Peoplecomm - peníze nebo život

Našel jsem na Tedu další prima vystoupení s CZ titulky (za které moc děkuji!). Tentokrát na téma jednoduchosti/složitosti mluvy. A že to, jak mluvíme má na to, jak se máme sakra velký vliv! Dovolte tedy pár myšlenek na téma tzv. "zobáku, který nám narost" a jak jsme si to mluvení krapet zesložitili. Alan Siegel o tom ve čtyřech minutách pěkně vypráví.

Alvin a Heidi Tofflerovci priniesli svetu koncept civilizačných vĺn, ktorý v skratke hovorí o tom, že po poľnohospodárskej a priemyselnej vlne prichádza tretia, informačná vlna, v ktorej hybnou silou hospodárskeho života nebude pôda, ani stroje a zariadenia, ale myšlienky, poznatky a komunikácia.

Kdo jste se tu už trochu rozhlédli nebo jste u nás na něčem byli víte, že místy používáme poněkud netradiční slovník. Mně totiž ten náš jazyk přijde natolik krásný, že by byla škoda si s ním trochu nezaexperimentovat. Jenomže jak už to s experimenty bývá, občas nevyjdou... mnozí si možná vzpomenete na moje vzdechy, že mi není rozumět!?

Čurání, močení... (nebo jak jinak tomu říkáte!?) je fakt problém.

Pokud jste to ještě neudělali, podívejte se na příští televizní zprávy s tužkou v ruce. U každého oznámení si zaznamenejte, zda je pozitivní nebo negativní. Stejný experiment můžete udělat při čtení novin.

Zde je poslední ze čtyř sérií cedulí. Předchozí naleznete zde: Nevylamuj to! Je tu hovno!, Dveře nezavře jen blbec!, Co píšeme na cedule.

Tenhle film miluju! Petr Nárožný mě nepřestává fascinovat svým trváním na tom, aby jeho filmová manželka Iva Janžurová tzv. „formulovala přesně", tj. aby používala správná slova.

Kolikrát to denně řeknete?
Kolikrát to denně slyším v televizi, v rádiu, v seriálech, na schůzce – všude.
Je pravda to, co slyší moje uši? Je pravda, co ta věta vyjadřuje?
Nebojte se, nebude to sáhodlouhá soci… a jiná blabla studie.
Jen krátké zamyšlením nad tím, co vypouštíme z úst.

Zkratky jsou zvláštní slova. Vytváříme je proto, aby nám usnadnily život, ale než se jim to povede, musí nám ho nejdříve zkomplikovat. To se děje v momentu, kdy se s nimi setkáváme poprvé.

Zde je další ze série cedulí. Proč tolik nápisů, řeknete si možná.
Považuji je za jednu z nejpřirozenějších ukázek toho, jak komunikujeme s ostatními. Jsou to obrazy nás samých, které visí v té velké výstavní síni, kterou je svět okolo nás.