Peoplecomm - peníze nebo život

V našem ekonomickém systému nebudeme nikdy naprosto volní, každá práce, která nás baví bude mít vždy nějaké "morální" mínus, budeme-li vždy vycházet z podobného náhledu na pěníze-si-vydělávající-svět jako dcera tvého kamaráda (ziskuchtivost, intriky pro vlastní výhody, politickou situaci, stávající zřízení, egoismus, neupřímnost, nezájem o druhé). Tím si jen potvrdila, že od začátku byla sama egoistická a lpěla na špatnosti okolí. Kdyby skutečně dělala to co jí baví a vycházela z "vaší" filosofie (pokud ji dobře chápu), uvědomila by si, že je třeba přijmout všechny klady a mínusy a jednat z hloubky svého bytí tady a teď. Podle mě to lze srovnat se vztahy k okolí. Pokud pociťujeme nevědomost druhého, je nejlepší na ni nereagovat, ale prostě být tady a teď. Hodlal jsem napsat "svůj názor", "nepapouškovat knihy", ale stejně jsem se tomu nevyhnul (Eckarth Tolle - Moc přítomného okamžiku). Nakonec to ale není jen můj názor, ale vlastní zkušenost. Podle mě je každá firma egoistická a ziskuchtivá, protože vydělává peníze a je jen na nás samých jaký postoj si ke své práci vypěstujeme. Myslím si, že je třeba získat určitý balanc mezi praktickým pohledem (peníze jsou třeba, musíme nějak jíst, kde žít a oblékat se) a idealistickým pohledem (dělat to co mě baví, ne-ego, sdílení s ostatními, radost z bytí).

Teda...moc fajn článek a navíc mě nutí přemýšlet... toho si cením. :-) Možná také naráží na to, o čem jsem v souvislosti s filozofií "práce, které mě baví" přemýšlela.
Ve svém okolí mám člověka, který začínal zhruba před deseti lety na téměř dělnické pozici, dnes je ve vedení společnosti. Z pohledu tohoto webu krysí závodník, i když možná trochu pomalý. Z mého pohledu ne. On to nedělá proto, že by chtěl urvat něco pro sebe. Dělá to pro celek. Trochu zvláštní motivace, že? Pokud vycházím z předpokladu, že jsme všichni jeden celek, vzájemně propojení a provázaní, že tím, jak se dnes cítím, ovlivňuji celý vesmír, tak už jsem o něco blíže pochopení, ale ještě pořád daleko od přímé realizace. Když vidím, co se tomuto človíčkovi podařilo dosáhnout, ne pro sebe, ale pro tu firmu, tak klobouk dolů. A ještě jednou. Tzn. když to shrnu, pracuje na tom, aby svým životem přispíval k tomu, aby věci měly řád a vztahy mezi lidmi fungovaly, aby k sobě lidé nacházeli cestu a možná aby vše co nejvíce přelaďoval do kladných pólů. A v konečném důsledku mám pocit, že ho to práce opravdu baví.
Není hledání "práce, která mě baví" jen dalším krysím závodem, byť v jiné dimenzi?
Pro mě to asi souvisí s tou dnešní náladou. Pokud je někdo ve své práci nešťastný, jeho vnímání a prožívání reality ovlivňuje celek. Celek ovlivňuje i ten, který se cítí naplněný a radostný, že dělá to, co ho baví. Jen každý trochu jinak. A tak se mi hodí slova Dana Millmana ze Sokrata: "Temnotu nemůžeš zabít větší temnotou. Stíny dokáže rozehnat jedině světlo."
Proto když se soustředím na to, co nefunguje, tak to jen posiluji. A proto se mi tento článek tak líbí...nabízí řešení, i když si na něj každý musí přijít sám. :-)

Líbí se mi Vaše komentáře. Skatemurai má absolutní pravdu v tom, že pokud člověka něco baví, dělá to především pro sebe a má jednat z hloubky svého bytí tady a teď . U Thery mě zaujala věta - pokud vycházím z předpokladu, že jsme všichni jeden celek, vzájemně propojení a provázaní, tím, jak se dnes cítím, ovlivňuji celý vesmír - což může mít i "vyšší" smysl pro danou činnost, potažmo pocity. Zajímalo by mě však, k jakým novým cílům a motivacím, smyslům života inspiruje samotná společnost - i sama sebe. (* společností v tomto ohledu myslím jak nás samotné, i tu část, která má "větší moc" pro působení na děti, tj. např. média, TV, politiky, učitelé..)

Skvělý článek, zajímavé komentáře, ale hlavně téma jako na zavolanou. Přesně o tomhle posledních několik dní intenzivně přemýšlím a zkoumám to. Asi před třemi měsíci jsem radikálně změnil způsob svého života a začal jsem zjišťovat, že to nejdůležitější, co člověk má je on sám a to, co ho má skutečně motivovat je radost, že vůbec žije, že vůbec může něco dělat a už ani tolik nezáleží na tom, co to je. Ono v té formulaci: "dělat práci, která mě baví" je jedna věc trochu v nepořádku a to sice, že většina lidí (a je to nejspíš ovlivněno zábavním průmyslem, filmy, nákupními středisky apod.) bere tu část "mě baví" ve smyslu toho, že musí být něco venku, co upoutá mojí pozornost a bude mě vést, bude mě překvapovat - trochu z toho kouká lenost. Takové to pravé "mě baví" by mělo vycházet právě z překonávání lenosti, ze zapálení pro věc, jako takovou, činnost jako takovou, dialog sám se sebou, prožívání sebe sama a tím i všeho, co je kolem mně - tedy i společnosti. Není to o tom potlačovat a vytěsňovat věci, které mě nebaví, jen si jich stačí nevšímat, vzít si z nich ponaučení, přijít díky nim, na to, co chci a následně jít příkladem zbytku společnosti. Člověk by se měl bavit prací jako takovou, takovým tím hlubokým učením se z vědomě konané činosti a výsledky své práce, neměl by čekat až přijde něco, co ho začne samo od sebe bavit. Musí to k sobě jednoduše přitáhnout, přičinit se k tomu, je to spíš o překonávání sebe sama, své lenosti, než o nacházení. Alespoň takhle já to v poslední době chápu a začíná mi to čím dál víc fungovat, čím víc se tím řídím. Ta slečna v článku se podle mě zaměřuje na ty špatné věci, které nechce a nemůže změnit, nakonec stejně skončila u toho, že hraje především pro potěchu sebe sama, ale to je právě ono. Proč nehrát pro svojí potěchu před ostatními lidmi? Když se přestane soustředit, na ty lidi, kteří tam přišli a její hudba jim zase tolik neříká, tak objeví, že tam je i spousta dalších lidí, které to bere a se kterýma to může začít dál rozvíjet. Ale lehko se mi to říká, nežiju její život, nevím, čím vším si prošla, takže to, co píšu je možná blbost, kdo ví? :-)

