Česká veřejnoprávní média nedělají zpravodajství, ale propagandu. Tento fakt je třeba pochopit, ne se s ním však smířit. (Série "Oligarchizace Česka")

10. 12. 2023, TOMÁŠ HAJZLER

Podstatou demokracie je to, že lidé spolu-rozhodují o věcech veřejných. Zodpovědně rozhodovat může však jen ten, kdo má informace. Zajistit lidem informace je v demokratických zemích úlohou především tzv. veřejnoprávních médií. Když se pozorně zaměříte na zpravodajství těch našich, zjistíte, že informace, které nám zajišťují jsou z velké míry jedno-stranné, a že tedy značně zkreslují to, jak vnímáme skutečnost. V dnešním blogu chci nabídnout osobní zkušenost jedné palestinské Češky - zkušenost, která by pro nás ostatní měla být především alarmující. Pro mě osobně je i velmi inspirativní. 

Jmenuje se Yara Abu Aataya. Narodila se v Gaze, kde má dodnes rodinu. Od dvou měsíců svého věku žije v Česku, má české občanství, čeština je de facto její druhý rodný jazyk. Profesně se věnuje designu - zde jsou její stránky www.yaraabuaataya.com. 

Ve středu 11.10.'23, čtyři dny po masakru v jižním Izraeli a pátý den masakru v Gaze jí pozvali do České televize, aby se ve zpravodajském pořadu ˇ168 hodin" podělila o svůj - tedy i z části palestinský pohled na to, co se tam děje. Během její návštěvy ve studiu se dokonce podařilo spojit s Yařinou rodinou v Gaze, aby přímo do vysílání povyprávěli o svém vnímání. 

Když si pak Yara pořad 15.10. pustila (zde), nebyla tam ani sekunda z toho, co s ní a s její rodinou v ČT natočili. 
Z České televize přitom nepřišla ani řádka omluvy, vysvětlení nebo poděkování za čas a energii, kterou Yara s rodinou natáčení věnovali. 

Yara proto sedla k počítači a redaktorce Noře Firidrichové napsala email s prosbou o vysvětlení.
To bylo 17.10.'23. 

"Subject: Pořad 168 hodin - 15.října - Yara Abu Aataya  

Dobrý den paní Fridrichová, dovolte mi se představit, jmenuju se Yara Abu Aataya a ve středu 11. října jsem měla možnost natočit rozhovor s -------, který měl do pořadu vnést i autentické palestinské svědectví. Sdílela jsem situaci, kterou zažívají moji příbuzní a jejich rodiny v pásmu Gazy.  Během natáčení jsme také daly slovo mý tetě a sestřenici z Gazy, které se snažily objasnit situaci z jejich perspektivy. Pokusila jsem se podat co nejvěrnější obraz toho, co dnes lidé v Gaze prožívají a nastínit skutečnosti, které jsou pro nás Palestince důležité, a které mohly přispět k lepšímu porozumění tématu v české společnosti.  Po odvysílání pořadu jsem byla překvapená tím, že moje vystoupení bylo celé vystřiženo, aniž by mi to bylo ze strany České televize nebo tvůrců pořadu vysvětleno. Původním záměrem bylo zahrnout různé perspektivy a hledisko, aby se dosáhlo co největšího pochopení komplexnosti daného tématu. I proto jsem se rozhodla v pořadu vystoupit a zahrnout i svoji rodinu, která momentálně trpí ve válečném stavu.  Po shlédnutí pořadu jsem nabyla přesvědčení, že můj pohled nebyl nahrazen adekvátním svědectvím, a proto bych ráda znala důvody, proč byla naše vystoupení vyřazena, a proč jste se (přes původní záměr) rozhodli celý pořad postavit jednostranně a bez palestinského svědectví.
S pozdravem  Yara Abu Aataya"  

Odpověď žádná.
Až po dlouhých 49 dnech, mnoha tisícovkách mrtvých v Gaze a pro Yaru desítkách bezesných nocí, se ozvala nějaká zaměstnankyně ČT s tímto odstavcem:  

"Dobrý den, vývoj situace na Blízkém východě je velmi turbulentní, i z tohoto důvodu se koncept odvysílané reportáže měnil v průběhu celého týdne. Příspěvek redakce pořadu 168 hodin finalizovala až velmi těsně před vysíláním právě s ohledem na vývoj konfliktu. Mrzí nás, že jsme nemohli ve vysílání využít veškerý natočený materiál a všechny respondenty. Vážíme si Vaší ochoty a pomoci s aktuálními informacemi. Děkujeme za pochopení. S pozdravem, Pavla Veselá, Divácké centrum  Česká televize"  

Zdroj: příspěvek Yara Abu Aataya na Instagramu. 

