Peoplecomm - peníze nebo život

Dlouho jsem se chystal sednout a popsat, kde všude v životě se setkáváme s teorií rozbitého okna. Pro oblast vedení lidí (nebo třeba i výchovy dětí či výcvik psů) je to naprosto základní koncept. Pro život v práci, kdy od někoho něco non-stop potřebujeme, je to alfa-omega úspěšného fungování. Možná jste o ní četli v Bodu Zlomu od Malcolma Gladwella!?

Nepochopení tohoto fenoménu vede k obrovským patáliím. O to víc jsem se zaradoval, když jsem narazil na povedený článek na toto téma z pera Matouše Lázňovského, který vyšel před časem v lidovkách. S jeho svolením ho zde uveřejňuji:

Všichni se rodíme do tzv. světa „proč". Děti ve věku 3-6 let tuhle otázku dokážou položit údajně až 400krát denně. Pokud je máte nablízku, zaposlouchejte se. „Proč?" je skvělá otázka! V životě možná ta nejdůležitější. Dokáže odkrýt hloubku, otevřít obzory, podívat se na starou skutečnost novýma očima, opravdu porozumět a posunout se tak dál.

Vloni jsem se po třiceti letech setkal s čertem. A bylo to strašně zajímavý. V prosinci už jsem nenašel čas, abych popsal svoje dojmy, a tak to dělám až nyní.

Možná jste o něm také slyšeli - Benjamin Zander. Kromě toho, že diriguje hudbu, učí i na školách. Tam dělá mnoho neobvyklých věcí. Jednou z nejzvláštnějších je, že všem studentům na začátku semestru rozdá jedničku (“A-čko” v americkém školním systému) a požádá je, aby mu napsali, co pro to udělají. Po zbytek roku se už pak všichni můžou věnovat studiu bez stresu, který známkování často působí.

Moje dcera Valérie mi odjakživa říká jménem. A já nemám v životě příliš jiných věcí, které by v lidech okolo způsobovaly tolik nejasností, rozpaků, údivu i opovržení. V tomhle blogu chci vysvětlit své pohnutky.

Už jsem na mnoha místech psal, že naše dcera Valérie je pravděpodobně mým největším guru. Učím se od ní o lidské podstatě, o fungování skupiny a hlavně o autoritě, moci a principech přirozeného vedení. A tak jsem tentokrát sedl a napsal tři blogy z pohledu rodiče s ambicí ukázat některé obecné pohledy na hierarchii, společenské postavení, nakládání s mocí a život obecně. V tom prvním je to jeden silný zážitek ze školky. V druhém chci vysvětlit, proč nejsem táta. A nakonec jsem se odhodlal napsat tzv. „Otevřený dopis Valérii" - něco, co jsem smolil skoro dva roky.

Představte si, že by na fotbalový zápas nastoupili z obvyklých jedenácti hráčů pouze tři. Nebo že by na poradu, kterou pořádáte s cílem informovat vaše desetičlenné oddělení, přišli také pouze tři lidé (včetně vás). Co byste udělali?

Ještě než jsem se pustil do PeopleCommu a začal řízení a vedení zkoumat jako svůj koníček, pitval jsem ho teoreticky na vysoké škole, na MBA a na všech možných školeních. A teorii jsem potom samozřejmě testoval na lidech, které jsem se pokoušel vést v Douwe Egberts, ve Vitaně a v GE.

Narazil jsem na to v jedný knížce. Nabitá bouchačka. Vlastníme ji všichni, kdo máme společností danou moc nad jinými lidmi. Tedy především rodiče, šéfové, učitelé, lékaři, státní úředníci a další tzv. „výše postavení." Někteří ji mají v šuplíku, jiní u pasu, mnozí jí bohužel drží v ruce.

Tohle mi poslal můj malijský kamarád Papa. Nemůžu se nepodělit: „Au Mali on dit cela d´une manière très jolie en bambara sous forme d´une petite histoire, j´essaie si je peux le dire correctement: Si tu vas au milieu d´une colonie d'hyènes et tu vois qu´elles courent toutes a 3 pattes, tu as intérêt a faire comme elles, si non elles te mangeront." V Mali se údajně vypráví, že pokud potkáte stádo hyen, ve kterém každá běží na třech nohách, je ve vašem zájmu udělat stejnou věc. Když se nebudete chovat jako oni, sežerou vás.