odcházela,nebylo to jednoduché.Všichni se ptali:Proboha, co budeš dělat?
Nevim,ale tady se utrápím.
Jsem rozhodnuta do té fabriky na nástěnku píchnout takovou poučku o motivaci,protože kvůli ní moje práce zkrachovala v tom, že mě absolutně nikdo nepovzbudil-spíš dokopal....
Nadřízení v těchto otrokářských společnostech nemají ani páru o ňáký motivaci.

Jarda 123- Konkrétní příklady: Lepší je se nesnažit,ale rovnou to dělat.
PROČ? něco se nepovede-nic nebude?
PŘECE:ztrácíme motivaci všude tam, kde nás nikdo nechválí.

To je přece největší motor, když nás někdo podrží.Lidi se o všem učí za
úděsný peníze v kursech,jak druhé motivovat v práci a v životě a pak řekne někdo doma dítěti:Ty jsi ale nemehlo,tobě to nepůjde.
Takový člověk nemůže přece vést lidi!!!
A při tom všem je to tak jednoduchý. Stačí někomu říct cokoliv, třeba,že
mu to sluší. Pochválit ho je sice malá motivace, ale když nepřestaneme
a podržíme ho i v tom průšvihu,protože VÍME!,že už to nezměníme, tak teprve pak začnou lidi na sobě pracovat!
Nikdy nenajdu dobrý lidi pro firmu,když tohle nebudu umět! Šéfové firem
musí jít příkladem.Záměrně nepíšu-měli by.
Motivace z očí do očí funguje nejlépe, ale kde vzít čas jako šéf?
Když všechny povzbuzujeme,tak jim vlastně věříme, že vše zvládnou, ale
především jim dáváme svou lásku-důvěřujeme jim,že to dokážou.

P.S. Základní pravidla nejsou ochotni vyvrhelové naší společnosti
dodržovat proto,že jim nikdo nikdy nedal najevo, jak jim věří,
když něco udělají O.K. Je to začarovaný kruh.

Komentář u Lidské zdroje v roce 2020

Jura — Tue, 23 Feb 2010 08:16:06 +0100

Pokusím se vysvětlit, co se snažím v předchozím příspěvku označit jako „pokora“:
1. Je to uvědomění si, že bez předchozího vývoje, ať byl jakýkoliv, bychom nebyli tam, kde jsme (snad by se dalo říci, že se jedná o respekt k vlastní historii?). Alfred Nobel také původně vynalezl dynamit pro ulehčení práce… Když „půjdeme domů“, tak se Fordem inspiroval Baťa – též se jednalo o pásovou výrobu, přesto asi každý ví, že životní úroveň baťovců byla nad průměrem – že zde byla snaha lidský život vylepšit a ne dělníky zotročit a vyždímat… Ve své naivitě si myslím, že i Marx chtěl posunout lidskou společnost na vyšší úroveň a nikoli přichystat půdu totalitě… Co se týká připomínky o „psaní na stroji“ – tím bylo myšleno, že bychom se tady dnes možná takto nesetkávali („vše souvisí se vším“ a „všechno zlé je k něčemu dobré“ – učme se z historie, ale šmahem nekritizujme).
2. Dále mám na mysli „pokoru“, jako respekt k tradici / zkušenosti. Každý člověk má nějaké kořeny - vyrůstá v nějakém prostředí (stát – národ – náboženství - komunita) – nemusíme chodit až do Afriky, podívejme se na naše menšiny, jestli jsme, byť v dobrém úmyslu, nenapáchali více škody, jak užitku…
3. Jinak k Damarenovi – po „nekritickém respektu před autoritou“ rozhodně nevolám – a to je třetí význam, který podle mě „pokora“ obsahuje = že lidi nesoudím předem a snažím se je poznat – pochopit a raději se několikrát zeptám, než začnu vykládat jejich slova a nebo jim ukazovat jedinou možnou „cestu ke spáse“… každý kromě prostředí, ve kterém vyrůstá, má též svůj temperament, talent atd. a mám pocit, že právě historické výsledky „revolucí“ melou jednotlivce do jakési „průměrné kaše“… takže když respekt, pak před jednotlivcem.

