na základě tohodle článku sem se rozhodl že si tu knížku přečtu tak uvidíme pak napíšu jak se mi líbila

Taky jsem si ji dnes ihned po přečtení objednala, tak se těším až přijde. Právě jsem přečetla knížku Bdělost a ta je pro mě velkým zdrojem nových pohledů na život. PS: fotečku přidám, jen co najdu nějakou solidní:-)

Koukám, že nejsem jediná, kterou přečtení článku inspirovalo… Až v pondělí zabloudím do NeoLuxoru (zastavit se na chvíli v čase mezi stránkami), už vím, po které knize sáhnout…

Knihu jsem si koupil někdy v srpnu, poté co na ni Tomáš upozornil v sekci Sólotrip. Přečetl jsme ji za dva dny, je napsaná jednoduchým a čtivým stylem. U spousty knih v půlce přestanu, to že jsem tuto dočetl, bude asi svědčit o tom, že je fajn. Na druhou stranu musím říct, že jsem z ní nebyl nějak přemrštěně nadšen. Určitě je povzbuzením pro nás pro všechny, kteří chtějí dělat v životě to, co nás naplňuje a činí šťastnými. Ti, co se zajímají o NLP, naleznou v knize pár praktických ukázek.

Joshi, díky že píšeš, co píšeš.
Víte, jak to s námi lidmi chodí – stejná věc a jeden ji miluje a druhý ji nesnáší.

Já moc nemusím brožurky návodnýho typu (jak se stát úspěšným…; jak zbohatnout…; 10 kroků k tomu stát se úspěšným manažerem; 10 návyků úspěšných lidí;…). Neumím si z toho většinou nic moc vzít.
Stejně tak neumím zatím pozřít (našemu systému) velmi alternativní texty, kterým třeba ty, Joshi, dovedeš asi výborně rozumět (aspoň myslím).

Taky mě trochu odrazují různý specifický myšlenkový školy (typu třeba NLP, který zmiňuješ) – nedokázal jsem do toho nikdy proniknout.

Na druhou stranu mě baví přímočará, syrová moudrost neobarvená dogmaty. Baví mě, když po přečtení čehokoli lépe rozumím tomu, jak funguje homo sapiens a jak pomoci tomu, aby fungoval líp. Potěší mě, když jsou to „přírodní moudra“ stejně tak vědecké výzkumy a studie.

A to jsem v týhle knížce našel převyprávěný na jedničku. Prosím, tedy touto optikou to i suďte. A nezlobte se na mě, když ta knížka nenaplní vaše očekávání (pokud nějaká máte) nebo pokud vás jinak nezaujme.

taky jsem dnes ulovila poslední kousek v Kanzelsbergeru a hned začala číst.
vzala jsem si ji s sebou na pohovor k jedné nejmenované exkluzivní (jak o sobě píše) personální poradenské společnosti. nabídka pozice byla k uvážení, plusové body pro firemní kulturu v mé představě hrál fakt, že firma se zabývá motivačními systémy pro zaměstnance. tak snad by měli mít i zájem na tom motivovat předně dobře své zaměstnance…

Zažila jsem však při rozhovoru šok, jejž jsem byla schopna identifikovat až v krátké chvíli o samotě. A došlo mi, proč cítím, že je můj obličej neviditelně rudý. Veškeré otázky byly z kategorie : co jste dokázala, jaký jste měla pro firmu přínos, co byl Váš největší úspěch, co jste se naučila, jakou jste udělala chybu, co všechno jste v práci dělala……
A vlastně žádná z otázek – co vás v práci baví, co děláte s nadšením, co raději zadáte kolegům, co vás motivuje, co vás demotivuje…
Zkrátka se mě ptali na výkon, nezajímalo je, co jsem za člověka a jaké jsou mé hodnoty. Jasno v tom, JAKÉHO ČLOVĚKA pro efektivní výkon na této pozici a ve stávajícím teamu, neměl asi ani zadávající zaměstnavatel.