Jen tak na okraj, vždy mi přišlo vrcholně sprosté ze strany médií "vytěžit člověka" a ani se neomluvit v případě, že nepoužijí, co vytěžili. Mám s tím osobní mnohaletou zkušenost. S novináři jsem strávil stovky hodin svého života a často jsem zažil právě to, co Yara - pocit zmaru z toho, že mě někdo vysál a zneužil. 

Co je ale podstatné je to, že Česká televize a Český rozhlas jsou média, která si v naší zemi všichni platíme proto, aby plnily roli, kterou mají veřejno-právní média v demokratické společnosti plnit - tj. mají nám zajistit, co nejobjektivnější informace a také ohlídat nekalosti v politice, byznysu i jinde ve společnosti. Většina z nás stále věří, že "se nám listopad 1989 nezdál", a že tedy žijeme v demokracii. Nutnou podmínkou demokracie (z řec. démos = lid; kratos = síla, vláda) je však mít informace. Rozhodovat se bez informací je jako řídit auto s páskou na očích. Rozhodovat se podle mylných či falešných informací je pak jako řídit v situaci, kdy vám kontrolky v autě signalizují plnou nádrž a vy jste přitom na suchu. Informace jsou základem svobody spolu-rozhodování. Veřejnoprávní média existují proto, aby nám informace zajišťovaly. 

Informace jsou základem svobody spolu-rozhodování. Veřejnoprávní média existují proto, aby nám informace zajišťovaly. Rozhodovat se bez informací je jako řídit auto s páskou na očích. Rozhodovat se podle mylných nebo falešných informací je pak jako řídit v situaci, kdy vám kontrolky v autě signalizují plnou nádrž a vy jste přitom na suchu.

Veřejnoprávní média mají dělat to, co ukazuje tato reklama na Guardian z roku 1986. Pozorně se na ní podívejte. 

V reklamě vidíte skinheada. Z prvního pohledu se zdá, že se chystá ublížit paní stojící na ulici. Pak je ale střih, kamera se na to celé podívá z jiného úhle a my vidíme, že "ve skutečnosti" chce skinhead sebrat kufřík pánovi, který jde po ulici. Jenomže pak přijde další střih - kamera vyjede o kousek výš a my vidíme, o co tady opravdu jde. 

Vidíte to? 

Teď si pusťte těch 168 hodin z 15.října a podívejte se na to optikou té reklamy na Guardian. 

Co vidíte? Já vidím jen tu první scénu - tj. "skina, který se chystá ublížit paní stojící na ulici". V této reportáži je "paní u zdi" stát Izrael, který byl 7.10. "brutálně napaden teroristickým hnutím Hamás". Tečka. Nic víc. 

Toto je učebnicová ukázka zpravodajství české veřejnoprávní televize - ČT - tedy kanálu, který si platíme pro to, aby nám ukazoval skina ze všech základních úhlů proto, abychom se mohli zapojit do spolu-rozhodování v naší demokratické zemi, neboť v demokracii přeci spolurozhodujeme všichni, že!? Ne jako v nějaké zlé diktatuře nebo v zemích, které řídí banda oligarchů. 

Bohužel tato reportáž České televize není jen náhodným přešlapem, ale ukázkou vzorce, který můžeme v českých médiích pozorovat ve zrychleném režimu od covidu jako na talíři. 

Mimochodem, tohoto jevu si všímá ve svých videích Modrý Jelen - viz například "přeřeknutí" redaktora České televize, který na kameru prohlásil, že "v BBC dávají prostor i jiným stranám", což v České televizi není zvykem. Petr Bohuš se ve svém pořadu ptá: "Jak bychom vnímali situaci třeba v případě Ukrajiny, kdybychom měli i pohled ruské strany a informace z území, kde se mluví rusky? Jak by to změnilo naše vnímání toho, co a proč se tam vůbec děje? 

To samé platí nyní v případě Gazy. Jak bychom vnímali útok ze 7.10., kdybychom znali skutečnou historii posledních 106 let, tj. od tzv. Balfourovy deklarace? Jak bychom chápali události ze 7.10. kdybychom měli možnost se dozvídat nové skutečnosti o dění tento den, které pomalu vyplouvají na povrch? Jak bychom se dívali na aktuální masakr v Gaze i události na Západním břehu, kdybychom znali historii posledních 75 let, rozuměli mezinárodnímu právu a tomu, jaké zločiny jsou dnes v Gaze páchány? 