Závěr: Jako řešení nevidím „svobodu v práci“ za každou cenu, ale „svobodu volby“ = výběru, kde a jak mohu pracovat. Jsem také přesvědčen, že bohužel tato svoboda nebude ještě v dlouhé době pro všechny, protože někteří nejsou ochotni respektovat ani základní pravidla – nekrást, nevraždit, neznásilňovat atd., ale také proto, že existují i intelektuální či tělesná omezení, bohužel.
Jen pro upřesnění, též nejsem zastáncem překotného zvyšování výkonu za každou cenu.

Komentář u Lidské zdroje v roce 2020

Damaren — Mon, 22 Feb 2010 18:36:52 +0100

Uf, uf, to je najednou myšlenek.. v úvahách se mysl rozbíhá na mnohé strany, jak čtu komentáře, s nimiž v mohém souhlasím a v mnohém nikoli – pokusím se formulovat myšlenky jasně, omlouvám se, jestli se mi to nepovede. Věcí, na které bych chtěl reagovat je mnoho, vyberu jen některé..

Pokora, o které píše Jura mě připadá spíš jako volání po nekritickém respektu před autoritou, mocí, která nás ovládá. Obecně se v naší společnosti pokory mnoho nenajde, jsme pyšní na techniku, na svoji nadřazenost nad přirodou, přitom opak je pravdou.
Tam je pokora na místě. Ale před autoritami, které nás ničí?

Souhlasím s Jurou co se týče zbytečného vymezování – mám dojem, že je to zakořeněné v lidech nějak více ve zdejší krajině. Jako by každý, když slyší názor/myšlenku/ novou informaci se dopředu nejdříve rozhodl, jestli s ní souhlasí nebo ne (vymezí se) a až potom podle toho hledá souhlasné nebo odporující argumenty (zametám před vlastním prahem, někdy se při tom také nachytám).

Kritika fordismu

Já bych se té kritiky pustil – dobrá, nebýt toho úžasného zrychlení, ještě dnes bychom psali na psacím stroji – a táži se – bylo by na světě znatelně hůře? Nemyslím si, že ten překotný rozvoj a neomezený růst je alfou a omegou toho nejlepšího, co nás mohlo potkat. Kde je psáno, že ta rychlost a efektivita, s kterou se všechno vyrábí a rozvíjí je správná a dokonce jen ta nejlepší? Co je špatného na pozvolnějším tempu vývoje?

Stejně tak s tím bičem – „bez něj nepodá odpovídající výkon“ – pominu-li fakt, že seberealizace a bič jsou jen dvě formy motivace (a domnívám se, že první funguje lépe), kdo nebo co skálopevně určuje, co je odpovídající výkon?! Proč ten neustálý hlad po maximálním možném zisku/úspěchu/výkonu?

Nesčetněkrát v nedávné historii se ukázalo, že do nebe oslavované technické a jiné novinky přinesly více škody než užitku. Nebo lépe – více užitku jedněm, více škody druhým (např. E.Tenner: Proč se věci mstí).

Ke kritice na blogu - jak píše sám Tomáš, kritika má svoje místo. Samoúčelné vymezování a černobílá kritika tu určitě není – vždyť nezůstává u slov, ale přechází k činům! Kritika zde slouží jako odrazový můstek, definování toho, co považujeme za hodné vylepšení a jak toho dosáhnout. Vidím to jen jako začátek. Dále je těžká, ale veselejší práce na změně. Na blogu se setkávají lidé, kteří smýšlejí podobně a je proto nasnadě, že se utvrzují ve svých postojí. Viděl jsem na webech stav, kdy se takto názorově sjednocení lidé semkli v šik, který mezi sebe nepustil nikoho názorově odlišného, a takovým zakazovali přístup, jakkoli byly jejich podněty věcné, komentáře slušné a neurážlivé. Bylo by jistě špatné, uzavřít se i kritice vlastní kritiky, ale to se zde určitě neděje;)
Chápu, že to zde může vypadat jak na srazu věřících, ale dokud nezačneme nesoudně přebírat všechno, co tu padne, neděje se nic špatného.
Proto si také někdy říkám, že odmítavý postoj je cennějším, než salva souhlasného mručení:)

Komentář u Lidské zdroje v roce 2020

Damaren — Mon, 22 Feb 2010 18:22:32 +0100

Potěšující článek, ten na Fayobserveru, jsem rád, že alespoň někde vzkvétá semínko naděje:)
Je pozoruhodné, jak se v něm přímo zmiňuje o problému hierarchie a statusových symbolů jako o závažném problému v pracovním světě:
"...kde styl nepružného řízení zhora dolů příliš často dělá pracovníky nešťastnými" a "...symboly nerovného statusu zničily automobilový průmysl (Detroit)...".
Když jsem to poprvé četl zde na blogu, trochu jsem to nechápal, ale teď mi to do sebe zapadá. Jak je ten svět složitý a propletený souvislostmi..