Chtěla jsem, aby mezi mnou a konzultantnkou bylo jasno v tom, co každá z nás dosazuje do pojmu „lidská firemní kultura“, a tak jsem otevřeně řekla, že nechci pracovat pro firmu, která by za normální považovala, že budu k dispozici na telefonu v sobotu v 6 hodin večer.
V ten moment si ona dáma sedla hlouběji dozadu do křesla, přehodila si nožku přes nožku, založila ruce křížem na prsou a výmluvně prohlásila:
„no samozřejmě volat v 1 v noci není normální, ale jesli pracujete na firemním důležitém projektu, a uvádíte nový produkt na trh, tak na telefonu v 6 večer v sobotu byste měla být“. Neřekla jsem nic.

Tak jsem odcházela s „mužem, který chtěl být šťastný“ v ruce a úlevou v duši, že jsem tuto pro mé osobní štěstí důležitou otázku dokázala otevřeně položit už v prvním kole a ušetřila si spoustu času a energie.

Co byste na tu větu paní konzultantky řekli vy?

Zajímavý!
Myslíš tu větu o tom, že je normální být na telefonu?
Já jsem pro to hlasoval: http://revoluce.peoplecomm.cz/65-nerespektovani-volneho-casu

Teda spíš proti tomu.
Normální je to na čem se shodne většina, že jo, takže když na tuhle hru přistoupíme tak se to stane normálním, i když se nám to třeba nelíbí.
Asi je to i ta naše otázka: Peníze nebo život?!

tak jsem knihu dočetla a musím se vůči okolí mírnit v nadšení, abych jej neodradila od přečtení, protože to já často dělám… :-) o něčem tak dlouho mluvím, až dosáhnu přesně pravého opaku toho, co jsem chtěla.

nicméně je tahle kniha velmi přístupná pro široké spektrum čtenářů, jednoduchostí příběhu, myslím, že si ji může přečíst i třeba moje máma (která třeba Alchymistu od Paola Coelha označila za náboženský nátlak). Akorát u starších lidí může vyvolat i zármutek nad tím, že jim to nikdo nedokázal říct dřív….

já za ní díky, je to pro mě další opěrný bod při hledání, kdo vlastně jsem.

Ahoj Šárko, co zkusit podnikonout podobnou cestu na východ. Já sem sem totiž jednu takovou cestu sám podnikl a můžu popravdě říct , že to člověku částečně otevře oči .

ahoj Jaro,

jestli taková cesta bude patřit do mojí cesty, taka tam pojedu. zatím mi stačí virtuální cestování myšlením.

V pondělí jsme s kolegy z Cesty kolem světa a dalšími spřátelenými lidmi absolvovali přednášku zajímavého Amíka, který žije léta v Praze a zkoumá neduhy západní civilizace. V jedné fázi svého povídání zmiňoval i to, že západ má problém, a tak utíká na východ. „Cult of the East“ to nazval. Fakt je, že člověk má někdy pocit, že se s „východníma“ věcma roztrhl pytel.

Já se právě vrátil z čajovny v centru Prahy. Dvě nástěnky se u vchodu stěží držely na hřebíku pod návalem inzerátů na jógy, meditace, základy budhismu, víkendová relaxační sezení,…

Byl jsem tam, diky za to, bylo to zajimave a inspirativni.

Ano, my hledame cestu na vychod a lidé na vychode zase prahnou po zapadnim zpusobu zivota.

V Evrope pochazi spousta vyrobku z Ciny, nekteri Cinane naopak chteji jen originalni “zapadni“ vyrobky.

Ahoj , neřekl bych prahnout . Spiš si myslim , když tam cestuješ sám poznáváš sám sebe , už třeba ta cesta je něco co tady nikdy nepoznáš, a nehledě na to , že plno lidí se boji vůbec na takovou cestu jet. Když jsem jel do Indonesie , tak mě plno lidí od toho odrazovalo, že se mi něco může stát. To je , ale o té myšlence, když budeš myslet, že se Ti něco stane , tak se Ti to opravdu stane. Po té cestě máš uplně jiny pohled na svět než když sedíš doma a sleduješ nebo čteš dokumety o východě, protože jsi přímo v tom prostředí a týká se to tebe.

