Peoplecomm - peníze nebo život

Ptal jsem se pár lidí, zda by jim v talíři jejich oblíbené polévky vadila kapka cizí moči. Devět z deseti lidí by si na takový talíř nechalo zajít chuť.

Nejprve krátký úvod, proč právě mravenci. Ano, mohl jsem si vybrat ze šimpanzů, psů, včel (*Jirka se účastní letošní Cesty kolem světa a tento článek je výstupem z jednoho experimentu - pozn. Tomáš H.), ale myslím, že mravencům to tak nějak dlužím. Skutečně dlužím a možná i dlužíme.

Školka, škola, odborná škola, vyšší škola atd.
Kdo je dobrý, kdo to dělá dobře, kdo špatně, kdo to neumí, kdo to dělá skvěle.
Je na vině učitel, rodič, žák?
Kdo?

Byli dva bratři - jeden starý mládenec, druhý ženatý. Společně vlastnili farmu, z jejíž úrodné půdy měli každoročně pohádkově bohatou úrodu.

Starý muž o sobě říká: „Když jsem byl mladý, smýšlel jsem jako revolucionář a veškeré mé modlitby k Bohu zněly: „Bože, dej mi sílu změnit svět."
Když jsem se blížil střednímu věku a uvědomil si, že polovina života mi uběhla, aniž bych změnil jedinou duši, změnil jsem svou modlitbu na: „Bože, dej mi tu milost změnit všechny ty, kteří se mnou přicházejí do styku. Jen mou rodinu a přátele a budu spokojený."
Teď, když už je ze mě stařec a mé dny jsou sečteny, má modlitba zní: „Pane, dej mi milost, abych mohl změnit sám sebe." Kdybych se takto modlil od samého začátku, nepromarnil bych život. (zdroj: Cesta, Anthony de Mello)