Jinak. Úplně jinak. 

Bohužel, tyto informace se z České televize, ale ani z většiny Českého rozhlasu nedozvíme. A to mluvím pouze o médiích, která si platíme právě proto, aby nás informovala. Pak jsou tu ale všechna ta další média ve vlastnictví oligarchů a korporací, kde se člověk dozvídá to, co podporuje zájmy jejich vlastníků, tj. opět z většiny nikoliv objektivní informace, ale to, čemu se už od nepaměti říká "propaganda". 

Včera jsem se na Yařině instagramu dozvěděl o jejím dalším "střetu s českou cenzurou". S Yarou dělali rozhovor v Novinky.cz. Byl to dlouhý rozhovor, který následně pečlivě pilovali. Když ho nakonec publikovali, na novinky.cz se ani neohřál - po dvou hodinách byl smazán. Autorka rozhovoru s Yarou byla následně z Novinky.cz vyhozena.

Mimo jiné, s Yaro dělali rozhovor i v Aktuálně - viz "Umělkyně Yara: V Gaze žili společně Židé s Palestinci, teď tam probíhá etnická čistka". Redaktorka Linda Bartošová, která s Yarou rozhovor dělala, byla před pár dny z Aktuálně vyhozena. 

Dle mého - to, že česká (veřejnoprávní) média neplní to za co platíme, nevidí dnes pouze člověk, který se ještě pořádně nepodíval a nezamyslel nebo ten, kdo je slepý. To, co tam je, není zpravodajství (v původním smyslu slova). Úlohou českých médií není nás informovat, abychom se mohli zapojit do veřejného dění a moudřeji spolu-rozhodovat. Jejich úlohou je šířit to, co podporuje zájmy "jejich vlastníků". To platí i v případě veřejnoprávních médií, kde skutečnými vlastníky nejsme my, ale oligarchové a korporace. Myslím, že to je fakt, který je třeba přijmout, nikoliv se s ním však smířit. 

Myslím, že to je fakt, který je třeba přijmout, nikoliv se s ním však smířit. 

Právě v tom je pro mě Yařin příklad velmi inspirativní. Přestože nejspíš nikdy v životě nebyla v tak emočně šílené situaci - kdy je i na její rodinu pořádán hon, kdy jsou její příbuzní a známí týráni, mučeni a zabíjeni a nám ostatním je zabíjení dětí, zdravotníků, novinářů, záchranářů a dalších lidí vykreslováno jako spravedlivý boj s terorismem, přes to všechno dokáže Yara - na svém instagramu - denně sdílet informace z první ruky o tom, co se tam skutečně děje, dál chodí do médií, dál odepisuje, dál komunikuje, dál čelí urážkám. Nevzdává to. V post-totalitní zemi, v které se občanská společnost, po ani skoro 35 letech neprobudila, to musí být extrémně složité. 

Představte si, že Yara napsala dokonce prezidentu české republiky s žádostí o přijetí, aby mu vysvětlila pohled, který v české společnosti chybí. Dopis poslala 2.11.'23. Do dnešního dne jí nikdo neodpověděl - detaily najdete zde. 

Nefunkčnost médií i masakr v Gaze jsou jen dva ze symptomů kolabující konzumní společnosti postavené na patriarchátu a kolonialismu. My ostatní jen potřebujeme správně pochopit, co a proč se to vlastně děje a co s tím. K tomu slouží především knihy. Z těch, které jsme vydali - ze všech nejvíc - Propast Skutečný příběh rozdělení světa na bohatý sever a chudý jih, Nerůst Průvodce na cestu ke světu po kapitalismu a Dobrý život ve stínu konzumní společnosti. 

K tématu: Otevřený dopis premiérovi ke dni lidských práv. 

Situace našich mainstreamových médií zastupujících zájmy oligarchů je natolik alarmující, že by nás měla probudit i v tom, abychom podpořili média, která zastupují zájmy nás, obyčejných lidí. V naší zemi to jsou především Alarm a Deník referendum. Čtěme, šiřme a podporujme je. Děkuji. 

______________
Zprávy ze života - zůstaňme v kontaktu
Naše knihy - pomozte nám je šířit