Super článek - není negativní a kritizující, a nutí k zamyšlení... kterému ještě musím dát chvíli čas :-)

A ještě z trochu jiného úhlu pohledu. Před týdnem jsem začal číst The Fountainhead od Ayn Rand, před dvěma dny jsem si začal pouštět Alchymistu od Paola Coelho a včera jsem viděl přednášku Steva Jobse o jeho životě (bylo to i zde na blogu). Všechny ty věci se mi taknějak spojily do celku a vychází mi z toho, že ten, kdo umí čelit neúspěchům je úspěšný - on totiž úspěch sám o sobě neexistuje, resp. se říká: "ten a ten je úspěšný", ale co to ve skutečnosti znamená? Že zvládnul překonat spoustu překážek, že šel za svojí vizí přes mrtvoly (v extrémních případech). Nakonec, nejsou to ty špatné věci, co mu mají opravdu, co dát a o co obohatit spíš než ty dobré? Nebo jinak, nejde spíš o kontrast mezi dobrým a špatným, protože jedině pak člověk může pokročit k něčemu dalšímu.

V Alchymistovi se říká: "Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhl." Ono to vyznívá tak, že stačí jenom chtít a člověk je hotov. Ale když si to přečtete pořádně, tak to jen říká, že člověk musí chtít a pak toho musí začít dosahovat, krůček po krůčku a ve vesmíru je tolik potenciálu (což chápu spíš ve smyslu, že to má člověk sám s sobě přirozeně), aby toho dosáhl, pokud za tím opravdu půjde (tedy bude opravdu chtít). Takže ta věta neříká nic zázračného, ale to jak to ve skutečnosti je - "nikdo" vám nepomůže, pomožte si sami.

Říkal jsem si, to snad není možné, toto že by napsal Tomáš? A hle Jiří. Myslím, že pes dohnal svůj ocas a teď se bude točit dokolečka. Jak z toho ven? Možná žádná absolutní pravda neexistuje a řešení je samotný život.

Skvelý článok,to musím povedať, hneď na úvod. Ked som ten článok čítal, tak mi napadli dve veci. Jedna sa týka motivácie ako takej-kde ju má človek hľadať, a ako ju nájsť keď ju stratí. Druhá myšlienka sa týkala všeobecne toho, ako žiť podľa pravidiel súčasnej doby-rozumej tých pravidiel,ktoré človeka zväzujú a nedovoľujú mu byť tým čím by prípadne chcel byť.
Motiváciu u seba vnímam ako jednak tendenciu, ktorá ma vedie k určitému jednaniu a je spojená,poväčšinou, z príjemným prežívaním. Preto rád robím čo ma baví, pretože mi to prináša príjemné pocity. Myslím,že aj tam je okrem iného skryté tajomstvo motivácie. A možno sa týka aj mladého človeka/dieťaťa, ktoré v sebe ešte len hľadá, čo ho to vlastne bude motivovať, kde v jeho činnostiach pramení radosť a potešenie z činnosti ako takej, bez ohľadu na jej výsledky, niečo v duchu "cesta je cieľom".
A pravidlá tohoto sveta. Spomínam si, čo povedal, zhruba, don Juan Carlosovi Castanedovi, keď sa rozhodoval, že bude s ním žiť v mexickej púšti. " Ty sa musíš vrátiť do mesta, ty si mestský človek, musíš hrať podľa mestských pravidiel a napriek tomu ostať slobodný a žiť podľa pravidiel, ktoré som ťa naučil" .
Pointa je v tom,že aj taký duchovne založený a vediaci/vidiaci človek ako Castaneda (ponechám stranou to, či budem veriť tomu čo písal) sa musel vrátiť do sveta, musel platiť účty, musel zarábať, musel sa stretávať s ľudmi a možno musel robiť veci,ktoré mu neboli celkom po vôli, alebo ich aspoň zažíval. Ale vždy si z toho vedel niečo pre seba zobrať, poučiť. Som toho názoru, že na tomto svete sa nedá žiť bez toho aby sme občas zažívali aj niečo nepríjemné. Je to votkané do tkaniva tohoto sveta. Prirodzene je dobré to nepríjemné, čo najviac eliminovať, ale celkom sa tomu vyhnúť nedá. Takže ja sa budem snažiť naučiť hrať s kartami, ktoré mi svet dá. Budem sa snažiť vyhrávať ale je mi jasné, že skôr alebo neskôr prehrám. A mojou úlohou bude tú prehru zvládnuť čo najlepšie.
No, snáď som nebol celkom od veci:)