Komentář u Všechno to stojí za prd!

Damaren — Mon, 22 Feb 2010 17:04:42 +0100

Obávám se, že problém souvislosti chudoby a štěstí není tak jednoduchý. Je to dobrý postřeh pozorování, že ti nejchudší, bývají často spokojenější, než bohatší. Pěkně to ukazuje na to, že spokojenost člověka leží jinde, než v materiálním dostatku. Jenže problém není jen v tom srovnávání.
Za ten materiální blahobyt, který v Africe nemají, my platíme svoji svobodou, nekonečnými stresy a strachy. Platíme tím, že trávíme celý bdělý život v práci a nemáme úniku.
To samé nabízíme zbídačeným Afričanům. Dokud měli svoje chýše, neznali nemoci, které jsou tam dnes běžné, neznali války s tak devastujícím dosahem. Neznali hlad a bídu. Tu přinesl bílý člověk. Je jedna věc, kterou většina ekonomů nechce přiznat: bídnost zemí třetího světa leží v našem černém svědomí. Severní polokoule drancuje suroviny a pracovní sílu polokoule druhé, to je nezpochybnitelný fakt, pro který existují tísíce důkazů (a nemyslím jen koloniální nadvládu). Naše pohodlí je vykoupeno jejich utrpením. Ty loutkové zkorumpované vlády, které pak chtějí dvě stě razítek tam povětšinou někdo mocný dosadil (opět pro to existuje celý pytel důkazů – kdo chce, najde, kdo nechce, popře všechno).
To, že jim nabízíme naše vzdělání a infrastrukturu je jen taková malá náplast (dobře i za ní) za zlo napáchané za generace. Stovky jiných svébytných a soběstačných kultur ta naše západní přeorala, zničila a zadupala do země. Naše nabídka je jen vykázání na cestu zkázy, kterou jsme se sami rozběhli. Je to snad dobře?

Komentář u Odvaha a strach

Ales — Mon, 22 Feb 2010 14:43:28 +0100

Svatko, kdyz "... pocit je zhmotnělá myšlenka ..." co je to 'myslenka'?

Komentář u HOME

Martina — Mon, 22 Feb 2010 09:41:16 +0100

Já vám něco řeknu o planetě.Držela jsem jí v rukou a objímala.Moc jsem se divila,jak to,že je tak malinká.Byl to nádherný pocit a byl to můj noční sen.Když to sděluji dětem,říkají:jééé Austrálie a tady hned vedle Amerika.
Smály jsme se hodně.

Komentář u Odvaha a strach

Tomáš — Sun, 21 Feb 2010 20:31:22 +0100

Já se pro tohle před lety taky rozhodl. A přišel jsem následkem toho o dost lidí. Z dnešního pohledu toho z větší míry ale nelituju. Naštěstí rodiče mě mají rádi takového jaký jsem (i s mými experimenty).

Jinak s upřímností je mi lehčeji. A čím lehčí si přijdu tím víc prostoru pro druhé jako bych měl. A tak se mi to jeví jako výhodná cesta pro obě strany, i když na začátku leká a bolí.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Tomáš — Sun, 21 Feb 2010 20:21:36 +0100

To jsem rád, že se ti to líbí.
Tady je něco k FAVI - https://www.openforum.com/idea-hub/topics/the-world/article/how-to-design-a-flat-organization-matthew-e-may
A tady Zobrist (pokud vám nevadí fr.) http://vodpod.com/watch/2692984-conference-de-jean-francois-zobrist-devant-le-cjd-a-biarritz-en-novembre-09 - přijde mi trochu jako takový francouzský Ricardo Semler http://vodpod.com/search/browse?q=semler

