Peoplecomm - peníze nebo život

Je to jen pár týdnů, co jsem zase potkal dva skvělý lidi. Pavana - Inda, který se věnuje ayurvédské astrologii a Františka, který vede zajímavou, svobodě v práci nakloněnou účetní firmu a kromě toho učí na vysoké škole, provozuje nadaci a do toho se věnuje desítkám dalších aktivit. Ti dva se neznají, ale řekli mi dva konce jedné věci, které se mi v hlavě spojily v jedno velký "AHA". Na první pohled nic světoborného, ale na druhý - život měnící úhel pohledu.

Většinu času mám pocit, že jsem v životě šťastný. Vcelku se mi totiž daří učit mít, co chci i chtít, co mám. I když mě v jednom místě mě už dlouho tlačí bota. A to v místě bohužel dost podstatném. Ve svých skoro čtyřiceti letech se mi stále nepodařilo najít domov a zakořenit. Když se mě lidé ptají odkud jsem, nevím co říct. Kromě spousty virtuálních komunit, jakoby nikam nepatřím...

Naší dceři Valérii byly nedávno čtyři roky. Už než se nám narodila, přemýšlel jsem, co bych jí chtěl předat ze své dosavadní životní cesty. A protože mám pocit, že na to dozrála doba, rozhodl jsem se to formou otevřeného dopisu sepsat. Proč? Zaprvé není co tajit. A hlavně bych to bez toho asi nikdy nedal dohromady. A třeba to bude k užitku i jiným. Tak tady to je:

Zkuste si otevřít nějaký textový editor a zvolte bílé písmo. Začněte psát. Zbytečný pokus. Víme přece, že bílou na bílé neuvidíme. Stejně tak černou na černé a vůbec jakoukoli barvu na stejném podkladě.

George W. Bush se proslavil mnoha výroky. Jeden z nejcitovanějších zazněl krátce po 11. září 2001. Tehdy se Američané ptali, jak mohou pomoci zasažené, strádající Americe. Co nejlepšího mohou udělat pro svou zemi. Pan Bush tehdy k překvapení mnohých řekl: „Nakupovat!" Mohl říct tisíc věcí, ale řekl právě nakupovat.

Miliarda lidí na světě trpí hladem. Přitom v naší části světa například obilím topíme nebo z něj vyrábíme palivo pro naše auta. Celkem miliarda lidí nemá přístup k čisté pitné vodě, celkem pět tisíc jich přitom zemře každý den právě proto, že k ní nemá přístup. Podařilo se nám trvale zničit už čtyřicet procent úrodné půdy na zemi. Každoročně zmizí třináct miliónů hektarů lesa. Živočišné druhy vymírají tisíckrát rychleji než vymíraly před příchodem člověka. Podařilo se nám vylovit nebo vážně ohrozit 3/4 rybích zásob. Průměrná teplota za posledních patnáct let nebyla nikdy v historii měření vyšší. Arktický ledovec se za posledních čtyřicet let ztenčil o čtyřicet procent a nejpesimističtější předpovědi varují, že do roku 2015 by mohl být zcela pryč. Obrovská plocha oceánu, která by tím vznikla, by mohla mít na klima na Zemi důsledky, které zatím neumíme domyslet...

Je 5.10. Nádherné červencové ráno (pozn.: zhruba před třemi týdny). Já sedím před domem naší babičky na Slapech, piju kafe a píšu. Nevím, jestli to máte taky, ale v létě se někdy budím dřív. Ptáci začínají řvát okolo čtvrté a slunce se klube kousek potom. Obvykle se snažím znovu zabrat. Někdy to vyjde, ale dnes to nešlo. A tak jsem se sebral a vylezl ven.

Pokud jste se někdy potápěli s přístroji, víte, že máte pro pobyt pod hladinou omezený čas. S průměrnou lahví je to nejčastěji 1-1,5 hodiny. To, jestli se budete muset vynořit za padesát minut, nebo za dvě hodiny, však záleží na mnoha okolnostech. Jak hluboko se ponoříte, jak silný je proud, ale hlavně, jak moc a s jakou silou plavete. Tj. pokud se honíte, chcete toho stihnout co nejvíc nebo se z jakéhokoli důvodu nervujete, dýcháte rychleji a více. A vzduch, který máte na zádech, tak spotřebujete dříve. V konečném důsledku tak máte méně času. Způsob, jakým se potápíte, tak zcela zásadně ovlivňuje to, jak dlouho můžete zůstat pod hladinou.

Už dlouho chci napsat o jedné věci, která mě potěšila na loňské individuální Cestě kolem světa (CKS pořádáme již dlouho pro firmy, ale ta individuální, která se koná pouze jednou ročně, představuje něco speciálního). Možná víte, že ta naše Cesta se skládá ze sedmi dvoudenních setkání a spousty práce mezi tím (individuální a společné experimenty, extra přednášky nebo čtení a "koukání").