Nejsem zdaleka žádný filozof a nemám nastudováno a tak prosím o shovívavost k mým myšlenkám. Jak motivaci získat a jak dlouho s ní vydržet? Asi bychom ji mohli různě dělit a skládat, škatulkovat a popisovat…, ale vždy bude zapotřebí ji oloupat na dřeň. Jsou cíle a jsou prostředky. Mnozí z nás motivaci mají a mnohdy je jaksi nezávislá na „době“, jiní ji nemají a hledají, někteří se „vezou“ s většinou a další ji ani nehledají. Myslím také, že s motivací je těsně spjatá víra – víra ve správnost a smysluplnost vlastního konání a bytí. Jsem přesvědčen, že se těmito otázkami zabývá lidstvo od nepaměti a lze vypozorovat i jakousi periodicitu v jeho vývoji. Nacházíme se ve stádiu, kdy je vyzdvihován obal nad náplní a předpokládám, že dojde ke korekci – dříve nebo později. Jsem zastáncem toho názoru, že pro člověka jsou důležité vyšší cíle a z tohoto pohledu je mi bližší „co děláš, dělej rád“ než „dělej to, co máš rád“ – což se ovšem nutně nevylučuje! Skutečně vnímám dnešní diskuze o změnách klimatu a udržitelném rozvoji, jako hledání vyšších cílů pro lidstvo (novodobé náboženství?). „Falešné cíle“ tu budou vždy, ale byl bych rád, kdyby se většinová miska vah naklonila ke střídmosti a solidaritě mezi lidmi, což ovšem nutně znamená alespoň částečné zvládnutí vlastního ega. Pak by se snad trochu narovnaly i ekonomické disproporce (a to nejen v rámci světa) – a třeba by i volba zaměstnání byla zase o něco svobodnější…

Příspěvek od Jury se mi opravdu líbí. Nevím proč, ale napadla mě po přečtení příspěvků jedna myšlenka, která ani nemusí přesně zapadat do blog.příspěvku a může být i cílená na Tomáše Hajzlera a jeho činnosti ... i do čiností jiných ...

"Ty, nebo Vy možná nedosáhnete hmatatelných nebo ihned viditelných výsledků, protože někdo z Vás pro ně nemá tu správnou cestu, talent nebo možnosti pro "hmatatelnou" realizaci, ale tím, že zainspirujete ostatní - tak oni jich budou moci lépe a snáž dosáhnout".

Mně se líbí všechny příspěvky,.. v každém z nich nacházím něco, co tak cítím a vnímám, jen to zatím neumím takto popsat, nebo mi to v danou chvíli nepřijde na mysl.
Kolik lidí ve svém okolí máte, s kterýma se na tato témata bavíte?
Vyloženě mě rozesmála představa, že sedíme někde v čajovně a rozvíjíme toto téma...to by bylo interakcí...:-)
Každopádně díky. Je to pro mě moc zajímavé. :-)

Moc se mi líbí příspěvky .. např. i "skutečně vnímám dnešní diskuze o změnách klimatu a udržitelném rozvoji, jako hledání vyšších cílů pro lidstvo (novodobé náboženství?)" nebo "rozvíjíme toto téma..." .. krapet mimo téma ... včera jsem sledoval debatu o automobilismu, politice a pak o sportu ... všiml jsem si 2 vět, které se v diskuzích opakují a to "..až bude toto .. tak to bude .. fajn" a "..nyní je situace tato (špatná).. ale budeme dělat za tomto (na změně) .. aby bylo toto (zjevně lépe).. při zamyšlení mi to přišlo jako věčné hledání a věčná honba za něčím lepším - kupy diskuzí a vět a slov za něčím lepším ... třeba zdánlivě .. třeba to nejlepší co máme žijeme nyní ? Co když ?

V souvislosti s clankem me napadla jedna vec s kterou se nyni potykam. Hodne slysim, ze lide nemaji na komunikaci, reseni vyssich nebo celkovych problemu a na zajem o druhe casu, protoze maji svych problemu dost a ty vyssi nebo celkove problemy vyresi nekdo za ne, nekdo kdo je k tomu - rekneme kompetentni. Bohuzel tito lide si neuvedomuji, ze prave pricinou to, ze oni nemaji casu a ze oni maji svych problemu dost je prave ten jejich nezajem o druhe a to, ze si mysli, ze celkové problemy za ne vyresi druzí. Bohuzel se mi to jiz v praxi potvrdilo. I to, ze je lepe nahlednout na problem shora..

To Katka : ... mám pro Tvůj příspevěk malý příklad. Před téměř 2 lety si kamarád podnikající se svíčkami stěžoval na to, že se neudrží na trhu kvůli konkurenci z Číny. Zaobíral se tím, jak snižovat náklady, ušetřit na výrobě samotné a jak omezit pracovní sílu. Avšak ceny čínských svíček byly až o 60% levnějším což by jen těžko dokázal uspořit. I přes snižování nákladů a i přes nové nápady, jak být konkurenceschopný si později s několika dalšími německými kolegy založil webovou prezentaci a stal se aktivním členem a spolutvůrcem petice za zavedené cla na dovoz čínských svíček. A co se nestalo ? Evropská komise vyslyšela petici výrobců svíček a později vydala nařízení, kterým zavedla 66 % dovozní clo na dovoz svíček z Číny. To je takový příklad toho, že je třeba se na problém občas podívat shora :-)

Zde přikládám průvodní PDF:
www.petrmach.cz/docs…

Nemyslím si, že se mám špatně, ale tak nějak mi sedí v hlavě, že je to na úkor jiných lidí a popř. i generací budoucích a to mi trochu kazí radost...
V diskuzích zaznamenávám stále méně "až bude...", ale častěji "kdyby bylo..." nebo "to a to je špatné..." - naopak mi trochu schází ten optimistický výhled do budoucna a diskuze o řešení (takže díky autorovi článku, že se toto téma pokusil nadhodit)...
Psal jsem, že si myslím, že ve vývoji společnosti lze vypozorovat určité periody a protože "blbá nálada" není jen výsadou ČR, ale rozmáhá se i jinde, doufám, že se neutopíme v negativismu a tudíž lze očekávat změny - kéž by byly pozitivní pro lidstvo (i když se to každému hned tak jevit nemusí).