Komentář u Odvaha a strach

Martina — Sun, 21 Feb 2010 19:29:17 +0100

Já jsem se konečně přestala bát a začala jsem říkat,co si myslím.
Tvrdě narážím nejvíc ve svém okolí,protože vidím,jak mě chtějí zpátky
do té škatulky,v které mě znali.Říkám si,nemůžu zase přistoupit na to,abych byla jakou mě chtějí,to je ten kruh,ale já už se nechci
vrátit a žít normálě.
Dneska jsem mámě řekla,že to dokážu.
Reakce? Nedokážeš Martino,už ne.
A tyhle lidi nás vychovali?Tečou mi slzy.

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Jirka — Sun, 21 Feb 2010 18:01:14 +0100

tohle si je nutné vylepit na stěnu a číst a číst a číst a když budu v přeplněném obchodě s 3mi dětmi a energií jen na čaj ... tak si na to vzpomenout :

Protože proto!"
„Už dost těch hloupých otázek!"
„Není čas na hloupé otázky!"
„Bez diskuze!"
„Cože, ty to nevíš?"
„Protože jsem řekl!"
„Uděláš to, nebo ti mám pomoct?!"
„Budeš zvědavý, budeš brzy starý!"
„Kdo se moc ptá, moc se dozví!"
„Tyhle řeči tady vůbec nikoho nezajímají!"
„Na tebe tady není vůbec nikdo zvědavej!"
„Ještě jednu otázku, a já ti dám důvod se ptát!"
„Nemám ráda zvědavé děti!" (slečna Kasandra ve Včelce Máje)

Mimochodem, Martina psala před dvěma týdny do komentářů, že její syn se v devíti letech zeptal paní učitelky "Proč?" a dostal za to poznámku do žákovské knížky :-).

Komentář u "Proč" a "Jak" firmy

Jirka — Sun, 21 Feb 2010 17:58:59 +0100

.......................................................................................................................... tak tohle je genialni clanek ... bavil jsem se o podobnem tematu "proč" s prateli vcera vecer .. hlavne ta prvni cast clanku presne odpovida nasi diskuzi .. obdiv za to, jak dokážeš sjednotit myslenky v pisemnou formu ............................................................................................... je to geniální ........ ihned předávám na můj profil na FB :-)

....................... gratulace, obdiv .. ........... opravdu ...........

Komentář u Proč masturbujeme před ostatními?

Šárka — Sat, 20 Feb 2010 16:06:50 +0100

Krásný text o naslouchání, mívali jej jistou dobu před očima každý den telefoničtí pracovníci Linky bezpečí...

vložila jsem jej na své stránky http://sarkakotvalova.webnode.cz/news/jen-poslouchej/

Komentář u Moje záchranné lano

Jirka — Fri, 19 Feb 2010 09:32:55 +0100

K Hoř. semínku - OSHO je vždy plný zajímavých myšlenek .. beru-li v uvah, ze vetsina "jeho" knih jsou jen zaznamy z jeho prednasek - kde mluvil "z patra" ... je to o to více obdivuhodné...

Komentář u Dnes jsem v práci oznámil, že odcházím.

Damaren — Fri, 19 Feb 2010 08:38:24 +0100

Mě to připadá nanejvýše přirozené. Člověk na cestě, který hledá, tuší, že chcce něco jinak, že chce něco lépe. Seminář je k tomu nejspíš postrčí, ale semínko určitě klíčilo už dříve. Řekl bych, že je to spouštěcí mechanismus něčeho, co v těch lidech bylo už před tím – a tím je odhodlání ke změně, otevřenost novým myšlenkám a způsobům. Jistě se může stát, že seminář někomu teprve jak se říká otevře oči a je-li povahově impulsivní, dá výpověď ze dne na den... .

Vůči firmě je to možná trošku nefér, a z pozice toho, kdo to schválil trochu palčivé – zaplatil jsem dobrém zaměstnancí školení, o kterém jsem doufal, že zlepší jeho schopnosti, a on mi vinou toho uteče?! Sakra, to jsem šlápl vedle. Nicméně svědčí to o tom, že zaměstnancům něco cenného chybí.