Jinak k tomu „Cult of the East“ nemyslím si ,že to je neduh. Spíš si myslím, že je to dobře , protože se máme co od nich učit a oni od nás. Proč třeba ten amík , žije v Praze ? Můj názor je třeba ten , že američané maji docela težký problém se svobodou ač to tak nevypadá.

Lidi by se spiš měli někdy zastavit a zamyslet se nad tím co a proč dělají a ne se honit jenom za penězi. Ono stači , když se v Praze podíváš kolem sebe, každý někam utíká nebo spěchá.

Líbí se mi citát J.R.R.Tolkiena z knihy Pán Prstenů:
Even the Smallest Person can Change the World.
Kniha je pouhou fantazií, ale stále vychází ze světa, v kterém žijeme.
Proto má pro mě tato myšlenka smysl.

Člověk si snadno zvykne na to, jak dobře se má. Navíc furt kouká po druhých. Asi i proto my koukáme na východ a východ kouká na západ.
Jinak myslím, že zvednout zadek a odjet mimo Evropu (mimo turistické resorty) může být podstatné otevření očí.

Testujeme zajímavou věc na téma cestování. Možná to může být pro někoho zajímavé, třeba i inspirativní.

Nabídli jsme náš byt k výměně lidem, kteří chtějí jet do Prahy. Vy jim dáte váš, oni vám dají jejich – vše zdarma. Dohodnete jen termín. Vše stojí na důvěře.

Za týden jsme dostali asi deset nabídek od Kanady po Jižní Koreu.

Protože žiji v zemi, kde jeden druhému nevěříme, žijeme zavření ve svých bytech a často neznáme ani své sousedy, tyhle projekty mně vlívají optimismus do žil. Pomáhají mi věřit, že můžeme žít jinak. Líp.

Co si o tom myslíte?? Zkusili jste to už taky někdo?

Jo a takhle to vypadá: http://www.homeforexchange.com/ID=26631

Zajimavý projekt, zkusím to taky . Jen sem zvědav kdo bude chtít bydlet na vesnici asi 2O km od Karlových Varů.

Je to nadherna myšlenka, tuším někde uvnitř že to je pravda. Kdo ted má děti, nebo je čeká, může si přečíst knihu, která pojednává rovněž o cestě k indiánům jižní ameriky… Jmenuje se Koncept Kontinua. Je rovněž o zapomenutých institnktech nás, „moderních“ žen a o „výchově“ kojenců, jakým nás učila „věda“.

Věřím,
že hodnota knihy spočívá v jednoduchém jzyce, kterým je napsána. Knih o podobném tématu jsou stovky, ale „běžný čtenář“ si je ani nepokusí přečíst, protože si je zaškatulkuje jako „psychologie / věda / …“ a to jej odradí.
Chci-li komunikovat určitou myšlenku, příběh je vhodná forma, která metaforami přenáší informace, pro které by jinak byla potřebná speciální terminologie.

Ahoj, dnes s radostí pročítám Muže, který chtěl být šťastný… a chtěl bych Vám všem doporučit, dle mého hodně podobnou knihu – pro mě zatím ještě o pár chlupů inspirativnější… CESTA POKOJNÉHO BOJOVNÍKA, autobiografický román psaný v podobném stylu od Dana Millmana… šprotům zdar a sílu, v srdci víru :)

na druhý krát prečítaná….! a na druhý krát ma dostala z niečoho, čo som si myslela že bude veľmi zložité..a som z toho von…s úsmevom na tvári, pretože som sa opäť utvrdila v tom, že tak ako naložím so svojím šťastím, to je len namne :) je to neskutočný príval energie a dobrých pocitov…tú knihu by som odporučila ako povinné čítanie…

Být nonstop šťastný, existuje plno výborných knih, které k tomu stavu navigují, existují i metody, jak se osvobodit od toho, co dělá člověka nešťastným. Za zkoušku stojí vyzkoušet třeba tohle: 
http://www.poradnazdarma.cz/viewforum.php?f=36 ?