..pokud někdo něco umí a snaží se to dávat, nechť to "jen" dává, vše ostatní je přeci vedlejší a nepodstatné, pokud tedy neumře hlady 8-)) Pokud přes svou optiku začnu hodnotit ostatní, je to jen v podstatě posilování svého ega. Pusť vše, přijmi vše. Tečka.

Pusť vše, přijmi vše. Tečka.
ano, o tom článek je, skvěle, stručně řečeno .. otázkou zůstává zda opravdu tato rovnice platí tak pevně jak jste i uvedl .. bylo by to skvělé, bohužel, však, někdo vypustí dnes vše a přijme jen ? něco ? nic ?, což ho nutí vrátit se na začátek Vašeho příspěvku ",pokud pak zároveň i při vypuštění všeho neumře hlady 8-))" :-)

Delsi dobu procitam komentare a jiz jsem se rozhodl take zareagovat. Jiri bravurne vystihl podstatu veci a universal me donutil zareagovat. Mam jen 3 body :

1) kdyz já "Pusťím vše", přijmu nad dobrý pocit, ze delám jen to, co me opravdu baví jeste rocne financni odmenu neco pod 850000Kč, když "Pusťí vše" má žena přijme rocne neco pod 60000Kč. Když "Pusťí vše" můj kamarad - zahradni achitekt, ma jednorazovou vyplatu 450000Kč za vyprojektovani casti golfoveho hriste.

2) kdyz me zene se nenadelil ten talent s kterym by se v dnesnim systemu uzivila, tak vzhledem ke strachu, ktery na ni dnesni system prenese - udelame z ni prodavacku v hypermarketu, nebo dělnici ? Víte kolik talentovanych lidi pracuje v hypermarketech ? Jen z tohoto strachu ? Strach je nejvetsi motivacni technika jak politiku, tak zamestnavatelu, tak nastaveni celeho systemu (tak co osobne vnimam - mozna je pravda jinde)

3) kdyz se zbavime strachu z existence, treba by tomu napomohla filozofie vseobecneho zakladniho prijmu, např. Aljašský fond www.blisty.cz/art/36… , neboo voda jako verejny majetek (Humanisticka strana, CR), atd.. kdo z nas si o tom pomysli, ze timto budeme podporovat nemakačenky a flákače ?

4) neni na case si uvedomit, ze mně (a věřím, že i dalším) by vyplaceni měsíční renty nezabránilo pracovat, prace mě baví a jen s rentou bych nechtěl vyžít stále - jsem zvyknut na určitý standart a pracovat me bavi - a mam stesti, ze to co me bavi mi i vydela. Ale především, ostatním kterí nemají to stestí, ze se se svým vrozeným talentem uživí (Buh asi neznal ekonomicke poměry, jinak by z kazdeho udelal poslance:-) ) by zbavení se tohoto existenčního strachu uklidnilo mysl a tito lide by se zacali realizovat ? A nekoncili by na linkach a v marketech - tam at pak daji klidne automaty, jako maji v Tesco Letnany :-)

Rad uvitam Vase nazory. Nejsem filozof.

Mého bratrance zase strašně baví rovnat zboží v supermarketu, vždy se strašně rozčílí, když mu z té rovné řady dá někdo zboží do košíku :-), ale práce ho baví na krátký úvazek a tím se neuživí, proto musí dělat i to, co ho nebaví a paradoxně tato práce ho demotivuje k tomu, aby dělal to co ho baví - tedy rovnat ony věci. Taková měsíční renta by byla vhodná i protože by člověk nemusel pracovat časově jen proto, aby se uživil. A v příspěvku výše mi chybí např. energetická soběstačnost - kdy už konečně přestaneme platit tak nehorázné sumy za to, co je v přírodě nebo v jiných zemích již nyní zadarmo ? Vše se tak dlouho vleče.. možná se toho ani nedožiji :-(, ty umělé blokace patentů, politická manipulace, nastavení ekonomiky ... proč ?

cs.wikipedia.org/wik…

Teda tady je názorů, že by bylo fakt lepší sedět spolu někde u čaje, jak říká Thera...

Ještě k článku - není tohle důvod, proč se lidi sdružují? Proč vznikají organizace, firmy nebo komunity? Proč se dá dohromady umělec s obchodníkem? Velmi vzácně se rodíme s oběma talenty, myslím. Díky dnešní době (taky věřím, že nikdy v historii nebylo líp - viz Jirka :-) ) nemusím chodit do fabriky, abych získal parťáka. Spousta věcí se dá dělat na netu. Možná bychom mohli udělat stránku, na které by se člověk zaregistroval a pak zadal svou slabinu, kterou chce vykrýt někým jiným - Jirkova kamarádka by tak hledala někoho, kdo umí marketing, prodej, možná organizaci. Na druhou stranu by lidi zadávali své silné stránky jako nabídku na vykrytí slabinek?!

Mimochodem koukali jste na tohle:www.conasbavi.cz/ ?
Nadchlo mě to. Že už i u nás umíme udělat takovýhle primový věci.

Ahojte všichni! Je tu opravdu spousta názorů a je otázka, zda bysme něco v kavárně nebo v čajovně vyřešili, nebo jen "planě" diskutovali a... blog.peoplecomm.cz/c… :) Berte to s nadsázkou, určitě bych se rád se spoustou z vás sešel, ale možná raději na horách, v lese, na koncertě, aby to diskutování o těchto věcech nebyla hlavní náplň. Snad chápete, jak to myslím. Ty příběhy, které zde píšete jsou úplně o něčem jiném, než "historka během nadechnutí kolegy".
Na této webové diskuzi se mi moc líbí, že nemusím reagovat nutně, hned a že hlavně přináší náměty k přemýšlení a k akci. Asi o vyšších cílech, mém okolí a svých hodnotách nejraději přemýšlím sám. Ale aby člověk mohl vzhlížet k vyšším cílům a hodnotám, tak musí mít vyřešeny základní životní potřeby (jídlo, bydlení, společenství...).