O firmě může říkat: jsme organizace starého typu, žaludková firma:)

Jesltli to bolení břicha není z možnosti, že někdo takhle náhle změní svůj život a podíl na tom nesete Vy. Samo sebou, zodpovědnost za svůj život má každý sám, ale nestalo se někdy, že přišel mail podobného znění?

„Ahoj Tomáši, pod vlivem myšlenek atmosféry kurzu jsem dal výpověď v práci. Nyní po roce jsem na tom opravdu bídně, bylo to chybné rozhodnutí, zpackal jsem si život. “

Další věc, která mě napadá: „Tomáši, umíte opravdu dobře motivovat lidi:)“

Komentář u Čechům vstup zakázán!

Martina — Thu, 18 Feb 2010 23:18:40 +0100

Jandre tyre kale bala,
somra komi nadži vava,
jááá jandre tyre kale bala,
somra koni nadži vava.

Keď mi kurva tonaj budze,
ale s tebu žiť nebudze,
jaj keď mi kurva tunaj budze,
ale s tebu žiť nebudze.

Naučili mě nějakou písničku a hrát na kytaru.
Někdo zas umí perfektně anglicky.

Komentář u Moje záchranné lano

Martina — Thu, 18 Feb 2010 22:38:51 +0100

Mě to zase pěkně všechno "zaklaplo do sebe" při čtení knížky
Hořčičné semínko-ta je mým záchraným lanem.Nečtu jí pořád
od začátku do konce,ale když mám takovou tu temnou noc
"duše",otevřu jí prostě kdekoli a čtu.

Komentář u Uncopyright

Tomáš — Thu, 18 Feb 2010 21:41:24 +0100

tohle je pěkný: http://www.fastcompany.com/blog/alissa-walker/designerati/human-centered-design-toolkit-shares-information

Komentář u Svoboda v práci

Tomáš — Thu, 18 Feb 2010 21:05:58 +0100

To o Nike je vtipný... Freedom often stops at the front door of their business. Employees are far from liberated, bound by the rules, hierarchy and culture of their firms. Easy gains for the company are squandered because employees can't follow the Nike motto and "just do it." They must seek permission, and so too often don't even bother to pursue their ideas, or their requests get lost in the bureaucracy. zdroj: http://www.theglobeandmail.com/report-on-business/freedom-the-avenue-to-employee-engagement-freer-workers-are-better-workers/article1445475/

Komentář u Lidské zdroje v roce 2020

Tomáš — Thu, 18 Feb 2010 20:52:50 +0100

According to Carney and Getz, "Liberating the workplace begins by de-bureaucratizing and re-humanizing relations, by making them based on human fairness and equal treatment, so people feel like human beings instead of human resources." zdroj: http://www.fayobserver.com/Articles/2010/02/09/973855

Komentář u Čechům vstup zakázán!

Zdenek Vinš — Thu, 18 Feb 2010 13:09:22 +0100

Konkrétně nejsem v žádné straně politické a ctěl bych jen to ke všem článkům:pracoval jsem s cigánama za komunistů i po roce 1989. Jednou mě řekl cigán,když jse dělal školení BOZ, my nejsme Romové my jsme cigáni, tak nám neříkejte Rom. Moje myšlení všem stejným dílem. Jsi Čech tak máš stejná práva jako ostatní, ale také takové povinnosti. Ale také takové tresty, bez žádného rasového podtextu. Zákony dělá vláda a ta si svoje povinnosti již delší dobu neplní. Musela by šáhnout na podvodníky, mafiány atd a najednou by členové vlády zůstali bez peněz. Na čechy se v zahranicí dívají jako na zloděje. je to jedno bílí nebo tmavší. V zahranicí jsem pracoval 6 let. Jen na místní Čechy, usedlíky, se dívají shovívavě.

