Peoplecomm - peníze nebo život

Před časem jsem v časopise Respekt narazil na prima článek na téma svobody, zodpovědnosti a vedení. A protože to jsou témata pro svobodné fungování v práci naprosto základní, uveřejňuji ho (se svolením redakce) i zde. A těším se na debatu. P.S.: Fotku jsem udělal před vchodem do gymnázia na Vítězné pláni na Pankráci. Přijde mi, že pěkně dokresluje text článku.

Připravoval jsem si minulý týden přednášku o motivaci. V rámci příprav jsem se prohrabával náborovými inzeráty českých a slovenských firem. Přestože se snažím udržet si přehled o tom, co nabízejí, znovu mě ty jejich 13.platy, týden dovolené navíc, služební auta, stravenky a všehochuť tzv. "benefitů" dostala.

Do dnešního blogu jsem vytáhl něco, co mě zkraje roku vcelku dostalo. Týká se to svobody, strachu a hlavně našeho vztahu k moci a autoritě. Hlavně mi na tom došla podstata tzv. "Indexu strachu z autority".

Chodím momentálně kolem bilbordů, které jsou plné fotek našich politiků a roztodivných rádoby vtipných sloganů. A protože politka na úrovni státu má s tou firemní mnoho podobného už léta chování politiků zkoumám. Co se týče současných předvolebních radovánek, zkusil jsem pro paralely sáhnout do živočišné říše. Zejména život primátů nabízí zajímavé paralely.

Teda to vám povím, kolik já už se toho naučil z pohádek. Co máme Valérku a já to s ní čtu nebo sleduju, nestačím se divit, co všechno v tom člověk objeví. Namátkou pár příkladů - autoritativní styl slečny Kasandry ve Včelce Máje, Kurz slušného chování v Machovi a Šebestové nebo Atrejova cesta za Sandonorikem v Nekonečném příběhu... Geniální věci. Minulý týden jsme se spolu dívali na Lvího krále, kde mě nadchla následující scéna.

Kamarád mi vyprávěl příhodu, která se stala u nich na vesnici. Pojednává o odpadcích, ale ve své podstatě o motivaci.

Dlouho jsem se chystal sednout a popsat, kde všude v životě se setkáváme s teorií rozbitého okna. Pro oblast vedení lidí (nebo třeba i výchovy dětí či výcvik psů) je to naprosto základní koncept. Pro život v práci, kdy od někoho něco non-stop potřebujeme, je to alfa-omega úspěšného fungování. Možná jste o ní četli v Bodu Zlomu od Malcolma Gladwella, kde psal o metru v New Yorku!?

Nepochopení tohoto fenoménu vede k obrovským patáliím. O to víc jsem se zaradoval, když jsem narazil na povedený článek na toto téma z pera Matouše Lázňovského, který vyšel před časem v lidovkách. S jeho svolením ho zde uveřejňuji:

Všichni se rodíme do tzv. světa „proč". Děti ve věku 3-6 let tuhle otázku dokážou položit údajně až 400krát denně. Pokud je máte nablízku, zaposlouchejte se. „Proč?" je skvělá otázka! V životě možná ta nejdůležitější. Dokáže odkrýt hloubku, otevřít obzory, podívat se na starou skutečnost novýma očima, opravdu porozumět a posunout se tak dál.

Vloni jsem se po třiceti letech setkal s čertem. A bylo to strašně zajímavý. V prosinci už jsem nenašel čas, abych popsal svoje dojmy, a tak to dělám až nyní.

Možná jste o něm také slyšeli - Benjamin Zander. Kromě toho, že diriguje hudbu, učí i na školách. Tam dělá mnoho neobvyklých věcí. Jednou z nejzvláštnějších je, že všem studentům na začátku semestru rozdá jedničku (“A-čko” v americkém školním systému) a požádá je, aby mu napsali, co pro to udělají. Po zbytek roku se už pak všichni můžou věnovat studiu bez stresu, který známkování často působí.