Super věta: "To, co děláš, dělej rád". Také mám práci, která je občas hrozná nuda, ale z něčeho být živ musím a vím, že víc než polovina práce je velká zábava a velké výzvy a velké dobrodružství. Ale hlavně... hlavně je to služba druhým. A bez přetvářky dodám, že člověk je tvor egoistický, takže dobrovolně slouží druhým jen když ho to nějak naplňuje.

Myslím, že jsem člověk, který odmítá modlářství, snad se nikoho nedotknu, když řeknu černoprdelnictví, náboženské pokrytectví, nebo honbu za falešnými cíli, nebo zbytečným hromaděním majetku. Nejsem v žádném náboženském spolku a nějaké trojjedinosti a jiná dogmata jsou pro mě nepochopitelná. Ale čím dál víc se vracím k tomu, co už před ticísi lety bylo řečeno. Že život je o lásce, práci a službě. Asi to zní jako klišé, ale pokud MÁM VYŘEŠENY základní životní potřeby, nějaké společenství a jeho ochranu, tak největší odměnou je pro mě asi projevený pocit vděčnosti. Ať už je vděčný někdo mě, za to, co jsem pro něho udělal a nebo můj pocit vděčnosti, že udělal někdo něco pro mě. V práci, doma, kdekoliv. Třeba i zrovna během potlesku na koncertě, kde někdo krásně zahrál, nebo když mě někdo vytáhl na nějaký kopec a ukázal mi nádherné údolí, když jsem s někým pěkně pokecal. A to už jsme znova u té radosti a vděčnosti z vlastního žití.
Není problémem hlavní hrdinky tohoto článku to, že přestala pociťovat pocity vděčnosti za to, co dělá pro druhé a nechala se převálcovat tím, co je vidět víc? Tím pocitem komerce?

reaguji na vizi Tomáše :
Možná bychom mohli udělat stránku, na které by se člověk zaregistroval a pak zadal svou slabinu
-- to je zajímavá myšlenka, ale opravdu by mě zajímalo ji podstoupit veřejnému průzkumu, než by se začal takový projekt realizovat.

Velmi mě též zaujmul nápad Symbia :
www.symbio.cz/nenasl…

Takhle by mohla nějak pracovat veřejná správa (registr na pracovních úřadech, privátní pracovní agentury..), pochopitelně zcela všeobecně, nikoli v zameření podnikání Symbia.-

Též myslím, že Marek SE vystihl podstatu věci. Právě zbavení se strachu z toho, že se MUSÍM hned a ihned NĚKDE pracovat abych "přežil" a zaplatil účty za energii, která je "zdarma" vyvolává v lidech strach, potažmo díky němu se nikdy nedostanou k tomu, co by je opravdu bavilo. Jako prioritní věc vidím zbavit společnost onohu existenčního strachu, souměrně s tím vidím smysl v automatizaci čiností, kde je od člověka vyžadováno chovat se jako robot a nerozvíjí se. Musíme si uvědomit, že tato diskuze je tvořena lidmi, kterých se tento model až tak nedotýká, protože právě těch, kterých se dotýká - ti zde nebudou přispívat jak z důvodů časových, existenčních, potažmo těch, že nemají čas se ani rozvinout na to, aby takový web jako je tento vůbec "řádně vstřebali"...

Tomáš: Tvůj nápad mě baví :-D Něco takového mám v plánu a tenhle víkend zkusím dát dohromady nějaký koncept a pak Vám sem pošlu odkaz a kdo bude chtít, může to pomoci rozvíjet ;-)

CoNasBavi.cz vypadá hodně dobře a je to prima, že se takovéhle věci pořádají, no snad něco podobného taky zvládnu "iniciovat" :-)

Jirka: Ano, průzkum by byl možná zajímavý, ale kdybych ho měl udělat, tak bych nad ním určitě strávil víc času a úsilí než, když se vrhnu do tvorby nějakého, prozatím jednoduchého, řešení, které, pokud se alespoň trochu uchytí, můžu dále rozvíjet? :-D Ale samozřejmě, pokud někoho baví dělat průzkumy, proč ne? :-)

Jinak to Symbio je super, už jsem tu firmu znal dřív a je vidět, že se rozvijí a že to má šťávu, docela bych k nim zašel na exkurzi, abych se inspiroval :-D Nevíš, jestli něco takového pořádají? :-D S tou pracovní pozicí je to hodně zajímavé! :-) Ovšem u sebe z práce vím, že je možná lepší chvíli ve společnosti zkoušet od všeho něco, než si člověk najde, co ho tam konkrétně baví a někdy je i dobré činnosti střídat :-) Záleží společnost od společnosti a člověk od člověka.

Mám pocit, že Libor Šimon ze Symbia patří mezi vcelku pravidelné čtenáře - tak třeba na otázky odpoví sám?? Mně těší, že vás Symbio zaujalo. Mně taky. Dělají skvělé věci a dělají to srdcem.

Eggze, držím palce! Prosím, využijme toho, že se tu potkáváme a (spolu)tvořme, jak jen to bude možné. Díky netu ani není nutné se fyzicky potkávat a můžou začít vznikat skvělý věci.