Komentář u Moje záchranné lano

Jirka — Thu, 18 Feb 2010 13:04:52 +0100

článek jako nazavolanou ... díky moc .. zrovna včera jsme se o tom bavili .. rád bych pouze ještě vzpomenul ... např. spontánnost, kultura, umění, zábava, architektura, design, příroda .. gurmánství, pomoc druhým ... ? ... zájem .. záchrané lano si již vytvářím třetím rokem, ale nikdy když se vrátím k těmto činnostem, nebo situacím, zážitkům podruhé .. dle onoho sumáře, už to není takový pocit, jako když je to poprvé .. rádoby spontánní .. nečekané .. tudíž .. jako hlavní věc bych řekl "objevovat vše nové" .. a občas vnímat, že život v této formě, v tomto rozměru a tak jak je zde na Zemi teď a tady je konečný .. a že je ho nutné "žít" nikoli "přežít" :-)

Komentář u Moje záchranné lano

Skatemurai — Thu, 18 Feb 2010 11:49:06 +0100

Mirrik: Tak tak. Souhlasím a zároveň odkazuju na knížku Štěstí není náhoda, která probírá právě to co popisuješ... Hlavní myšlenkou je to, že naše realita je jen naše volba a to jak reagujeme na různé situace a lidi je jen na nás samých. Zpočátku jsem ji bral jako něco "co už dávno znám a nemusím tedy číst", ale nakonec mi to všechno "zaklaplo do sebe", protože některé věci sem ještě nevnímal tak čistě, abych si je uvědomil v kontextu "co s tím mám udělat".

Komentář u Moje záchranné lano

Ivan — Thu, 18 Feb 2010 10:33:06 +0100

To sedí jako prcka na hrnec. Můj mentor mě učí defakto to samé. Říkáme tomu mosty. Mosty z jednoho vrcholu kopce na druhý, abychom byli stále nahoře. Naše mosty jsou obdobou Tvého lana. Funguje to úplně stejně. každý si jen "uplete" vlastní most, který jeho mysl přijme za svůj. Výborně, precizní myšlenkový nástroj jak zase o krok dál.

Komentář u Listina práv a svobod zaměstnance

Ondřej — Thu, 18 Feb 2010 09:53:39 +0100

Jinak diky aspon za tohle dovysvetleni, to tomu dava uz vic svetla. A je taky pravda, ze cely tenhle blog tomu dava jisty - a celkem bohaty - kontext.

Komentář u Listina práv a svobod zaměstnance

Ondřej — Thu, 18 Feb 2010 09:50:39 +0100

I tak se na to tezko reaguje, protoze skoro za kazdym pravem si musim uvedomit s jakou se to poji zodpovednosti - a tedy z jakych principu to cele vychazi. Na spouste mist mi v tom probleskuje nutnost budovani duvery, prostoru pro iniciativu, pro sdileni zodpovednosti (a tedy zrejme i nasledku)...
Takze zadne z nich me nerusi, za predpokladu, ze je umisteno ve funkcnim systemu, ktery je postaven na necem hlubsim. Spis bych rekl, ze tam pak nejaka chybi:
- pravo delat to, co mi jde nejlepe a co me nejvic bavi
- pravo na iniciativu projektu - na jakekoli urovni rizeni organizace
- pravo na urceny cas, ve kterem mohu delat na cemkoli, co uznam za dulezite
- pravo pravidelne reportovat vyssim urovnim o stavu na me urovni primo nebo prostrednictvim voleneho zastupce (soucast prava podilet se na rizeni)

A drobna pripominka k pravu c. 20. Slovo "spravedliva" ma celkem dost vyznamu, tedy hlavne podle toho, na jake je clovek hodnotove urovni. Muze to znamenat "penize podle straveneho casu", nebo "penize podle vykonu", nebo "penize podle vysledku", nebo "penize podle ceny me prace na trhu", nebo klidne taky "penize jako ostatni na me urovni" nebo dokonce "penize jako KAZDY jiny (tedy vsichni stejne)"...

Komentář u Listina práv a svobod zaměstnance

Tomáš — Thu, 18 Feb 2010 09:13:26 +0100

Ondro, pravda, pravda. Chtělo by to kontext.

Ve firmách, o kterých já mluvím totiž nejsou "VIP a plebs", "management a pěšáci", "vedení a zaměstnanci". Tam jsou prostě jenom lidi. Každý má jasnou roli, vše je výborně zorganizovaný. Každý má svá práva i své zodpovědnosti (tzn. tohle je listina práv vedení stejně jako zaměstnanců). Ale i bez kontextu mají pro mě všechny názory význam. Ukazuje mi to míru připravenosti a tu potřebuju znát, abych věděl jaká slova volit a o čem vůbec mluvit.

Martino, petice? Jako v občanském životě.