Jinak jsem moc rád, že tu v komentářích zaznívá radost z toho, jak je tenhle článek nekritický. Kritika, pochvala a vůbec, který strany mince si jak moc všímat, je veliký téma. Možností jsou mraky. Můžu vychytat svoje slabiny, abych získal prostor pro silné stránky. Nebo se můžu na slabiny vykváknout a věnovat se pouze siným stránkám v naději, že vyrostou tak moc, že na slabiny nezbyde prostor. Já se obecně na život snažím přes tuhle rovnici: "život = potenciál - překážky" a zdá se mi, že pokud odstraním překážky, potom se můj talent, vášeň, ambice o sebe postarají víceméně sami. Abych mohl překážky odstarnit, potřebuju o nich nejdříve vědět. A proto mi přijde určitá míra kritického pohledu důležitá. Já jsem se v minulosti věnoval především pochopení všemožných překážek, které nám stojí v cestě dělat svobodně práci, která nás baví a naplňuje. Proto jsem "kritizoval" výrazně častěji než bych (z dnešího pohledu) chtěl. Mám pocit, že jsem pár věcem přišel vcelku na kloub, a tak míru +/- měním. Bezpečně totiž platí, že to čemu se věnuje pozornost to se posílí. Tedy taky, že stín stínem nevyřeším, jak píše Thera. Takže já se budu nadále dívat na obě strany mince, ovšem výrazně přidám na příkladech a ukázkách fungování principů svobodné práce. Když mi v tom pomůžete, budu samozřejmě moc rád. A třeba tahle debata mi v tom pomohla. Díky tedy Jirko a díky všem.

Ahoj, potěšilo mě, že se vám náš experiment "Navrhni si vlastní pozici líbí" :) Je to krok k naplnění jedný vize, která spočívá v to, že člověk dělá to, co chce, s kým chce a bere tolik, kolik chce.

1) Dělat to, co člověk chce, co ho baví, na co má talent. Tzn. klidně něco, co do tý doby v SYMBIU ještě nikdo nedělal. Důležitý je, abychom byli schopni ten talent využít.

2) Každý by měl mít možnost vybrat si, s kým bude dělat. Vybíráme si kamarády, životní partnery, ale kolegy v práci si vybrat většinou nemůžeme. Ale trávíme s nimi víc bdělého času, než s kamarády a rodinou. Proto jsme začali dělat další kolo setkání s novými potenciálními Symbiáky. Po rozhovoru se mnou následuje schůzka s budoucím týmem (3-6 lidí), případně dalšími lidmi v SYMBIU. Všichni tak mají šanci něco se o sobě dozvědět, nový člověk také není odkázán jenom na informace ode mě. A také uvidí, s jakými exoty by mohl trávit den :)

3) Nepoužíváme žádné tabulkové mzdy. Každý má možnost říct si výši svého platu. Pokud to není úplně mimo mísu, tak dostane to, co chce. My pak očekáváme takový přínos, který odpovídá výši odměny.

Nejvíc mě láká právě ten první bod - dělat to, na co mám největší talent. Silné stránky a talent se ale nedají odhalit během chvíle. Většina lidí svůj talent ani nezná. Už jsme udělali docela dost experimentů, kdy jsme se domluvili na spolupráci s člověkem, který sice neuměl přesně to, co jsme potřebovali, ale měl chuť, nadšení a rozuměli jsme si. Bohužel snad žádný pokus ještě nevyšel a za čas jsme se rozešli. Asi se nám nepodařilo talent odhadlit nebo správně využít. Naopak se to ale docela dobře daří s lidma, kteří už v SYMBIU jsou nějakou dobu a dobře se známe.

Cesta k demokratizaci bude asi ještě pořádně dlouhá. Zkoušíme, experimentujeme, občas se spálíme a jdeme slepou uličkou. Snad už jsme ale na tý cestě aspoň kousek ušli :)

Jo a ty exkurze zatim neděláme :) Ale kdyby někoho to naše experimentování zajímalo, tak dejte vědět a můžem se potkat/napsat/zavolat (libor.simon at symbio.cz).

Ty exkurze nejsou vůbec marnej nápad. Zdá se mi, že v mnoha svobodných firmách (v těch, který nemají co tajit) je to naprosto běžná věc. Takový Harley Davidson si za exkurze dokonce nechává platit. A je o ně takový zájem, že si to můžou dovolit. Zájem o exkurze do Gore & Associates, SOL www.fastcompany.com/… , Zapposu je prý tak velký, že vznikají pořadníky. Na možnost podívat se do brazilskýho Semca se jednu dobu čekalo přes rok. Tak zvažte jestli to nezavést... :-).

Nazdárek přátelé - zpátky k té dívce...
Já si myslím, že ji cesta zavedla tam, kde má být. Dovolte mi, abych to vysvětlil. Z hlediska společnosti a kodexu, který nám byl naučen, znamená např. být nezaměstnaný jako neúspěch. Jako to dole, z čeho je potřeba se vyhrabat, nebo tak nějak. Oproti tomu - vykachličkovat si domov platinovými deskami a jezdit po světových turné, je úspěch, to nahoře. Ale já si myslím, že z hlediska vnitřního (lidského) je každá zkušenost dobrá zkušenost. Že být na ÚP je z tohoto hlediska stejně hodnotné jako zastávat funkci anglické královny. Ta holka se prostě odvážila jít po vlastní cestě a ta ji zavedla tam, kde je. Ale to neznamená, že je něco špatně. Třeba jí něco docvakne a začne něco dělat jinak (a třeba i mnohem "líp" než předtím). Anebo jí nic nedocvakne. I tak je to v pořádku. Třeba zjistí, že nejlepší prožitek z hudby má, když si hraje sama pro sebe. Bezva. Někdo nezjistí zdaleka ani to. Pokud to přijme, tak se podle toho zařídí. Každý pokus je platný pokus. Přičemž z tohoto hlediska vlastně neexistuje "neúspěch". Nebo jo? :)
Jinak díky za článek, oslovil mě, a to nejen proto, že mám za sebou (anebo v sobě ev. před sebou) něco trošinku podobného.

Kdyz jsem si to tak procitala, tak se mi stalo neco podobneho. Ja jsem to ovsem nevzdala, jen mam pocit, ze jsem asi trochu vymekla. Ze nevim, co bude dal. Tak si nyni hledam normalni zamestnani a tady to se bude snazit delat i dal pri zamestnani. Mozna si clovek musi nejdrive vybudovat pevnou zakladnu v prijmech ohledne toho, co ho bavi a pak muze opustit normalni zamestnani. Nebo musi mit pocatecni kapital dost velky na to, aby ho to uzivilo. Ja uz jsem spotrebovala velkou cast svych uspor a nemohu se nikam pohnout a ani se odstehovat od rodicu, protoze v soucasne dobe bych najemne a vse okolo neutahla. Tak radim vsem, kterym se stalo neco podobneho: nikdy se nevzdavejte svych snu. Jen asi bude potreba udelat ze zacatku nejaky kompromis. Ja stale verim, ze se to podari. Vzdycky jsem byla bohuzel hodne tvrdohlava a nechtela jsem si pripustit dalsi pro me v soucasne dobe nevyhnutelna reseni. Budu si muset najit nejakou praci na staly uvazek pro zacateka a tady to delat az po praci. A do budoucna se uvidi..........

Tady (vyvoj.synaptiko.cz/) jsem hodil rychlý nástin projektu, který bych chtěl zrealizovat. Zatím je to hodně chaotické a není to nic vyloženě originálního, pochází to z různých mých papírů, co jsem posbíral po pokoji. Takže, potřebuju to ještě vytříbit, přijít na nějakou jednoduchou formu a myšlenku za tím vším a začít to realizovat způsobem, jak psal Tomáš: "Možná bychom mohli udělat stránku, na které by se člověk zaregistroval a pak zadal svou slabinu, kterou chce vykrýt někým jiným - Jirkova kamarádka by tak hledala někoho, kdo umí marketing, prodej, možná organizaci. Na druhou stranu by lidi zadávali své silné stránky jako nabídku na vykrytí slabinek?!" - To by mělo být to první, co by z tohoto systému/projektu mělo být vidět.

Jsem teprve na začátku, takže vše, co tam uvidíte berte s rezervou a je pravděpodobné, že některým věcem ani nebudete rozumnět :-)

Pokud k tomu máte cokoliv podnětného, nějaký nápad na zjednodušení, něco co by se hodilo, chtěli byste pomoct, napište mi na jiri-prokop@synaptiko.cz. Nemusíte se bát, že bych si to nechal pro sebe, celý tenhle projekt chci nechat volně k dispozici - všechny myšlenky, na kterých je/bude postaven, možná časem i zdrojové kódy celé "aplikace", která z toho vznikne apod.

Možná to bude trochu mimo, ale napadlo mě pár věcí..

Jednak mi připadá, že je něco špatně už v samotné formulaci dělat něco, co MĚ BUDE BAVIT. Tzn nechám něco ze svého okolí, aby mě to ovlivňovalo, předám tomu zodpovědnost za sebe, a...? Pak budu brblat, že už mě to nabaví a chci něco jiného...? U mě tohle změnila asi až nedávná zkušenost z práce, kde jsem jakási pomocná síla v jisté restauraci.. A ten den jsem zrovna nebyla moc v náladě, šéfová mě ignorovala a přišlo mi že mě nemá zrovna ráda, kolegyně jakbysmet, a zákazníci ještě horší. Hlavou se mi honily takové ty kecy jakože mnou opovrhujou protože jim nesahám ani po kotníky, blabla, všechno mě přestávalo bavit a chtěla jsem někam zalézt a urazit se ...a pak jsem se zastavila a napadlo mě, že je to vlastně jedno. Ať si myslí co chtějí, já si tu práci prostě budu užívat. V té chvíli mě naplnila láska k sobě a tomu co dělám, a všechno se najednou změnilo. Přišlo pár lidí, kteří se na mě záživě usmáli a popřáli mi hezký den, a šéfová mě dokonce pochválila že jsem šikovná :D Ale hlavně jsem se cítila jinak v sobě..
Pokud člověk nenajde zábavu a lásku ke své práci v sobě, bez ohledu na to co dělá, může pak přijít něco co ho "bude bavit", aniž by to byl jen útěk od něčeho jiného, co ho "už nebaví"?
Řekla bych, že jsem to skvěle shrnula, když jsem jednou prohlásila: "Nejdřív se musíš naplnit zevnitř, aby ses mohl naplit zvenku."
Když se člověk naplní hojností v sobě, kdy je schopen upřímně dávat sobě i ostatním, a nejen materiálně, pak k němu přijde hojnost z okolí, a myslím že pocit naplnění z takové hojnosti je pak mnohem větší..

Ještě tu byla zmínka o balancu mezi "praktickým (peníze, jídlo, fyzično..?)" a "idealistickým (sdílení, bytí, duchovno..?)" pohledem. Proč se tyhle věci obecně vnímají jako dvě rozdílné oddělené věci? Jsou to sice svým způsobem protiklady, ale dokonale se prolínající..

Já chci jen říct jakou mám radost z týhle debaty. A poděkovat vám.
Koukal jsem teď, jak se debatuje jinde a prostě si toho tady moc vážím. Stavíme na myšlenkách jeden druhýho, nemáme pořebu se přetlačovat, má to hloubku. Prostě dík! :-).

K myšlienkam,ktoré boli napísané Pavlou:
Stav, kedy pre človeka nie je dôležité čo robí a bez ohľadu na to čo robí, tak ho to naplňa spokojnosťou, ba priam štastím vnímam ako stav hodne pokročilý. Je to podľa mňa stav ktorý sa nakoniec ale netýka len práce ale vlastne všetkého okolo nás.Je to stav nepodmienenosti voči vonkajšiemu svetu. Je to možné, ale podľa mna veľmi náročné. Mnoho duchovných majstrov je tohoto prístupu určite schopných, ale koľko z obyčajných ľudí je schopných čistiť toalety a pociťovať pri tom naplnenie a štastie? Na určitom stupni duchovného vývoja je vlastne jedno čo sa okolo človeka deje, všetko dôležité je v jeho vnútri.Ale kým sa k tomu dostanem, pokiaľ mám možnosť, tak si vyberiem niečo čo ma baví a čo robím rád. Samozrejme by som mohol zvloliť aj iný prístup,že sa budem zámerne vrhať do činností, ktoré mi budú nepríjemné a budem to brať ako výzvu a skúšku, aj to je možné, ale príde mi trochu zbytočné si spôsobovať zámerne utrpenie robením niečoho čo ma nebaví alebo k tomu dokonca k tomu cítim odpor. Iné však je, keď nemám na výber.V takom prípade sa budem snažiť nájst v sebe nezávisloť na vonkjašom svete.

To Eggze : koncept projektu je skvely. Jen v odkazu je navic ")" a nejde primo spustit z blogu - nekoho to mozna odradilo ? Ten projekt je naprosto uzasny napad. Puvodne jsem myslel, ze se bude jednat jen o nejake fulltextove vyhledavani, ale tohle mi vyrazilo dech - ta propracovanost myslenky. Ja jsem na netu dlouho hledal a nasel jsem www.vlastniprostor.cz/ , ty stranky maji rekneme velky potencial, ale neni plne vyuzit k tomu aby mi neco dal, kdyz do nej neco vlozim. Navic neexistuje propojeni mezi lidmi, spoluprace, ... spise to vnimam jako takovy deníček. Zatim si z konceptu nedokazu predstavit cilovy produkt, takze tezko dokazu nečím podpořit.

To Pavla: Moc se mi líbí myšlenka : Pokud člověk nenajde zábavu a lásku ke své práci v sobě, bez ohledu na to co dělá, může pak přijít něco co ho "bude bavit", aniž by to byl jen útěk od něčeho jiného, co ho "už nebaví"?

To je pravda a nelze tomu nic vytknout. Je to prostě tak. Platí, ale dozajista také :

Pokud člověk najde zábavu a lásku ve své "práci" o které ví, že ho baví, může pak přijít něco co ani on sám netuší, že přijde, protože dotyčný člověk využil svůj vrozený potenciál a začal se rozvíjet přesně tam, kde mu "Vesmír nadělil". V tomto případě však již nebude danou činnost nazývat "prací". Nebude mít potřebu z toho utíkat, nebude říkat, že ho to už nabaví a chce něco jiného..., protože si toto nebude uvědomovat. Nebude si uvědomovat, že pracuje - prostě "jen žije" .--

To však nic nemění na tom, že zmíněná věta ..
"Nejdřív se musíš naplnit zevnitř, aby ses mohl naplit zvenku."
.. platí všeobecně - pro samotný život ..

ještě malá inspirace; jeden z nových projektů :
Ta propracovanost si mě opravdu získala.

www.projektfuturum.c…

www.projektfuturum.c…

I když si uvědomuju, že autor použil uvozovky k jisté alternaci výrazu slova 'řešení' v posledním odstavci, tato situace řešení nemá a to v jakékoliv smyslu tohoto slova. To je jediné, co jsem autorovy chtěl vytknout.

Jinak, předmět článku je zajimavý a problém je velice výstížně popsáný. Já bych se chtěl podělit o závěr, který já jsem udělal.

Je duležité vědět, že pro úspěch je nezbytné vystoupit z vlastní komfortní zóny a v případě této slečny, tímto výstupem je snaha porvat se z touto civilazací a překousnout nějaké negativní charakteristiky této společnosti. Co se týče úspěchu, kteří mnozí považují za rys dnešní doby, tak jsou na omylu. Úspěch nemusí vést k materialismu, nemusí ho být docíleno ekonomickou dravostí a také výsledkem, nemusí být vysokoškolský diplom nebo pěníze. Úspěch je jen uspokojení sebe samého a že se na to jiní koukají odlišne, už je jejich problem.

Zdarvím všechy! Někdy se pozastavuji nad tím, jak je možné, že někdo, kdo si za život dokázal svým umem vydělat miliony, miliardy pak na sklonku života, nebo i v jeho průběhu nemá nic .. někdy si říkám, že peníze vlastně nejsou ... pokud je utratím hned, nemám je .. a to za co je utratím také později nemám ; pokud si je šetřím, mizí díky ekonomice a pak se stejně utratí, pokud je investuji a neutrácím, jednou odejdu třebas první já a peníze po mě zůstanou. Nebo o investici přijdu a když nepřijdu, nakonec je stejně utratím. Proto pro mě není prioritní mít ony peníze, ale dostat je případně - jako sekundární věc za něco, co dělám ráda a neuvědomuji si, že je to pracovní doba, pracovní týden, práce, zaměstnání nebo povolání .. a navíc je utrácím prioritně za to, co je věčné, co mi zůstane a to je zážitek, zkušenost, vzpomínka, dobrý pocit, dobrá nálada, pomoc někomu jinému .. tak cítím článek, že je zbytečné se hnát za hmotným uspokojováním, které pro dotyčného nemá význam, protože danou věc nedokáže beztak vstřebat. Neboli nač mít kabriolet jen kvůli tomu, že ho má soused, nebo že s ním jezdí v seriálu, když mě z větru bolí hlava a mám problémy s Eustachovou trubicí. Ale kdo si dokáže užívat ten pocit když mu vítr čechrá vlasy, proč ne .. neinvestuje totiž do auta, ale do svých pocitů a ty jsou věčné - nebo alespoň - vydrží mi minimalne do smrti..

Tohle vypovídá o mnohém z (nejen) pracovního života...

www.ivelo.cz/casopis…

Předbíhání doby? DĚJE SE TO A NEJEN DCEŘI TVÉHO KAMARÁDA.Souhlasím s tím, že jsme tu pro to, abychom mnohé zmněnili i když je to mnohdy velmi těžké. A je třeba mít nějaký cíl a smysl života. Zajímalo by mn jaké řešení jsi nalezl.